RUO: podle očekávání

Problematice tzv. zpřístupnění místní smyčky (alias: LLU, Local loop Unbundling) jsem zde na Lupě psal naposledy 20 srpna, v době kdy nabyla účinnosti novela stávajícího telekomunikačního zákona, upravující právě problematiku zpřístupnění (v článku "Jak pokračuje zpřístupnění?" . Podle této novely měl Telecom přesně 30 dnů na zveřejnění příslušné referenční nabídky. Tedy nabídky, která by specifikovala základní požadavky, podmínky a další aspekty celé služby, kterou je nyní Telecom ze zákona povinen nabízet a poskytovat. Telecom lhůtu k vydání referenční nabídky dodržel, a jak již bývá zvykem, dodržel ji přesně - v tom smyslu, že nabídku nevydal ani o den dříve, než nezbytně musel.

Obsah samotné nabídky najdete na webu Telecomu (zde). Je to ale poměrně nezáživné čtení, a tak se raději podívejme na to, co je na celé nabídce asi nejzajímavější - a to jsou určitě ceny. Zde je základní přehled:

Průběžné ceny:

• Měsíčně za plný přístup k celé místní smyčce: 491 Kč bez DPH
• Měsíčně za plný přístup k úseku vedení: 461 Kč bez DPH
• Měsíčně za sdílený přístup k celé místní smyčce: 275 Kč bez DPH
• Měsíčně za sdílený přístup k úseku vedení: 258 Kč bez DPH

Jednorázové ceny:

• Za zřízení plného přístupu k celé místní smyčce: 10 035 Kč bez DPH (10279 Kč pro přístup k úseku)
• Za zřízení sdíleného přístupu k celé místní smyčce: 10 247 Kč bez DPH (10486 Kč pro přístup k úseku)
• Za zřízení služby zpřístupnění (jednorázově, pro operátora): 220 072 Kč bez DPH
• Za zřízení služby kolokace: 147 846 Kč bez DPH

K uvedeným údajům malé vysvětlení, pro ty kteří se příliš neorientují v problematice zpřístupnění: tzv. "plným přístupem" je míněno to, že některý alternativní operátor si od Telecomu pronajme celou místní smyčku. Zákazník, který je na konci této místní smyčky, k tomu samozřejmě musí dát svůj souhlas - a když ke zpřístupnění dojde, přestává být zákazníkem Telecomu (už mu nic neplatí), a naopak se stává zákazníkem příslušného alternativního operátora. Vše, co platí, pak platí jemu - a z logiky věci to musí být tolik, aby to kromě nákladů na poskytnuté služby a určitý zisk pokrylo také náklady, které alternativní operátor má se zpřístupněním místní smyčky (což je dáno výše uvedenými částkami).

Tzv. sdílený přístup odpovídá tomu, kdy zákazník na konci místní smyčky zůstává zákazníkem Telecomu, platí mu za hlasové služby tak jako doposud (tj. paušál a hovorné), a alternativní operátor si pronajímá pouze "nadhovorovou část spektra", po které může zákazníkovi poskytovat například ADSL.

Ke všemu ještě jeden velmi významný dodatek: služba zpřístupnění místní smyčky je službou velkoobchodní, nikoli službou určenou koncovým zákazníkům. Jako koncový zákazník si ji nemůžete objednat, koupit atd. Může si ji objednat alternativní operátor (který v takovém případě zaplatí jednorázově 220 072 Kč za "zřízení služby zpřístupnění" a 147 846 Kč za "zřízení služby kolokace"), načež teprve může začít vynakládat další náklady na pořizování nezbytného vybavení, aby vůbec mohl začít nabízet koncovým zákazníkům své služby využívající zpřístupnění místní smyčky. Když se pak domluví s nějakým konkrétním zákazníkem, za "zpřístupnění" jeho konkrétní místní smyčky zaplatí Telecomu jednorázově více jak 10 000 Kč (viz výše), a pak ještě musí za tuto jednotlivou smyčku měsíčně platit 491 Kč (resp. méně, viz výše). Už tušíte, kde asi bude problém? A to jsme se ještě nedostali k dalším potenciálním zádrhelům.

Telecom minulý pátek uspořádal tiskovou konferenci k vydání své referenční nabídky. V prezentaci se pochlubil několika grafy, ukazující srovnání jeho cen se zahraničím. Ukažme si je také, s doplněním některých dalších zajímavých informací a srovnání.

Následující graf ukazuje srovnání měsíčního poplatku za zpřístupnění (plný přístup, celá místní smyčka). Podle něj je cena, navrhovaná Telecomem (po přepočítání na eura, aktuálním měnovým kurzem), pátá nejvyšší v Evropě - ale například nižší, než ve Velké Británii.

Poněkud jinak to ale vyjde, když si srovnáme jednorázové poplatky za zpřístupnění (plný přístup, celé místní smyčka, u Finska jde o nejlacinější a nejdražší variantu). Data pro tento obrázek, který v prezentaci Telecomu nebyl, pochází ze stejného zdroje, ze kterého čerpal on (i pro předchozí obrázek).

