Obecní Wi-Fi: někde to jde

Před týdnem jsem v této rubrice psal o tom, jak se Praha 5 rozhodla zprovoznit na svém území veřejnou Wi-Fi síť a nabídnout lidem možnost jejího využití zdarma (viz článek "Veřejné Wi-Fi na Praze 5: ano či ne?"). Řada konkrétních detailů o tomto záměru však nebyla ještě zcela jasná - například to, jaké nabídne pokrytí, či zda půjde o síť veřejnou, přístupnou obecně komukoli, nebo o síť neveřejnou, určenou jen někomu (nejspíše asi obyvatelům městské části Prahy 5). Přesto mi na uvedený článek přišlo hned několik reakcí, upozorňujících na to, že nejde o žádnou novinku, a že "obecní Wi-Fi sítě" existují a úspěšně fungují i jinde.

Jistě, nikdo přeci obcím nebrání v tom, aby si budovaly i provozovaly vlastní sítě, a jistě existují takové, které to již dělají (a já jsem snad nepsal, že by záměr Prahy 5 byl úplnou novinkou). Zajímavé je ale něco jiného: kolik takových obcí je, a kolik z nich je v péči o svou síť úspěšných? A je vůbec tento model ("síť v rukou obce") životaschopný? Jsou obce dobrými operátory a správci? Nebo je jediným správným řešením řešení komerční, kdy síť vlastní a provozuje komerční operátor? Existují nějaké konkrétní příklady z praxe?

Pojďme si to rozebrat, a to postupem od více skeptických názorů až po konkrétní příklady toho, že to jde.

Asi nejvíce pesimistické názory na představu "sítí v rukou obcí" jsem zaznamenal na loňském Invexu, kde se debatovalo o tehdy ještě připravované Národní broadbandové strategii (Národní politice pro vysokorychlostní přístup). Ta totiž přišla s poměrně odvážnou myšlenkou podpořit budování nových metropolitních a místních sítí v rukou měst a obcí (za určitých předpokladů, mezi které patří například spoluúčast kraje/regionu i samotné obce), a to hlavně tam, kde dosud nefungují obvyklé tržní mechanismy.

Právě na invexové besedě se však proti tomuto záměru ozvala řada kritických hlasů, argumentujících tím že je to nesmyslné, že model "obecních sítí" v praxi nefunguje. Že obce jsou špatnými vlastníky a provozovateli, že se o své sítě nedokáží postarat, že celý model je potenciálně zneužitelný (a také se prý v praxi zneužívá) - a že jediným "čistým" a fungujícím řešením jsou sítě komerčních providerů, vlastněné a provozované na běžném komerčním principu. Dlužno ovšem dodat, že většina těchto názorů zaznívala z tábora etablovaných komerčních operátorů a providerů.

Záměr podpořit vznik a rozvoj nových sítí v rukou měst a obcí v národní broadbandové strategii naštěstí zůstal, spolu s obdobným záměrem podpořit rozvoj obsahu pro vysokorychlostní sítě. Vláda na realizaci těchto záměrů dokonce i alokovalo určité peníze - jedno procento z výnosů privatizace Českého Telecomu.

Zajímavé je, že popisovaný záměr (podpořit vznik a rozvoj nových metropolitních a místních sítí v rukou obcí) není úplnou novinkou, resp. neobjevuje se poprvé až v národní broadbandové strategii. Minimálně jeden z našich krajů (kraj Vysočina) již od počátku roku 2004 provozuje velmi podobně koncipovaný grantový program, s názvem "Metropolitní sítě". Je určen pro malé obce (do 1500 obyvatel), a má jim pomoci spolufinancovat budování základní komunikační infrastruktury, pro potřeby zapojování více subjektů v obci do jedné sítě (obecní úřad, škola, knihovna, informační středisko apod.), a také pro poskytování veřejně přístupného Internetu (veřejně přístupný počítač, zřízení hot-spotu atd.) Minimální výše finančního příspěvku na jeden projekt je 100 000,- Kč, maximální pak 500 000,- Kč. Základní podmínkou ale je, že sám žadatel o projekt se musí podílet na financování svého projektu nejméně 30 procenty.

Do dnešního dne proběhla již tři kola tohoto grantového programu, a s jejich výsledky se můžete seznámit sami (první, druhé a třetí kolo). Počet přihlášených je pak jedním z mála podkladů pro hodnocení toho, jaký zájem mají samotné obce o budování a provoz vlastních sítí.

