Internet na CeBIT-u 98

Internet byl na letošním CeBITu přítomen nejen jako "technologie na popředí", neboli jako přímá součást nejrůznějších exponátů, služeb a jiných novinek. Byl doslova všudypřítomný i jako "technologie na pozadí", rozváděná snad do všech výstavních stánků a expozic, a umožňující okamžitý a živý kontakt s celým světem, zejména pro předvádění nejrůznějších novinek v jejich přirozeném pracovním prostředí.

Nástup Internetové telefonie

Pod pojem "Internetová telefonie" se dnes zahrnuje celá řada technologií a řešení, které navazují na dřívější trendy k integraci počítačů a telefonů (tzv. CTI, Computer Telephony Integration), a mají společnou základní motivaci - snahu využít příznivější princip způsob placení za služby Internetu (oproti méně příznivé tarifikaci v klasické telefonní síti). Po technické stránce jde o přenos zdigitalizovaného hlasu po Internetu, což není zase až tak velká technická novinka - podstatný je zejména ekonomický aspekt takovýchto přenosů. Díky současnému modelu ekonomického fungování Internetu uživatelé platí v zásadě paušální sazby za využití přenosových schopností Internetu (ev. sazby závislé na časové délce použití Internetu), a je přitom zcela jedno, na jakou vzdálenost přenášejí svá data, a co tato data reprezentují. Objem přenášených dat přitom také není relevantní, ale je samozřejmě shora omezen celkovou propustností použité přípojky, na které je obvykle závislá výše paušálních tarifů. To je samozřejmě principiální rozdíl oproti situaci v klasické telefonní síti, kde se zejména v případě meziměstských a mezistátních hovorů platí úměrně tomu, na jako vzdálenost se volá a jak dlouho. Navíc i celková úroveň tarifů v telefonních sítí vychází z pohledu koncového, telefonování-chtivého zákazníka podstatně vyšší. Celý trend Internetové telefonie je tedy hlavně o tom, jak ušetřit na hovorném za meziměstské a mezistátní hovory. To je jistě nesmírně atraktivní pro koncové uživatele, a naopak velmi málo atraktivní pro klasické telefonní operátory, kteří tím přichází o své zisky.

Technická řešení, umožňující "telefonovat po Internetu", již nejsou žádnou žhavou novinkou - první Internetový telefon vyvinula již před několika lety izraelská firma Vocaltec. Šlo v zásadě o aplikaci (program), který běží na dvou vzájemně propojených počítačích, vybavených vhodnou zvukovou kartou (s mikrofonem a reproduktory či sluchátky), a umožňující přenos hlasu mezi nimi. Další řešení od jiných firem brzy následovala, ale ještě určitý čas trvalo, než tato řešení překonala obvyklé stádium svých dětských nemocí. Ty spočívaly zejména v tom, že jednoltivá řešení byla spíše proprietární a nedokázala vzájemně spolupracovat. Takže pokud někdo chtěl telefonovat po Internetu, mohl volat pouze někomu, kdo byl také schopen telefonovat "přes počítač", a dokonce musel používat přesně stejný "telefonní" program. Časem se ale prosadil společný standard, kterým se stalo doporučení H.323 (byť původně zamýšlené pro poněkud jiné účely). Tím celá možnost telefonování po Internetu začala nabírat na zajímavosti.

Rozhodujícím impulsem pro rozvoj Internetové telefonie se však stala až možnost "přestupu" telefonních hovorů z prostředí Internetu do běžné telefonní sítě a naopak - prostřednictvím telefonních bran. Teprve tato možnost totiž otevřela svět Internetové telefonie i pro uživatele, kteří třeba vůbec nemají počítač, nebo jej nemají dostatečně vybavený (vhodnou zvukovou kartou), nebo jej neumí či nechtějí používat "telefonním způsobem" - takovýchto uživatelů je přitom stále drtivá většina. Existence telefonních bran pro přestup z Internetu do běžné telefonní sítě umožnila zavést do praxe dvě velmi atraktivní řešení: telefonování typu "počítač/telefon", a teleofnování typu "telefon/síť/telefon". Rozveďme si tyto možnosti poněkud podrobněji.

