Za kolik bude volba operátora?

Minulý pátek, 5.4.2002, téměř přesně 90 dní před zákonnou lhůtou pro zavedení volby operátora ve své síti, doplnil Český Telecom další kamének do celkové mozaiky určující budoucí podobu volby operátora: oznámil svou základní představu o cenách této služby. Dokonce tak učinil souběžně vůči médiím (na pátečním setkání s novináři) i vůči svým konkurentům, kterým měl patřičné dokumenty rozeslat ve stejný den.

Samozřejmě nejde o koncové ceny, za které budou volat zákazníci - jde pouze o poplatky, které bude Český Telecom vyžadovat od ostatních operátorů, kteří hodlají využívat volby operátora jako prostředku k poskytování svých služeb lidem, kteří vlastní pevnou linku připojenou k síti Českého Telecomu. Koncové ceny, které budou alternativní operátoři zákazníkům nabízet, však samozřejmě budou od těchto poplatků odvozeny. Jak tedy tyto poplatky vypadají a jaká je jejich struktura?

Jak vysoké jsou náklady? 1,547 mld. Kč

Český Telecom má se zavedením volby operátora určité výdaje. Ty se týkají mj. urychlení plné digitalizace sítě, celosíťového upgrade SW na ústřednách (aby volbu operátora podporovaly), dále zdokonalení jeho interních procesů (zejména OSS ale i dalších), testování atd. Otázkou samozřejmě je výše těchto výdajů, resp. nákladů, i posouzení jejich adekvátnosti - což z vnějšího pohledu, bez znalosti interních dat, nelze udělat. Lze se ale například pozastavovat nad tím, proč Telecom vůbec musí urychlovat plnou digitalizaci až o 2,5 roku (tj. ne ke konci roku 2004 ale již k 30.6.2002), když ještě ve své výroční zprávě z roku 1997 sám psal o plné digitalizaci do roku 2000 (a podle neoficiálních informací skutečně měl tento termín ve svém Pověření).

Na pátečním setkání s novináři nám byla sdělena výsledná cifra, na kterou Telecom sám vyčíslil své náklady spojené se zavedením volby operátora: 1,547 miliardy korun. V diskusi pak zaznělo, že to jsou jen inkrementální náklady - nikoli například plné náklady na nákup nových ústředen, které Telecom musí koupit dříve než původně počítal, ale pouze cena peněz, které Telecom musí vynaložit dříve (čemuž rozumím tak že jde v zásadě o úroky z půjčky, pokud by si ji Telecom bral). Znovu opakuji, že z letmého vnějšího pohledu nelze o výši a oprávněnosti těchto nákladu nic usuzovat. Příslušné kalkulace však dostal k posouzení ČTÚ (který se k nim ale ještě nevyjádřil). Na setkání s novináři také zaznělo, že metodika výpočtu těchto nákladů byla připravena ve spolupráci se společností PriceWaterhouseCoopers, která měla konstatovat že jde o náklady které by Telecom nemusel vynaložit, pokud by mu neplynula ze zákona povinnost zprovoznit tuto službu.

Zajímavé je dát si výši citované částky do souvislosti s nedávnými výroky šéfa Telecomu Přemysla Klímy, který avizoval že Telecom má se zavedením volby operátora mnohomiliardové náklady a tyto bude muset někdo zaplatit - a dále vyjádřil naději, že Telecom nebude muset zdražit své služby ještě letos v průběhu roku (což by fakticky znamenalo, že náklady na zavedení volby operátora přenese přímo na své zákazníky).

Kdo ponese náklady?