V této souvislosti je vhodné zmínit i problém s přehledem o obecních sítí, nabízejících připojení k Internetu - ať již realizovaných na bázi W-Fi či jinak. Osobně se obávám, že žádný takový přehled neexistuje. Bohužel ani existující databáze veřejných Wi-Fi sítí (například zde a zde) si moc nevšímají sítí v držení obcí, a soustřeďují se na čistě komerční sítě. Navíc "obecní sítě" často nejsou veřejné v pravém slova smyslu, ale naopak neveřejné, určené jen po obyvatele dané obce.

Pojďme nyní od názorů typu "proč to nejde" ke konkrétním příkladům toho, "jak to jde". Nejprve si ale obecně naznačme, že obce mohou používat nejméně dva různé modely:

1. mohou vlastnit síť a provozovat ji vlastními silami
2. mohou vlastní síť, ale její provoz svěří některému komerčnímu subjektu (jako formu tzv. outsourcingu).

Samozřejmě připadá v úvahu i třetí model - že obec síť vybuduje, ale pak ji někomu prodá. To samozřejmě může proběhnout zcela korektně a ku prospěchu obce, ale také to může být obráceně (lze to zneužít). Tomu se ale dá předcházet na case to case bázi (občané si budou hlídat, co dělají jejich zastupitelé), a u peněz z grantů jistě není těžké dát si do příslušných smluv dostatečné pojistky. Celkově by však tato možnost potenciálního zneužití rozhodně neměla být paušalizujícím odsudkem pro jakékoli vlastnictví sítí ze strany obcí.

Příkladem využití druhého modelu, kdy obec vlastní síť, ale její provoz a správu, včetně poskytování služeb plně outsourcuje, může být síť obce Psáry:

Obec uzavřela (…) smlouvu se společností Open Solution s.r.o. na správu a údržbu obecní wi-fi sítě a této společnosti obecní síť pronajala. Jednotliví klienti sítě budou uzavírat smlouvy s touto firmou a jí budou také platit poplatky za připojení. Firma bude obci platit za obecní síť nájemné ….

Jedná se o malou obecní síť se 4 hotspoty (k polovině roku 2004), která nabízí připojení k Internetu za úhradu. Výši cen si obec zřejmě stanovila sama. Podrobněji.

Příkladem, kdy si obec sama provozuje svou vlastní síť, může být síť PaskovNET. V provozu je již třetím rokem, má na 6 hotspotů a na 320 připojených počítačů - a to nejen přes Wi-Fi, ale i přes klasické "drátové" rozvody. Na této síti mne velmi zaujala její celková filosofie, kterou hezky vystihuje následující úryvek z jejího popisu:

PaskovNET je síť sloužící výhradně občanům obce pro vzájemné propojení a využití jinak nevyužité (a vlastně odpadní, nehospodárné) konektivity do Internetu. Hodně lidí se mě ptá, jak je to možné, pokusím se to vysvětlit: Je paušálně zaplacená nemalá měsíční částka za připojení k Internetu (pro školu a OU), ale tyto instituce drahou konektivitu nevyužívají v odpoledních a večerních hodinách a o víkendech. Draze nakoupená konektivita tak bývá (a ve většině firem a obcí to tak funguje) nevyužita a je promrhána. Vy ale dostáváte možnost tyto přebytky zcela zdarma využít.

Tomu pak odpovídají i pravidla využití sítě, týkající se občanů: přednost má obec a její instituce, která také za konektivitu platí. Občané pak dostávají "zbytkovou" konektivitu, a to zcela zdarma. Na druhou stranu také bez záruk dostupnosti i kvality, a s poměrně striktní Fair Use Policy. Viz závazná "Pravidla použití …":

Síť PaskovNET vznikla za účelem podpory vzdělání občanů v oboru informačních technologií a k usnadnění přístupu k informacím obsažených v síti Internet. Obec dává občanům možnost připojit se k této síti v místech pokrytých signálem sítě, neposkytuje však žádné záruky dostupnosti a kvality služeb.

Brána přednostně odbavuje provoz generovaný OÚ , ZŠ, MŠ, knihovny a organizací obcí zřizovaných, a pravidelně navázaných na rozpočet.

Je zakázáno používat služby pro sdílení dat přes Internet (tzv. P2P sítě, např. DirectConnect, Kazaa), vytvářet datové přenosy ve více vláknech.

V době od 7.00 do 23.00 je zakázáno přenášet soubory o velikosti přesahující 5MB, vždy je nutno přihlédnout k aktuálnímu vytížení brány. (graf vytížení je k dispozici na WWW stránce http://sit.paskov.cz/)

Příklad Paskova je zajímavý také tím, že zde mají vlastní certifikační autoritu (zde). A pak také tím, že se snaží šířit filosofii své sítě i do svého okolí.