Zákon o elektronických komunikacích - čeho si všimla média?

Jak bohatí jsou postižení?

Pravda, i u něj se našel alespoň nějaký kontroverzní prvek, na kterém si média mohla zgustnout. Stal se jím způsob poskytování výhod zdravotně postiženým spoluobčanům. Dosud byly tyto výhody, zejména v podobě odpuštění měsíčního paušálu za pevnou telefonní stanici, poskytovány všem postiženým, bez ohledu na jejich majetkové poměry. Nyní to má být v závislosti na těchto poměrech.

První reakce postižených byly dosti prudké a striktně odmítavé, možná kvůli strachu že ztráta dotovaného telefonu postihne všechny zdravotně postižené. Dnes už se vyjasnilo, že to tak není myšleno, a spor se přesunul do mnohem smysluplnější polohy "hádání se" o to, kde bude ležet konkrétní hranice potřebnosti, kdo ji bude stanovovat, a kdo a jak bude posuzovat majetkové poměry zdravotně postižených - či zda se vůbec tento přístup vyplatí a nebyl by lacinější předchozí plošný přístup.

Mobilní přenositelnost

Pozornost masových médií si vysloužila i "třešnička na dortu" navrhovaného zákona, podle kterého bychom měli mít i u nás plnou přenositelnost čísla v mobilních sítích.To by znamenalo, že při přechodu od jednoho mobilního operátora k jinému by si uživatel mohl nechat své původní číslo, a nemusel tak nutit všechny své partnery, známé, přátele atd., aby si jeho číslo ve svých mobilech změnili. Stejně tak by nemusel měnit své vizitky, hlavičkové papíry, reklamy atd. Přetahování mobilních operátorů o klienty by tak rázem mohlo dostalo jinou dimenzi, ale o tom paradoxně nikdo nemluví.

Samotní mobilní operátoři spíše začínají křičet, jak je zajištění přenositelnosti obtížné a nákladné, a že jej nestihnou zavést včas. Osobně bych je nepodceňoval, technicky i organizačně jsou určitě na potřebné výši, a prostředky si na to jistě také dokáží získat. Navíc o chystaném požadavku věděli dlouho dopředu a museli s ním počítat. Zákon jim dokonce dává půlroční odklad (přenositelnost musí zavést do 6 měsíců od účinnosti zákona), ale třeba Oskar a T-Mobile nelenili, a již přišli s prvními kroky: sjednotili sazby pro volání do různých sítí (Oskar u všech svých nových tarifů, T-Mobile zatím jen u těch vyšších).

V pevných sítích přitom již přenositelnost nějaký ten pátek funguje - již rok a půl. Za tu dobu bylo úspěšně přeneseno na 1 milion čísel. Pravdou ale je, že většina z nich je součástí tzv. číselných řad, které používají zejména firmy (a na jeden telefon se pak lze dovolat přes různá konkrétní čísla). Takže to nelze chápat tak, že jde o 1 milion pevných telefonních stanic již přešlo ke konkurenci a přitom využilo přenositelnosti čísla.

Elektronické komunikace, místo telekomunikací

Čeho si naše masová média zatím vůbec nevšimla, je změna terminologie. Již se nehovoří o novém zákoně o telekomunikacích, který by nahradil stávající telekomunikační zákon. Místo toho se hovoří o návrhu zákona o elektronických komunikacích. Proč?

Důvodem je to, že telekomunikace čím dál tím více splývají s informačními technologiemi, a postupně se k nim přibližuje (konverguje) i oblast médií. Jedním z konkrétních dopadů tohoto trendu je třeba to, že i u nás již máme "konvergované" ministerstvo (Ministerstvo informatiky ČR), zabývající se jak oblastí telekomunikací, tak i informačními technologiemi a tzv. informační společností, a také poštovními službami, problematikou elektronického podpisu atd. Původně přitom byly telekomunikace "přiřazeny" k dopravě a vládlo jim Ministerstvo dopravy a spojů, které také připravovalo dosud platný telekomunikační zákon.

