Vyšlo v CHIPu č. 8/2001

Začarovaný kruh 3G

Mobilní sítě třetí generace (sítě 3G, označované též zkratkou UMTS) rozhodně nejsou lacinou záležitostí. Již jen pouhé získání potřebných licencí k jejich provozování přišlo v některých částech světa na opravdu velmi velké peníze - natolik velké, že to notně zacloumalo celým telekomunikačním sektorem a přivodilo jeho útlum. Vyhráno ale nemají ani tam, kde byly tyto licence přiděleny zdarma nebo téměř zdarma, za určitý administrativní poplatek. Další opravdu velké výdaje totiž jsou a budou spojeny s budováním těchto sítí a s jejich uváděním do provozu. Proto všichni mobilní operátoři musí opravdu velmi pečlivě zvažovat, jak a kolik investovat do sítí 3. generace, jaké služby v nich zprovoznit, jaké nasadit tarifní podmínky atd. Jejich kalkulace přitom nutně obsahují mnoho neznámých, resp. obtížně odhadnutelných faktorů. Zatímco například náklady na novou síťovou infrastrukturu lze poměrně snadno predikovat, velkou neznámou je budoucí chování uživatelů. Jaké služby budou preferovat? Za co budou ochotni platit a v jaké výší? V jakém objemu budou "konzumovat" různé služby? A jak se budou jejich preference vyvíjet v čase?

Faktem je, že o tomto veledůležitém aspektu se dosud ví jen málo, i proto že je velmi obtížně predikovatelný. Schválně, tušil někdo při budování stávajících sítí 2. generace (sítí GSM), jak se v těchto hlasových sítích prosadí služba SMS? Že se tato služba stane doslovným hitem a výrazně ovlivní i strukturu výnosů mobilních operátorů? Že se v dnešních mobilních sítích pomalu více SMS-kuje než hovoří? Mobilní sítě 3. generace jsou již koncipovány spíše jako sítě datové, s tím že v nich půjde (kromě jiného) také telefonovat. Ale tuší dnes někdo, co bude příslovečnou "killer application", která spustí lavinu zájmu o tyto sítě a přiláká k nim uživatele? A jak mají být nastaveny cenové parametry této "killer application", aby to vlnu zájmu podpořilo a ne udusilo?

Až dosud nás budoucí operátoři, výrobci technologií i nejrůznější vizionáři živili představou, že touto "killer application" bude živý obraz - ať již v podobě videohovorů, či v podobě videoklipů či celých videopořadů, zasílaných na vyžádání (na principu "on demand"). Má to svou logiku, protože právě živý obraz přenášený v reálném čase vyžaduje poměrně vysokou přenosovou kapacitu, a díky tomu slouží jako dobrý argument pro potřebu budování vysokorychlostních mobilních sítí 3. generace. Přenosová kapacita je navíc "jasně definovaným zbožím", kterému operátoři dobře rozumí a umí jej prodávat. Ale je živý obraz na mobilních zařízeních právě to, po čem uživatelé touží? Budou lidé chtít telefonovat a přitom se navzájem vidět, navíc za pochodu? Budou si pouštět videoklipy či celé filmy třeba za jízdy vlakem či autem? Nebo budou jejich požadavky skromnější a půjde jim například o různé informační služby, rezervace vstupenek či jízdenek, elektronickou poštu a podobné službu? Směrodatnou odpověď zná jen budoucnost …..

Určitým vodítkem ohledně preferencí uživatelů mohou být průzkumy, které si různé subjekty nechávají dělat. V ČR si jeden takový průzkum objednala společnost Nokia, a provedla jej výzkumná agentura Gfk v březnu a dubnu t.r.. V kvalitativní části tohoto výzkumu se nejprve vytipovávaly služby, o které by uživatelé vůbec měli zájem. Přímý přenos živého obrazu v reálném čase, například v podobě videohovorů, se zde vůbec neobjevil, a mezi dalšími požadavky se objevilo jen posílání video vzkazů a download videoklipů, tj. dávkové způsoby práce s obrazem!

V další části výzkumu se na vzorku 1000 uživatelů zkoumaly kvantitativní aspekty. Například to, kolik procent respondentů má vůbec zájem o služby sítí 3. generace (vyšlo cca 37 procent), kolik jsou ochotni za tyto služby zaplatit navíc k tomu, co dnes platí za služby mobilních sítí 2. generace (vyšlo cca o 450 Kč měsíčně výše, což odpovídá zvýšení o 73 procent). Velmi zajímavé pak bylo ohodnocení jednotlivých služeb, resp. vyjádření míry, do jaké respondenti skutečně požadují příslušnou službu a chtějí ji využívat. Konkrétní výsledky ukazuje následující tabulka. Z ní je ihned patrné, že i o dávkový způsob práce s obrazem je relativně malý zájem, zatímco největší zájem je naopak o služby informačního charakteru (mapy a cestování, dopravní info, počasí atd.), mobilní banking a e-commerce, a nejvíce pak o elektronickou poštu.

Zajímavé je, že respondenty preferované služby nejsou až tak extrémně náročné na přenosovou kapacitu a na její vyhrazený charakter (což platí i pro dávkový způsob práce s obrazem v podobě stahování videovzkazů a videoklipů). Vyplatí se proto budovat nesmírně nákladné sítě nové generace, které by poskytly dostatečnou přenosovou kapacitu garantovaného charakteru? Nebo by stačilo posílit stávající sítě 2. generace? To si zájemci o roli operátorů mobilních sítí 3. generace musí opravdu pečlivě zvážit.

Nepřeceňujme ale výsledky průzkumů prováděných v době, kdy lidé žijí se službami sítí 2. generace a nemusí mít příliš jasnou představu o tom, co jim generace nová skutečně nabídne a k čemu to bude možné využít. V takovéto situaci je celkem přirozené že lidé hodnotí budoucnost očima současných možností a zvyklostí, tedy prizmatem dnešních sítí 2. generace. Tušili například uživatelé 1. generace, k čemu jim v sítích 2. generace budou SMSky?