Od počítače k terminálu

První počítače v dnešním slova smyslu, které kdy lidé zkonstruovali, byly nesmírně drahé a velmi málo výkonné. Přesto byl o jejich využití velký zájem, a tak se musel vymyslel způsob, jak je zpřístupnit co největšímu okruhu uživatelů. Vzešlo z toho tzv. dávkové zpracování, které vyžadovalo, aby uživatel dopředu vyspecifikoval co od počítače chce (zadal mu program i vstupní data), připravil to do podoby tzv. dávky, a tu posléze dopravil k počítači pro zpracování. Z dnešního pohledu je důležité si uvědomit, že to nebylo interaktivní - uživatel neměl možnost komunikovat se svým programem v době, kdy tento běžel. Vše, včetně nejrůznějších příkazů od uživatele, muselo být připraveno dopředu a zahrnuto do již zmiňované dávky.

Střediskové počítače a terminály

Možnost interakce uživatele s jeho programem přineslo až zavedení terminálů, připojovaných ke střediskovým počítačům (tzv. mainframům). Terminál byl jednoduchým uživatelským pracovištěm, vybaveným klávesnicí a displejem (zpočátku tiskárnou místo displeje), a umožňoval uživateli průběžně přijímat výstupy jeho programu (přes displej) i zadávat mu příkazy (přes klávesnici). Aby takto mohlo pracovat více uživatelů současně, musely být vyvinuty operační systémy fungující na principu sdílení času (time sharing). Také aplikace provozované na střediskových počítačích se musely přizpůsobit novému prostředí - musely počítat s tím, že existují nějaké terminály a že své výstupy mají směrovat právě na ně (a od nich také přijímat své vstupy). Jak si záhy řekneme, šlo o aplikace pracující v režimu označovaném jako "host/terminál".

Komfort, který měli uživatelé pracující na terminálech střediskových počítačů, rozhodně nebyl velký - alespoň ne z dnešního pohledu. K dispozici bylo jen znakové uživatelské rozhraní (místo dnešního grafického, neboli tzv. GUI), ale uživatelům možná více vadilo něco jiného - pocit, že se stále musí s někým o něco dělit, že jsou v něčem omezováni tím, že nemají vše jen ke svému výhradnímu použití. Tento pocit vycházel především z toho, že celý střediskový počítač jako takový, i se všemi jeho zdroji, byl uživateli sdílený.

Osobní počítače

Na možnost přidělit každému uživateli celý počítač k výhradnímu použití si lidé museli jistou dobu počkat - dokud možnosti technologií nevzrostly natolik, že mohl vzniknout počítač dostatečně malý, a dokud se výroba nezlevnila natolik, aby tento počítač mohl být zakoupen i pro jednotlivé uživatele. Trvalo to jistou dobu, ale nakonec k tomu došlo - nastale dlouhá a slavná éra osobních počítačů (počítačů PC, Personal Computer).

Nástup osobních počítačů zbavil lidi nepříjemného pocitu, že jsou omezeni nutnosti dělit se o něco s někým jiným. Dal vzniknout operačním systémům, orientovaným na potřeby svého jediného uživatele (např. MS DOS, později Windows), a umožnil vznik monolitických (jednolitých) aplikací, které se mohly chovat tak, že jsou na osobním počítači pánem (že mají k dispozici všechny jeho zdroje, včetně všech vstupů a výstupů).

Osobním počítačům se podařilo odstranit spíše psychologický problém s pocitem omezení uživatele v důsledku sdílení. Ovšem cena, kterou za to osobní počítače zaplatily, nebyla malá. Zavedení osobních počítačů, vzájemně nepropojených (čili fakticky izolovaných od sebe), dalo vzniknout novým, do té doby netušeným problémům. Například problémům logickým, souvisejícím se sdílením společných dat - jak je udržet v konzistentním stavu i v situaci, kdy je více uživatelů potřebuje měnit? Jiným významným problémem se ukázala být otázka správy ("systémové údržby"). Třeba instalování nových aplikací, změny konfigurací, odstraňování závad atd. Na střediskovém počítači stačilo udělat příslušný úkon právě jednou a jeho efekt se okamžitě projevil všem uživatelům. V případě izolovaných počítačů je obecně třeba provést stejný úkon na každém počítači znovu.

Celkově se dosti zkomplikovala (a také prodražila) správa těchto izolovaných počítačů, což jak si záhy popíšeme mělo ještě další významné souvislosti a následky.

