Internet ze zásuvky: ano, ale ….

Čas od času se i v oblasti tzv. broadbandu, alias vysokorychlostního přístupu (k Internetu) objeví nějaká naprosto převratná novinka, která slibuje zdánlivě nemožné. Většinou ale jde o nějaký vtip, jak třeba u silvestrovského "Internetu OO". Jindy zase může jít o seriózní, zajímavou a relevantní zprávu, jejíž význam ale média silně přecení a udělají z ní senzaci. Právě tak mi v neděli večer připadl hlavní bod večerních zpráv na televizi Prima, začínající slovy:

Dnes začneme něčím, co se vám asi bude zdát neuvěřitelné - v Praze se testuje připojení na Internet přes normální elektrickou zásuvku. Nová technologie využívá běžné sítě, po ní proudí data, aniž by to ovlivňovalo proud energie. Světová síť by tak díky této novince mohla být brzy přístupná každému.

Pravdou je, že myšlenka přenášet data (a nejenom Internet) po elektrické rozvodné síti rozhodně není nová. Spíše by se dalo říci, že je zákonitým důsledkem situace na trhu, kdy budování nové infrastruktury je neekonomické a často i organizačně nereálné, a tak se lidé snaží využít cokoli jiného, co už existuje. Tak proč ne právě "dráty", po kterých se přenáší 230 voltů? Dnes není žádný principiální problém na tyto dráty "naložit" ještě nějaký další signál, nesoucí binární data.

Co naopak je problém, je jak něco takového udělat nikoli v laboratorních podmínkách, ale v podmínkách reálných, nikoli pro jednoho uživatele, ale pro tisíce uživatelů - a jak to udělat dostatečně spolehlivě, rychle, a v neposlední řadě i lacino, tak aby to dokázalo konkurovat ostatním dostupným variantám (například ADSL, kabelovému připojení atd.).

Do hledání takovéhoto řešení se již před mnoha lety pustili zahraniční velikáni, a vesměs neuspěli. Nejznámější asi bude projekt Nor.Web společnosti Nortel, "odpískaný" v červenci 1999. Nebo obdobný projekt společnosti Siemens, který vydržel až do března roku 2001 (podrobněji). Důvodem, kvůli kterému takovéto projekty neuspěly, nebyly ani tak v jejich technické stránce. Technologie již tehdy existovaly, a jejich případné problémy se daly vyřešit. Horší to bylo s ekonomickou stránkou. Ukázalo se totiž, že příslušné řešení bylo příliš nákladné (a také náročné na správu a údržbu), než aby se vyplatilo jej zavádět do reálné praxe.

Zajímavé je, že neúspěšné pokusy se týkaly překlenutí tzv. poslední míle, neboli propojení místa výskytu zákazníka se sítí jeho internetového providera. Přitom bylo nutné překlenou třeba i několik kilometrů, a po cestě překonat různé elektroměry, transformátory atd. A právě to se ukázalo jako možné, ale drahé.

Ovšem technologie, která v rámci uvedených projektů a dalších výzkumů vznikla, přeci jen našla své uplatnění. Nikoli ale "na dálku", resp. k překlenutí poslední míle, ale "na krátko" - například v rámci jednoho bytu či kanceláře, ke vzájemnému propojení zdejších počítačů (podrobněji). Tedy jako jedna z možných forem domácích rozvodů (vedle klasického drátového Ethernetu či Wi-Fi). Příslušné produkty jsou dnes již běžnou komoditou a jsou k dostání i v ČR (viz např. zde). Existují také příslušné standardy - např. HomePlug, který umožňuje dosahovat rychlost blížící se 100 Mbit/s (podrobněji). Zájemcům o podrobnější informace doporučuji např. tento zdroj.

Zpět ale ke snahám využít rozvodné sítě pro přenos dat na větší vzdálenost, hlavně pro připojování k Internetu. Čas od času se objevují nejrůznější zprávy o tom, že ten a ten subjekt se takovouto službu chystá spustit, či alespoň testovat - ale tím vše končí a žádné další zprávy se již neobjevují. Abychom nemuseli chodit daleko, připomeňme si třeba září roku 2003, kdy s oznámením "Internetu přes elektrické vedení" přišly České radiokomunikace a společnost TTC. Ze svých plánů oba subjekty prozradily mnohem více, než nyní Pražská energetika (zdroj):

u nás plánují Radiokomunikace nejnižší rychlost přenosu 512 kbs, nejvyšší garantovanou 2 Mbs, ale firma podle ředitele Telekomunikační divize Jaromíra Charváta dosahují i rychlostí kolem 3 Mbs. Konkurenceschopná by měla být i cena - radiokomunikace ji hodlají udržet kolem 1 000 korun a navíc k připojení k internetu dostanete i možnost IP telefonie.

Ve srovnání s tím jsou nynější informace Pražské energetiky jen velmi strohé. Opět podle nedělního zpravodajství TV Prima:

mluvčí PRE: Ověřili jsme si, že přenášet Internet po elektrické síti lze, že projde transformátory, všemi zařízeními, dokonce i přes elektroměry …

komentátor: Zatím je vše ve fázi testování, ještě letos by ale mohl nastat pokrok …

Martin Šejvl, manažer internetové firmy: Zhruba v září, pokud vše dopadne v pořádku, z naší strany i ze strany PRE, bychom chtěli zahájit komerční provoz ….. .

No, držme palce a počkejme si, jak dopadne další tuzemský pokus s "Internetem ze zásuvky". Nebude ale navazovat jen na již zmiňované pokusy ČRa a TTC. Je známo, že o totéž se již dříve snažila také Západočeská energetika, a nejspíše také Aliatel. Dosud neúspěšně.

Jako malé povzbuzení na závěr ještě jedna informace, ilustrující že příslušné řešení asi nebude úplně bez perspektiv: Evropská unie považovala nedávno za potřebné explicitně podpořit rozvoj řešení "Internetu ze zásuvky", skrze své doporučení, které vybízí členské státy k jejich podpoře a omezování případných regulačních bariér.