Internet do škol: co zjistil NKÚ?

Nejvyšší kontrolní úřad již vydal svůj kontrolní závěr k realizaci Státní informatiky ve vzdělávání. Prvotní výtkou je zřejmě konstatování, že v letech 2001 a 2002 se tato realizace odchýlila od vládou schválených podmínek, a to v neprospěch plnění cílů jednotlivých projektů. Na to pak navazují další konkrétní výtky, týkající se i dodržování zákonů a rozpočtových pravidel.

Realizaci projektu "Internet do škol" (přesněji: realizaci celé Státní informační politiky ve vzdělávání) začal Nejvyšší kontrolní úřad šetřit poměrně záhy po nástupu nové ministryně školství Petry Buzkové do úřadu. Ta jej dokonce sama požádala o urychlení tohoto šetření, a jeho výsledky slíbila zveřejnit (viz dokument "Kroky učiněné v projektu SIPVZ od nástupu Petry Buzkové do funkce ministryně"). Pro ČTK pak před rokem řekla, že z výsledku šetření vyvodí odpovídající závěry, a že:

"Je potřeba navrátit důvěru tomu, co se dosud udělalo. Věřím, že přes určitou neprůhlednost na začátku nebude projekt diskvalifikován"

Nyní je tedy výsledek šetření NKÚ na světě, a včera (v pátek 18.7.2003) o něm poprvé informovala masová média (např. ČT1 ve své hlavní zpravodajské relaci).

Jaký je ale statut tohoto nálezu, formálně tzv. "kontrolního závěru" NKÚ? V jeho záhlaví se uvádí:

K o l e g i u m NKÚ na svém XI. zasedání, konaném dne 1. července 2003, s c h v á l i l o usnesením č. 12/XI/2003, k o n t r o l n í    z á v ě r ....:

Vše přitom již bylo "probráno" se samotným ministerstvem školství, a jeho námitky byly vypořádány:

Námitky proti kontrolnímu protokolu podalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Námitky byly vypořádány vedoucím skupiny kontrolujících. Odvolání podáno nebylo.

V plném znění najdete tento kontrolní závěr zde, takže si na něj můžete udělat vlastní názor. V tomto článku najdete určitý základní přehled o tom, co NKÚ zjistil - s tím že podrobnějšímu rozboru kontrolních závěrů v jednotlivých oblastech (projektech) se budou věnovat další samostatné články.

Jaké je hlavní zjištění?

Nejvyšší kontrolní úřad popsal ve svém kontrolním závěru řadu nedostatků. Klíčovým a "prvopočátečním" je zřejmě ten, který NKÚ uvádí na závěr svého kontrolního nálezu, v závěrečné kapitole "Vyhodnocení". Zde konstatuje, že vláda v letech 2000 a 2001 přijala určitou koncepci (nejprve samotnou Koncepci SIPVZ, poté Plán I. etapy realizace SIPVZ), ale posléze byla tato koncepce měněna, a to v neprospěch plnění cílů, které vláda stanovila:

Kontrolou bylo zjištěno, že v letech 2001 a 2002 docházelo ke změnám oproti vládou schváleným podmínkám v neprospěch plnění cílů jednotlivých projektů, aniž by se vláda těmito změnami zabývala.

Sám jsem již v červnu 2001 upozorňoval na to, že původní představa přímého připojování škol k veřejnému Internetu, obsažená v obou zmíněných vládních dokumentech (Koncepci SIPVZ a Plánu I. Etapy), zmutovala do požadavku na vybudování celorepublikového školského intranetu (viz např. článek SIPVZ: Je B správně?). To mělo řadu důsledků, od otázek kolem omezování dostupnosti a monitorování provozu v síti (na centrálních firewallech) až po snahy o řízenou komercionalizaci prostoru, který školský intranet vytvořil - viz aféra kolem tzv. obecně prospěšné společnosti, která měla tuto "řízenou komercionalizaci" fakticky realizovat. Mimochodem, první podnět k NKÚ na prošetření financování SIPVZ podal již v březnu 2002 školský výbor Parlamentu ČR, poté co se začal zabývat snahami o založení takovéto obecně prospěšné společnosti (viz článek "Poslanci nechtějí OPSku").

Nynější kontrolní nález se však těmito přeci jen techničtějšími aspekty nezabývá. Všímá si spíše toho, co lze snáze kvantifikovat - například počtu počítačů:

Při realizaci Projektu III - Infrastruktura došlo postupně k výraznému zhoršení podmínek oproti vládou schválenému Plánu I. etapy.

MŠMT postupně přistoupilo na snížení rozsahu předmětu dodávky jak místních sítí, tak komplexních služeb (včetně dodávky stanic) na zhruba polovinu v důsledku nedostatečného zadání obchodní veřejné soutěže na výběr generálního dodavatele a uzavření nevýhodných smluv s ním

Na druhou stranu se kontrolní závěr nijak explicitně nevyjadřuje k výši pořizovací ceny samotných SKP a k nákladům na jejich provoz - tedy k tomu, zda 48 195 Kč jednorázově za aktivaci a 3005,- Kč měsíčně, po dobu 36 měsíců, je či není adekvátní, vzhledem k vybavení počítačů a k rozsahu a kvalitě poskytovaných služeb. Konstatuje však, že

[jednorázová] Cena za aktivaci [48 195 Kč] byla sjednána v rozporu se zadávací dokumentací i Plánem I. etapy

Explicitně se kontrolní závěr vyjadřuje pouze k ceně dodaných "přípojných míst" (síťových zásuvek). Zde si GD účtoval za každou 9019,50 Kč, zatímco odborné posudky, které si NKÚ nechal udělat, dospěly k ceně 1442,- Kč, resp. 1521,- Kč.

