Informační politika v Senátu

Seminář se konal pod záštitou senátora Jana Zapletala (ČSSD, obvod č. 71: Ostrava - město), který v úvodu konstatoval že hlavním cílem semináře bylo seznámit senátory s problematikou elektronického podpisu, ke kterému se záhy budou vyjadřovat. Datum konání semináře, den před prvním výročím přijetí dokumentu "Státní informační politika - cesta k informační společnosti", pak bylo doslova výzvou k tomu, aby se diskutovalo i o tom jak naplňujeme svou informační politiku a jak se můžeme srovnávat se světem, zejména v kontextu celoevropské koncepce eEurope. Diskutovalo se ale i o dalších aspektech, protože jak senátor Zapletal správně zdůraznil, jak Státní informační politika tak i elektronický podpis jsou jen kaménky v celé rozsáhlé mozaice, jejíž postupné skládání nás teprve čeká.

Dalším senátorem, který se ujal mikrofonu, byl Mirek Topolánek (ODS, ale opět z Ostravy - obvod č. 70, Ostrava - město). K zákonu o elektronickém podpisu, který úspěšně prošel Poslaneckou sněmovnou a nyní míří do Senátu, se vyjádřil v tom smyslu že mu nebude dělat problémy. Současně s tím ale dodal, že pokud na tento zákon nenaváží další související zákony, zejména zákony z oblasti daňové, bude samotný zákon o elektronickém podpisu jen pouhým "plácnutím do vody". Na margo realizace naší Státní informační politiky se vyjádřil tak, že u ní shledává určité zpomalení jak v oblasti financování, tak i v oblasti samotné realizace této politiky.

Jeho slova potvrdil i další příspěvek, ve kterém se jednalo o evropské iniciativě eEurope. Ta sice byla vyhlášena mnohem později než naše Státní informační politika (koncem listopadu vs. koncem května loňského roku), ale zato se dočkala dříve svého Akčního plánu, neboli podrobného rozpracování do konkrétních úkolů. EU totiž minulý týden schválila takovýto Akční plán realizace eEurope (plný text najdete zde), ten je zaměřen do následující tři hlavních směrů:

• investování do lidských zdrojů
• lacinější, výkonnější a bezpečnější připojení k Internetu
• podpora používání Internetu.

Obsahem prvního směru je především budování informační gramotnosti - v tomto se naše cíle vcelku shodují s cíli EU. Zato druhý směr, který EU hodlá naplňovat především zvyšováním konkurence a maximální liberalizací v oblasti telekomunikací, naší koncepci chybí úplně. Do třetího směru pak spadá mj. podpora e-commerce, e-government, zdravotnictví on-line, inteligentní dopravní systémy a problematika obsahu. Pokud jde o náš Akční plán (Akční plán realizace státní informační politiky), pak na semináři zaznělo z úst přítomného ministra Březiny, že má být právě následující den (31.5.2000) projednán na zasedání vlády - a že na rozdíl od Akčního plánu EU je pojat především jako soubor realizačních projektů (hlavně z oblasti informatizace státní správy). Náš Akční plán je souborem 33 individuálních projektů 24 různých subjektů, a tento počet prý není definitivní, časem by se počet projektů měl zvýšit až na cca 50.

Zákon o elektronickém podpisu

Samotné problematice elektronického podpisu byla věnována "dvojpřednáška" pánů Vladimíra Mlynáře a Vladimíra Smejkala, kteří se nejprve věnovali politickým aspektům a pak i obecně právním aspektům celé problematiky. Poslanec Mlynář například vyjádřil velmi optimistické přesvědčení, že státní sféra bude schopna přijímat elektronické podpisy již na přelomu roku. Jednu z možných překážek, která by tomuto optimistickému scénáři mohla stát v cestě, naznačil ve svém příspěvku Vladimír Smejkal - v jeho slidech se mluví o "nejasnostech okolo Úřadu pro ochranu osobních dat (včetně problémů v zákoně)". Jde nejspíše o to, že původní představa samostatného Úřadu pro elektronické podpisy byla v závěrečné fázi přípravy a schvalování zákona nahrazena udělením kompetencí v oblasti elektronického podpisu nově vznikajícímu Úřadu pro ochranu osobních dat (jehož existenci požaduje zákon o ochraně osobních údajů). Tento úřad ale dosud nevzniknul, a až vznikne, bude mít dost co dělat s tím aby naplnil své vlastní poslání v oblasti ochrany osobních dat. Působení v oblasti elektronických podpisů, které mj. zahrnuje vypracování a vydání potřebných prováděcích předpisů, je činnost přeci jen dosti odlišná od "ochrany osobních dat", a tak kdoví kdy dokáže nový Úřad fakticky naplnit toto své další poslání.

