Část V.- Implementace ADSL
Praktické použití ADSL (Asymmetric Digital Subscriber Line) technologií vyžaduje, aby na místní smyčce byly nasazeny ADSL modemy, tzv. splittery a DSLAMy, tj DSL Access Multiplexory. Jaká je role a funkce těchto zařízení? A jaké možnosti připadají v úvahu, aby mohla existovat konkurence v oblasti ADSL služeb?V minulém díle tohoto krátkého seriálu jsme si popsali, díky čemu ADSL dosahuje tak vysokých rychlostí - až 7 či dokonce 9 Mbps směrem ze sítě k uživateli (na tzv. downloadu), a zhruba desetkrát méně ve směru opačném (na tzv. uploadu). Je to možné díky tomu, že ADSL využívá dokonalejší techniky modulace, ale především podstatně větší šířku pásma než dnešní telefonní modemy či ISDN technologie.
 |
Za připomenutí jistě stojí i skutečnost, že data přenášená tak vysokými rychlostmi jako u ADSL již nemohou procházet skrz veřejnou telefonní síť, která na něco takového není dimenzována. Místo toho musí být datové toky v rámci ADSL včas "odbočeny" a vedeny jinou cestou. Dnes se již dostaneme k tomu, jak konkrétně to udělat.
 |
Modemy a splittery
Ukažme si nejprve, jaký je princip nasazení ADSL.
Aby bylo možné dosáhnout takového využití dostupného přenosového pásma, jaké ukazuje dnešní první obrázek, je nutné zařídit dvě věci:
- namodulovat datový tok na vhodný "nosný" signál (tj. na analogový signál v šířce cca 1,1 MHz)
- sloučit hlasový přenos v tradičním pásmu 0 až 4000 Hz (resp. 300 až 3400 Hz) s modulovaným "nosným" signálem nesoucím datový tok (a následně pak obě složky zase korektně oddělit)
První z obou úkolů dokáže zajistit vhodný modem, resp. dvojice modemů nasazená na obě strany místní smyčky.
Pokud jde o druhý bod, zde se jedná o úkol, který tradičně řeší technika frekvenčního multiplexu, popisovaná již v prvním díle seriálu. Pro připomenutí: Jednotlivé vstupní signály se vhodně frekvenčně posunou (do takových frekvencí, aby se vzájemně nepřekrývaly), a pak se sloučí do jednoho výsledného. Na druhé straně se obráceným postupem zase složky odseparují a vrátí zpět do svých původních poloh.
V případě ADSL se ale většinou nehovoří o multiplexorech a demultiplexorech a technice frekvenčního multiplexu. Místo toho se zde používá termín "splitter", což lze volně přeložit jako "rozdělovač" či "oddělovač". Možným vysvětlením je skutečnost, že modemy využívané k plnění prvního z obou výše naznačených úkolů již generují analogový signál s patřičným posunutím (tj. nikoli od 0 ale až od 26 kHz), takže splitter pak již nemusí zajišťovat žádné frekvenční posuny a stačí mu pouze jednoduché sloučení obou vstupních signálů (a na druhé straně zase jejich pouhé oddělení - odsud splitter).
 |
V praxi samozřejmě mohou příslušné modemy a splittery splývat v jediný konstrukční celek (nejspíše na straně koncového uživatele, jako jediný "ADSL modem").
DSLAM
Na druhé straně (viděno z pohledu uživatele), tedy na straně telefonní sítě, musí být splitter nasazen ještě před vstupem místní smyčky do telefonní ústředny. Do té může vstupovat až "rozbočený" výstup splitteru, přenášející nejnižší frekvence (do 4 kHz) s klasickým hlasovým hovorem. Na druhý výstup splitteru (přenášející vyšší frekvence) je nutné nasadit vhodný modem (přesněji "protikus" k modemu použitému u koncového uživatele, nezapomínejme na asymetričnost celé technologie ADSL).
Nyní již si můžeme představit, že oba modemy, vycházející z technologie ADSL a nasazené na místní smyčku, vytváří dvoubodový datový spoj s příslušnými rychlostmi (až 7 či 9 Mbps na downloadu a desetkrát méně na uploadu). Navíc tak činí způsobem, který je "aditivní" (má charakter přídavku, nadstavby, doplňku atd.) a neomezuje dosavadní využití místní smyčky pro tradiční hlasové hovory.
Každý takovýto dvoubodový spoj (tj. jeden pro každého zákazníka využívajícího ADSL služby) by již mohl být veden až k jeho poskytovateli datových služeb, vhodnou externí sítí (tj. mimo samotnou telefonní síť, o které již víme že není na takové rychlosti dimenzována). To by ale bylo značně neekonomické, a nebylo by to ani příliš v souladu s tím, že datové sítě a datové přenosy fungují na principu přepojování paketů (a nikoli na principu přepojování okruhů jako telefonní síť). To v praxi znamená, že do telefonní ústředny sice má každý uživatel samostatnou a individuální přípojku, ale v případě datových sítí jsou jednotlivé přípojky co nejdříve slučovány do jediné společné, fungující již na principu přepojování paketů, s patřičným dimenzováním (podle zvoleného stupně agregace).