Hovory typu "počítač/telefon"

Řešení s hovory typu "počítač/telefon" umožňují například to, aby meziměstská, resp. mezinárodní část hovoru byla vedena po Internetu, a tedy v zásadě zadarmo (resp. za cenu běžného připojení k Internetu, z pohledu volajícího), a takovýto hovor "přestupoval" do klasické telefonní sítě prostřednictvím vhodné telefonní brány co nejblíže volanému, tak aby spojení s ním mohlo být realizováno pokud možno jako místní hovor. Tímto způsobem tedy může uživatel počítače volat v zásadě komukoli, i tomu kdo sám počítač a Internetový telefon nemá - otázkou je pouze dostupnost vhodné telefonní brány co nejblíže volanému uživateli. Samozřejmě se již objevují první společnosti, specializované na nabídky tohoto druhu, které si budují systém telefonních bran po celém světě. Na letošním CeBITu se prezentovala mj. společnost IDT Corporation z USA, která začínala s nabídkou služeb typu callback, ale dnes zažívá doslovný boom s výmluvně pojmenovanou službou Net2Phone na výše popsaném, principu. Jinou společností, která se na CeBITu prezentovala s nabídkou systému telefonních bran po celém světě, byla firma USA Global Link. Ta měla ke konci roku 1997 25 bran po celém světě, a do konce letošního roku jich plánuje 425. I tento poměr svědčí o bouřlivém rozvoji Internetové telefonie.

Hovory typu "telefon/síť/telefon"

Neméně atraktivní pak jsou i řešení typu "telefon/síť/telefon" - lze si je představit na příkladu propojení dvou firemních pobočkových ústředen prostřednictvím Internetu, a nikoli prostřednictvím klasické telefonní sítě. Pokud jde například o dvě pobočky firmy, umístěné ve větší vzdálenosti od sebe (v různých městech či dokonce zemích), mohou si zaměstnanci firmy vzájemně volat z jedné lokality do druhé zcela obvyklým způsobem ze svých běžných telefonů, ale firmu jejich hovory přijdou neskonale levněji. Samozřejmě stejný princip (tedy propojení ústředen mezi sebou po Internetu) lze využít i v případech, kdy obě části nepatří stejnému subjektu a netvoří privátní (uzavřený) systém - samozřejmě pokud to není v rozporu například se zákonným monopolem klasického operátora na telefonní služby. To nejspíše bude právě případ České republiky. Ostatně, v oficiálním veletržním deníku (CeBIT news) jsme byli explicitně jmenováni (spolu s Maďarskem, Portugalskem a Islandem) jako příklad země, kde je Internetová telefonie jednoduše zakázána.

Co na to telefonní operátoři?

Zajímavá je samozřejmě i reakce klasických telekomunikačních operátorů v zemích, kde již došlo ke skutečné liberalizaci v oblasti telefonních služeb. Například v sousedním Německu tamní Deutsche Telecom sám nabízí některé služby v rámci Internetové telefonie (zatím sice jen zkušebně), a investuje do této oblasti (například tím, že zakoupil 21% podíl na izraelské firmě Vocaltec). Z multimediálního sektoru se přitom na něj tlačí koncern Bertelsman, který do Internetové telefonie také mohutně investuje, a podle názoru analytiků tak činí proto, aby mohl začít konkurovat Deutsche telecom, ale nemusel investovat do vlastní telefonní sítě (a mohl používat jedinou síť jak pro nabízení klasických datových služeb, tak i pro nabídku telefonních služeb).

Co na to výrobci?

Kromě reakce telefonních operátorů je jistě zajímavá i reakce výrobců nejrůznějších telekomunikačních zařízení na fenomén Internetové telefonie. Zde lze jednoznačně konstatovat, že i výrobci tento trend zaregistrovali a snaží se mu přizpůsobit integrováním podpory Internetové telefonie do svých "klasických" telefonních produktů. Například telefonní ústředny začínají být vybavovány podporou Internetové telefonie, která jednak usnadňuje "přestup" hovorů z/do Internetu, a jednak dovoluje uživatelům, aby se k ústředně připojovali prostřednictvím počítače, a přesto měli k dispozici všechny klasické telefonní služby. Tímto způsobem lze například elegantně vyřešit problém mnoha uživatelů Internetu, kteří mají doma jen jednu telefonní přípojku, a pokud právě surfují v Internetu,nikdo se k nim nedovolá. Telefonní ústředny s integrovanou podporou Internetové telefonie dokáží takovéto hovory přesměrovat na "počítačové", nebo alespoň uživatele upozornit (např. emailem nebo speciální zprávou) na to, že se k němu někdo snaží dovolat.