Příklady z praxe

Další dva příspěvky byly ze soukromého sektoru. Nejprve zástupce firmy Cisco Miroslav Rut popisoval důvody úspěšnosti této firmy a výhody e-commerce pro fungování firmy. Mimo jiné se zmiňoval i o tom, že Cisco fakticky vlastní pouze 2 výrobní závody (továrny), ale používá dalších 17 (zřejmě určitou formou "pronájmu"). V současné době se prý uvažuje i o takovémto využití jedné české továrny.

Druhý příspěvek, pana Ondřeje Felixe z firmy Oracle, se týkal oblasti eGovernment a toho, jak by měl fungovat stát ve vztahu k občanovi. Padl zde jeden velmi zajímavý příměr, mířící zejména na situaci u nás: naše informační systémy ve státní správě, ke kterým by občan měl mít přístup, jsou zatím budovány odděleně po technické i obsahové stránce, bez vzájemné vazby a kompatibility. Výsledek je obdobný a stejně málo smysluplný, jako kdyby v oblasti televizního vysílání neexistoval jednotný standard a pro příjem různých televizních programů by diváci potřebovali různé televizní přístroje.

Nový ministr hodnotí

Na odpolední části semináře byl přítomen i nový ministr bez portfeje Karel Březina, do jehož kompetence nyní informační politika státu spadá. Také on ve svém hodnocení jmenoval resortismus jako jednu z příčin dosud nepříliš radostného postupu naplňování Státní informační politiky. Řekl to v souvislosti s tím, že v realizaci Harmonogramu, který je součástí Státní informační politiky, dochází k určitým zpožděním. Zakořeněný resortismus vidí ministr Březina jako jeden z důvodů zpoždění (a jmenoval jej jako první). Další důvody jsou podle něj následující:

• činnost ÚSIS: prý nesplnil svou roli, v minulém roce se věnoval hlavně problému Y2K
• nereálnost původně přijatých termínů
• rozpočtová omezení a zpoždění se schvalováním rozpočtu

Pokud jde o rozpočtové prostředky, zde se ministr Březina zmiňoval o tom, že v rozpočtu je na letošní rok na realizaci státní informační politiky (zejména jejího Akčního plánu) počítáno s částkou 250 milionů - ještě na březnové konferenci ISSS se mluvilo o 400 milionech, a na konci loňského roku o částce 500 milionů. V příštím roce by si ale měla informatizace vše vynahradit - měla by ze státního rozpočtu získat až 6 miliard.

K elektronickému obchodu se ministr Březina vyjádřil v tom smyslu, že v současné době probíhá právní analýza naší legislativy pro potřeby zavádění e-commerce. Potřebné zakomponování podpory pro elektronické obchodování prý může proběhnout dvěma zásadními způsoby:

• novelizací existujících zákonů
• samostatným zákonem

přičemž ministr Březina preferuje první variantu (tedy žádný samostatný zákon k elektronickému podpisu).

Pokud jde o úkoly do budoucna, zde ministr Březina zmiňoval:

• záměr předložit do vlády dokument který by podporoval tolik potřebné partnerství státní a soukromé sféry v oblasti informační politiky (padnul zde i termín PPP, od: private - Public Partnership). Hovořilo se o 3 čtvrtletí.
• aktualizovat Státní informační politiku dle koncepce eEurope
• převést Státní informační politiku do stádia realizace

Pokud jde o další záměry nového ministra, pak se svěřil přítomným že by rád byl "zlým mužem ve vládě", v tom smyslu že by rád vše připomínkoval z pohledu informačních technologií a informační politiky. Dokonce by chtěl při legislativní radě vlády zřídit komisi která by projednávala všechny nové zákony i z hlediska informačních technologií.

To by jistě bylo potřebné, počkejme si tedy jak se novému ministrovi podaří tento záměr i ostatní své záměry a cíle realizovat.