Nejinak je tomu i v případě ADSL: Po "odbočení" na splitteru a po nasazení modemu je příslušný datový spoj, stále ještě individuální pro každého jednotlivého uživatele, veden do "přístupového DSL multiplexoru" (DSL Access Multiplexor, DSLAM), kde je sloučen s ostatními spoji od ostatních uživatelů do jediné společné přípojky. Ta pak již může ústit do datové sítě poskytovatele služeb, jediným vhodně dimenzovaným spojem.
Pokud jde o konstrukční řešení na straně telefonní sítě, zde připadá v úvahu více variant, zejména pokud jde o realizaci modemu. Ten může být samostatným konstrukčním celkem, ale častěji bývá zabudován buď do splitteru nebo do zařízení DSLAM.
Praktickou situaci s více koncovými uživateli ukazuje následující obrázek.
 |
Jak demonopolizovat ADSL
Až doposud jsme se při našem popisu ADSL technologie nezamýšleli nad tím, zda vše provozuje a služby poskytuje jen jeden jediný operátor, nebo jestli se na poskytování ADSL služeb podílí operátorů více. Zkusme si proto nyní probrat možné varianty jejich "koexistence".
Pevným bodem, ze kterého je nutné vyjít, je vlastnictví místních smyček. Ty vesměs patří tzv. inkumbentovi (operátorovi, který dříve byl monopolní a nyní má dominantní pozici). U nás tedy Českému Telecomu.
Varianta "holá měď"
První možná varianta poskytování ADSL služeb spočívá v tom, že vlastník (u nás Český Telecom) by za určitý poplatek zpřístupnil svou místní smyčku alternativnímu operátorovi k tomu, aby si tento na ní mohl nasadit svou vlastní ADSL technologii (splittery, modemy, následně DSLAMy). Po technické stránce by toto řešení nemuselo nijak měnit dosavadní způsob poskytování hlasových služeb (které by nadále mohl poskytovat inkumbent jako majitel místní smyčky, zatímco alternativní operátor by poskytoval pouze ADSL služby). V praxi by ale samozřejmě záleželo na konkrétní dohodě.
Celkově má toto řešení velmi blízko k tzv. zpřístupnění místní smyčky (které se primárně týká základních hlasových služeb). U nás je v nedohlednu - a sami alternativní operátoři dávají přednost druhému možnému řešení.
Varianta "line sharing"
Druhou možnou variantou je to, že ADSL technologii (splittery, modemy) nasadí na místní smyčku přímo její vlastník, a vytvoří tak dvoubodové datové spoje, vedoucí k jednotlivým koncovým zákazníkům. Alternativní operátor si pak může pronajmout tyto dvoubodové spoje a sloučit je do jedné společné přípojky ve vlastním či pronajatém zařízení DSLAM.
Tato možnost je výhodná pro inkumbenta v tom, že má "pod palcem" hlavní technologické aspekty své přístupové sítě (splittery, modemy atd.), a může tedy snáze řešit eventuelní problémy, zajišťovat dohled atd. Stejně tak si nechává plně ve své moci tradiční hlasový přenosový kanál.
Alternativní operátor získává při tomto řešení již "čistou" přenosovou kapacitu, navíc na dostatečně nízké úrovni, na které může sám implementovat různá další řešení (např. volit síťový protokol, zavádět různé režimy přenosu, stupně agregace atd.), a tím ovlivňovat kvalitu.
Celkově tedy jde o řešení, které oběma operátorům poskytuje relativně nejvíce možností. U nás alternativní operátoři usilují právě o toto řešení.
Varianta "IP konektivita"
Ještě další variantou, která připadá v úvahu, je možnost kdy inkumbent vlastnící místní smyčku instaluje veškerou ADSL technologii a nad ní pak ještě vše, co je potřeba pro přenosy na úrovni síťové vrstvy (tj. zejména směrovače alias routery). Teprve pak "přeprodává" jinému operátorovi konektivitu, která takovýmto způsobem vznikne. V praxi by se zřejmě jednalo nejčastěji o tzv. IP konektivitu, realizovanou síťovým protokolem IP z rodiny TCP/IP. Konkrétní provedení by nejspíše vypadalo tak, že inkumbent by vlastnil a provozoval i datovou síť za DSLAMem, a skrze tu by přivedl příslušný "datový provoz" (na úrovni síťové vrstvy) až k datové síti alternativního operátora.
Výhodou tohoto řešení je skutečnost, že alternativní operátor zde přichází doslova "k hotovému" (ADSL technologie je před ním úplně skryta) a stačí mu jen doplnit nějakou přidanou hodnotu (například přístup k Internetu). Na druhou stranu zde ale má relativně nejmenší prostor ke svému uplatnění, a naopak největší prostor zde má inkumbent. V praxi pak samozřejmě nesmírně záleží na tom, jaké konkrétní představy o cenových a dalších podmínkách bude inkumbent prosazovat.
Pokud by například prodával tuto IP konektivitu vzniklou nasazením ADSL za stejné ceny jako jakoukoli jinou IP konektivitu, pak by tím efektivně potlačil veškeré přednosti a výhody ADSL technologie (řečeno jinak: snažil by se ponechat si veškerý přínos ADSL jen a jen pro sebe). Současně s tím by eliminoval všechny tlaky na zavádění ADSL a na pokles cenové hladiny pro koncové zákazníky - pak by totiž bylo jedno, zda přípojka ke koncovému zákazníkovi bude realizována pomocí ADSL či například klasickým pronajatým digitálním okruhem, protože cena účtovaná inkumbentem (za stejnou přenosovou kapacitu) by byla stejná.