SIPVZ: Proč vlastně NKÚ podává trestní oznámení?

Již v úterý proběhlo médii, že Nejvyšší kontrolní úřad podává trestní oznámení na neznámého pachatele, který způsobil finanční škody v projektu SIPVZ alias Internet do škol. Na včerejší tiskové konferenci k tomuto oznámení podali lidé z NKÚ vlastní komentář. I po něm však zůstává vtíravá otázka: trefil vlastně NKÚ tu pravou hlavičku hřebíku?

V posledních dnech došlo k několika zajímavým událostem kolem „Internetu do škol“, či spíše realizace Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ). Nejprve v úterý 12. 8. 2003 vychází nový věstník NKÚ (částka 2/2003), obsahující plné znění kontrolního závěru č. 02/31 o realizaci SIPVZ (které bylo již dříve zveřejněno ZDE na České škole). V souvislosti s vydáním věstníku, a konkrétně v souvislosti s výsledky tohoto šetření, pak NKÚ podává trestní oznámení (na podezření ze spáchání trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku).

Informace o této skutečnosti se ještě v úterý večer objevila v hlavních večerních zpravodajských relacích Primy a ČT1 (kde byla dokonce na prvním místě). Naopak se tato zpráva neobjevila v hlavní zpravodajské relaci na TV Nova. Ta také večer neodvysílala, v rámci pořadu Na vlastní oči, již dopředu anoncovanou reportáž právě o Internetu do škol.

Další den, ve středu 13. srpna proběhla tisková konference NKÚ, u příležitosti vydání nového věstníku. Referováno na ní bylo o řadě šetření, které NKÚ prováděl, a samozřejmě také o realizaci SIPVZ. Odpoledne pak provozovatelé serveru www.indos.cz zveřejnili „speciál NKÚ“, kde se k problematice vyjadřují ze svého pohledu.

NKÚ: chceme zabránit dalším škodám

Na středeční tiskovce NKÚ se sešly v plné síle hned čtyři TV štáby (ČT, Prima, TV Praha a Nova). Místopředseda NKÚ Ing. Dušan Tešnar k realizaci SIPVZ sdělil toto:

„Kontrolní závěr č. 31 „Prostředky státního rozpočtu určené na realizaci Státní informační politiky ve vzdělání“ je velmi rozsáhlý a podle mého názoru velmi dobře zpracovaný. Kontrola toho, jak postupovalo ministerstvo školství, byla velmi důkladně provedena. (…)
Zjistili, že ani v jednom projektu z celého programu nikdy nedošlo k tomu, aby cíle byly řádně plněny, ale vždycky došlo k velkým odchýlením. Problém spočívá v tom, jak byly uzavírány smlouvy. (…)
Takže na základě tohoto kontrolního závěru a na základě naší právní expertízy bylo podáno trestní oznámení na státní zastupitelství, a sice na podezření ze spáchání trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku, neboť podle našeho názoru vznikla škoda na státním majetku. Toto bylo učiněno včera, současně s tím jak vyšel náš věstník.“

Realizaci SIPVZ měla konkrétně na starosti JUDr. Eliška Kadaňová, která o svém šetření řekla:

Velkorysý záměr vlády, spočívající v tom, že všechny školy budou do roku 2005 vybaveny potřebnou informační technologií, potřebným výukovým programem, že učitelé na školách budou vyškoleni potřebným způsobem, tak tento velkorysý záměr nebyl naplněn. Respektive způsob realizace projektu skutečně znehodnotila celý záměr vlády. (…)
Abych ilustrovala, jak vlastně dochází k posunutí plánovaného cíle: do roku 2002 mělo být – způsobem, jak jsem uvedla – vybaveno 90 procent škol. To se ovšem nestalo, a do konce roku 2002 bylo vybaveno pouze 55 procent škol. Ovšem prostředky byly vyčerpány z 85 procent, to znamená, že tento projekt se již teď prodražuje. (…)
Nejvyšší kontrolní úřad byl povinen podat trestní oznámení, protože jsme zjistili, že vznikla škoda státu a že hrozí vznik další škody. Myslíme si, že kontrolní akce přinesla určité poznatky, na základě kterých může být tato hrozící škoda odvrácena. "

Co skrývá „nehospodárné a neoprávněné využití 884 milionů“

V další diskusi se pak na Elišku Kadaňovou snesla celá řada otázek. Zejména na vyčíslení částky 884 mil. Kč, kterou zmiňuje kontrolní závěr v souvislosti s nehospodárným a neoprávněným využitím:

„Nejvyššímu kontrolnímu úřadu se nemůže podařit vyčíslit absolutní konkrétní částku. 884 milionů korun je nejmenší možná částka, u níž došlo k pochybení.
Částka 884 milionů obsahuje také neoprávněné použití prostředků ministerstvem školství v tom směru, že použilo prostředky na jiný účel než na SIPVZ – to byla ta největší částka 670 milionů korun“ (jde o prostředky použité na platy učitelů; pozn. red.).
„Tato částka obsahuje také jiné položky, které vyplaceny v žádném případě být neměly. Byly to například částky vyplacené generálnímu auditorovi za služby, které auditor neprovedl, protože ani provést nemohl, protože například instalace sítí nebyla provedena, a on už potvrdil, že kontrolu instalace této sítě provedl.
Obdobným příkladem je úhrada téměř 150 milionů korun generálnímu dodavateli za určité šetření (tzv. dotazníky o vybavenosti škol; pozn. red.). Přitom tato činnost vůbec být provedena neměla, protože v rámci zadávací dokumentace bylo výslovně řečeno, že nabídka nezahrnuje tuto činnost.
Také máme pochybnosti o účelnosti úhrady za tzv. služby public relations. To byly služby které, mohu citovat, „měly vytvářet příznivý obraz projektu Státní informační politiky ve vzdělávání v médiích“. Když jsme se tázali, proč by měla být tímto způsobem hrazena ze státních prostředků určených pro školy takováto služba, tak jsme nedostali uspokojivou odpověď. Téměř žádnou odpověď jsme nedostali, když jsme se ptali, proč byly vynaloženy prostředky, také v několika milionech, na prezentaci na veletrhu Invex.“

