Zákon o elektronických komunikacích prošel vládou

Potřebnost nového zákona, který by nahradil stávající telekomunikační zákon (zákon č. 151/2000 Sb.) je obvykle "sváděna" čistě na Evropskou unii, která jej po nás důrazně požaduje. Je ale i v našem vlastním zájmu, abychom sladili fungování našeho telekomunikačního trhu s tím, jak by to mělo fungovat za našimi hranicemi, a byli tedy se zahraničím kompatibilní. Jinými slovy potřebujeme převzít nový regulační rámec elektronických komunikací, který v Evropě postupně nahrazuje původní regulační rámec telekomunikací.

Návrh zákona připravilo Ministerstvo informatiky ČR (© ČT1)

Příznačná je i samotná změna názvu, neboli přechod od telekomunikací k elektronickým komunikacím. Jde o důsledek konvergence, spočívající v tom že k samotným telekomunikacím se "připojily" také informační technologie, a také část problematiky mediální, včetně rozhlasového a televizního vysílání. Příslušná dělící čára bude u nás nastavena tak, že do působnosti nového zákona bude příslušet vše až po přenos TV a R vysílání, zatímco obsah TV a R vysílání bude řešen samostatně. Nadále tedy zůstanou dva nezávislí regulátoři - ČTÚ a RRTV, přičemž Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se bude nadále zabývat otázkami obsahu (třeba tím, zda nějaká reportáž byla dostatečně objektivní, zda se před 22 hodinou nedostalo na obrazovky něco příliš lechtivého apod.).

Rozdělení kompetencí mezi regulátory (© ČT1)

Paradoxně "nezkonvergovaný" však zůstane název prvního z regulátorů, který by si měl ponechat svůj dosavadní název - ČTÚ, alias Český telekomunikační úřad. Nebude však působit v telekomunikacích, ale již v "konvergovaných" elektronických komunikacích, a navíc bude mít na starosti ještě oblast poštovních služeb.

Přípravu nového zákona si kromě EU vynucuje i vývoj na tuzemském trhu telekomunikací (elektronických komunikací). Stávající telekomunikační zákon (zákon č. 151/2000 Sb.) totiž vznikal v době, kdy se teprve chystalo otevření tohoto trhu, a tak se zákonitě soustředil na prvotní fáze tohoto "otevírání". Nyní už jsme přeci jen o kus dál. Navíc ani stávající zákon není dokonalý, a tak se postupně objevovala potřeba různých doplňků, změn, rozšíření apod., reagujících na vývoj trhu a nedokonalosti zákona. Prakticky všechny změny se ale dosud odkládaly, s poukazem na to, že budou zapracovány až do nového zákona o elektronických komunikacích. Jedinou významnější výjimkou byla novela telekomunikačního zákona (zákon č. 225/2003 Sb.), která řešila právě a pouze zpřístupnění místní smyčky.

Jaký je "duch" nového zákona?

Nový zákon o elektronických komunikacích, který převezme a do našeho právního řádu zakomponuje nový evropský regulační rámec, přinese i řadu zajímavých koncepčních změn. Ty směřují mj. i k výraznému "zprůhlednění" trhu, zejména pokud jde o významná rozhodnutí regulátora, s potenciálem ovlivnit tento trh a dění na něm.

Regulátor totiž bude muset svá významnější rozhodnutí podrobně zdůvodňovat, a ještě dříve než je přijme, je bude muset konzultovat se zainteresovanými stranami (včetně sdružení koncových uživatelů). Podle stávající verze návrhu zákona (vše se ještě může změnit skrze pozměňovací návrhy poslanců) by takovéto konzultování bylo veřejné a probíhalo by tak, že

Úřad zřídí a spravuje diskusní místo, kde způsobem umožňujícím dálkový přístup zveřejňuje návrhy opatření, umožňuje předkládání připomínek a uveřejňuje výsledek konzultace.