Dnes už je tedy známo, že Telecom vyčíslil své náklady na 1,547 miliardy. Již je také zřejmé, jak plánuje jejich pokrytí. Inspiroval se řešením použitým v Nizozemí a chce je v plné výši přenést na alternativní operátory, skrze jejich rozpuštění do propojovacích poplatků za využití volby operátora. Opírá se přitom o studii "Cost allocation for Number Portablity, Carrier Selection and Carrier Pre-Selection", kterou v listopadu roku 1999 připravily pro Evropskou komisi konzultační společnosti Europe Economics a Arcome. V prezentaci, kterou Telecom připravil pro novináře, byly citovány následující závěry studie:

• Jde-li o povinnost symetrickou (tj. všichni operátoři mají povinnost zavést ve svých sítích volbu operátora), měl by si každý z nich nést sám své zřizovací náklady
• Jde-li o povinnost asymetrickou (tj. povinnost má pouze dominantní operátor), "měly by být zřizovací náklady na příslušnou službu nebo alespoň jejich část telekomunikačnímu operátorovi, který je nucen službu zavést, uhrazeny telekomunikačními operátory, v jejichž prospěch je služba zřizována (tj. alternativními operátory)."

U nás přitom platí asymetrická varianta, neboť náš telekomunikační zákon ukládá povinnost zavést volbu operátora ve své síti jen operátorům s dominantním postavením na trhu.

Zmiňovanou studii lze nalézt v plném znění zde. Telecomem citované stanovisko týkající se asymetrické varianty je zde skutečně obsaženo (na str. 34 1. dílu), ale ne v tak kategorické formulaci: podle mé interpretace říká že "část zřizovacích nákladů na straně dominantního operátora může být přenesena na ostatní operátory využívající tuto službu". Je zde však ještě pokračování, které ukládá národnímu regulátorovi (u nás je jím ČTÚ) zajistit aby poplatky mezi operátory byly nákladově orientované, nebránily efektivní konkurenci a neodrazovaly od používání této služby. Studie kromě jiného podrobně popisuje situaci v 6 členských zemích EU (do roku 1999), a k přenosu zřizovacích nákladů podle ní skutečně došlo jen v Nizozemí.

Očekávám tedy, že i náš nezávislý regulátor (ČTÚ) se k tomuto aspektu vyjádří - byť tak zřejmě bude moci učinit až po oznámení nedohody od některé z jednajících stran.

Příplatek na volbu operátora: 28 haléřů za minutu

Náklady na zřízení volby operátora, které Teleocm vyčíslil na částku 1,547 miliardy Kč, hodlá rozpustit ve formě zvláštního příplatku, který chce účtovat alternativním operátorům za tzv. originovaný hovor (tj. hovor začínající v jeho síti ale následně převzatý jiným operátorem). Tento zvláštní příplatek Telecom vypočítal na 28 haléřů za minutu.

Ke zmíněným 28 haléřům Telecom došel tak, že vzal částku 1,547 miliardy, zvolil určité časové období pro návratnost této částky a odhadl objem minut, které budou v rámci volby operátora realizovány (a pak celou částku rozpočítal na zvolené období a pro zvolený objem minut). K délce období řekli zástupci Telecomu jen tolik, že je podstatně delší než 5 let, které byly použity v analogické situaci ve Velké Británii. K odhadovanému objemu počtu minut zase prozradili jen tolik, že má být z pohledu alternativních operátorů hodně optimistický.

V materiálech, které Telecom připravil pro novináře, je ale jedna zvláštnost: částka 28 haléřů je zde uvedena shodně pro období špičky a mimo špičku, s tím že "příplatek může být rozvážen na silný a slabý podle aktuálního rozložení provozu". Obávám se, že to je trik, který může zakrývat ještě vyšší faktickou hodnotu tohoto příplatku v době špičky a bránit racionální cenotvorbě na straně alternativních operátorů.