Takže sečteno a podtrženo: největší část vyčíslené škody jde na vrub přesunu nevyčerpaných 740 milionů do rezervního fondu v roce 2001, aby nepropadly zpět do státního rozpočtu, a následnému použití větší části z nich (oněch 670 milionů) na jiné účely než je realizace SIPVZ – konkrétně na zvýšení platu učitelů.

Z pohledu NKÚ, který zkoumal skutečně jen a pouze vynakládání rozpočtových prostředků na samotné SIPVZ, to asi skutečně je neoprávněné využití – ale přesun oněch 670 milionů na učitelské platy měl exministr Zeman dokonce schválené vládou. Takže pokud by toto měla být hlavní část obvinění proti němu, pak už se tolik nedivím jeho současnému bohorovnému postoji ve stylu „nic se nestalo“.

Přesný obsah samotného trestního oznámení samozřejmě nebyl zveřejněn. E. Kadaňová k němu řekla pouze:

„Trestní oznámení bylo podáno na neznámého pachatele, pro podezření z trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku. Samozřejmě orgány činné v trestním řízení jej mohou překvalifikovat, takže nejsou vázáni naším návrhem.“

Co tedy zkoumal NKÚ?

Z diskuse s E. Kadaňovou v závěru tiskovky jsem si odnesl poznání, že NKÚ se skutečně zabýval jen „formální“ stránkou věci – smluvními vztahy mezi MŠMT a generálním dodavatelem (a generálním auditorem), čerpáním prostředků či celkovým plnění cílů vytyčených vládou. Zde sice dospěl k důležitému závěru, že vládou stanovené cíle naplněny nebyly, ale pouze na základě porovnání vládou vytčených čísel a čísel skutečně dosažených.

Již se dle mého názoru nezamýšlel nad věcnými příčinami toho, proč se tak stalo. NKÚ například měl v ruce i konkurenční nabídky, ale zkoumal je prý pouze po formální stránce, nikoli po stránce jejich obsahu. Nezkoumal tedy, zda vítězná nabídka byla pro stát výhodná či nikoli (to prý bylo na vyhlašovateli výběrového řízení), či zda se za předem alokované peníze daly vybavit všechny školy ve vládou stanoveném rozsahu, nebo to nebylo možné. Kritizuje pouze skutečnost, že se tak nestalo, čímž nebyly splněny vládou stanovené cíle.

Stejně tak mi z odpovědí dr. Kadaňové vyplynulo, že šetření NKÚ se nezabývalo významnými koncepčními aspekty, které nutně musely mít zásadní vliv na efektivnost vynaložených prostředků – ani tím, zda samotné definování těchto aspektů (např. v zadávací dokumentaci výběrového řízení) bylo v souladu se schválenou vládní koncepcí a v kompetenci MŠMT, či nikoli. Nemám tím na mysli koncept generálního dodavatele, který si zvolila sama vláda, ale takové zásadní věci, jako je rozhodnutí nevyužít vlastní potenciál škol, a místo toho požadovat „garantované služby“ v maximálním rozsahu a na principu outsourcingu od generálního dodavatele, samozřejmě za úplatu. Či samotné rozhodnutí o potřebě vybudovat školský intranet, a s ním i zbrusu novou celorepublikovou páteřní síť, která i po roce 2005 zůstává v majetku generálního dodavatele. Ten sice ve svém nejnovějším „speciálu NKÚ“ říká, že ji vybudoval na své náklady:

„Celá síť - 3620 škol a celorepubliková komunikační infrastruktura doplněná centrálním zázemím a připojením k celosvětové síti Internet - byla přitom vybudována v rekordně krátkém čase a na náklady Generálního dodavatele, který tak výraznou měrou napomohl zlepšení úrovně informačních technologií v českém školství“.

…ale v již zveřejněných smlouvách mezi MŠMT a GD je jasně řečeno, že stát mu tyto náklady plně pokryje, dokonce včetně přiměřeného zisku:

„ČR-MŠMT bere na vědomí, že celková cena (úplata) je dohodnuta stranami tak, aby při předpokládaném trvání této smlouvy do 31. 12. 2005 a řádném plnění závazků měli GD uhrazeny náklady spojené s vybudováním a provozem IKI, včetně nákladů na pořízení jednotlivých součástí IKI, a s tím spojený přiměřený zisk.“

Takovýmito aspekty se NKÚ bohužel nezabýval, a tím podle mého názoru bohužel zůstal mimo skutečné jádro problému. Teď se naopak bude, nejspíše s velkou mediální publicitou, řešit to, zda exministr Zeman měl či neměl právo převést 640 milionů z prostředků SIPVZ na platy učitelů, když mu to odsouhlasila i vláda…