Minulý týden: ČTÚ, SOS, UMTS, SW patenty ...

Minulý týden přinesl celou řadu významných událostí, z nichž některé se prosadily do většiny médií, a jiné naopak zůstaly zcela stranou jejich pozornosti. Příkladem druhé varianty může být nejnovější cenové rozhodnutí ČTÚ, 01/PROP/2005, které "stanoví způsob výpočtu cen za propojení veřejných telekomunikačních sítí pro zprostředkování přístupu ke službám virtuálních volacích karet, a to z veřejných mobilních telekomunikačních sítí". Přeloženo do běžné řeči to znamená mobilní originaci. Tedy obdobu volby operátora, ovšem nikoli pro volání začínající v pevné síti, ale pro volání začínající v síti mobilní. Když dnes voláte z pevné sítě, můžete si skrze volbu operátora vybrat, který operátor bude váš hovor vést dál, až k volanému účastníkovi. Tomuto operátorovi, kterého si sami zvolíte, pak také platíte za celý hovor. On z inkasované částky přenechá určitou část - tzv. originační poplatek - tomu operátorovi, v jehož síti hovor započal.

Virtuální volací karty, kterých se nové cenové rozhodnutí týká, umožní v zásadě totéž (pro volání z mobilních sítí). Nové cenové rozhodnutí pak říká, jak velký originační poplatek zaplatí vámi zvolený operátor tomu mobilnímu operátorovi, z jehož sítě voláte. Regulátor ve svém rozhodnutí stanovil tento poplatek tak, že je číselně roven poplatku za terminaci v mobilní síti, plus dva haléře za tzv. billing (na krytí nákladů z účtováním). Aktuálně je propojovací poplatek za originace roven 3,19 Kč bez DPH (podle cenového rozhodnutí č. 02/PROP/2004, z března 2004).

Až některý z operátorů (nejspíše alternativních pevných operátorů) využije nové možnosti, které mu toto cenové rozhodnutí dává, bude moci nabízet volání z mobilů opět na mobily, nebo do pevné sítě. Jeho přímé náklady na tyto hovory, připadající pouze na samotné propojovací poplatky, budou činit (na každou minutu):

• 3,19 Kč + 0,02 Kč (za originaci v mobilní síti), plus 3,19 Kč za terminaci v mobilní síti, pro hovory z mobilní sítě do mobilní sítě
• 3,19 Kč + 0,02 Kč (za originaci v mobilní síti), plus 0,16 až 0,56 Kč za terminaci v pevné síti (pokud jde o pevnou síť jiného operátora).

K těmto nákladům je ještě třeba připočítat další náklady, například na propojovací svazky, vlastní náklady daného operátora na vedení hovoru, na jeho billing atd. Otázkou pak samozřejmě je, jak bude služba s takovýmito náklady schopná reálně konkurovat nabídkám mobilních operátorů typu "volejte na pevnou linku za 1 Kč" (jako nabízí např. T-Mobile v rámci tarifního zvýhodnění Pevná+, za měsíční paušál 49 Kč, vše bez DPH).

Další odklad UMTS

Mobilních komunikací se týká i další významná zpráva z minulého týdne. Předpokládám, že určitým způsobem souvisí s tím, jak náš nejmladší mobilní operátor (Oskar) získal třetí UMTS licenci, alias licenci na mobilní síť třetí generace, a měl by ji uvést do provozu nejpozději počátkem roku 2008.

Minulý týden se objevily zprávy o tom, že majitelé Oskara (kanadská TIW) jednají se společností Vodafone o prodeji Oskara jako takového - ale to stále ještě není ona zpráva, kterou jsem měl na mysli. Tou je informace, že ČTÚ povolil oběma zbývajícím mobilním operátorům (Eurotelu a T-Mobile) další odklad termínu spuštění jejich sítí 3. generace.