Důležitou a podstatnou skutečností je to, že Telecomem požadovaná měsíční částka za jednu zpřístupněnou místní smyčku (při plném přístupu) činí 491 Kč bez DPH, což je podstatně více než koncová cena za pevnou linku (299,- Kč včetně DPH u tarifu HOME STANDAD). Tuto velkou disproporci se Telecom snažil vysvětlit dvěma argumenty:

• Tím, že měsíční paušál je u nás nejnižší (kromě Slovenska)
• Tím, že stejná disproporce (byť ne tak velká) se vyskytuje i u předních zahraničních operátorů.

Tyto své dva argumenty Telecom doložil následujícími grafy. První z nich ukazuje výši (základních) měsíčních paušálů. Jelikož zde jde o ceny včetně DPH, přepočítané na koruny, dovolil jsem si zde zakreslit i efekt, který u nás způsobí zvýšení DPH na 22 procent (červeně).

Druhý obrázek ukazuje "míru" citované disproporce u zahraničních operátorů. Dovolil jsem si přidat nejpravější sloupec, ukazující jak tomu bude v případě Telecomu.

Z výše uvedených obrázků lze vytušit, že Telecom bude velmi tlačit na to, aby se dále zvýšily měsíční paušály za pevné telefonní linky - aby se "dorovnal" na evropský průměr. Signály o tom přichází již delší dobu, zejména z úst zástupců Telecomu, kteří v poslední době znovu argumentují potřebou "vybalancovat" měsíční paušály a hovorné. Jinými slovy: chtějí zvýšit fixní částku, inkasovanou od zákazníků bez ohledu na to, jak moc či málo volají. Pro klesající výnosy Telecomu by to jistě bylo vítané oživení, ale dovolím si předpokládat, že koncoví uživatelé se budou řídit vlastním názorem a vlastní ekonomickou kalkulací, a nikoli potřebami Telecomu.

Argument o potřebě rebalancovat měsíční paušály představitelé Telecomu dokládají tvrzením, že současná výše stále ještě nepokrývá náklady. To je konsistentní s tím, jak Telecom koncipoval svou referenční nabídku zpřístupnění - ale zda je to konzistentní se skutečností, to dokáže posoudit jen regulátor. Pouze on totiž má přístup k nákladovým kalkulacím Telecomu. Pro ostatní je to jen tvrzení, jehož pravdivost či nepravdivost nemají šanci si ověřit.

Regulátor přitom má ze zákona (č. 225/2003 Sb.) dokonce povinnost

To by, alespoň podle mé interpretace, mělo znamenat že regulátor by se měl na referenční nabídku podívat (dokonce sám, aniž by k tomu potřeboval něčí výzvu, protest apod.), přepočítat ji a podle výsledku ji buď změnit, nebo ponechat ve stávající podobě.

Regulátor by se, podle mého názoru, měl podívat i na to, jak Telecom naložil s problematikou tzv. kolokace. Kolokací se přitom rozumí to, aby alternativní operátor, který si pronajme nějakou zpřístupněnou smyčku, měl možnost umístit své zařízení na konec takovéto smyčky (resp. smyček). To fakticky znamená umístit technické vybavení alternativního operátora někam do prostor Telecomu - což je samozřejmě velmi složitý a citlivý problém. Není jistě těžké nahlédnout, že bez této možnosti postrádá celé zpřístupnění reálný smysl.

Samotný zákon č. 225/2003 Sb., který zpřístupnění zavádí, kolokaci nedefinuje úplně přesně. Není z něj například jednoznačně patrné, zda je kolokace přímou součástí zpřístupnění, nebo samostatnou službou (rozebíral jsem to již v předchozím článku, Jak pokračuje zpřístupnění? ).

Nyní, po vydání referenční nabídky zpřístupnění, již je jasné, jak ke kolokaci přistoupil Telecom: kromě referenční nabídky zpřístupnění vydal také samostatnou "Nabídku kolokace", přičemž ceny za kolokaci jsou uvedeny až v této samostatné nabídce. To považuji za rozpor s požadavkem zákona č. 225/2005, který explicitně říká že referenční nabídka zpřístupnění má obsahovat "Ceny nebo způsoby pro stanovení cen každé služby, funkce a zařízení vyjmenovaných v této příloze" (která explicitně vyjmenovává i služby společného umístění, alias kolokace).

Proč by ale takovéto "rozdělení cen", resp. "vyvedení" kolokace do podoby samostatné služby se samostatnou nabídkou mělo být podstatné? Z jednoduchého důvodu: regulátor má ze zákona právo (i povinnost) zasahovat do referenční nabídky zpřístupnění. Do případné nabídky kolokace zřejmě již nikoli (zákon o samostatné nabídce kolokace explicitně nehovoří). Takže pokud jde o ceny za kolokaci, jejich vyčleněním do samostatné nabídky tyto fakticky "utekly" dohledu regulátora. Podobně, došlo-li k vyčlenění kolokace ze zpřístupnění, rozdělily se i možnosti odmítnutí žádostí o obě služby. Zákon totiž vyžaduje k odmítnutí souhlas regulátora - ovšem opět hovoří jen o zpřístupnění, a už ne o kolokaci. Telecom by tak mohl odmítnout žádost o kolokaci sám, aniž by k tomu potřeboval souhlas regulátora. Ovšem jak jsme si již uvedli, bez kolokace ztrácí celé zpřístupnění smysl.