Historie naší liberalizace, díl XXI: Akční plán eEurope+

Telekomunikace a informační technologie se v ČR dlouho vyvíjely samostatně, jako dvě na sobě nepříliš závislé oblasti. Svědčí o tom mj. skutečnost, že až do velmi nedávné doby jsme měli dvě samostatné a vzájemně nepříliš provázané "rozvojové koncepce" v těchto oblastech: Národní telekomunikační politiku a Státní informační politiku, obě z roku 1999. Další skutečností, která měla na svědomí oddělený vývoj v obou oblastech, byla odlišná gesce těchto oblastí: zatímco telekomunikace se dlouhodobě "zabydlely" na Ministerstvu dopravy (a spojů), informační technologie neměly žádný svůj resort. Logicky sice spadaly do působnosti původního Úřadu pro státní informační systém, ten ale jednak neměl statut samostatného resortu, a sám neměl dostatečně definované pravomoci (zákon, který by konkrétně definoval jeho postavení a pravomoci, se nepodařilo přijmout).

Časem, konkrétně 19. října 1998, byla založena Rada vlády pro státní informační politiku, která dostala oblast informačních technologií a tzv. informační společnosti na starosti - ale opět se nejednalo o samostatný resort s dostatečnou "váhou", ale jen o jakési "nadresortní" uskupení. Do vínku pak tato Rada dostala také konkrétní úkol: připravit koncepci rozvoje v oblasti informačních technologií.

Úkol připravit koncepční dokument v oblasti informačních technologií a informační společnosti se podařilo splnit, a 31.5.1999 vláda mohla schválit "Státní informační politiku". Jak jsem již naznačil výše, její provázanost s Národní telekomunikační politikou byla naprosto minimální. Prakticky se omezila na pouhé konstatování, že dostupností telekomunikačních služeb není třeba se zabývat, protože to vyřeší liberalizace telekomunikací.

Místo toho se Státní informační politika soustředila na 3 oblasti:

• Informační gramotnost (která se později "osamostatnila" do koncepce SIPVZ, Státní informační politiku ve vzdělávání)
• Informatizace veřejné správy (dnes se tomu s oblibou říká: e-government)
• Elektronický obchod

Zdaleka největší důraz přitom Státní informační politika kladla na oblast informatizace veřejné správy. Definovala osm hlavních priorit, a z nich se šest týkalo právě této oblasti (a po jedné na informační gramotnost a elektronický obchod). Jednou z těchto osmi priorit byla i dostupnost komunikační infrastruktury - ale tou byla míněna infrastruktura pro veřejnou správu, nikoli obecně pro veřejnost.

Koncepce eEurope

Naše Státní informační politika předběhla o více jak půl roku obdobnou koncepci členských zemí EU, známou nejprve jako "Prodiho iniciativa" a posléze jako "iniciativa eEurope". Přijata byla v prosinci 1999 (oficiálně vyhlášena byla v březnu 2000 na summitu v Lisabonu), a týkala se členských zemí EU. Na rozdíl od naší koncepce byla už "konvergovaná", neboť se týkala jak informačních technologií a informační společnosti, tak i telekomunikací. Kladla také podstatně větší důraz (dokonce největší) právě na to, čeho si naše Státní informační politika vůbec nevšímala: na dostupnost telekomunikačních služeb a přístupu k Internetu pro nejširší veřejnost.

Jelikož se koncepce eEurope týkala skutečně jen členských zemí a nikoli zemí kandidátských, vyvstala časem potřeba vypracovat obdobnou koncepci také pro kandidátské země usilující o členství - s tím, že tato specifická koncepce by více vycházela vstříc skutečnosti, že kandidátské země a jejich relevantní sektory se mohou nacházet v poněkud jiném stádiu a satvu, než v členských zemích.

Myšlenka vypracovat takovouto společnou koncepci pro kandidátské země se zrodila na Evropské ministerské konferenci ve Varšavě (11. a 12.5.2000), kde se setkali představitelé EU se zástupci kandidátských zemí. Pojmenována byla příznačně jako koncepce eEurope+ 2003, neboť počítala s výhledem až do roku 2003. Byla skutečně připravena, rovnou v podobě akčního plánu (dokumentu s názvem "Akční plán eEurope+ 2003"), a oficiálně vyhlášena na summitu EU v Goteborgu, 15. - 17. června 2001.

Česká republika se k tomuto akčnímu plánu také přihlásila, a to přímo na summitu v Goteborgu, kde nás zastupoval tehdejší premiér Miloš Zeman. Ještě předtím se ale odehrály tyto kroky:

• 23. dubna vláda rozhodla o připojení ČR k Akčnímu plánu eEurope+ (svým usnesením č. 405/01)
• 13. června 2001 vláda projednala Akční plán eEurope, jako "Národní akční plán eEurope+ (Česká republika), a svým usnesením č. 594/01 uložila ministru Březinovi rozpracovat jej do našich konkrétních podmínek do 31. října 2001. (a předložit návrh vládě). Stejným usnesením pak uložila "členům vlády zajistit financování projektů Národního akčního plánu eEurope+ (Česká republika) z rozpočtových kapitol svých resortů", od rozpočtového roku 2002.

Co bylo obsahem Akčního plánu eEurope+ 2003?