Původně, když oba v roce 2001 získali své UMTS licence (za 3,8 mld. Kč, resp. 3,5 mld. Kč), měli v licenčních podmínkách zakotvenu povinnost spustit příslušné sítě alespoň na části území Prahy do 1. ledna 2005. O dva roky později, v roce 2003, se stát dohodl s oběma operátory na změně splátkového kalendáře (na rychlejším splácení licencí), výměnou za roční odklad povinnosti spustit nové sítě - z 1. ledna 2005 na 1. ledna 2006. Nyní tedy dochází k dalšímu ročnímu odkladu. Copak asi bylo nynější "protihodnotou"?

Privatizace Českého Telecomu: za 150 miliard?

Kolem pokračující (do)privatizace Českého Telecomu se minulý týden objevily dvě zajímavé zprávy. Jedna je spíše z kategorie "neslavných výroků slavných". To když se poslanec za ODS Vlastimil Tlustý nechal slyšet, že cena za Telecom by měla být podstatně vyšší, než kolik naznačují stávající odhady (zdroj):

Privatizace Českého Telecomu v režii sociální demokracie prý bude pro stát nevýhodná. Podle stínového ministra financí za ODS Vlastimila Tlustého by měl stát za 51,1 procenta akcií Českého Telecomu získat zhruba 150 miliard korun, zatímco předběžně se podle něj hovoří o zhruba třetinovém výnosu.

K původu odhadované částky se poslanec Tlustý vyjádřil takto:

"Za loňský rok zisk společností Telecom a Eurotel dohromady byl, mám-li správné informace, 27 miliard. Všichni, kteří někdy něco privatizovali, vědí, že taková nejjednodušší metoda, jak se odhaduje cena prodávaného podniku, je sedm zisků, to znamená tento zisk krát sedm. Vynásobíte-li 27 krát sedm, je to hodně přes 150 miliard. V nabídkách, jak jsem přečetl včera na teletextu, se mluví o asi 50 miliardách," uvedl dnes Tlustý v pořadu České televize České televize Otázky Václava Moravce.

Metoda odhadu, založená na sedminásobku ročního zisku, možná má svou logiku a opodstatnění. Kde ovšem poslanec Tlustý vzal údaj o tom, že "zisk společností Telecom a Eurotel dohromady byl 27 miliard", netuším. Předběžné hospodářské výsledky Českého Telecomu za rok 2004 uvádí čistý zisk 5,568 mld. Kč, a to již včetně 100-procentní konsolidace (stoprocentního započítání) výsledků Eurotelu. Jinými slovy, oba dohromady vytvořili (v součtu) čistý zisk cca 5,5 miliardy. Vynásobeno sedmi to dává necelých 40 miliard korun.

Částkou, která by se alespoň číselně mohla blížit uváděným 27 miliardám, je loňská EBITDA Českého Telecomu, neboli provozní hospodářský výsledek před úroky, zdaněním, odpisy a amortizací. Ta za celý Telecom (včetně Eurotelu, s jeho stoprocentní konsolidací) dosáhla v loňském roce cca 29 miliard. To ale zdaleka ještě není zisk, ale pouze rozdíl mezi výnosy a náklady. Následují ještě odpisy a amortizace (těsně nad 20 miliard), a pak ještě zdanění.

Pak je tady ještě jedna "drobnost". Český Telecom se pouze "doprivatizovává", a ve hře je pouze 51 procent jeho akcií. Nikoli 100 procent.

Tiscali se ohrazuje

O tom, že konsorcium PPF, J&T a InWay, doplněné italským Tiscali, odstoupilo z privatizace Českého Telecomu, jsem psal již v minulém dílu tohoto seriálu. Zde jsem také zmiňoval, že důvody nebyly zveřejněny (dozvěděl se je prý jen Fond národního majetku). Neoficiálně se spekulovalo o tom, že důvodem bylo nepřipuštění českého Tiscali do (plnohodnotného) procesu due diligence, kvůli tomu že české Tiscali je přímým konkurentem Telecomu.

