Rok 2002 v českých telekomunikacích

Nejvýznamnějším datem v historii našich telekomunikací určitě byl 1. leden roku 2001, kdy mělo dojít k plné liberalizaci telekomunikačního trhu. Ještě dlouho poté se ale vedly zanícené disputace o tom, zda to skutečně byla liberalizace, zda úplná či pouze částečná, nebo zda se jednalo pouze o otevření trhu. Přenechme ale tyto disputace analytikům a podívejme se na vše spíše z pohledu koncových zákazníků. Jak se právě jich dotkly události na telekomunikačním nebi v roce 2002? Jaký význam měly pro koncové uživatele různé události a děje, včetně jednání a sporů mezi operátory navzájem či mezi operátory a nezávislým regulátorem telekomunikačního trhu?

Významnou událostí bylo zavedení tzv. volby operátora, v polovině roku 2002. Tato možnost, na kterou poměrně rychle zareagovali se svými nabídkami alternativní operátoři, poprvé přinesla možnost volby a přínosy faktické konkurence i pro "malé" uživatele, včetně domácností. Dosud totiž byly nabídky alternativních operátorů určeny fakticky jen firmám, ale s volbou operátora konečně došlo i na "nejmenší" zákazníky včetně soukromých osob a domácností. I ti si nyní mohou svobodně vybírat, zda například chtějí telefonovat meziměstsky přes Český Telecom za 3,50 Kč za minutu, nebo přes alternativního operátora za 2,40 Kč za minutu (právě o tom je tzv. volba operátora).

Další velkou událostí bylo přečíslování, ke kterému došlo v září. Během jedné noci, ze soboty 21.9.2002 na neděli 22.9.2002, došlo ke změně všech telefonních čísel, včetně mobilních. U některých to byla spíše jen kosmetická změna, kdy před dosavadní číslo přibyla jedna další číslice (jako u čísel pevné sítě z Prahy), či naopak jedna úvodní číslice ubyla (vedoucí nula u čísel do mobilních sítí), ale jinde byly změny komplikovanější. Dopředu vše vypadalo hlavně na pořádný organizační zmatek, kvůli tomu že lidé si nebudou uvědomovat podstatu změny, nebudou znát nová čísla a nebudou se moci dovolat. Osvětová kampaň ale zapracovala a dopady (snad) nebyly až tak zlé. Horší to možná bylo s nutností přetisknout vizitky, nejrůznější materiály s telefonními čísly včetně brožur, letáků apod. - což samozřejmě šlo k tíži koncových uživatelů a nikoli telekomunikačních operátorů. Očekávaly se možná i určité technické problémy, vzhledem k tomu že se jednalo o poměrně rozsáhlou a náročnou operaci - ale k ničemu vážnějšímu nakonec nedošlo.

Přečíslování naopak mělo i určité přínosy pro koncové uživatele. Zejména to, že se významně zvětšily oblasti, v rámci kterých lze volat za místní hovorné. Dříve to bylo v rámci jednotlivých UTO (Uzlových Telefonních Obvodů), ale ty při přečíslování zanikly. Místo nich dnes existuje 14 tzv. TO (Telefonních Obvodů), odpovídajících (až na velmi malé výjimky) novým krajům. No a právě v rámci celých těchto TO se nyní volá za místní hovorné. Asi nejméně na tom vydělali obyvatelé Prahy, protože jejich UTO se změnilo na TO a nijak se přitom nezvětšilo.

Poněkud smutnější byla situace v oblasti komutovaného (telefonického, dial-up) přístupu Internetu. Dnes už je jasné, že závazek předchozí Zemanovy vlády "výrazně zlevnit přístup k Internetu", termínovaný do konce roku 2002, se nepodaří splnit. Jednalo se o závazek vzniklý přistoupením ČR k iniciativě eEurope+ kandidátských zemí. Ve skutečnosti došlo spíše k opačnému trendu, tedy ke zdražování přístupu k Internetu. Jestliže koncem roku 1998 si hnutí Internet proti monopolu vybojovalo zavedení tarifu Internet99 a cenu 15,60 Kč za 1 hodinu připojení v době mimo špičku, v roce 2002 stoupla tato cena (u nejpoužívanějších cenových programů Českého Telecomu, např. HOME STANDARD) na 17 až 18 korun. Navíc v srpnu 2002 Telecom poměrně překvapivě přišel se zásadní změnou, když jednostranně oznámil zavedení celého nového konceptu dial-up přístupu k Internetu. Ačkoli to prezentoval jako možnost ke snížení celkové cenové hladiny, sílící kritika to charakterizovala přesně opačně, navíc s argumentem že jde o snahu zlikvidovat konkurenci Telecomu. Nakonec musel (dokonce nadvakrát) zasáhnout až Český telekomunikační úřad a Telecomu zakázat zavádění jeho nového konceptu. Jedním z vedlejších efektů zásahu regulátora bylo i zařazení cen za komutovaný přístup k Internetu mezi ceny regulované - dříve regulované nebyly a Telecom je určoval sám. Nyní jejich výši bude určovat regulátor (ČTÚ).

Po zásahu regulátora naštěstí nedošlo k žádnému "zabetonování pozic" zúčastněných stran, jak někteří skeptici očekávali. Právě naopak, byla odstartována jednání na širším Fóru, ustaveném Českým telekomunikačním úřadem, za účasti zástupců veřejnosti. Cílem Fóra je najít konsensus o nové podobě komutovaného přístupu k Internetu. Případné výsledky se ale projeví nejdříve v příštím roce.

Nejméně optimistický nakonec byl vývoj v oblasti vysokorychlostního připojení k Internetu, zejména pokud jde o nabídku ADSL. Mnoho uživatelů si právě od zavedení této technologie slibovalo zlepšení dostupnosti Internetu. Český Telecom sice přišel počátkem června s nabídkou ADSL služeb (pod značkou IOL Platinum), ale k lítosti mnoha zájemců nabídnul pouze tarify se zpoplatněním podle objemu přenesených dat (a nikoli bez omezení tohoto objemu). Navíc ceny, se kterým Telecom přešel, zapůsobily jako doslovný šok - byly mnohonásobně vyšší než ceny srovnatelných služeb v zahraničí.

Kromě toho ale Telecom nabídnul přístup k ADSL technologii pouze sám sobě, přesněji své dceřinné společnosti Internet OnLine, která jej také začala nabízet, a nikoli ostatním operátorům a internetovým providerům. Ti to samozřejmě interpretovali jako svou diskriminaci, resp. jako zneužití dominantního postavení ze strany Českého Telecomu. Jejich protestům nakonec dal regulátor (Český telekomunikační úřad) za pravdu a Telecomu jeho ADSL posléze zakázal - do doby, než přijde s tzv. velkoobchodní nabídkou ADSL služeb, která by umožnila přístup k této technologii i ostatním operátorům. To se dosud nestalo, Telecom nestihl zveřejnit tuto nabídku ani v zářijovém vydání telekomunikačního Věstníku, jak mu ukládalo rozhodnutí regulátora, ani v následném říjnovém vydání.