Telefonní ústředny právě naznačeného typu, se zabudovanou podporou Internetu, jsou současně i zařízeními, která slouží pro samotné připojování uživatelů k Internetu (a jsou tedy jakousi symbiózou klasických telefonních ústředen a tzv. terminálových serverů, které používají dnešní poskytovatelé připojení k Internetů). To by současně mohlo signalizovat jeden velmi zajímavý trend - trend ke splývání role telekomunikačního operátora a role poskytovatele připojení k Internetu (Internet providera). Kterým směrem se ale ručička vah převáží? Budou klasické telefonní společnosti současně i Internetovými providery? Nebo to bude spíše tak, že i dnešní provideři Internetu budou současně i poskytovateli telefonních služeb?

Nové technologie pro přístup k Internetu

S Internetovou telefonií úzce souvisí i celá řada nových technologií, které slouží potřebám připojování koncových uživatelů k Internetu. Většina z nich totiž využívá tzv. účastnické přípojky, neboli metalická vedení vedoucí z domácností a kanceláří k nejbližší telefonní ústředně (a překonávají příslovečnou "poslední míli", na cestě mezi Internetem a koncovým uživatelem).

Klasickým a dobře známým řešením přístupu k Internetu pro "malé" uživatele je využití běžných telefonních modemů. Vzhledem k uměle omezené šířce pásma na účastnických přípojkách ale tento způsob připojení nedovoluje dosáhnout vyšší rychlosti než 33,6 kbps (proti analogovým ústřednám), resp. 56 kbps (proti digitálním ústřednám). Skutečně radikální řešení nabízí až technologie xDSL (zejména nejperspektivnější z nich, ADSl, neboli Assymetrical Digital Subscriber Line). Jde v zásadě o maximální "vyždímání" přenosových schopností existujících metalických vedení, tvořících účastnické přípojky. Aby však bylo možné technologie xDSL skutečně využít, je nutné oba konce vedení osadit příslušnými DSL modemy - neboli "odbočit" datovou část přípojky, realizované nejspíše ADSL modemem, ještě před telefonní ústřednou (protože klasická telefonní ústředna na svém vstupu zavádí umělé omezení šířky pásma, které možnosti technologií xDSL likviduje). Na letošním CeBITu byly kromě samostatných ADSL modemů a dalších prvků xDSL technologií k vidění i první telefonní ústředny, které technologie xDSL podporují (obsahují ADSl modemy již na svém vstupu).

Internet po napájecí síti?

Snad největší pozornost odborníků vzbudila firma Nortel, která na CeBITu ohlásila svou novou technologii Digital PowerLine. Jde o řešení, které dovoluje vyhnout se použití telefonních účastnických přípojek, a překonává problém tzv. poslední míle prostřednictvím silových napájecích rozvodů - které také vedou snad do všech existujících míst, kde by někdo mohl mít zájem o připojení k Internetu. Jde tedy o technologii, která se snaží "naložit" datové přenosy na rozvod elektřiny do nejrůznějších objektů - představa je taková, že Internet bude dopravován po silových rozvodech až do místa, kde tyto vstupují do určitého objektu (typicky: domu). Zde bude "krabička", která zajistí potřebné oddělení datového provozu od silové části, přičemž datový provoz bude dále (v rámci objektu) rozváděn běžnými koaxiálními kabely či kroucenou dvoulinkou.

Americká společnost Nortel vyvinula toto řešení společně s jedníou elektrárenskou společností ve Velké Británii, kde je také celé řešení testováno na pilotním nasazení. Podle vyjádření autorů by na jednu přípojku měla připadat v průměru přenosová kapacita odpovídající 500 kbps až 1 Mbps (v závislosti na počtu přípojek, které budou sdíleny jedno napojení na společné silové vedení).

Nové distribuční technologie pro information push

Velkým hitem Internetu jsou v poslední době služby typu information push. Spočívají v tom, že specializovaný subjekt (poskytovatel informačních služeb) připraví určitý informační obsah, který pak dopravuje k uživatelům, kteří o tento obsah projevili zájem. Dosavadní způsob fungování Internetu však něčemu takovému nevychází příliš vstříc, a to tím, že neumožňuje efektivní "hromadné" přenosy z jednoho zdroje k více příjemcům současně (a místo toho jde vesměs o přenosy typu 1:1, neboli z jednoho zdroje vždy k jedinému příjemci).

Šanci skutečně efektivně vyjít vstříc technologiím information push mají až takové technologie, které již díky svému principu mají distribuční charakter - což jsou například satelitní technologie, schopné doručovat jedna a ta samá data v zásadě neomezenému počtu příjemců současně. Již na loňském CeBITu prezentovala firma Hughes Olivetti Telecom svou satelitní technologii DirecPC, založenou právě na takovémto principu (a dokonce schopnou interaktivity, kdy uživatel může zpětně komunikovat pomocí pozemních přenosových tras, například prostřednictvím telefonu). Na letošním CeBITu byly poprvé prezentovány i čistě satelitní řešení s možností interaktivity, tedy takové které vytváří i zpětný kanál přes satelit (byť s mnohem menší propustností).

