Pevní vs. mobilní: co si o tom myslí regulátor?

Asociace APVTS (Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí) před nedávnem znovu nastolila otázku výše propojovacích poplatků, za hovory které končí (jsou terminovány) v mobilní sítí. Je to problematika, která rozhodně není nová, a APVTS v podstatě vyzvala k jakémusi jejímu "updatu". Naposledy se tato otázka řešila v roce 2001, v době kdy se náš telekomunikační trh teprve otevíral, a tehdejší rozhodnutí regulátora (09/PROP/2001, z listopadu 2001) pomohlo snížit tehdy opravdu horentní poplatky za terminaci v mobilních sítích: z cca 7 korun za minutu na 3,66 Kč. Následně došlo k výraznějšímu poklesu koncových cen pro volání z pevných do mobilních sítí, ale pravdou je že "izolační efekt" tím vůbec nezmizel. Tedy efekt toho, že vysoké ceny za volání z jedné sítě do druhé výrazně motivují uživatele, aby si pořizovali a používali mobilní telefon i tam, kde by jim pevný telefon také postačil. I v důsledku toho se svět mobilních hlasových komunikací stále více odděloval od světa pevných hlasových komunikací, který přestal růst, zatímco mobilní sítě naopak dále rostou a sílí. Dnes je realita taková, že celkový objem mobilních služeb na našem trhu je téměř dvojnásobný oproti trhu služeb pevných sítí.

Asociace APVTS proto vyzvala k dalšímu snížení terminačních poplatků za zakončené hovorů v pevné síti, a svou výzvu podložila několika zajímavými argumenty. Nejpádnějším je zřejmě ten, že trh si od posledního rozhodnutí regulátora (v listopadu 2001) sám vyreguloval nižší cenu za propojení - ovšem jen pro přímé zákazníky mobilních operátorů, kteří mohou trvale propojit své pobočkové ústředny s ústřednami mobilních operátorů (v rámci služeb charakteru "Direct Access", jako je Eurotel Conex či T-Mobile Direct), a předávat jim své hovory do mobilních sítí, za cenu mezi 2 a 3 korunami za minutu. To je, byť "v malém", přesně to samé, co dělají pevní a mobilní operátoři, když se vzájemně propojí a předávají si hovory z pevné do mobilní sítě - akorát že zde si operátor mobilní sítě účtuje za terminaci hovoru regulátorem stanovených 3,66 za minutu, zatímco u služeb typu Direct Access si účtuje trhem vyregulovaných 2 až 3 Kč. Zde opravdu není něco v pořádku.

Dalším z argumentů APVTS, kterým dokládá svou snahu domoci se nového rozhodnutí regulátora, je skutečnost že cena 3,66 Kč za minutu, stanovená v listopadu 2001, byla vypočítána metodou tzv. plně alokovaných nákladů (FAC, Fully Allocated Costs). To v zásadě znamená, že operátor vezme všechny své náklady, rozpočítá je na počty minut, a vyjde mu určitý konkrétní výsledek. Když stejnou metodou postupuje regulátor, může operátorovi seškrtat některé z deklarovaných nákladů (jako ekonomicky neoprávněné), ale princip výpočtu zůstává stále stejný. V pevné síti se však mezitím prosadil jiný způsob výpočtu, stanovený na dlouhodobých inkrementálních nákladech, spojených s poskytováním dané služby (LRIC, Long Run Incremental Costs). Je to určitě spravedlivější metoda stanovení propojovacích poplatků, ale její nevýhodou je značná náročnost, vyžadující vytvořit věrný model efektivně fungujícího operátora, a na něm pak studovat jeho inkrementální (přírůstkové) náklady.

Jak na tiskové konferenci APVTS předminulý týden zaznělo, jeden z mobilních operátorů, konkrétně Český Mobil, již takovýto LRIC model pro mobilní síť připravil, dosadil do něj svá čísla (tj. údaje o své síti) - a skutečně mu vyšly propojovací poplatky srovnatelné s tím, co si dnes operátoři účtují v rámci služeb Direct Access, tedy v rozmezí od 2 do 3 korun (s perspektivou postupného poklesu v čase). Svůj model prý také předal regulátorovi, k dalšímu využití.

Regulátor reaguje

Koncem minulého týdne vydal regulátor tiskovou zprávu , ve které reagoval na výzvu APVTS v kauze "přehodnocení" propojovacích poplatků. Než se pustím do jejího obsahu, dovolím si poznamenat, že je to jeden z dosud velmi vzácných případů, kdy regulátor vydává dopředu určitý signál, resp. vyjadřuje svůj názor na konkrétní problematiku. Nejde o žádné proaktivní (tj. dopředné) rozhodnutí, ale skutečně jen o formulování vlastního názoru a pohledu na věc - ale i to je pro celkové fungování telekomunikačního trhu velmi prospěšné. Až dosud totiž probíhalo prakticky vše podle jednoduchého klišé: jednající strany se nedohodly a požádaly o rozhodnutí regulátora. Snad v očekávání, že regulátor může rozhodnout více v jejich prospěch, oproti tomu co by dokázali "uhrát" sami.

