Rozhovor o broadbandu
Následující text vznikl formou mých odpovědí na otázky časopisu BusinessWorld, počátkem ledna 2003. Ani přesně nevím, kdy přesně (a zda vůbec vyšel).Mohl byste stručně charakterizovat, co se skrývá pod pojmem širokopásmový přenos, alias broadband?
Uff, tak těžká otázka, a hned na úvod. Termín "širokopásmový přístup", resp. z angličtiny převzaté "broadband", je v IT branži dalším příkladem toho, kdy se říká A, ale myslí se B. Ono A se týká rozsahu frekvencí, které je určitá přenosová cesta schopná přenášet (neboli tzv. šířky pásma, anglicky bandwidth). Až si u nás někdy v budoucnu pořídíte ADSL, bude vás zajímat, že využívá frekvence od cca 100 kHz do 1100 kHz? Asi ne, protože vás bude zajímat něco úplně jiného - jakou přenosovou rychlost vám ADSL nabídne! Tedy jakou rychlostí budou moci proudit data směrem k vám, a jakou rychlostí směrem od vás. Tuto přenosovou rychlost budete měřit v bitech za sekundu (bps), resp. v násobcích (kbps, Mbps).
Termín "širokopásmový" se tedy vztahuje k určitým potenciálním schopnostem použitého způsobu přenosu. Týká se přenosu signálů o určitých frekvencích a měří se v jednotkách zvaných Herz, zkratkou "Hz", resp. v násobcích (kHz, MHz, GHz atd.). Nevypovídá nic o tom, jak hodně či málo jsou tyto přenosové schopnosti skutečně využity pro přenos dat. O tom naopak vypovídá přenosová rychlost, definovaná jako počet bitů, které je možné přenést za jednotku času.
Místo termínu "širokopásmový" (resp. broadband) by se tedy správně měl používat termín "vysokorychlostní" (high-speed). V praxi se tak ale neděje. Běžně se říká "širokopásmový", ale myslí se tím "vysokorychlostní".
Samozřejmě existuje určitá závislost mezi přenosovou rychlostí a šířkou přenosového pásma, ale jsou to opravdu dvě různé věci. Obecně platí, že čím větší je šířka pásma, tím větší přenosovou rychlost na ní lze dosáhnout - ale přitom velmi záleží i na dokonalosti způsobu, jakým se data skutečně přenáší (například na technikách modulace atd.). Zajímavé ale je, že při pevně dané šířce přenosového pásma nelze donekonečna zvyšovat přenosovou rychlost, neustálým zdokonalováním technologií. Existuje zde určitý principiální limit, na který přišel už zakladatel moderní teorie informace, pan Claude Shannon. Příslušné Shannonovo kritérium říká, že maximální dosažitelná přenosová rychlost závisí jen na šířce přenosového pásma, a pak také na kvalitě přenosové cesty (konkrétně na tom, jaký silný resp. slabý je neužitečný šum oproti "užitečnému" signálu). Naopak vůbec nezáleží na dokonalosti použitých technologií - ty ovlivňují pouze to, jak blízko se dostaneme k teoretickému limitu podle pana Shannona. Ale nechci zde dělat školní přednášku ….
Dobře, když se tedy přívlastek "širokopásmový", resp. "broadband" vztahuje k přenosové rychlosti, jak velká tato rychlost musí být?
Vidíte, to je další nepříjemný problém. Neexistuje totiž všeobecný konsensus ohledně toho, kde leží příslušná hranice, za kterou začínají "vysokorychlostní" alias "širokopásmové" přenosy, a pod kterou jde ještě o tzv. úzkopásmové (anglicky: narrowband) přenosy. Někdo může za "vysokorychlostní" považovat cokoli, co je rychlejší než klasický analogový telefonní modem (dnes dosahující maximální přenosové rychlosti 56 kbps směrem ze sítě k uživateli).