Počítačové sítě

Přechod od sdílených střediskových počítačů k izolovaným osobním počítačům byl v jistém smyslu skokem od jednoho extrému k extrému opačnému. Časem proto zákonitě došlo i na určitý "návrat", spojený s hledáním rozumné rovnovážné polohy. Takovouto rovnovážnou polohu je možné obecně spatřovat v řešení, které umožňuje dát uživatelům do jejich výhradního vlastnictví to, co je k tomu vhodné (například výpočetní kapacitu, uživatelské rozhraní), a naopak sdílet to, co je výhodné či dokonce nutné sdílet (např. drahé periferie, či společně používaná data). Cestu k takovéto "rovnovážné poloze" otevřelo propojení osobních počítačů do sítí, zejména lokálních (tedy vznik sítí LAN, Local Area Network).

Ruku v ruce s lokálními sítěmi, které sledovaly především potřeby sdílení, se začaly rozvíjet i další druhy sítí. Na větší vzdálenosti to byly sítě rozlehlé, které původně vznikly pro potřeby zpřístupnění vzdálených zdrojů charakteru výpočetní kapacity, či možnost práce na dálku (skrze vzdálené přihlašování, neboli tzv. remote login), přenos souborů, elektronickou poštu atd. S postupem času ale tyto rozlehlé sítě nabídly zajímavé možnosti individuální i skupinové komunikace (skrze různé chaty, diskusní fóra, konference atd.), a zpřístupnily i další zdroje, nejen charakteru výpočetní kapacity - zejména zdroje informačního charakteru, kam je možné zařadit zejména služby na bázi služby WWW.

Především pak rozlehlé sítě přinesly tzv. síťový efekt, spočívající ve výrazném zvýšení přínosu díky většímu rozsahu. Asi nejlépe to lze ukázat na příkladu elektronické pošty. Máte-li v rámci sítě LAN možnost napsat zprávu svému kolegovi u sousednímu počítače, je to fajn. Ale můžete-li poslat emailem zprávu téměř komukoli na celém světě, prostřednictvím rozlehlého Internetu, je to o něčem úplně jiném.

Mobilita

Osobní počítače sice mohou být přenosné (v podobě různých notebooků či dokonce palmtopů), ale ani tato přenosnost nezaručuje, že uživatelé budou mít stejné možnosti všude, kde by se svými počítači chtěli pracovat. Jde zejména o možnosti, které počítače získávají díky svému zapojení do sítí, jako jejich uzly (například možnost přístupu k informačním zdrojům v síti, možnost on-line komunikace atd.).

Díky technologickému pokroku, zejména v oblasti bezdrátových technologií, je dnes již možné zapojení počítačů do sítí i na dálku, tak aby služby sítě byly dostupné skutečně odkudkoli i uživatelům, kteří se pohybují i se svým počítačem.

Mobilita uživatelů přitom může mít různou povahu. Jednou z možností je připojení uživatele, který se dostane do určitého místa (například během víkendu na svou chatu), zde se již se svým počítačem nepohybuje, ale chce být připojen do sítě a využívat její služby. Jiným druhem mobility může být používání počítače skutečně "za pohybu", například v jedoucím autě či vlaku. Obě tyto možnosti jsou dnes realizovatelné, byť různým způsobem. První variantu lze zajistit například komutovaným (dial-up) připojením, které ani nevyžaduje nasazení bezdrátových technologií. Další možností jsou mobilní hlasové sítě (např. GSM), dnes využitelné i pro přenos dat - a to i při pohybu uživatele v době, kdy pracuje se svým počítačem. Ještě další možností je obousměrné satelitní připojení, které dokáže zajistit připojení i v odlehlých lokalitách, kde nemusí být k dispozici ani pevná telefonní síť, ani dosah pozemní mobilní sítě.

Nezávislost na typu zařízení

Velmi významným trendem, který se intenzivně projevuje v současné době, je snaha uživatelů získat přístup ke všem požadovaným službám nejen odkudkoli (díky mobilitě), ale také prostřednictvím různých zařízení - nejen skrze klasický osobní počítač, ale třeba skrze zařízení charakteru PDA (Personal Digital Asistent), prostřednictvím mobilního telefonu, prostřednictvím tzv. set-top boxu apod. Samozřejmě, prezentační schopnosti takovýchto zařízení jsou a nejspíše navždy zůstanou rozdílné, díky jejich fyzickým rozměrům a rozlišovací schopnosti lidského oka. Uživatelům ale nemusí jít o stejný komfort či dokonce o přesně stejný styl práce - jejich cílem jsou spíše stejné možnosti na všech typech zařízení. Tedy například o to, aby se mohli z kteréhokoli zařízení podívat, zda jim nedošla nějaká konkrétní zpráva, aby na ni mohli zareagovat či napsat zcela novou zprávu atd. Nebo provést nějaký specifický úkon (například rezervovat si letenku na určité datum), či zjistit konkrétní informaci apod.