Regulátor však dnes ani nemůže fungovat jinak než ex-post, a pouze řešit ji6 vznikl0 spory a nedohody, které mu někdo doručil na stůl. Teprve až budoucí zákon o elektronických komunikacích udělí regulátorovi právo jednat proaktivně, bude tento moci postupovat jinak. Například tak, že určitá cenová rozhodnutí připraví dopředu, a jednajícím stranám řekne něco ve smyslu "koukejte se dohodnout sami, protože když to neuděláte, bude platit moje rozhodnutí a to vypadá tak a tak".

Nynější reakci regulátora na výzvu APVTS proto považuji za první předzvěst budoucí proaktivní činnosti regulátora. Ten by i podle celkové filosofie nového regulačního rámce elektronických komunikací měl působit více proaktivně, měl by vyslovovat své názory a postoje (včetně podrobného zdůvodňování svých rozhodnutí), připravovat různé analýzy a studie trhu atd.

Nyní ale již k tomu, jak konkrétně regulátor zareagoval na výzvu APVTS.

Maximum, ne jediná možná hodnota

Regulátor se ve své reakci především podivuje nad tím, co brání operátorům aby si sjednali nižší cenu za propojení než jakou jim stanovil on svým rozhodnutím jako MAXIMÁLNÍ:

Dosáhnout co nejnižší ceny za terminaci hovoru v mobilní síti je celkem pochopitelným zájmem operátorů pevných sítí. Jestliže ale samotní mobilní operátoři (resp. alespoň Český Mobil) uvádí, že reálná cena za terminaci je nižší než regulátorem stanovené maximum, pak je skutečně otázkou proč se nedohodnou na ceně nižší. Regulátor se k tomu ve své tiskové zprávě vyjadřuje takto:

K tomu si dovolím přidat vlastní názor: prosadit výrazně nižší terminační cenu vůči jednomu mobilnímu operátorovi, ale nikoli vůči ostatním dvěma, nejspíše není reálné. Mohlo by to odporovat požadavku telekomunikačního zákona, aby sjednané ceny nebyly diskriminační. A kromě toho: jeden takový pokus se už odehrál, a nedopadl dobře. Bylo to v červnu 2001, a hlavním aktérem byl právě Český Mobil, který tehdy učinil přímo historický krok: dohodl se s Českým Telecomem na terminační ceně ve výši rovných 3 korun! V době, kdy rozhodnutí regulátora o 3,66 Kč ještě nebylo na světě, a za terminaci v mobilních sítích se platilo kolem 7 korun za minutu.

Problém byl tehdy v tom, že ostatní mobilní operátoři na obdobnou dohodu odmítli přistoupit, zatímco Český Telecom se naopak začal chovat tak, jako kdyby jeho dohoda s Českým Mobilem se týkala i ostatních mobilních operátorů. Kromě jiného směroval provoz ze sítě Českého Mobilu přes svou síť do sítě ostatních mobilních operátorů, za zmíněné 3 koruny plus tranzitní poplatky, čímž ovlivnil i cenu za propojení mezi mobilními operátory jako takovými - a fakticky tím "rozprostřel" nejnižší dosaženou cenu po celém trhu. To se ostatním mobilním operátorům velmi nelíbilo, vznikly spory, ty musel řešit regulátor - a výsledkem bylo již výše citované cenové rozhodnutí č. 09/PROP/2003 z listopadu 2001, které stanovilo (maximální) terminační cenu za zakončení v mobilní síti na 3,66 Kč. Za povšimnutí jistě stojí i to, že je o 66 haléřů vyšší, než na jakou již na jaře roku 2001 přistoupil Český Mobil - ale tuto dohodu trh "neustál" (podrobněji).

Jaké je srovnání se zahraničím?

Mobilní operátoři, kteří snižování cen za terminaci ve svých sítích oponují, mají poměrně silný argument v tom, že naše terminační ceny jsou poměrně výrazně pod evropským průměrem. To je pravda, a na to poukazuje ve své tiskové zprávě i regulátor. Dokládá to následujícími dvěma obrázky:

Na druhou stranu je třeba říci, že i Evropská unie si uvědomuje, že její ceny za terminaci v mobilních sítích jsou hodně vysoké, a požaduje jejich snižování.