Je správné chtít broadband?

Současná euforie kolem tzv. broadbandu (v českém překladu: širokého pásma, spíše ale kolem "širokopásmových služeb") má zajímavý podtext. Jde totiž o další případ toho, kdy se v počítačové branži říká příslovečné "A", ale všichni mají na mysli "B". Tedy něco úplně jiného. Nevěříte?

Příčina je v tom, že "pásmo", konkrétně "frekvenční pásmo" resp. "přenosové pásmo", měřené v jednotkách Hertz (Hz), je analogovou veličinou a ještě nevypovídá o tom, kolik bitů dokážeme přenést odněkud někam za jednotku času. O tom vypovídá až tzv. přenosová rychlost, která již je digitální veličinou, je měřena v bitech za sekundu, ale čím dál tím častěji je vyjadřována v násobcích - kilobitech za sekundu, či ještě lépe megabitech za sekundu atd. Pokud zvažujete, zda si do svého domova či do své kanceláře pořídit přípojku o přenosové rychlosti 1 Mbps (megabit za sekundu), nebo 512 kbps, nebo zda by vám nestačilo třeba jen 192 kbps za nejnižší cenu, pak jsou to úvahy smysluplné. Rozhodujete se totiž podle přenosové rychlosti, podle které můžete usuzovat na to, jak rychle k vám budou moci proudit nejrůznější digitální data.

Co kdyby vám ale někdo nabídnul přípojku s šířkou pásma třeba 962 kHz? Přesněji od 138 kHz až po 1,1 MHz? Co si z toho odvodíte? V době, kdy svět spojů a telekomunikací fungoval ještě analogově, to ještě mohlo o něčem vypovídat. Třeba o tom, jak kvalitní analogový signál po takovéto přípojce můžete přenést. Dnes, v době kdy prakticky všechno funguje digitálně, však má "šířka pásma" úplně jiný význam. Můžeme si ji představit jako jakousi základní surovinu, která je nezbytná pro realizaci digitálních přenosů. Množství této suroviny, měřené v Hertzích, samozřejmě významně ovlivňuje to, jak vysoké přenosové rychlosti (v bitech za sekundu, resp. násobcích) je možné dosáhnout. Vzájemná závislost šířky pásma a přenosové rychlosti je samozřejmě poněkud komplikovanější, ale pro naši představu si mezi oběma veličinami můžeme představit lineární závislost: čím více přenosového pásma použijeme, tím vyšší přenosové rychlosti můžeme dosáhnout. Jinými slovy: čím širší pásmo, tím vyšší přenosová rychlost!

Už vám to začíná docházet? Volání po "širokém pásmu", v angličtině "broadbandu", je voláním po co největší spotřebě oné "výchozí suroviny". Ta samozřejmě nebývá zdarma, takže je to současně i volání po vynaložení co největších nákladů na tuto surovinu. To asi není to, co by většina uživatelů měla na mysli.

To, co uživatelé mají snad vždy na mysli, je přenosová rychlost, coby digitální veličina. Celkem pochopitelně chtějí, aby byla co největší, nejlépe garantovaná, a za co nejméně peněz. S uvážením toho, že peníze stojí zejména ona "analogová surovina", alias přenosové pásmo, jde vlastně o volání po co nejefektivnější realizaci digitálních přenosů, s využitím co nejmenšího přenosového pásma.

Celý paradox je tedy v tom, že lidé by neměli volat po "širokém pásmu" alias "broadbandu", neboli po velké spotřebě, ale po co největším efektu, kterým je právě přenosová rychlost. Měli by tedy volat po "vysokorychlostních službách", "vysokorychlostním připojení" atd. Ale s tím už dnes asi nikdo nic nenadělá - pojem "broadband" je už tak zažitý a vrytý do povědomí uživatelů, že lze těžko očekávat nějakou změnu.

Ostatně, myslíte si třeba, že by taková Evropská unie přeformulovala svou koncepci eEurope 2005, která celá stojí a padá s požadavkem na dostupnost "broadband-u"? Nebo že by 28. ledna přestala slavit svůj nový svátek, tzv. "Broadband Day"? Že by místo něj zavedla něco jako "High Speed Day"? Asi těžko.

Kde začíná broadband?

Jako kdyby těch problémů kolem broadbandu nebylo dost, je tady ještě jeden: kdy se vlastně už jedná o "broadband", a kdy ještě nikoli? Kde leží hranice, od které už lze mluvit o skutečném "broadbandu", a pod kterou se jedná ještě o tzv. "narowband" (úzké pásmo)? Dokreslením předchozích úvah o šířce pásma vs. přenosové rychlosti budiž to, že pokud vůbec někdo říká, kde takováto hranice leží, pak ji vyjadřuje k bitech za sekundu resp. v násobcích, a tedy v jednotkách přenosové rychlosti.

Například uživatelům, odkázaným na dial-up a vytáčený přístup k Internetu, se může zdát "vysokorychlostní" všechno, co je rychlejší než jejich modem (který se dostane nejvýše na 56 kbps). Tedy třeba i taková ISDN linka, se svými 64 kbps, případně se dvěma spojenými B kanály po 64 kbps, což dohromady dává "neuvěřitelných" 128 kbps. Ale to je spíše neformální pohled, ze kterého vychází jako "vysokorychlostní" alias "broadband" i naše nejpomalejší ADSL, s rychlostmi 192 kbps směrem k uživateli.

Exaktnějších a formálnějších definic broadbandu je celá řada, a liší se dosti výrazně. Například vlivný americký úřad FCC (Federal Communications Commission, který funguje jako telekomunikační regulátor v USA) považuje za spodní hranici broadbandu 200 kbps. Naopak Mezinárodní telekomunikační unie (ITU, International Telecommunication Union) postavila laťku podstatně výše, když řekla že "vysokorychlostní" je to, co je rychlejší než tzv. PRI (Primary Rate) ISDN přípojka. Aby to ale nebylo tak jednoduché, tento "etalon" je v různých částech světa různě velký: v USA jde o cca 1,5 Mbps, zatímco v Evropě (kde máme EuroISDN) jde o 2 Mbps.

Takže až vám někdo bude nabízet "broadband", určitě se ho vyptejte jakou rychlost skutečně nabízí. Ze samotného nálepky "broadband" toho moc nepoznáte.