Co hledá Český Telecom v alianci FMCA?

Pevní a mobilní operátoři se moc rádi nemají. Není ostatně divu, když působí na jednom hřišti a bojují víceméně o téhož zákazníka. V poslední době mají navrch mobilní operátoři, jejichž "koláč" (objem výnosů atd.) utěšeně roste, zatímco pevní operátoři se musí spíše uskrovňovat. Je tomu tak hlavně proto, že mobilním operátorům se celkem úspěšně daří přebírat zákazníky pevným operátorům, no a ti s tím pochopitelně nejsou vůbec spokojeni. Silná slova o kanibalizaci jejich trhu jim nepomáhají, a tak se horečnatě chytají každé možnosti, jak alespoň nějaké zákazníky přetáhnout mobilním operátorům zase nazpátek.

Nejzákladnější představa, jak by toho chtěli pevní operátoři dosáhnout, je celkem zřejmá a je veřejnosti předhazována již delší dobu: využije se "synergie" mezi pevnými a mobilními sítěmi. Konkrétně tak, že když zákazník bude v dosahu pevné sítě, případně vhodné IP sítě, bude telefonovat přes ni. No a když v dosahu pevné sítě (IP sítě) nebude, bude telefonovat přes síť mobilní. Nejspíše tedy bude používat jedno koncové zařízení, které v dosahu pevné sítě bude fungovat jako klasický bezešňůrový telefon, a mimo dosah pevné sítě jako klasický mobilní telefon. No a čím jednodušší budou přechody mezi těmito dvěma stavy, tím lépe - včetně možnosti pokračování probíhajícího hovoru při přechodu z jedné sítě do druhé (jakýsi handover, či spíše roaming mezi pevnou a mobilní sítí), včetně dosažitelnosti účastníka (stejné číslo v obou sítích), způsobu účtování (zákazník dostává jeden účet) atd.

V podobném duchu se již delší dobu vyjadřuje i Český Telecom, a podle toho okomentoval i svůj nejnovější krok se vstupem do aliance FMCA (ve své tiskové zprávě):

"Současné trendy potvrzují, že zákazník nemá zájem přemýšlet o konkrétní technologii, na které je služba, kterou využívá, založena. Požaduje uživatelsky jednoduché, elegantní a současně spolehlivé řešení," uvedl Vlastimil Sršeň, tiskový mluvčí ČESKÉHO TELECOMU.

První zajímavou otázkou kolem naznačené vize je určitě to, kdo takovéto "konvergované" služby vlastně chce a protlačuje nejvíce. Zda je to koncový zákazník, nebo spíše ten operátor, kterému zákazník utekl a on ho chce přilákat nazpět.

Motivaci mají určitě obě strany, jak zákazník tak operátor. Mohou se ale lišit v tom, co je jejich hlavním cílem. Zatímco operátor chce co nejvíce vydělat, zákazník bude chtít co nejvíce služeb a v co největší kvalitě, co nejvýhodnější cenu. Různí zákazníci proto mohou volit různý kompromis mezi tím, co si raději udělají a zajistí sami, a za co zaplatí operátorovi. Naproti tomu operátor je logicky motivován k tomu, aby toho zákazníkovi poskytoval co možná nejvíce (a také si to nechal zaplatit).

Přitom zákazník, který je ochoten a schopen si poradit sám, si může celou budoucí vizi o konvergenci mobilních a pevných sítí zrealizovat již dnes. Třeba tak, že si pořídí mobilní telefon (smartphone) s podporou Wi-Fi. Tam, kde bude v dosahu veřejného Internetu (přes Wi-Fi), bude telefonovat přes službu Skype (resp. Skype Out), či jinou veřejnou službu na bázi IP telefonie. No a tam kde v dosahu Wi-Fi nebude, bude volat přes klasickou mobilní síť Obdobně pro datové služby, protože celá vize o konvergenci hlasových a mobilních sítí samozřejmě není jen o hlase, ale také o datových službách.

Takovéto chování zákazníka ale není nijak atraktivní pro klasického pevného operátora. Pokud není současně poskytovatelem Wi-Fi konektivity (či třeba ADSL, na jehož konci je Wi-Fi), nebo provozovatelem služby veřejné IP telefonie, pak z takovéhoto zákazníka vlastně nic nemá.

Nelze se tedy divit, že pevní operátoři hledají cesty, jak uvedenou vizi realizovat více ve své režii a více ve svůj prospěch. Tedy zaměřit se na takového zákazníka, který dá přednost třeba i dražší službě, která ale bude pro něj samotného představovat pohodlnější, komfortnější a také ucelenější řešení. Zejména jej potřebují dostat co nejblíže ke své pevné lince, případně ke své datové přípojce (ADSL apod.), přes kterou by se přenášelo co nejvíce hlasového provozu.

No a aby takové řešení nalezli a prosadili do praxe, zakládají pevní operátoři asociace jako je FMCA (Fixed-Mobile Convergence Aliance). Jejich úkolem je "připravovat půdu" pro realizaci naznačené vize ve prospěch operátorů - ať již mapováním potenciálu trhu, či hledáním technického řešení, včetně specifikací směrem k výrobcům koncových zařízení či standardizačním orgánům.