Minulý týden pak právě české Tiscali prolomilo hradbu mlčení, když jeho ředitel Naveed Gill vydal své prohlášení. V něm reaguje na

nedávné prohlášení vedení Českého Telecomu o tom, že se nepodílelo na zamezení přístupu společnosti TISCALI k účasti na předinvestiční prověrce prováděné v rámci výběrového řízení na privatizací státního podílu v ČTc

Osobně jsem takovéto prohlášení ze strany Českého Telecomu nezaznamenal. Pan Gill na něj reaguje citací úryvků ze vzájemné korespondence mezi Tiscali a privatizačním poradcem (CSFB), které vyznívají přesně opačně:

(ČTc) konkrétně Fondu národního majetku naznačil, že není ochoten TISCALI poskytnout plný přístup z konkurenčních důvodů, přičemž v případě dalších účastníků výběrového řízení Český Telecom tuto obavu nesdělil ani FNM ani CSFB ... Dále jsme od společnosti ČTc vyrozuměli, že by společnosti TISCALI mohla poskytnout omezený přístup k vybraným informacím, jež určí ČTc. Čas a rozsah zpřístupněných informací však bude plně záviset na uvážení Českého Telecomu.

SOS ČR vyzývá Telecom k odškodnění postižených

Před čtrnácti dny jsem v tomto seriálu rozepsal o výsledcích pracovní skupiny APVTS, která se zabývala problematikou tzv. dialerů a nevyžádaného přesměrování do Internetu. Napsal jsem, že řešila celý problém zejména z pohledu vlastních vztahů (tj. vztahů mezi operátory), a dále z hlediska informování koncových uživatelů o poskytované službě. Už se ale nezabývala postavením již postiženého zákazníka, jeho právy, a postupem řešení sporů mezi zákazníky a operátory.

Nejspíše právě proto, že otázka již postižených zákazníků zůstala nevyřešena, se nyní ozvalo Sdružení obrany spotřebitelů ČR (SOS ČR), právě s požadavky na vyřešení situace již poškozených koncových uživatelů. Jde o následující tři požadavky, které SOS adresuje Českému Telecomu:

1. Omluvu poškozeným spotřebitelům, že je neochránil před škodou a komplikacemi spojenými s přesměrováním.
2. Odškodnění všech spotřebitelů poškozených do 20. února 2005 přesměrováním internetu na linky se zvýšenou tarifikací 900, 906, 909 a 976 a do zahraničí, pokud reklamovali vyúčtování služeb, ve výši rozdílu mezi cenou internetového připojení podle jejich cenového programu a vyúčtovanou cenou.
3. Automatické zablokování odchozích hovorů na linky 976, s termínem nejpozději do 30. dubna 2005, na všech telefonních stanicích, jejichž majitelé nezažádají o zrušení tohoto omezení.

S třetím požadavkem se mohu plně ztotožnit, i já jej považuji za nejrozumnější a nejúčinnější řešení celého problému (viz např. zde). S druhým požadavkem, na kompenzaci již postižených uživatelů a vrácení rozdílu mezi zvýšeným a normálním tarifem, je to ale poněkud komplikovanější. Ne že by nebylo správné odškodnit ty, kteří se stali obětí podvodu, právě naopak. Ale jak je odlišit od těch, kteří vědomě "protočili" nemalé částky, a pouze se chtějí vyhnout jejich zaplacení? I na to požadavek sdružení SOS ČR pamatuje:

Samozřejmě požadujeme odškodnění jen pro skutečně poškozené. Výše uvedené riziko vylučujeme podmínkou, že odškodnění by měli dostat ti, kteří uplatnili reklamaci. Běžný spotřebitel, který byl předem řádně seznámen s cenou služby a jejími podmínkami, ji následně nereklamuje. Je samozřejmě možné uvažovat o "vykucích", kteří službu využili a následně se reklamací snaží vyhnout zaplacení. Domníváme se však, že vzhledem k tomu, že bylo obecně známo, že Český Telecom reklamace zamítá a šance na získání náhrady je minimální, by do toho neinvestovali nemalé úsilí spojené s reklamací, případným odvoláním, podáním trestního oznámení apod.