Existuje však i několik "oficiálních" definic, na kterých lze také názorně dokumentovat jak daleko jsme od všeobecného konsensu. Například vlivný americký úřad FCC (Federal Communications Commission, který funguje jako telekomunikační regulátor v USA) považuje za hranici 200 kbps. Za "vysokorychlostní" (high-speed) pak považuje to, co nabízí nejméně 200 kbps alespoň v jednom směru! Naopak Mezinárodní telekomunikační unie (ITU, International Telecommunication Union) postavila laťku podstatně výše, když řekla je "vysokorychlostní" je to, co je rychlejší než tzv. PRI (Primary Rate) ISDN přípojka. Aby to ale nebylo tak jednoduché, tento "etalon" je v různých částech světa různě velký: v USA jde o cca 1,5 Mbps, zatímco v Evropě (kde máme EuroISDN) jde o 2 Mbps.
K čemu se tedy "širokopásmové přenosy" v praxi využívají?
To je další problematické místo. Podíváme-li se na z vše z pohledu koncových uživatelů, pak pro ně dosud existuje jen velmi málo takových aplikací, které by širokopásmové přenosy skutečně využily. Pomineme-li nějaké to "video on demand", které je stále jen v plenkách, pak v podstatě jedinou "aplikací" která zbývá je přístup k Internetu (a s ním pak vše, co se na Internetu dá dělat). Však také bývá pojem "širokopásmový přenos" alias "broadband" často ztotožňován se širokopásmovým přístupem k Internetu (a fakticky chápán ve smyslu "vysokorychlostního připojení, resp. přístupu).
Možná si ještě vzpomenete, jak v létě minulého roku Český Telecom přišel s nabídkou svého ADSL - ovšem ne jako s nabídkou vysokorychlostního připojení k Internetu. Koncipoval to jako nabídku širokopásmového obsahu (resp. obsahových služeb), dopravovaného uživatelům prostřednictvím ADSL, a navíc vše svěřil své dceřinné společnosti Internet OnLine, jako její produkt IOL Platinum. Důvodem byla skutečnost, že v oblasti obsahu nemají Telecom ani jeho Internet OnLine monopol ani dominantní postavení - zatímco v samotném ADSL je situace diametrálně odlišná. Ukázalo se ale, že skutečně "širokopásmového obsahu" je u nás doslova jako šafránu (nabízeno bylo jen vysílání TV po Internetu). Nakonec ale musel zasáhnout regulátor, kterému se nelíbilo to, jak se Telecom zachoval vůči svým konkurentům (bez dominantního postavení), když jim neumožnil přístup ke stejné možnosti využití přenosů na ADSL.
Jaké způsoby širokopásmového přístupu k internetu jsou dnes v ČR nabízeny a kdo jsou jejich uživatelé?
Širokopásmový přístup k Internetu je v zásadě jen jeden - ten, který je rychlejší než hranice "vysoké rychlosti" (ať už je jakákoli). Ale na to jste se asi neptala, zřejmě jste měla na mysli technickou realizaci takovéhoto "vysokorychlostního" přístupu k Internetu, ve smyslu využitého způsobu přenosu dat.
Zde by se dalo vyjmenovat, jaké technologie přichází v úvahu. Pokusím se ale vzít to z jiného pohledu, s vědomím že konkrétní technologie dnes nejsou to nejpodstatnější.
"Velcí zákazníci", zejména velké firmy, případně větší instituce veřejné správy apod., si mohou dovolit takové řešení, které bude ušito na míru jejich potřebám, včetně požadavků na přenosovou rychlost. Hlavně ale toto řešení může být vybudováno "jako nové", takovým způsobem, který je v daném případě nejvýhodnější. Může to být například položení nové optické trasy, zřízení pronajatého přenosového okruhu, zřízení radioreléového pojítka atd. Výběr vhodné technologie přitom může zákazník přenechat na svém poskytovateli služeb.
Jsem přesvědčen, že o potřeby těchto "velkých zákazníků" je v ČR docela dobře postaráno, a že telekomunikační operátoři a internetoví provideři se někdy i vzájemně předhání v tom, kdo jim vyjde lépe vstříc.
A jak jsou na tom "střední zákazníci"?
"Střední zákazníci", na rozdíl od "velkých", již musí brát větší ohled na to, co je kde k dispozici, co již existuje, je vybudováno atd., a co případně stačí jen využít nebo jen relativně málo rozšířit, "doupravit" apod. Pokládka nového optického kabelu by se jim většinou nevyplatila, ale pokud nesídlí v nějaké extrémně odlehlé lokalitě, většinou k nim jejich telekomunikační operátor dokáže zřídit přenosový okruh požadovaných vlastností (takovým způsobem, jaký má tento operátor k dispozici).