Připomínky by pak bylo možné podávat do 1 měsíce od zveřejnění, a poté by ČTÚ do dalšího jednoho měsíce uveřejnil výsledek veřejné konzultace a způsob vypořádání připomínek.

Navíc, pokud půjde o rozhodování v kauze, která ovlivní "obchod mezi členskými státy", bude ČTÚ konzultovat své návrhy i s Komisí EU a regulátory ostatních členských zemí. V nejvýznamnějších případech, například při určování tzv. relevantních trhů, bude muset regulátor počkat ještě na reakci Evropské komise.

Je asi pravdou, že regulátor získá s novým zákonem hodně významných pravomocí. Na druhé straně je nebude moci využívat "kabinetním způsobem", ale bude muset svá rozhodnutí zdůvodňovat a skládat z nich účty. Navíc ten, kdo nebude s jeho konkrétním rozhodováním spokojen, se bude moci odvolat k nezávislé třetí straně (správnímu soudu). To je sice plně demokratické řešení, ale obávám se že daní za něj bude možnost všelijakého protahování, skrze různá odvolání a opravné prostředky, a tím odkládání faktického řešení situací, které by naopak bylo záhodno řešit co nejrychleji. Nehledě již na skutečnost, že správní soudnictví zatím asi nemá moc zkušeností s takto odbornou poblematikou.

Regulace a relevantní trhy

Významný je také přístup nového zákona k otázce regulace. Dává totiž přednost tomu, aby ji nemusel aplikovat a trh si poradil sám. To ale nelze dělat plošně, resp. pro celý trh elektronických komunikací najednou. Proto nový evropský regulační rámec přichází s novinkou (kterou náš zákon pochopitelně přejímá), spočívající v rozdělení celého trhu elektronických komunikací na dílčí části, označované jako tzv. relevantní trhy. Každý z těchto relevantních trhů je pak individuálně zkoumán, zda již je dostatečně vyspělý (ve smyslu: liberalizovaný), tak aby nevyžadoval regulaci a dokázal efektivně fungovat sám, jen na bázi pravidel hospodářské soutěže. Pokud ano, příslušný relevantní trh v zásadě vypadává zpod otěží regulátora a zůstává pouze pod dohledem antimonopolního úřadu ÚOHS, který dbá právě na dodržování pravidel hospodářské soutěže.

Pouze tam, kde analýza relevantního trhu ukáže, že tento dílčí trh ještě není dostatečně liberalizován, je aplikována určitá míra regulace. Jaká, to by měl citlivě volit regulátor (i na základě provedených analýz, s konzultacemi atd.), s cílem směrovat i tento dílčí trh ke stavu, kdy již bude dostatečně liberalizován a nebude regulaci vyžadovat.

Univerzální služba - právo místo povinnosti

Významnou změnou prochází také institut tzv. univerzální služby (jakéhosi minima služeb, které musí být dostupné všude a všem). Dosud byla univerzální služba řešena hodně "po staru", uvalením povinnosti poskytovat ji na dříve monopolního a dnes dominantního operátora (Český Telecom). Navíc s předpokladem, že jde o činnost ztrátovou, a na příslušnou ztrátu pak Telecomu ze zákona přispívají ostatní operátoři.

Nová úprava vychází z toho, že univerzální služba může být (nemusí ale může být) i výdělečná, a zájem o její poskytování mohou mít i ostatní operátoři. Proto její poskytování řeší nejprve soutěží, do které se mohou zapojit všichni zájemci o její poskytování. Teprve pokud zájem nebude, může regulátor přistoupit k řešení "po staru", a povinnost zajišťovat univerzální službu někomu uložit (i s nárokem na úhradu případné ztráty). Kromě toho bude mít regulátor více pravomocí i v určení toho, zda a v jaké podobě a rozsahu je univerzální služba vůbec nutná.