Akční plán eEurope+ se shodoval s koncepcí členských zemí v tom ohledu, že byl "konvergovaný" a týkal se jak oblasti telekomunikací, tak i oblasti informační společnosti a jejich vzájemného "soužití". Měl tři stejné hlavní cíle jako eEurope:

1. levnější, rychlejší a bezpečný Internet
2. investice do lidí a znalostí
3. podpora využívání Internetu

ale přidával k nim ještě specifický "nultý" hlavní cíl, chápaný jako naprosto nezbytný právě pro kandidátské země. Jde o úkol "urychlit realizaci základních stavebních prvků informační společnosti", který má dva hlavní podbody:

• urychlit přístup k dostupným komunikačním službám pro všechny
• přijetí a implementace acquis (legislativy, pozn. Autora) se vztahem k informační společnosti

Tyto cíle pak byly v Akčním plánu také podrobněji rozpracovány. Například v klíčovém nultém bodu, v rámci úkolu "urychlit přístup k dostupným komunikačním službám pro všechny" byl konkrétně rozpracován následující požadavek:

Urychlit a dokončit úplnou liberalizaci telekomunikačního sektoru v co nejkratší době a zajistit dostupnost licencí tam kde jsou zapotřebí. Konkrétně zajistit volbu operátora od stejného data ke kterému došlo k liberalizaci trhu a přenositelnost čísel v co nejkratším termínu.

Dlužno dodat, že to bylo už v době, kdy nový telekomunikační zákon byl účinný, telekomunikační trh otevřený, ale volba operátora již byla odložena o dva roky, resp. do poloviny doku 2002 (v případě krátké individuální předvolby) a do konce roku 2002 (v případě trvalé předvolby operátora). Již v okamžiku našeho přistupování k Akčnímu plánu eEurope+ tedy muselo být zřejmé, že tento konkrétní bod se nepodaří splnit. Ostatně, ani v oblasti "dokončování úplné liberalizace" se po přistoupení ke koncepci eEurope+ nijak radikálně nepokročilo.

V rámci prvního hlavního cíle, "levnější, rychlejší a bezpečný Internet", byly obsaženy i následující konkrétní úkoly se vztahem k telekomunikacím, kromě posledního s termínem do konce roku 2002:

Zajímavý je první z těchto úkolů, který explicitně požaduje "podstatné snížení cen za přístup k Internetu", do konce roku 2002. Tento úkol se u nás nepodařilo splnit, a pokud bychom měli vše poměřovat jen cenami komutovaného (dial-up) připojení k Internetu, pak naopak u nás došlo k mírnému nárůstu koncových cen. Zatímco v roce 1999 stála 1 hodina dial-upu mimo špičku 15,60 Kč, v roce 2002 přišla stejná hodina na 17 až 18 Kč, podle cenového programu uživatele.

Pravdou také je, že o snižování cen za přístup k Internetu se naše kompetentní orgány moc nesnažily. Příslušný požadavek z Akčního plánu eEurope+ se ostatně ani neobjevil v následných koncepčních dokumentech, které se na koncepci eEurope+ dokonce explicitně odvolávaly a hlásili se k tomu, že ji přejímají. Jde konkrétně o Akční plán realizace Státní informační politiky do roku 2003, a o pracovní verzi naší "konvergované" národní koncepce, Státní komunikační a informační politiku (která byla zveřejněna k diskusi v červnu 2002, ale dosud nebyla připravena její finální verze).

Na neplnění základních požadavků Akčního plánu eEurope+, zejména pak požadavku na podstatné snížení cen za přístup k Internetu, u nás poukazoval kdekdo. Dokonce i České fórum pro informační společnost - což je orgán, který si zřídila sama Rada vlády pro Státní informační politiku jako svůj poradní orgán. Počátkem roku 2002 považovalo právě toto fórum za potřebné upozornit na stále rostoucí disproporci mezi závazky a činy (podrobněji):

Prohlášení Českého fóra pro informační společnost
k disproporcím mezi závazky ČR v oblasti podpory Internetu a reálnou situací

České fórum pro informační společnost, jako orgán Rady vlády pro státní informační politiku sdružující zástupce nejširší veřejnosti, vyjadřuje touto cestou své znepokojení nad stále rostoucí disproporcí mezi závazky ČR v oblasti podpory Internetu a reálnou situací, a následným zaostáváním ČR v rozvoji Internetu i jeho využití.

Ani přes tuto výzvu se však nic nedělo. První signál o změně přístupu "nejvyšších míst" se objevil až počátkem roku 2003, po sloučení gescí v oblasti telekomunikací a informační společnosti do jednoho společného resortu (ministerstva informatiky, od 1. ledna 2003). Teprve jeho šéf, ministr Vladimír Mlynář, se koncem ledna 2003 otevřeně přihlásil k požadavku na větší dostupnost Internetu pro veřejnost (alespoň v souvislosti se zaváděním ADSL):

Ministr Mlynář konstatoval mimořádný zájem vlády na urychleném zprovoznění ADSL pro občany a požádal předsedu představenstva [Českého Telecomu], aby příslušná jednání byla ukončena do poloviny února. "Další komplikace a odklady ve věci ADSL už nejsou možné. Pokud do měsíce nedojde k dohodě, využiji všech možností, které mi dává zákon," řekl po jednání Vladimír Mlynář.