ISSS 2003: Ministerstvo informatiky poprvé skládá účty - II
Co nabídne intranet veřejné správy? Které jeho služby budou hrazeny centrálně a které místně? Převládne v kvalifikovaných certifikátech bezvýznamový identifikátor od MPSV? Jak úspěšný je Národní program počítačové gramotnosti? Jak se MI ČR staví k teleworkingu? Bude Státní informační a komunikační politika jen politickou deklarací?Na konferenci ISSS (Internet ve státní správě a samosprávě), která proběhla počátkem tohoto týdne v Hradci Králové, se Ministerstvo informatiky prezentovalo třemi prioritními úkoly v oblasti veřejné správy pro tento rok:
- Spuštěním portálu veřejné správy
- Intranetem veřejné správy
- Projektem e-vláda, alias "elektronický oběh dokumentů pro jednání vlády".
Ve včerejším článku jsem podrobněji popisoval představu portálu veřejné správy a e-vlády. Dnes bych se rád podrobněji zmínil o třetím prioritním úkolu: intranetu veřejné správy.
Co nabídne intranet veřejné správy?
Když při zahájení konference ministr Mlynář popisoval problematiku intranetu veřejné správy, bylo patrné že jde o něco z čeho není zrovna nadšen. Pro připomenutí: jde o realizaci toho, co jsem zde na stránkách Lupy popisoval jako tzv. "zlatý padák" - exkluzivity na poskytování telekomunikačních služeb celé veřejné správě, kterou dostal Český Telecom od státu bez výběrového řízení.
Vladimír Mlynář tento krok kritizoval ještě jako opoziční poslanec. Nyní jako ministr prohlásil, že "setrvává na kritice způsobu přidělení zakázky". Prý zvažoval, co s tím, zda vše raději nezrušit - ale to se ukázalo jako nereálné. Proto pokračuje v realizaci (mj. v únoru podepsal Základní prováděcí smlouvu, pokrývající oblast IP služeb). Jak ale řekl, "doufá, že se to nezmění v Internet do škol". Prozradil také, že strávil hodně času diskusemi a jednáním s Telecomem nad tím, co vlastně je náplní tohoto projektu. Jak to tedy nakonec dopadlo?
"Intranet veřejné správy" bude celorepublikovou privátní sítí, která propojí všechna pracoviště veřejné správy a zajistí pro ně "bezpečnou a ekonomicky výhodnou datovou i hlasovou komunikaci, včetně přístupu k centrálním informačním zdrojům státu".
Prakticky by to mělo vypadat tak, že v první fázi se jednotlivá pracoviště veřejné správy připojí k intranetu prostřednictvím tzv. univerzální přípojky. Ta je "univerzální" v tom smyslu, že představuje datovou i hlasovou přípojku současně, a skrze ni získají jednotlivé subjekty přístup k hlasovým i datovým službám intranetu. Příkladem datové služby zřejmě bude i přístup k Internetu (celý intranet bude, podobně jako školský intranet, připojen k veřejnému Internetu jednou centrální přípojkou). Příkladem hlasové služby bude možnost telefonování v rámci intranetu i mimo něj, do veřejné telefonní sítě.
 |
Ve druhé fázi využívání intranetu veřejné správy by mělo dojít i na "nadstavbové služby". Zde jsem z prezentace ministra Mlynáře vyrozuměl, že jejich zajištění jinak než přes Telecom bude kvůli jeho exkluzivitě velmi komplikované.
Jednoznačný identifikátor
Konkrétním úspěchem, kterým se nepříliš dávno zřízené Ministerstvo informatiky již může pyšnit, je zprovoznění několika agend v elektronické podobě, s využitím elektronického podpisu. Jde především o nedávno zavedenou možnost elektronického podání přiznání k Dani z přidané hodnoty.
Celá věc kolem elektronizace agend a využití elektronického podpisu však má jeden technický háček, a tím je otázka tzv. jednotného identifikátoru. Zákon o elektronickém podpisu, v jeho současném platném znění, totiž požaduje aby kvalifikovaný certifikát od akreditovaného poskytovatele obsahoval jednoznačný identifikátor svého držitele. Neříká ovšem již jaký identifikátor to má být. Takže pokud by se úřad A rozhodl, že pro svou agendu bude vyžadovat aby v certifikátu byl údaje X (např. číslo soc. pojištění), musel by si občan pořídit jeden kvalifikovaný certifikát s identifikátorem X (pokud by chtěl využívat tuto agendu v elektronické podobě). Pokud by se úřad B rozhodl pro identifikátor Y (např. číslo zdravotního pojištění), občan by si musel pořídit další certifikát atd.
Z toho, co zaznělo na letošním ISSS, se zdá že zmíněný "katastrofický" scénář se naštěstí nenaplní. Dosud zprovozněné agendy (DPH, silniční daň a další), vyžadují stejný jednoznačný identifikátor - desetimístní identifikátor, používaný Ministerstvem práce a sociálních věcí. Má výhodu v tom, že je tzv. bezvýznamový, tj. nelze z něj vydedukovat nic o identitě svého nositele (což naopak lze z rodného čísla). Především se ale na použití tohoto identifikátoru dokázaly shodnout i další resorty, zejména Ministerstvo financí (např. u elektronického DPH).