Český Telecom se určitě bude hájit také tím, že on již musel většinu z provolaných částek zaplatit alternativním operátorům. Pokud by nyní musel skutečně postižené odškodnit on, vlastně by tak činil z vlastní kapsy. Předkládám také, že ani on, ani ostatní operátoři nebudou ochotni připustit, že po roce 2003 vůbec k nějakému zneužití došlo. Tím by totiž přiznali, že nedokázali dostát dodatečné povinnosti (byť nepříliš reálné), kterou jim v průběhu roku 2003 začal ukládat regulátor, doplněním do "rozhodnutí o přidělení čísla nebo číselné řady pro přístupový kód 976":

"Držitel přidělení je povinen zajistit, aby přístup ke službám, poskytovaným s využitím čísla přiděleného tímto rozhodnutím, nebyl umožněn (dočasně ani trvale) úpravou nastavení koncového zařízení uživatele prostřednictvím (nebo s využitím) služeb poskytovaných na jiných přístupových číslech bez vědomí koncového uživatele …"

Regulátor po uložení této povinnosti zkonstatoval, že tím byl celý problém vyřešen:

(..) čímž bylo docíleno, že všichni držitelé telefonních čísel s přístupovým kódem 976 jsou povinni zabezpečit informování koncových uživatelů o přesměrování na telefonní číslo se zvláštním tarifem.

I sami operátoři ale seznali, že tomu tak není, a tak se na podzim loňského roku chopilo iniciativy APVTS (z popudu Českého Telecomu). Výsledkem bylo zformování již zmíněné pracovní skupiny. Zástupci uživatelů však tehdy k jednacímu stolu přizváni nebyli. Na přelomu srpna a září loňského roku jsem se za sdružení ZUI (Zástupci uživatelů Internetu) formálně ucházel o účast ve zmíněné pracovní skupině, a obdržel jsem i pozvánku na její první zasedání. Toto pozvání ale bylo záhy revokováno, s odůvodněním že

Jedná se o čistě interní setkání, jen pro členy APVTS, ČTc požádal APVTS o zorganizování setkání pro členy.

Pokud jsem správně informován, přesně stejně tehdy dopadli i zástupci SOS ČR. Ti se následně, již v letošním roce, snažili vstoupit do jednání přímo s Českým Telecomem. Jak dopadli, popisují na svých stránkách, a zřejmě také proto se rozhodli k výše popsanému kroku s veřejnou výzvou Českému Telecomu.

Softwarové patenty prošly, ale ….

Přesně tímto titulkem jsem nadepsal svůj článek z úterý minulého týdne, který vyšel na Lupě a popisoval, jak dopadlo to, co jsem avizoval v předchozím dílu tohoto seriálu: hlasování o tzv. softwarových patentech, v rámci Rady EU (Rady ministrů), momentálně "naplněné" ministry, odpovědnými za vnitřní trh). Ti totiž návrh značně kontroverzní direktivy schválili, a to zřejmě hlavně z procedurálních důvodů, a nikoli kvůli jejímu obsahu.

Ještě by ale neměl být všem dnům konec, protože na návrh této směrnice se vztahuje režim tzv. spolurozhodování, kterého se účastní kromě Rady také Evropský parlament. Ten už se jednou vyjádřil přesně opačně než nyní Rada EU. Návrh, nejprve odmítnutý Parlamentem ale posléze odsouhlasený Radou, se nyní vrací zpět do Parlamentu. Ten má možnost jej definitivně odmítnout a shodit ze stolu. Potřebuje k tomu ale nadpoloviční většinu všech členů. Soudě podle signálů o "naštvanosti" europoslanců z toho, jak Rada i Komise jednaly proti jejich stanovisku, by se nadpoloviční většina mohla najít.