ADSL: kdo by měl být zlý?

Čtenáři Lupy, kteří nebyli minulý týden na dovolené bez přístupu k Internetu, nejspíše již dobře vědí, s čím Český Telecom přišel v oblasti ADSL: hodlá zavést "pravidla korektního využití", skrze které hodlá uživatelům říkat, do jaké míry smějí využívat své přípojky:

Praktickou podobou této "Fair User/Usage Policy" pak je tolik kritizované zavedení objemových limitů - kdo přenese více (jak 10 GB, resp. 20 GB), musí si připlatit.

Telecom chce tímto způsobem omezit negativní vliv "stahovačů" na propustnost přípojek pro "normální" uživatele (viz jeho zmínka o "spravedlivém přístupu k zákazníkům" a snaha "optimalizovat provoz na síti a zajistit maximální stabilitu služby"). V rozsáhlých diskusích zde na Lupě i na jiných internetových serverech se již objevily zajímavé předpovědi čtenářů ohledně toho, jak to dopadne v praxi: lidé budou pečlivě monitorovat, kolik dat jim ještě do limitu zbývá, a na konci zúčtovacího období budou naopak usilovat o to, jak svůj limit co nejdůsledněji vyčerpali. V důsledku toho dojde spíše k ještě větším "zácpám", a problém se spíše ještě prohloubí, než zmírní ….

Co navrhuje IPEX

Ještě minulý týden přispěchal se zajímavou tiskovou zprávou jeden z ISP poskytujících ADSL služby koncovým zákazníkům, IPEX. Avizuje v ní řešení, kterými se snaží zmírnit dopad kroků Telecomu na koncové zákazníky:

O jaké možnosti jde? První z nich se snaží "zmenšit granularitu", se kterou by zákazník měl platit za nadlimitní data. Příklad: jestliže zákazník překročí limit 10 GB třeba o 2 GB, měl by zaplatit za celých započatých 10 GB. Alespoň tak praví nové velkoobchodní podmínky Telecomu. IPEX uvažuje o tom, že by oněch 10 GB rozdělil na čtvrtiny, a zákazníka zpoplatňoval po těchto čtvrtinách. Takže při překročení o objem do 2,5 GB by koncový zákazník zaplatil 99,- Kč.

Když se nad tím člověk zamyslí, v úvahu připadají jen dvě možnosti jak může ISP něco takového realizovat: buďto své zákazníky dotovat, nebo dosáhnout nějaké jiné dohody s Telecomem, než jakou obsahuje jeho nově vydaná velkoobchodní nabídka (že Telecom inkasuje 300,- Kč bez DPH od ISP, za každých započatých 10 GB nad limit u každého jednotlivého zákazníka).

Druhá myšlenka, se kterou IPEX ve své tiskové zprávě přichází, je pomoc uživatelům, kteří vůbec nechtějí platit za data navíc, a chtějí si udělat cosi jako "zarážku": sem až můžeme čerpat své připojení. Když jsem se vyptával na podrobnější představu, vyzněla tak že buďto by se uživateli úplně zablokovala jeho přípojka, v okamžiku dosažení objemového limit, nebo by se ještě před dosažením tohoto limitu zpomalila, tak aby "čerpání" bylo menší a limit ubýval pomaleji. Vše by samozřejmě bylo jen na vyžádání zákazníka, který by o takovéto opatření stál a řekl si o něj.

Není chyba někde jinde?

Nápady, se kterými přichází IPEX, jsou asi zajímavé, a neméně zajímavá bude i reakce uživatelské veřejnosti (máte možnost se vyjádřit v reakcích na článek). V souvislosti s nimi mne ale napadá jedna zásadní otázka: je správné aby poskytovatel přístupu (zde: Český Telecom) uplatňoval nějaké restrikce, a ISP je naopak změkčoval? Nemělo by to být naopak? Neměl by celou "Fair Use Policy" i s eventuelními restrikcemi vyhlašovat a uplatňovat vůči svým zákazníkům naopak ISP? On si přeci kupuje, na originačním principu, od poskytovatele přístupu určitou přenosovou cestu ("trubku"), vedoucí od koncového zákazníka do jeho sítě, a jejím prostřednictvím poskytuje své služby. Když ji budou jeho zákazníci přetěžovat, kdo by je měl "umravnit" a nadiktovat určité podmínky "únosného chování", nebo rozhodnout o větším "zkasírování", či zvolit ještě jiné řešení? Poskytovatel "trubky", tedy Telecom, nebo ten kdo skrze "trubku" obsluhuje koncového zákazníka? Jsem přesvědčen, že by to měl být internetový provider (ISP), a nikoli "poskytovatel trubky" (Telecom).

"Poskytovateli trubky" by mělo být v zásadě jedno, co a v jakém objemu protéká jím poskytnutou přenosovou cestou. Jednou je dimenzována na určité maximum, které nelze překročit - a za toto maximum (i se započítáním agregace) také platí ten, kdo si tuto "trubku" od něj kupuje a platí mu za ni (internetový provider, ISP). Pokud ten skrze ni poskytuje služby svým vlastním zákazníkům a tito nejsou spokojeni s jejich kvalitou, měli by se obracet na toho, kdo jim služby poskytuje, a ne na jeho subdodavatele. Tedy na internetového providera (ISP), a nikoli na "dodavatele trubky" (u nás: na Telecom).

Za normální situace by pak internetový provider šel a pořídil si kvalitnější "trubku" (s takovou rychlostí a takovým stupněm agregace, jaké považuje za optimální z hlediska své podnikatelské strategie). Současně s tím by svým zákazníkům mohl říci: chcete-li mít službu za takovou a takovou cenu a ne dražší, musíte se chovat určitým způsobem (zavedl by určité restrikce, formulované jako Fair Usage Policy, a vyžadoval její dodržování).

Ve světě skutečně vyhlašují různé "Fair Usage Policy" právě internetoví provideři (ISP), kteří i skrze ně soutěží o zákazníky a jejich přízeň. Nejspíše si to mohou dovolit proto, že mohou kombinovat různou tvrdost svých pravidel, s různou cenou a různou kvalitou "trubky" (co do rychlosti, stupně agregace a dalších parametrů). U nás je tomu ale naopak, a ISP nemůže ovlivnit prakticky nic. Stupeň agregace ovlivnit nemůže, stejně jako rychlost přípojek. Může si jen "něco přirazit" k velkoobchodní ceně, kterou mu nadiktoval Telecom. Ten mu nyní navíc začíná mluvit i do toho, jak se mají chovat jeho zákazníci - kolik toho smějí přenést, aby mu příliš neucpávali linku.

Šanci na změnu tohoto stavu snad přinese až propojení na ADSL. Do té doby, pokud se nic nezmění, budou mít naši internetoví provideři v oblasti ADSL jen velmi kuriózní prostor ke vzájemnému soutěžení - v tom, kdo nejvíce zmírní dopady omezení, uvalené na jejich zákazníky Telecomem.