Dnes, vzhledem ke splynutí telekomunikací a informačních technologií, se již hovoří právě o elektronických komunikacích. Proto také nový název celého zákona, který se bude zabývat ještě i problematikou poštovních služeb. Snad není nutné zdůrazňovat, že návrh nového zákona o elektronických komunikacích připravilo a do vlády předložilo právě Ministerstvo informatiky ČR.

Obsah bude stále oddělen

Poněkud paradoxně se v médiích málo mluví i o tom, že trend ke konvergenci se týká i oblasti médií, a také "dohledu" nad ní, resp. její regulace. Až dosud jsme u nás praktikovali zcela oddělenou regulaci telekomunikací (s vlastním regulátorem, Českým telekomunikačním úřadem), a médií (také s vlastním regulátorem, Radou pro rozhlasové a televizní vysílání). Nový zákon mohl tyto dva regulátory sloučit, ale jeho předkladatelé se rozhodli tak neučinit. Rozhodnutí to prý bylo "politicko-praktické", protože pak by se projednávání nového zákona stalo záležitostí hodně politickou, a tudíž komplikovanou a hlavně dlouhou. Evropská unie však na existenci nového zákona velmi tlačí. Původně jsme jej měli mít v účinnosti k okamžiku našeho vstupu do EU, ale to se nepodařilo. Takto budeme rádi, když se dočkáme jeho účinnosti co nejdříve počátkem roku 2005.

Zpět ale k otázce médií: nový zákon v podstatě zachovává současnou dělící čáru mezi oběma regulátory, jen ji poněkud zpřesňuje a explicitněji vymezuje. Takže regulátor elektronických komunikací (který se bude paradoxně stále jmenovat Český telekomunikační úřad) bude mít kompetence sahající až po šíření rozhlasového a televizního vysílání. Pro Radu pro rozhlasové a televizní vysílání v zásadě zůstává vše při starém, a nadále se bude zabývat obsahem vysílání (kdo smí vysílat, co smí vysílat atd.).

Zpřesnění vzájemných vztahů mezi regulátory je přitom velmi potřebné již kvůli nadcházející digitalizaci vysílání. Dosud se v této oblasti řešilo vše podle stávající právní úpravy, a již došlo na první "kolize", kdy oba regulátoři zaujali odlišná stanoviska. Konkrétně se jednalo o způsob přidělování kmitočtů pro digitální vysílání - měl právo je přidělit Český telekomunikační úřad, který je skutečně přidělil subjektům, které budou vysílání zajišťovat (ČRa, Czech Digital Group a Český Telecom), nebo měly být přiděleny radou pro R a TV vysílání? A komu měly být přiděleny? Těm subjektům, které zajišťují šíření signálu, nebo těm kteří připravují program (ČT, Nova, Prima atd.?)

O čem zákon skutečně je?

Nově připravovaný zákon o elektronických komunikacích samozřejmě není pouze o výhodách pro postižené, či o mobilní přenositelnosti. Hodně se naopak zabývá právy a povinnostmi regulátora elektronických komunikací, kterému například předepisuje podstatně větší otevřenost a průhlednost v rozhodování než dosud. Svá rozhodnutí bude regulátor muset podrobně zdůvodňovat, bude je muset konzultovat se zainteresovanými stranami (včetně sdružení uživatelů), a ve svém rozhodování bude muset vycházet z podrobných analýz trhu, které bude muset provést. Nejzávažnější rozhodnutí bude muset konzultovat i s ostatními regulátory z EU.

Celý trh elektronických komunikací přitom bude rozdělen na dílčí části (tzv. relevantní trhy), ke kterým se bude přistupovat samostatně. Pokud budou shledány dostatečně konkurenčními, regulátor již do nich nebude zasahovat a vše bude ponecháno jen na dodržování pravidel hospodářské soutěže (pod dohledem ÜOHS). Pouze tam, kde konkurence ještě nepostačuje na to, aby se o dílčí (relevantní) trh postarala sama, bude zasahovat a regulovat regulátor. I tak ale by ale jeho regulační působení mělo směřovat k tomu, aby regulace mohla co nejdříve skončit a dílčí (relevantní) trh se řídil sám. Nový evropský regulační rámec elektronických komunikací, který se naším zákonem snažíme převzít, dává jednoznačně přednost konkurenci a volné soutěži před regulací.