Ze zásadnějších koncepčních otázek se kontrolní závěr vyjadřuje negativně zejména k samotné koncepci generálního dodavatele, když v závěrečném hodnocení říká že:

Způsob zajištění realizace pomocí tzv. generálního dodavatele a generálního auditora nepřinesl předpokládané výhody.

Konkretizuje to i rovině nákladů:

Neprojevily se výrazné množstevní slevy, jak Plán I. etapy předpokládal

To v kontextu ceny přípojných míst (účtováno 9019,50 Kč, znalecký odhad cca 1500,- Kč) působí ještě dosti mírně.

Kontrolní závěr NKÚ ministerstvu vytýká také nedodržování konkrétních zákonů a předpisů. Například porušení zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech, při převodu nevyčerpaných účelově určených prostředků z roku 2001 do svého rezervního fondu, či nedostatečné vedení programové dokumentace, což následně

znemožnilo sledování plnění parametrů podle dokumentace a naopak umožnilo čerpání prostředků bez ohledu na plnění uložených úkolů.

Vytýkáno je ministerstvu i nedodržování zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, a to mj. při zadání dodávky SW produktů či přípravy ICT koordinátorů - vše mělo být neoprávněně zadáno generálnímu dodavateli formou "výzvy jednomu zájemci".

Se zákonem o zadávání veřejných zakázek souvisí i následující výtka, která se týká "hlavního" výběrového řízení na samotného generálního dodavatele: Zde byla veřejnost dlouho masírována tvrzením, že pouze dnešní GD dokázal podat nabídku správně, zatímco ostatní uchazeči nikoli. Kontrolní závěr NKÚ k tomu říká toto:

Nabídku vybraného uchazeče ve veřejné obchodní soutěži na výběr generálního dodavatele komise posoudila jako vyhovující, přestože překročila podmínku maximálního počtu stran. Pět zbývajících nabídek vyřadila komise při otevírání obálek z důvodu neúplnosti nabídky. V jednom případě např. proto, že v jednom z dvanácti výtisků nabídky chyběla kopie výpisu z obchodního rejstříku. Rozhodnutí MŠMT potvrdil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Jaké byly příčiny

Za jednu z příčin odchýlení se od původních záměrů, schválených vládou, považuje kontrolní závěr i to, že celý projekt se realizoval stylem "o nás bez nás":

Do přípravy ani do realizace Státní informační politiky ve vzdělávání nebyly v dostatečné míře zapojeny školy, tj. subjekty, kterých se koncepce a jednotlivé projekty především týkaly a týkají.

Celá řada příčin má podle kontrolního závěru svůj původ přímo v činnosti samotného ministerstva školství:

Plán I. etapy realizace Státní informační politiky ve vzdělávání nebyl závazným způsobem rozpracován (ani v souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech, ani interními opatřeními v rámci MŠMT)

Na MŠMT nebylo rozpracování a sledování projektů dostatečně personálně a odborně zajištěno.

Kvalitu a rozsah plnění MŠMT nekontrolovalo, v některých případech ani kontrolovat nemohlo, protože ustanovení smluv nebyla formulována jednoznačně. To se týkalo i ustanovení vymezujících předmět plnění a jeho cenu.

Odbor legislativní a právní MŠMT upozorňoval na vady smluv, přesto byly takové smlouvy uzavřeny a úhrady na základě nich provedeny.

MŠMT uzavřelo s generálním dodavatelem a generálním auditorem takové smlouvy, v nichž připustilo nedostatečnou konkretizaci předmětu plnění a přistoupilo na vyšší než nabídkové ceny. Navíc ceny nebyly ani v těchto případech dostatečně specifikovány.

Generální auditor měl pro MŠMT vykonávat především kontrolu činnosti generálního dodavatele. MŠMT neověřovalo kvalitu a rozsah činnosti generálního auditora.

Další příčinou je podle kontrolního závěru to, že některé

Zakázky byly zadávány externím spolupracovníkům a dodavatelům a poradenským firmám. Často se jednalo o zakázky, které bezprostředně nesouvisely se Státní informační politikou ve vzdělávání, nebo o zakázky, jejichž výsledky nebyly využity.

V samotném závěru pak kontrolní závěr konstatuje, že ani NKÚ nemohlo vyčíslit část neoprávněně použitých prostředků, protože příslušné smlouvy byly příliš neurčité:

Kontrolou bylo dále zjištěno, že část prostředků určených na realizaci státní informační politiky ve vzdělávání byla použita neoprávněně nebo nehospodárně, popřípadě nebyla použita na krytí nezbytných potřeb. Tímto způsobem bylo vynaloženo nejméně 884 mil. Kč. Další část neoprávněně použitých prostředků nebylo možné v rámci této kontrolní akce vyčíslit, protože některé smlouvy nedostatečně specifikovaly rozsah a cenu plnění a MŠMT si nezajistilo dostatek podkladů pro sledování a ověření plnění zakázek.