O čem je Adaptive Enterprise?

Historicky, když technologie byly ještě v plenkách, se podnikání. muselo přizpůsobovat technologiím. Pokud nějaká firma chtěla v něčem podnikat, musela si k tomu nejprve vybudovat potřebné zázemí. Tedy natáhnout sítě, pořídit počítače a další potřebná zařízení, vyvinout či zakoupit vhodný software, najmout lidi, naučit je pracovat s novým vybavením atd. Teprve pak mohla přijít na řadu "obchodní stránka věci", kdy firma mohla začít fungovat - poskytovat konkrétní služby či prodávat konkrétní produkty atd. - způsobem, které jí její "zázemí" umožňovalo. Jinými slovy: prioritní byly "IT procesy" a další "podpůrné" procesy, a teprve od nich se mohly odvíjet "business procesy".

Svět podnikání je ale nemilosrdný a nutí podnikatelské subjekty ke stále efektivnějšímu fungování. To fakticky znamená, že "IT procesy" (a "podpůrné" procesy) musí co možná nejlépe a nejefektivněji podporovat příslušné "business procesy", a co nejméně je omezovat. Jde tedy o trend, který převrací původní vztah: primárními se postupně stávají právě "business procesy", a naopak "IT procesy" a další se jim musí přizpůsobovat. Dokonce se jim musí přizpůsobovat čím dál tím rychleji a důkladněji, neboť podnikatelské subjekty musí velmi rychle reagovat na změny situace na trhu a na nové příležitosti, dříve než je obsadí jejich konkurenti.

V takovýchto situacích rozhodně nemohou firmy čekat na to, až jim někdo vybuduje potřebné infrastrukturní zázemí (sítě, počítače atd.), uzpůsobené novým podnikatelským příležitostem, vyvine nové aplikace, zprovozní příslušné agendy, připraví a naplní jejich informační systémy atd. Buďto si dokáží vše zajistit včas, tedy prakticky okamžitě, nebo ztrácí šanci a vypadávají ze hry, leckdy i ze hry o holé ekonomické přežití.

Adaptive Enterprise jako mozaika

Předchozí odstavce jsou jen malým "nástinem problematiky", s cílem usnadnit pochopení ambiciózního konceptu "Adaptive Enterprise" společnosti Hewlett Packard. Že nejde o nic malého ani bezvýznamného, dokládá skutečnost že HP do něj hodlá investovat na 2,5 miliardy dolarů ročně, což je více jak polovina jejího rozpočtu na výzkum a vývoj.

O co tedy jde?

Jde o koncept, který je nejlépe si představovat jako rámec či určitou mozaiku, do které jako pomyslné kaménky zapadávají jednotlivá dílčí řešení, postupně uváděná na trh. Hlavní je ale celkový obrázek, který má mozaika vytvořit, a tím je právě schopnost firmy pružně reagovat (adaptovat se, odsud také: Adaptive Enterprise) na aktuální potřeby, příležitosti a situaci na trhu, ve výše naznačeném smyslu. Kromě toho ale jde v celém konceptu Adaptive Enterprise i o efektivní průběžné fungování, o minimalizaci operačních nákladů, o "bezešvý" (seamless) management všech používaných prvků a řešení atd.

Představu o mozaice, či alespoň o určité skládačce, dokresluje i fakt, že "Adaptive Enterprise" není žádný konkrétní produkt ani služba, kterou by si mohl zákazník koupit jako celek - ani od HP, ani od kohokoli jiného. Koupit od HP si může jen jednotlivé komponenty, které pak ale musí někdo "poskládat" a vhodně "skloubit" s potřebami zákazníka, se způsobem jeho podnikání, s jeho již existujícími systémy atd.. To si může zajistit zákazník sám, má-li na to dostatečné kapacity a know-how, nebo může využít integrátorských služeb dodavatele či jiného externího partnera, z řad poradenských společností a systémových integrátorů.

Samotná HP přitom charakterizuje svůj koncept "Adaptive Enterprise" ve smyslu integrace lidí, procesů a technologií, s cílem pomoci organizacím k dosažení lepší vzájemné provázanost IT procesů a byznys procesů, a reagovat pohotověji. Šéfka HP, Carly Fiorina, hovoří v této souvislosti o "schopnosti reagovat na neočekávané změny, která často rozhoduje o vítězích a poražených".

Jaké kaménky patří do mozaiky?

Společnost HP poprvé představila svůj koncept "Adaptive Enterprise" 6. května 2003, a od té doby do něj postupně zasazuje další a další komponenty. V tom pokračovala i během listopadového HP Software Universe, v německém přístavním městě Hamburku, kde nových komponent představila na 40.

O jaké komponenty se ale jedná? Co všechno vlastně spadá pod "zastřešující deštník" celého konceptu Adaptive Enterprise? Zkusme si udělat malý výčet, členěný podle charakteru řešených úkolů:

Virtualizace zdrojů: zde jde o to, aby firmy v roli zákazníků mohly využívat právě tolik zdrojů infrastrukturního charakteru, kolik momentálně potřebují, jen po dobu po kterou jejich potřeba trvá, a to okamžitě jakmile jejich potřeba vznikne, a přitom aby nemusely nic samy budovat, nemusely investovat do jejich jednorázového pořízení atd. Jde o koncepční rozdíl v přístupu ke zdrojům, který lze přirovnat například k rozdílu mezi budováním a provozováním vlastní privátní sítě vs. používání služeb virtuální privátní sítě. Nebo k rozdílu v pořízení vlastní elektrárny, vs. odběru elektřiny z veřejné napájecí sítě. Případně k rozdílu mezi nákupem a používáním "krabicového softwaru", vs. využívání ASP služeb.

