Vláda rozhodovala o informační politice

Zasedání vlády ve středu minulý týden (31. 5.2000) mělo na svém programu mnoho různorodých bodů (program si lze přečíst zde). Mezi těmito body byly i tři, které se bezprostředně týkaly informačních technologií a státní informační politiky. Seznamme se s obsahem těchto bodů a hlavně s tím, co a jak vláda rozhodla.

Prvním bodem bylo nařízení vlády o tzv. centrální adrese. Jde o zřízení jedné konkrétní lokality na českém Internetu (nepříliš šťastně nazývané "centrální adresa"), na které budou zveřejňovány informace které by měly být skutečně každému dostupné - zejména vypisované veřejné obchodní soutěže a veřejné dražby. Cílem je především to, aby takovéto informace, jejichž zveřejnění na Internetu je explicitně požadováno zákonem, bylo možné vyhledat z jednoho centrálního místa (a zájemci je nemuseli hledat všelijak "roztroušené"). Podrobněji se k tomu dostanu v samostatném článku.

Dalším "informatickým" bodem na programu jednání vlády bylo jmenování předsedy Úřadu pro státní informační systém. Těsně po Novém roce totiž odstoupil tehdejší předseda ÚSISu Karel Berka, formálně ze zdravotních důvodů, a řízením úřadu byl do doby jmenování nového předsedy pověřen jeho dosavadní náměstek Alexander Kratochvíl. Právě on se nyní stal tím, koho vláda jmenovala novým předsedou. Opět podle výroků ministra Březiny na tiskovce po zasedání vlády byli na post předsedy celkem 3 kandidáti, vzešlí z výběrového řízení. Ministr Březina se nakonec rozhodnul pro pana Kratochvíla "na základě zkušeností s jeho prací" (viz zápis z tiskové konference). Zajímavé je, že při jiných příležitostech ministr Březina práci ÚSISu veřejně kritizoval a uváděl ji jako jednu ze tří příčin, proč se nedaří naplňovat Státní informační politiku tak, jak si vláda předsevzala (tuto jeho kritiku jsem zaznamenal na semináři o státní informační politice v Senátu 30.5., i na klubovém večeru SPISu 1.6.).

Zřejmě nejvýznamnějším bodem středečního jednání vlády bylo projednávání Akčního plánu realizace státní informační politiky. Jak jsem již psal v předchozím článku, Akční plán je rozpracováním (rok staré) Státní informační politiky, fakticky je ale pouze souhrnem projektů, které mají být realizovány k naplnění strategie. Poprvé byl tento Akční plán předložen vládě v únoru, ale tehdy pro svou "nedotaženost" neprošel. Nyní, na rozdíl od své únorové verze, byl Akční plán přeci jen propracovanější a hlavně již zahrnuje projekty ze všech tří oblastí, na které státní informační politika zaměřuje: školství, elektronický obchod a informatizace státní správy (čímž musím poněkud poopravit svůj předchozí článek, kde jsem ještě tvrdil že projekty z oblasti školství jsou vyjmuty a přesunuty do samostatné koncepce SIP ve vzdělávání).

Vláda také schválila rozdělení peněz, které na realizaci Státní informační politiky (fakticky jejího Akčního plánu) vyhradila. Z původně plánovaných 500 milionů se s postupem času (a hlavně zásahy poslanců při schvalování rozpočtu) stalo jen 250 milionů, a z nich získal většinu, konkrétně 160 milionů ČÚZK (Český úřad zeměměřičský a katastrální) na svůj projekt informačního systému katastru nemovitostí. Naproti tomu na program dosažení informační gramotnosti, který je i v rámci Státní informační politiky vždy uváděn jako priorita č. 1, bylo vyčleněno "pouze" 40 milionů. A to je ještě nutné dodat, že z těchto 40 milionů jde největší část (30 milionů) do knihoven, v rámci programu "veřejné informační služby knihoven" (VISK), další dva miliony jdou na vzdělávání pracovníků státní správy, a teprve zbývajících 8 milionů jde fakticky na zvyšování informační gramotnosti všech občanů a také na vybavování škol informačními technologiemi, na jejich připojování k Internetu, na zavádění informačních technologií do výuky i na přípravu učitelů (v zásadě tedy na všechny programy EDU v rámci samostatné Státní informační politiky ve vzdělávání).

Taková je tedy realita - náš stát na jedné straně vyhazuje plnými hrstmi miliardy do všelijakých černých děr, zatímco na přípravu svých občanů a zejména školou povinné mládeže na nadcházející informační společnost není ochoten věnovat skoro nic. Jen pro srovnání a s jistým zaokrouhlením: částka 8 milionů, kterou náš stát v letošním roce investuje do školství pro dosažení informační gramotnosti, je řádově pouhou jednou tisícinou z částky 6 miliard, kterou se náš stát rozhodnul dát na kampeličky!

Pro korektnost je třeba dodat, že programy EDU a VISK, zaintegrované do Akčního plánu ze samostatné koncepce Státní informační politiky ve vzdělávání, již od začátku počítaly s tím, že v letošním roce pro ně skoro žádné peníze nebudou, a tak s faktickým začátkem většiny aktivit počítají až od příštího roku. Pro letošek si proto "nárokovaly" 55,5 milionů na prvotní rozjezd některých dílčích aktivit, a z nich fakticky dostaly 30 + 8 milionů. Podstatně více prostředků, přes 3,6 miliardy, je požadováno na příští dva roky - ale tyto peníze je třeba teprve vybojovat (prosadit do rozpočtu a pak také fakticky získat).

Nárůst z letošních 8 milionů pro školství (resp. 38 milionů včetně knihoven) na 3,6 miliardy v příštím roce by z pohledu aritmetiky byl obrovským skokem, i když je asi na místě diskutovat o tom zda nepřichází příliš pozdě a zda je vůbec dostatečný. Hlavně by ale takovýto skok nutně představoval dosti významnou změnu v myšlení a systému hodnocení priorit, který mají lidé s kompetencemi rozhodovat o osudu veřejných peněz. A právě tady nemám dojem, že by se schylovalo k nějaké výraznější změně, natož pak k nějakému kvalitativnímu skoku. Bohužel.