Pro majitele již dříve vydaných kvalifikovaných certifikátů, bez tohoto identifikátoru, to asi není úplně nejlepší zpráva (tedy to, že se svými certifikáty nemají u zmíněných agend šanci). Naopak pro ty, kteří si svůj kvalifikovaný certifikát (od akreditovaného poskytovatele, kterým je dosud pouze I.CA) teprve hodlají vystavit, to dobrá zpráva je.
V praxi přitom práce s bezvýznamovým identifikátorem od MPSV funguje tak, že orgán který potřebuje "přeložit" zmíněný identifikátor do identity konkrétního člověka, je on-line způsobem propojen se správcem příslušného registru s identifikátory (tedy s MPSV), a od něj si vyžádá potřebné údaje. Takto by to mělo fungovat například u MF ČR a její agendy s DPH v elektronické formě. Stejně tak v případě I.CA coby vydavatele certifikátů - když někdo přijde se žádostí o vystavení nového, využijí své propojení s MPSV a vyžádají si příslušný identifikátor, který pak zakomponují do vystavovaného certifikátu.
Pokud na stejnou konvenci o použití identifikátoru od MPSV přistoupí i ostatní resorty, což se zdá být pravděpodobné, mohlo by být "vyhráno". Celá věc má ale několik háčků a potenciálních úskalí. Například to, že zatím jde jen o jakousi gentlemanskou dohodu, která teprve bude muset být stvrzena nějakým zákonným předpisem, aby byla skutečně závazná.
Další háček by mohl být v tom, že možnost identifikovat držitele certifikátu příslušného bezvýznamového identifikátoru, on-line přístupem do databází MPSV (či kohokoli jiného, kdo bude správou databáze pověřen), může být dostupná pro subjekty veřejné správy, ale už nemusí být tak snadno dostupná pro subjekty z privátní sféry.
Dalo by se namítnout, že přítomnost jednoznačného bezvýznamového identifikátoru se týká kvalifikovaných certifikátů (od akreditovaných poskytovatelů certifikačních služeb) a styku s orgány veřejné správy, a není nutná pro komunikaci se soukromými subjekty. Ale ty také potřebují jednoznačně identifikovat své zákazníky! Certifikát bez identifikátoru sice obsahuje jméno, příjmení a adresu majitele, ale to neřeší situace, kdy na stejné adrese žijí dvě osoby přesně stejného jména (např. otec a syn).
Jak pokračuje Národní program počítačové gramotnosti?
Dalším konkrétním projektem, který se může Ministerstvo informatiky vykázat, je Národní program informační gramotnosti. Jak jsem již podrobněji popisoval zde na Lupě, jde v zásadě o program vzdělávání širší veřejnosti v informačních technologiích, zaměřený hlavně na začátečníky.
 |
Zajímavé přitom je, že organizátoři museli zareagovat na poptávku účastníků a připravili ještě jeden kurz navíc. Nikoli ovšem nějaký nadstavbový kurz, dále prohlubující již získané znalosti. Naopak, jde o kurz předřazený ještě před úvod, a zabývající se zcela nejzákladnějšími věcmi: jak zapnout počítač, jak jej vypnout, či jak správně držet myš (a nebát se jí). Je nazván příznačně: "Poprvé u počítače".
SITP, teleworking, Bílá kniha …
O dalších aktivitách a plánech MI ČR již jen stručně:
- novela telekomunikačního zákona o zpřístupnění místních smyček už je projednávána v parlamentě, bohužel bez tolik potřebného (ale zřejmě neprůchodného) bitstreamu
- konvergovaný dokument "Státní informační a komunikační politika" už se blíží dokončení své pracovní verze, měl by ale být spíše politickou deklarací (deklarací cílů), nikoli konkrétním harmonogramem konkrétních kroků
- dokončena naopak již byla tzv. Bílá kniha o elektronickém obchodu, v těchto dnech by se měla objevit na webu MI ČR
- na konferenci ISSS proběhla také diskuse o teleworkingu. Tato problematika se v loňském roce dostala dokonce až do programového prohlášení vlády ("Informační technologie budou dalším nástrojem ke zvýšení zaměstnanosti v oblastech s vysokou nezaměstnaností, a to podporou možnosti práce a vzdělávání na dálku."). Z reakcí ministra Mlynáře však soudím, že teleworking považuje za něco, co bude ještě dlouhou dobu spíše doplňkem na trhu práce, a že větší význam připisuje teleworkingu v souvislosti s uplatněním lidí s různými handicapy. Celkově však asi nelze čekat nějakou přímou podporu teleworkingu od státu (například v podobě daňových úlev) do doby než se podaří zreformovat veřejné rozpočty. Do té doby je zřejmě ve vládě jakýsi stop-stav na návrhy daňových úlev a obdobné věci.