Všeobecné oprávnění místo licencí

Další zajímavou novinkou, přispívající k liberalizaci trhu a snižování vstupní bariéry pro nové hráče, je nahrazení individuálních licencí, udělovaných operátorům (za nemalý poplatek), obecně platným "všeobecným oprávněním" (jakousi obdobou generální licence), s tím že zájemci o podnikání v oblasti elektronických komunikací budou mít již jen oznamovací povinnost. Individuální oprávnění pochopitelně zůstanou u přidělování frekvencí (ale místo o "licence" půjde o "oprávnění k využívání rádiových kmitočtů").

Mimochodem, za využívání frekvencí se budou platit poplatky, které budou z určité části směřovat do státního rozpočtu, a zbytek půjde na tzv. Radiokomunikační účet, ze kterého se budou platit "efektivně a účelně vynaložené náklady vzniklé držitelům oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nebo Ministerstvu obrany při využívání rádiových kmitočtů pro vojenské účely v důsledku změn ve využívání rádiového spektra". To mi připomíná princip Účtu univerzální služby, spojený s řadou problémů.

Ostatní příjmy regulátora (například inkasované správní poplatky či pokuty) pak půjdou přímo do státního rozpočtu. Takže naivní představa, že by alespoň část takto inkasovaných peněz mohla zůstat v oboru a jít třeba na nějaký fond pro podporu broadbandu v oblastech s jeho horší dostupností, je asi dost nereálná.

Kolektivní vedení regulátora

Novinkou je také změna z dosavadního individuálního vedení regulátora na spíše kolektivní. Ministr Vladimír Mlynář to na jedné tiskovce dokonce přirovnal k "vícehlavému Stádníkovi" - vedením regulátora by nově měla být pověřena pětičlenná rada, s tím že jeden její člen je vždy předsedou Rady, stojí v čele Úřadu a jedná jeho jménem. Ve stanovených případech pak rozhoduje vždy celá Rada, jindy sám její předseda.

Kolektivní vedení regulátora (© ČT1)

Zajímavou otázkou, které si ve své včerejší zpravodajské relaci všimla i Česká televize, je personální obsazení budoucí Rady, přesněji zájem o takovéto místo. Kvůli vyloučení střetu zájmu nesmí být členem Rady nikdo, kdo sám nějak podniká v oboru. Zákon stejně tak vylučuje z členství v radě poslance, senátory, soudce, státní zástupce, každého kdo má jakoukoli funkci ve veřejné správě, funkci člena orgánů územní samosprávy či funkci v politické straně nebo v politickém hnutí. Odměňování členů radu není v návrhu zákona explicitně řešeno, takže asi půjde o platy odvozené z pravidel platících obecně ve státní správě.

Třešnička na dortu - mobilní přenositelnost

Spíše příslovečnou třešničkou na dortu nového zákona o elektronických komunikacích je obecný požadavek na přenositelnost čísel. Nikoli ovšem křížem, tj. z pevné sítě na mobilní a naopak, ale pouze v rámci pevné sítě a v rámci mobilních sítí.

Přitom přenositelnost v rámci pevných sítí již je k dispozici a funguje rok a půl. Za tu dobu bylo úspěšně přeneseno přesně 1 milion čísel (CNPAC to bude oficiálně oznamovat příští úterý).

Mobilní operátoři podle očekávání křičí, že oni ve svých sítích přenositelnost zavést nestihnou, že je to velmi komplikované a nákladné atd. Zákon jim v tomto ohledu dává odklad 6 měsíců od své účinnosti (které by mohl nabýt někdy počátkem příštího roku). I to je ale prý pro mobilní operátory málo. Osobně bych je nepodceňoval, myslím že jsou technicky i organizačně natolik zdatní, aby to stihli. Navíc o tomto požadavku na své sítě vědí již dlouho, a také pro něj již něco dělají - viz nedávné sjednocení hovorného do různých sítí u Oskara, a totéž u T-Mobile (byť jen u vyšších tarifů). Může to nebýt příprava na zavedení přenositelnosti čísla i v mobilních sítích?