Evergreen: access deficit

Konstrukce ceny, kterou Telecom chce účtovat alternativním operátorům za využití volby operátora, je v zásadě cenou za originaci hovoru, a je tvořena dvěma složkami:

• Cenou za přenos volání v 1 tranzitu (která má být rovna momentální ceně za terminaci volání v síti ČT za jeden tranzit)
• Příplatkem 28 haléřů (viz předchozí odstavec)

K tomu si ale Telecom hodlá ještě účtovat také další přípatek za tzv. access deficit, neboli za nepokryté náklady své sítě. Stále totiž tvrdí, že to co vybere od svých zákazníků na měsíčních paušálech mu nestačí k pokrytí fixních nákladů které má s účastnickými přípojkami (v rámci univerzální služby), a proto požaduje jejich uhrazení formou tohoto dalšího příplatku. O to samé se pokoušel již ve své loňské referenční nabídce propojení, kde sám vyčíslil tento poplatek na 0,577 Kč za minutu hovoru. Nyní je změna v tom, že výši tohoto poplatku nevyčíslil Telecom sám, ale odvolává se na budoucí rozhodnutí ČTÚ, který by měl výši poplatku určit.

To považuji za významný moment - dokud ČTÚ nerozhodne ve věci tohoto tzv. access deficitu, není vlastně možné, aby alternativní operátoři věděli, kolik by měli Telecomu platit. Současně s tím je vhodné připomenout platný telekomunikační zákon, který ve svém paragrafu č. 77 požaduje, aby ceny za služby zahrnuté do univerzální služby pokrývaly oprávněné náklady a přiměřený zisk. Podle tohoto požadavku by tedy žádné nepokryté náklady (access deficit) neměly vůbec vznikat. Jedinou výjimkou jsou služby poskytované postiženým osobám (což je např. tarif HOME SPECIAL), které mohou generovat nějaké nepokryté náklady - je ale takto vznikající deficit tak významný?

Jaké jsou náklady na hovor?

Předchozí odstavec uváděl, kolik si Telecom hodlá účtovat za tzv. originaci hovoru: cenu za terminaci v 1 tranzitu, plus "rozvážený" příplatek 28 haléřů, plus dosud neznámý příplatek na nepokryté náklady (access deficit). V optimálním případě, kdy se volající nachází v tzv. atrakčním obvodu tranzitní ústředny, představuje první složka této ceny podle nejnovějšího rozhodnutí ČTÚ 60 haléřů (ve špičce). K tomu příplatek 28 haléřů (byť nerozvážený), což dává 88 haléřů. Předpokládejme prozatím, že třetí složka (access deficit) bude nulová, a tudíž zůstaňme u oněch 88 haléřů.

To je ale poplatek pouze za originaci (navíc v hypotetickém optimálním případě, fakticky zřejmě bude vyšší kvůli rozvážení a nenulovému access deficitu). Když takto započatý (originovaný) hovor převezme alternativní operátor, zaplatí za to Telecomu oněch 88 haléřů za minutu. Sám však musí hovor někam dovést, a také jej tzv. zakončit.

Zakončení hovoru již probíhá stejně jako zakončení standardního hovoru, a tedy za "běžné" ceny za terminaci hovoru. V našem hypotetickém případě hovoru ve špičce, který by končil znovu v síti Telecomu, by cena za terminaci byla dalších 60 haléřů (opět pokud příjemce bude "dostatečně blízko" příslušné tranzitní ústředně, jinak to bude 80 haléřů). Celková cena, kterou alternativní operátor zaplatí Telecomu za originaci a terminaci hovoru tedy bude 88 + 60 = 1,48 haléřů. V tom ještě nejsou započítány žádné náklady (natož pak zisk) alternativního operátora - a přesto je tato částka již vyšší než místní hovorné v těch cenových programech Telecomu, které použití operátora připouští.

Z toho vychází celkem jednoznačný závěr: pokud by si Telecom prosadil výše popisované cenové podmínky (a alternativní operátoři je akceptovali), pak to mj. znamená že na poskytování místních hovorů skrze volbu operátora nebude vůbec žádný prostor (ani teoreticky). Podobně nezbývá prostor ani pro poskytování dial-up přístupu k Internetu skrze volbu operátora.