Zvrácená logika Telecomu

Uplynulé dny byly doslova nabity závažnými událostmi na domácí scéně. Když jsem se v neděli vrátil z dovolené, nestačil jsem se divit, co vše se doma stihlo odehrát - kromě záplav i na českém Internetu, kde Telecom oznámil svůj nový koncept komutovaného (dial-up) přístupu k Internetu. Psát o jeho samotné podstatě by už bylo poněkud "s křížkem po funuse", protože zde na Lupě se na toto téma objevilo hned několik článků. Přesto si neodpustím vlastní komentář, zejména k jednomu aspektu, který zde dosud nebyl příliš diskutován. Jde o způsob, jakým Český Telecom naložil s rozhodnutím nezávislého telekomunikačního regulátora (Českého telekomunikačního úřadu), číslo 03/PROP/2002, z 21. května 2002.

Na základě rozhodnutí ČTÚ?

Při zdůvodňování svého nejnovějšího kroku se Telecom odvolává na citované rozhodnutí regulátora. Například v pravidelném měsíčním vyúčtování, které rozesílá svým klientům, uvádí:

Na základě cenového rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 03/PROP/2002 dochází od 1.10.2002 ke změně podmínek v poskytování služby Internet 2002.

Na jiném místě, konkrétně na Telecomem nově zřízeném serveru www.vas-internet.cz, se k významu rozhodnutí uvádí toto:

současný model připojení k internetu byl vážně narušen rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu č. 03/PROP/2002 ze dne 21. května 2002. V tomto rozhodnutí byl - bez důkladného zvážení všech možných dopadů - mezi ČESKÝ TELECOM a poskytovatele služeb internetu (ISP) vložen jako další článek alternativní telekomunikační operátor a byl stanoven nový způsob výpočtu cen za propojení veřejných telekomunikačních sítí pro poskytování přístupu uživatelů ke službám sítě internet.

Obojí je, řečeno diplomaticky, "ne zcela přesné".

První, co je dobré si uvědomit, je to že existují (nejméně) dva odlišné modely poskytování komutovaného přístupu k Internetu:

• jeden se vyznačuje tím, že jednotliví ISP jsou připojeni k síti ČTc a ten jim platí určitou provizi ze svých výnosů (neboli: z koncové ceny, kterou inkasuje od volajícího zákazníka). Vše kolem tohoto modelu je plně na vzájemné dohodě Telecomu a ISP, a regulátor zde nemá žádnou regulační pravomoc - nemá přímý vliv ani na koncovou cenu pro zákazníka, ani na výši provize. Troufnu si odhadnout, že tento způsob u nás dosud výrazně převažuje.
• druhý model je charakteristický tím, že ISP jsou připojeni k síti alternativního operátora, přičemž internetový hovor "začíná" v síti ČTc a je předáván do sítě alternativního operátora přes tzv. propojovací bod. Skrz telekomunikační síť alternativního operátora je pak veden až k příslušnému ISP.

Předmětné rozhodnutí regulátora (03/PROP/2002) se týká právě a pouze druhého z obou modelů a řeší to, jakým způsobem se mají oba telekomunikační operátoři (tj. Český Telecom a alternativní operátor) rozdělit o koncovou cenu, kterou v plné výši inkasuje od volajícího zákazníka Telecom. Jelikož zde se jedná o propojení telekomunikačních sítí a nedošlo zde k "dobrovolné" dohodě operátorů, mohl (a dokonce musel) zde zasáhnout regulátor a direktivně rozhodnout.

Obsahem zmíněného rozhodnutí naopak není způsob, jakým má být služba Internet 2002 poskytována koncovým zákazníkům (a ani nemůže být, protože přístup k Internetu není součástí tzv. univerzální služby a tudíž nemůže být regulována regulátorem).

Jak konkrétně?

Rozhodnutí 03/PROP/2002 z května t.r., kterým Telecom nyní argumentuje, v zásadě říká že obě strany se mají o inkasovanou koncovou cenu podělit ve stejném poměru, v jakém se dělí o výnos z běžného hlasového hovoru (podrobněji jsem to rozebíral v článku "ČTÚ: Internet na druhý pokus" ). Po předchozí zkušenosti, kdy operátoři nebyli schopni sami aplikovat jím stanovenou metodiku a dojít ke konkrétním cifrám, to v daném případě regulátor učinil sám: vyšel z průměrné minutové koncové ceny za dial-up (1,05 Kč ve špičce a 0,38 Kč mimo špičku), aplikoval příslušný poměr a vyšlo mu následující:

obě strany by se měly podělit takovým způsobem, aby alternativní operátor dostal od Telecomu nejméně 47 haléřů ve špičce a 17 haléřů mimo špičku

Za zmínku jistě stojí, že rozhodnutí 03/PROP/2002 nebylo první svého druhu, ale nahradilo stejně zaměřené předchozí rozhodnutí 04/PROP/2001 ze 4. září loňského roku, které vycházelo z jinak zprůměrovaných cen a dospělo k hodnotám 34 haléřů, resp. 8 haléřů pro alternativního operátora za každou minutu.

