UUNET se v ČR zabydluje

Když jsem v květnu t.r. psal článek s názvem "UUNET přichází do ČR", v reakci na první veřejné vystoupení (tiskovku) tohoto nově příchozího providera, příliš jsem nevěřil cíli který zde byl prezentován - získat přední místo v ČR na trhu tranzitní konektivity a připojování velkých zákazníků. Česká odnož UUNET-u sice měla mnoho trumfů v ruce (tradici prvního komerčního providera na světě, zázemí velké telekomunikační společnosti a další), ale přeci jen přicházela do ČR v době, kdy náš internetový trh již je do značné míry zabydlen. Nicméně šedá je teorie a pestrý je život - dnes se český UUNET může pyšnit celkem 18 zákazníky (skutečně "velkými, začínajícími na 2 Mbps), a jeho největším úlovkem zřejmě je zakázka na tranzitní konektivitu pro jednoho z největších tuzemských providerů, společnost Czech On-Line (provozující síť VOL, alias Video OnLine).

O současných aktivitách a plánech českého UUNET-u jsem měl možnost si popovídat s panem Petrem Provazníkem, sales directorem českého UUNET-u. Dozvěděl jsem se například, že již zmiňovaná zakázka pro Czech On-Line (o které se zde na Lupě již živě diskutovalo, v reakci na tento článek), má "objem" 45 Mbps a jedná se o tranzitní konektivitu ústící do Frankfurtu a Amsterodamu, do tamních páteřních hub-ů (tj. do "přepojovacích uzlů", které spojují evropské páteřní sítě Internetu). Pokud jde o technické provedení, jde o IP konektivitu realizovanou nad ATM sítí (a jak zaznělo ve zdejší diskusi, vzhledem k velké režii implementace IP nad ATM musí být v ATM síti použit permanentní okruh (PVC) s rychlostí 60 Mbps).

S ohledem na další nárůst zákazníků nyní musí český UUNET posílit i svou vlastní zahraniční konektivitu. Dosud totiž měl 2 přípojky (do Amsterodamu a Frankfurtu) o 45 Mbps, ale pokud chce dodržet firemní standard v podobě agregace 1:1 pro tranzitní konektivitu poskytovanou providerům (a vedle toho připojovat i koncové zákazníky s přípojkami 2 Mbps a vyššími), nutně musí sám upgradovat. Obě přípojky pražského POP-u UUNET-u (uvedeného do komerčního provozu teprve k 1. září) by měly brzy posílit na 155 Mbps. Dodavatelem současných přenosových okruhů (konkrétně realizovaných na optice) je Aliatel.

Zajímavé je, že právě Aliatel je jedním ze zákazníků českého UUNET-u (jediným, kterého byl pan Provazník ochoten konkrétně jmenovat, vedle VOL), přičemž Aliatel používá konektivitu od UUNET-u pro poskytování svých vlastních internetových služeb pod značkou Speedbone (podrobněji viz tento článek). Dochází zde tedy k efektu, který bych přirovnal k "sendviči" - nejspodnější vrstvu (přenosové okruhy) realizuje Aliatel, další vrstvu dodává UUNET (IP konektivitu), a ještě další vrstvu pak zase Aliatel (služby Speedbone).

Jak je to s peeringem?

Můj rozhovor s panem Provazníkem se nemohl nedotknout otázky peeringu českého UUNET-u. Jak již naznačil tento článek zde na Lupě, UUNET-u nebyl na poslední valné hromadě NIXu (v září) přijat mezi členy, kvůli blíže nespecifikovanému administrativnímu zádrhelu. Neoficiálně šlo o to, že v podkladech ke své žádosti uvedli takové číslo svého autonomního systému (AS), které náleží UUNET Czech, ale spadá do rozsahu privátních sub-AS a tudíž není veřejně přístupné na výpisu z RIPE. To sice odpovídá struktuře sítí UUNET-u, ale ne pravidlům NIX-u, která připouští pouze použití veřejných AS. Po opravě čísla AS na veřejné přímo na místě zase chyběl doklad o formálním souhlasu vlastníka tohoto AS.

