Vyšlo v měsíčníku Business World, v dubnu 2001
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/b01/b0400001.php3

Jak šetřit při telefonování

 
Liberalizace telekomunikací dává šanci alternativním operátorům, aby vstoupili na trh a nabízeli zde své služby. Stejně tak ale dává šanci i koncovým uživatelům telekomunikačních služeb, aby plně využívali výhod konkurenčního prostředí a chovali se tak, jak je pro ně samotné optimální - tedy aby si vybírali jaké nabídce dají přednost, neboli jaké služby a od jakého operátora si koupí. Kritérií, podle kterých se uživatelé na liberalizovaném trhu rozhodují, samozřejmě je více, a patří mezi ně i různé věrnostní programy, kombinované nabídky zahrnující více služeb, či třeba jen pouhý image nového operátora. Snad vždy je ale velmi významným kritériem cena.

Nejrůznější cenová srovnání jsou již dnes na pořadu dne a určitě budou o to více, až na našem trhu dále vzroste konkurence mezi telekomunikačními operátory. Nezávisle na konkrétních cenách konkrétních operátorů však vždy budou existovat určité varianty a faktory, které budou základní služby významně prodražovat, a kterým je tudíž velmi vhodné se vyhnout. Jejich znalost, která je vlastně znalostí toho co je na telekomunikačních službách nejdražší, pak dává koncovým uživatelům zajímavé možnosti jak co nejvíce optimalizovat své náklady na telekomunikační služby. Jinými slovy, takovéto znalosti umožňují výrazně šetřit na telekomunikačních poplatcích. No a právě proto je tento text zaměřen na jejich popis a na pochopení toho, proč tomu tak je - pokud jde o hlasové služby, neboli o telefonování.

Faktorem, který může výrazně prodražit telefonní hovor, je volání ze sítě jednoho operátora do sítě operátora jiného. Zde totiž mohou sehrát významnou roli poplatky, kterými se operátoři vzájemně zatěžují v případě, že jeden z nich přebírá hovor od druhého a tzv. jej zakončuje ve své síti. V praxi samozřejmě velmi závisí na výši těchto propojovacích poplatků, které jsou stanoveny propojovacími dohodami mezi operátory a koncoví uživatelé nemají možnost je ovlivnit. Na koncové uživatele však dopadají konkrétní důsledky těchto poplatků, spočívající v tom že cena hovorného při volání do sítě jiného operátora je vyšší v případě, kdy volání začíná a končí v síti téhož operátora.

Někde mohou být rozdíly malé (až nulové), zatímco jinde mohou být doslova horentní. Příkladem mohou být naši mobilní operátoři, kteří si vždy účtují nejméně za hovory v rámci své sítě, poněkud více si účtují v případě volání do sítě jiného mobilního operátora, a nejvíce si účtují při volání do pevné sítě (dosud do pevné sítě Českého Telecomu). Platí to samozřejmě i obráceně, protože volání z pevné sítě (sítě Českého Telecomu) je podstatně dražší než volání které začíná a končí v pevné síti. Až se počet operátorů nabízejících volání v pevné síti zvýší, díky působení alternativních operátorů, konkrétní ceny se sice mohou změnit, ale obecná závislost nejspíše zůstane - stále bude relativně nejlacinější volat v rámci sítě téhož operátora, a drahé naopak bude volat z jedné sítě do sítě jiné.

Jaké pak ale je řešení pro ty, kteří chtějí ušetřit, resp. nechtějí platit "penále" za přestup hovoru z jedné sítě do druhé? Odpověď je principiálně jednoduchá: volat vždy jen v rámci jedné a téže sítě. Jak to ale v praxi realizovat?

Zde je nutné rozlišit možnosti firem a jednotlivců, a stejně tak vzít v úvahu zda jde o volání z/do pevné sítě či sítě mobilní. Firmy jsou totiž v zásadně jiné situaci oproti jednotlivým uživatelům v tom případě, kdy používají vlastní pobočkové ústředny - což je dnes dosti časté, protože pobočkové ústředny se vyplatí již při nízkém počtu vlastních uživatelů.