Ne podíl, ale příplatek navíc!

Telecomu již dříve signalizoval, že novou výši podílů pro alternativní operátory, stanovenou regulátorem, považuje za neúnosně vysokou a nehodlá se s ní smířit. Dokonce se k předmětnému rozhodnutí regulátora vyjádřil takto:

Firma rozhodnutí analyzuje i z pohledu možného porušení telekomunikačního zákona a přijme konkrétní opatření na obranu před negativními dopady tohoto postupu regulátora ….

(podrobněji viz článek: Telecom chce jít k soudu kvůli Internetu ).

Nyní, po zveřejnění nového konceptu komutovaného přístupu k Internetu, je již jasné jaké "opatření" Telecom přijal: z podílu udělal příplatek, který promptně přenesl na koncového zákazníka!

Řečeno jinými slovy, původní logiku rozhodnutí ČTÚ:

Koncovou cenu si rozdělte tak, aby alternativní operátor dostal nejméně 47 (resp. 17) haléřů za minutu

začal Telecom ve svém novém konceptu fakticky interpretovat jako požadavek:

za každou minutu musím alternativnímu operátorovi zaplatit 47 (resp. 17) haléřů

a tuto částku začal nyní považovat za jakýsi "vícenáklad", který hodlá požadovat po zákazníkovi, navíc k účtované koncové ceně (viz podmínky na www.vas-internet.cz, citováno doslova včetně překlepů):

V případě, že Váš poskytovatel připojení k internetu (ISP) bude připojen do sítě jiného operátora (OLO), bude Vám vždy vyúčtována částka, kterou ČESKÝ TELECOM musí dle cenové rozhodnutí ČTÚ zaplatit tomuto operátorovi.

To mj. znamená, že o koncovou cenu za připojení přes propojovací bod se Telecom již nebude s nikým dělit (jak předpokládala logika rozhodnutí regulátora), ale ponechá si ji celou sám.

Pro docenění tohoto "postavení na hlavu" původní logiky regulátorova rozhodnutí si dovolím malý příměr: představme si, že stát rozhodne formou zákona o tom, že 40% výnosu určité konkrétní daně má zůstat obci, a zbytek jít do státního rozpočtu. Konkrétně že z každé vybrané stokoruny má jít 40 Kč do obecní pokladny a zbytek do státní kasy. Finanční úřad vybírající daň to ale začne interpretovat tak, že za každou vybranou stokorunu musí zaplatit 40 korun do obecní kasy, a tak bude od plátců daně požadovat ke každé vybírané stokoruně dalších 40 korun navíc.

Připadá vám to nemožné? U berňáku asi ano, protože ten se při výběru daní musí řídit "regulovanými koncovými cenami". V případě Telecomu je ale situace jiná. Koncová cena za minutu připojení k Internetu regulována není, a tak ji Telecom určuje sám. Rozhodnutí regulátora se striktně vzato skutečně týká pouze ceny za propojení, tedy toho co jeden operátor má platit druhému operátorovi (oněch 47/17 haléřů), a netýká se koncové ceny účtované zákazníkovi.

Důsledky

Efekt, který by praktické naplnění nového konceptu přineslo, je nabíledni: dopady rozhodnutí 03/PROP/2002, které Telecomu dle vlastního vyjádření považuje za negativní vůči jeho vlastnímu hospodaření, by se mu podařilo obrátit ve svůj prospěch (o výnosy by se nemusel dělit, ale naopak by si je ponechával celé). Současně by vše působilo jako mocná zbraň vůči jeho konkurentům z řad telekomunikačních operátorů, protože subjektům ISP by se nejspíše nevyplatilo "bydlet" v sítích alternativních operátorů. To by zřejmě znamenalo úplný konec poskytování komutovaného přístupu přes propojovací bod a další posílení pozice Českého Telecomu. O dopadech na koncové uživatele raději ani nemluvě.

Nechá si ale regulátor takovéto "postavení na hlavu" svého rozhodnutí líbit? Jak se k tomu postaví antimonopolní úřad?