Nebo mohou tito "středně velcí" zákazníci využít takového řešení, které je budováno systematicky, plošně a "dopředu" právě pro potřeby vysokorychlostních přenosů, včetně přístupu k Internetu. Dobrým příkladem jsou bezdrátové sítě FWA (Fixed Wireless Access), pracující v pásmu 3,5 či 26 GHz.
Celkově si pak dovolím tvrdit, že i u "středně velkých" zákazníků je možnost širokopásmového přístupu k Internetu relativně dobrá, i když tito si asi nemohou tolik "vymýšlet" jako největší zákazníci. Naopak musí brát větší ohled na to, co je pro ně dostupné. Podstatné je, že pro ně obvykle je alespoň něco dostupné, častěji to bývá i více variant.
Ale co ti nejmenší zákazníci?
Zde je situace nejsložitější. "Malí" zákazníci, například malé firmy či domácnosti, se musí ohlížet pouze po tom, co kde již existuje, je v jejich dosahu a je jim skutečně nabízeno. Mají totiž relativně nejmenší možnost pořídit si nějaké "vlastní" řešení, budované jen pro ně. Pro ilustraci: když někdo bydlí v domě, kde jsou rozvody kabelové televize a příslušný kabelový operátor zde nabízí přístup k Internetu, má dotyčný možnost si "širokopásmový Internet" pořídit. Pokud sice v domě rozvody kabelové TV jsou, ale operátor zde Internet nenabízí, pak koncový uživatel prakticky nemá šanci "přikoupit si" Internet, případně (třeba i za úplatu) zřídit potřebné rozšíření, nechat natáhnout nové kabelové rozvody atd.
Proto se tak intenzivně hledá možnost, jak využít nějakou jinou, již existující infrastrukturu, a přístup k Internetu doslova "napasovat" na nějaké již existující rozvody. Kabelová televize je jen jedním příkladem, dalším mohou být snahy využít silové napájecí rozvody (230 voltů). Zdaleka nejschůdnější ale je využití již existujících telefonních rozvodů, vedoucích od telefonních ústředen snad do všech bytů, kanceláří, učeben atd. Přesně tak funguje ADSL, které se "napasuje" na telefonní vedení a dokáže po něm přenášet data rychlostí až několika megabitů za sekundu (směrem ke koncovému uživateli, a zhruba desetkrát méně v opačném směru). Přitom je nadále možné používat telefonní linku stejně jako dříve, pro běžné telefonování.
Problém je ale opět ten, že potřebnou technologii (ADSL modemy) si na telefonní linku nemůže nasadit koncový uživatel sám. Je odkázán na to, zda a za jakých podmínek mu ADSL nabídne příslušný operátor. Je přímo ostudou, že v ČR dosud ADSL není reálně dostupné.
Při nedostupnosti ADSL si lidé pomáhají různými ad-hoc budovanými bezdrátovými sítěmi, které jsou pro ně dostupnější alternativou. V poslední době se i u nás začíná objevovat bezdrátový přístup na bázi Wi-Fi, ať již formou komerčních či "svépomocně budovaných" sítí.
Hodně se mluví i o tzv. Fóru pro internet, o čem vlastně jedná?
Tzv. Fórum pro vytáčený přístup k síti Internet vzniklo z iniciativy Českého telekomunikačního úřadu poté, co se Český Telecom v loňském roce pokusil prosadit svou vlastní představu toho, jak by měl vypadat vytáčený (komutovaný, dial-up) přístup k Internetu. Bylo to hodně jednostranné a skončilo to opakovaným zásahem regulátora. Fórum se snaží najít nové modely, přijatelné jak pro operátory a providery, tak i pro koncové uživatele. Jednání se účastní i zástupci 4 občanských sdružení, ale tato jednání se týkají výhradně "úzkopásmového" komutovaného připojení - všechny dosavadní snahy zástupců uživatelů o rozšíření mandátu Fóra i na širokopásmové připojení byly neúspěšné.