Na světě pochopitelně jsou i první stavební kaménky pro "čistě operátorskou" realizaci výše naznačené vize. V prvním přiblížení můžeme tyto kaménky rozdělit do tři různých oblastí:

• na technologie, umožňující koncovým zařízením komunikovat s pevnou linkou (či ADSL přípojkou) v jejím dosahu
• na způsoby, jak začlenit "konvergované" telefonování do pevné či mobilní sítě - včetně aspektů jako je jednotné číslo pro příchozí hovory, jednotné účtování atd.
• na pilotní služby, které by ověřily perspektivu takto konvergovaných služeb.

Pokud jde o první oblast, zde je zdánlivě situace nejjednodušší. Existuje zde přeci dostatečně etablované Wi-Fi, které se zdá být dostatečně vyzrálé a na trhu běžně dostupné. Pravdou ale je, že dosud nemá definitivně vyřešenu podporu kvality služeb, neboť standard IEEE 802.11e stále nebyl schválen. Zraky pevných operátorů, pošilhávajících po konvergenci, se ale upírají i směrem k technologii Bluetooth, která již má v sobě zabudovánu podporu hlasových přenosů. Zapomínat nesmíme ani na "staré dobré" technologie bezšňůrových telefonů (CTP, Cordless Telephony Profile) , které jsou srdci pevných operátorů asi nejbližší.

Ve druhé oblasti je to složitější. Zde totiž žádná řešení nevznikla "sama od sebe", nezávisle na snahách o konvergenci mobilních a pevných sítí. Proto si je museli operátoři navrhnout. Asi nejznámější je v tomto ohledu technologie UMA (Unlicensed Mobile Access), která vznikla přičiněním mobilních operátorů. To, co nabízí a řeší, je roaming mezi "nelicencovanými bezdrátovými sítěmi" (tedy sítěmi na bázi Wi-Fi, Bluetooth, CTP atd., které označuje jako UMAN, Unlicensed Mobile Access Network, zkratkou UMAN), a klasickými mobilními sítěmi (GSM, ale třeba i sítěmi 3. generace). Technologie UMA tedy ošetřuje situace, kdy zákazník přechází z jedné sítě do druhé, a zajišťuje jeho dosažitelnost, podporu billingu atd. Svým způsobem je ale UMA hodně "mobilně-centrické" řešení, usilující "roztáhnout" mobilní sítě i přes bezdrátové spoje. To opět moc nenaplňuje představy pevných operátorů ohledně zpětného nalákání zákazníka do svých sítí.

Nicméně ani UMA není jedinou možností. Alternativou, pocházející nikoli ze světa spojů, ale ze světa Internetu, je protokol SIP (Session Initiation Protocol). Ten je mnohem obecnější a určený k navazování relací (spojení) mezi takovými uživateli, kteří se různě dynamicky přemisťují.

Dnes ještě není zdaleka jasné, které řešení se ujme, a jak bude vyváženo mezi mobilní a pevné "sféry zájmu". Naznačuje to i tisková zpráva aliance FMCA, vydaná u příležitosti vstupu Českého Telecomu (a 7 dalších operátorů) do aliance: zmiňuje celou škálu možných variant (Bluetooth UMA, Wi-Fi UMA a Wi-Fi SIP), a klade si za cíl "být partnerem pro organizace, které vytváří příslušné standardy". Současně pak hodlá tlačit na výrobce, aby takovéto standardy použili a dali na trh produkty, které z nich vychází.

Určitým vodítkem ohledně toho, jak by to v budoucnu mohlo vypadat, může být avizovaná služba Bluephone britského inkumbenta (BT). Ten ji oznámil již poměrně dávno, zhruba před rokem a půl, jako službu na bázi technologie Bluetooth (proto také: Bluephone). Měla by být určena spíše pro rezidenční segment a fungovat tak, že zákazník by si na konec své broadbandové přípojky nasadil "domácí BTS-ku" služby Bluephone. Samozřejmě by byl také vybaven příslušným duálním telefonem (s podporou GSM i VOIP přes Bluetooth), a pokud by byl v dosahu své "domácí BTS", telefonoval by přes ni. Pokud ne, telefonoval by běžným způsobem přes mobilní GSM síť. Celá služba by byla realizována na bázi UMA a řízena mobilní sítí - uživatel by byl především zákazníkem mobilní sítě, s tím že na hovory přes domácí BTS by měl výhodnější tarif.

Kolem služby Bluephone ale bylo dlouhou dobu ticho, jakoby měla být "odpískána". Sliby o spuštění této služby, několikráte opakované a odsouvané, dosud naplněny nebyly. Teprve v nedávných dnech British Telecom naznačil, že svou službu Bluephone zřejmě převede na technologii Wi-Fi.

Na závěr snad jen malý dodatek: britský BT je hlavním tahounem asociace FMCA (Fixed-Mobile Convergence Alliance), do které nyní vstoupil i Český Telecom. Sám sice není mobilním operátorem (po prodeji O2 nevlastní svou mobilní síť), ale pronajímá si kapacitu mobilní sítě od společnosti Vodafone, na principu virtuálního mobilního operátora. Služba Bluephone by tak pro něj byla jakýmsi návratem do světa mobilních komunikací. Náš Český Telecom je na tom v tomto ohledu ještě lépe, protože svou mobilní síť má (skrze dceřiný Eurotel).

Takže čeká nás nějaký český Bluephone? Nebo spíše "Yellowphone"?