Kvůli poskytování konektivity koncovým zákazníkům český UUNET samozřejmě potřebuje peering s ostatními tuzemskými providery, a do NIX-u hodlá vstoupit (jeho další žádost o vstup však již bude vycházet z nových pravidel přijímání nových členů, která počítají s emailovým hlasováním i mimo dobu konání valné hromady). Do doby, než bude mít fungující vlastní peering přes NIX, hodlá český UUNET řešit svou potřebu peeringu tranzitem přes třetí stranu (tj. směrováním svého peeringového provozu přes jiného providera, který sám má vlastní peering s ostatními skrze NIX, což lze udělat prakticky okamžitě). Ovšem o kterou třetí stranu se jedná jsem se v rozhovoru nedozvěděl.

Co UUNETnabízí?

UUNET se v ČR profiluje jednoznačně jako poskytovatel tzv. tranzitní konektivity (neboli: jako provider providerů, kterým poskytuje zahraniční konektivitu) a dále jako poskytovatel konektivity pro koncové uživatele, kde se orientuje především na velké firemní zákazníky. Jeho velkou předností je samozřejmě nadnárodní charakter jeho mateřského subjektu, který české pobočce otevírá dveře k místním pobočkám zahraničních firem.

V nabídce UUNETu lze nalézt několik zajímavostí. Například připojení pro koncové uživatele (služba UUdirect, od 64 kbps výše) je nabízeno ve čtyřech variantách zpoplatňování:

• Standardní verze - skutečně standardní paušální cena za pevně danou konektivitu
• Měřená verze - klasická "počítaná linka", tarifikovaná podle objemu skutečně přenesených dat.
• Růstová verze - platí se paušálně za sjednanou propustnost přípojky, ale tuto lze měnit podle potřeby (nejméně 14 dní předem, nejméně na 1 měsíc - například lze snadno posílit pro dobu konání konference apod.)
• Flexibilní verze - jde o určitou analogii "počítané linky", ale počítán není objem nýbrž skutečně využívaná přenosová kapacita, stanovená po odpočítání 5 procent nejvyšších špiček

V nabídce českého UUNETu je i pronájem a správa routerů a podpora registrace domén, pošty, nastavení BGP atd. Postupně by měly přibývat i služby které UUNET nabízí v zahraničí, například zabezpečený dial-up přístup do firemních sítí zákazníků (v rámci celého zabezpečeného řešení UUsecure), dále služby charakteru hostingu, kolokalce, firewally i sítě VPN.

Pokud byste ale na WWW stránkách českého UUNETu hledali ceník jejich služeb, hledali byste marně. Vše je zřejmě řešeno individuálně při jednání s konkrétním zákazníkem.

Zahraniční souvislosti

Jak jsem již psal v předchozím článku, český UUNET je odnoží amerického UUNETu, který je všeobecně považován za prvního komerčního poskytovatele přístupu k Internetu. V roce 1996 se UUNET stal součástí telekomunikačního operátora WorldCom, který posléze splynul se společností MCI (a např. v loňském roce měl obrat 37 miliard USD). Ve zmíněné době přitom byl "internetový byznys" pro WorldCom jen jakýmsi doplňkem k jeho hlavnímu předmětu podnikání, kterým bylo poskytování telekomunikačních služeb. Dnes však je situace jiná a UUNET patří k "rodinnému stříbru" WorldComu - dokonce natolik cennému a strategickému, že jedním z důvodů nedávného neschválení dalšího "megamergeru" mezi MCI WorldCom a společností Sprint byla právě neochota WorldComu "pustit" UUNET formou odprodeje, jak po něm bylo údajně regulátory požadováno.

Z technických zajímavostí je možné zmínit například to, že evropské páteřní sítě UUNETu dnes pracují s přenosovou rychlostí 2,4 Gbps, v USA dokonce 10 Gbps, a transatlantická konektivita dosahuje 2 x 4.8 Gbps. Tyto údaje je ale třeba chápat v kontextu toho, že kapacita sítě UUNET-u velmi rychle roste, za jediný rok se podle firemních materiálů zvětší na desetinásobek!