HP může v této oblasti nabídnout prostředky pro realizaci dvou různých přístupů: HP Grid Computing pro virtualizaci zdrojů volně distribuovaných v prostředí sítě, a HP Utility Data Centre pro virtualizaci zdrojů soustředěných do určité lokality (typicky: hostingového centra, datového centra atd.).

Management IT infrastruktury: možnost přidělovat nejrůznější zdroje až v okamžiku jejich skutečné potřeby, a používat je po celou dobu kdy tato potřeba trvá, sama o sobě nestačí. Aby mohly být dostupné zdroje skutečně využity, musí být k dispozici nástroje pro efektivní práci s nimi, i pro jejich správu. HP v této oblasti nabízí celý "dílčí koncept", označovaný jako "Adaptive management".

Integrující a zastřešující roli v něm hraje tradiční "silná zbraň" HP, kterou je její platforma HP OpenView. Ta zvládá, skrze různé doplňky a moduly, správu opravdu široké škály zdrojů, od čistě hardwarových až po ryze softwarové.

Vedle platformy HP Openview se koncem minulého roku objevil další nástroj, HP Systems Insight Manager (dříve s kódovým označením Nimbus). Umožňuje jednotnou správu hned tří různých platforem: HP UX, Linux and Windows.

Referenční architektura: úkoly, řešené v rámci celého konceptu Adaptive Enterprise, i nejrůznější procesy, které zde probíhají, mají různé úrovně obecnosti a abstrakce, a také různé vzájemné závislosti. Proto je třeba je vhodně uspořádat, nejlépe do hierarchických vrstev, a na každé z nich stanovit, co se zde odehrává a jakým způsobem, jaké úkoly se zde plní, jaké zdroje z bezprostředně nižší vrstvy se pro jejich plnění mohou využít atd. Podobnost s hierarchickými vrstvami například v počítačových sítích zde rozhodně není náhodná, stejně tak jako použití termínu "architektura" pro takovéto rozvrstvení (ve smyslu stanovení počtu vrstev, jejich úkolů atd.). Společnost HP v této souvislosti nejprve mluvila o "referenční architektuře pro HP Adaptive Enterprise", ale později začala používat termín "Darwin Reference Architecture". Má to zdůraznit akcent na postupný vývoj (evoluci) business procesů a IT procesů do výsledné "Adaptive Enterprise".

Pro lepší představu si můžeme naznačit, že "Darwin Reference Architecture" má 6 hierarchických vrstev:

• Business strategii - sem patří hlavní podnikatelské záměry, jako např. získání tržního podílu o určité velikosti během příštích x let
• Business procesy - aktivity, naplňující hlavní podnikatelské cíle. Například procesy přijímání objednávek a prodeje …
• Informace - data, např. o zákaznících, produktech, objednávkách atd., využívaná business procesy
• Aplikační služby - aplikace (jako např. CRM, ERP atd.), realizované formou služeb
• Infrastrukturní služby - služby, nezávislé na aplikaci, vytvářející "základní IT prostředí". Například databázové služby, prezentační služby (služby webových serverů), komunikační služby (el. pošta, messaging), zajištění dat a komunikace (zálohování, antivirová a antispamová kontrola), zajištění bezpečnosti a důvěrnosti (identifikace a autentizace uživatelů) atd.
• Virtualizované zdroje - servery, paměťové a výpočetní kapacity, přenosové kapacity, virtuální sítě LAN atd.

Řešení složitosti a celkové zastřešení: provozovat a využívat rozsáhlé systémy, tvořené mnoha vzájemně propojenými prvky, rozhodně není jednoduché. Velkou část složitosti dokáží "absorbovat" prostředky pro správu (management), i vhodné hierarchické rozčlenění v rámci referenční architektury. Ale ani to zdaleka ještě nemusí stačit.

Proto se musí volit také další cesty, mezi které patří větší autonomie jednotlivých prvků hierarchické architektury z pohledu jejich fungování (větší schopnost řídit vlastní chod), a také schopnost řešit vlastní problémy, nedostatky a případné chyby. Tato vlastnost je označována přívlastkem "self-healing", a HP se snaží ji vtisknout zejména svému softwaru.

Se složitostí je ovšem třeba bojovat i na "nejvyšší úrovni", v místě kde je potřeba průběžně řídit a koordinovat činnost všech komponent rozsáhlých celků, podporujících fungování "Adaptive Enterprise". Lze to přirovnat k úkolu, který na samostatném počítači má jeho operační systém - ten také z jedné strany přijímá povely uživatele, a z druhé strany řídí všechny zdroje daného počítače. Zde, v případě "Adaptive Enterprise", však jsme hned o celé patro výše. Proto je nutné zde použít něco, co by bylo možné označit za "nadřazený operační systém". Tedy něco, co by dokázalo na jedné straně direktivně řídit ty komponenty které vyžadují direktivní řízení, a vedle toho dokázalo vhodně koordinovat činnost těch komponent, které již vykazují vyšší úroveň vlastní autonomie (schopnosti "self-healing") - vše s cílem naplnit celkové zadání "Adative Enterprise", kterým je maximální pružnost, efektivnost a vstřícnost jak jednotlivým business procesům, tak především celé podnikatelské strategii (business strategii).

Nora Denzel, viceprezidentka HP pověřená právě oblastí Adaptive Enterprise, na loňském HP Software Universe v německém Hamburku použila v této souvislosti termín "Über OS".