Další zajímavou technologií je tzv. Intercast, opět poprvé prezentovaný již na loňském CeBITu jako horká novinka. Jde o řešení pocházející od firmy Intel, které navazuje na klasický teletext - místo teletextových stránek však k uživateli dopravuje (v rámci tzv. zatemňovacího intervalu) obsah běžných WWW stránek. Uživatel, který vysílání Intercastu přijímá na svém počítači, a nikoli již na běžné televizi, má možnost sledovat vlastní televizní program, ale kromě toho se může brouzdat i WWW stránkami, které do jeho počítače doslova "přitekly" spolu s televizním vysílání (jde-li například o přenos sportovního utkání, budou to nejspíše WWW stránky zúčastněných klubů, hráčů, zajímavosti z příslušného sportu apod.). Od loňského roku, kdy byla technologie Intercast poprvé představena jako technologická novinka, došlo i na její praktické nasazení. Například právě v Německu touto technologií dnes běžně vysílá televizní společnost ZDF.

Nové platformy pro přístup k Internetu

Dalším velmi důležitým trendem, který by mohl významně ovlivnit strukturu uživatelů Internetu, je nástup nových platforem pro práci s Internetem. Dnes je totiž Internet výhradní doménou uživatelů počítačů, tj. k Internetu přistupují a pohybují se v něm ze svých počítačů, které jsou k Internetu připojeny. Tím je ale komunita uživatelů do značné míry omezena, protože mnoho lidí, například v domácnostech, počítač nevlastní a nejspíše dlouho vlastnit nebude. Právě pro takovéto uživatele však jsou určeny dvě kategorie zařízení z oblasti spotřební elektrniky, které také umožňují vstupovat do Internetu a využívat jeho služeb. Jde o tzv. set-top boxy, a o Internetové telefony.

Termínem set-top box se dnes označuje jednoúčelový počítač bez vlastního monitoru, určený pro spolupráci s televizí (má obvykle formu menší krabičky, která se položí na televizní přijímač - proto označení "set-top box"). Nemá vlastní monitor, a místi něj využívá k zobrazování svých výstupů právě televizní přijímač. Jeho základní funkcí přitom je přístup do Internetu - obsahuje vhodný modem, prostřednictvím kterého se k Internetu připojí (přes veřejnou telefonní síť, nebo také přes ISDN, přes ADSl apod.), dále jednoduchý operační systém a hlavně WWW browser, prostřednictvím kterého se uživatel může pohybovat po celém Internetu na vlnách služby World Wide Web. Set-top box může, ale nemusí být vybaven klávesnicí. Pokud jí je vybaven, jde většinou o klávesnici bezdrátovou, a pokud ne, její příležitostná potřeba je nahrazena zobrazením klávesnice přímo na televizní obrazovce, s tím že uživatele na ní vyťukává jednotlivá písmenka pomocí klasického dálkového ovládání a jeho polohovacích funkcí.

Termínem "Internetový telefon" se začíná označovat jiná kombinace jednoúčelového počítače, určeného pro práci s Internetem - tentokráte kombinace s klasickým telefonním přístrojem. Jde vlastně o další rozšíření kombinací typu telefon/záznamník/fax, tentokráte o modem, plochou LCD obrazovku a zabudovaný browser, a obvykle i vysouvací klávesnice, podobnou jakou mají přenosné počítače. Smysl je opět stejný, jako u set-top boxu - tj. možnost vstupovat do Internetu a využívat jeho funkcí - avšak poněkud odlišné je očekávané nasazení. Zatímco set-top boxy jsou určeny téměř výlučně do domácností, Internetové telefony zřejmě dokáží oslovit i kanceláře, dosud nedotčené jakoukoli výpočetní technikou.

Co je na obou nových platformáxch zajímavé a podstatné je fakt, že se již dostávají ze stádia výstavních exemplářů do stádia běžné obchodní komodity. Set-top boxy na letošním CeBITu nabízela celá řada firem, včetně malých štik z Taiwanu, schopných zaplavit jimi spotřební trh za přijatelnou cenu. Podobně Internetové telefony představili na letošním CeBITu snad všichni přední výrobci telekomunikačních zařízení (byť s tím, že jejich masové uvedení na trh je plánováno na polovinu letošního roku).

Zařízení pro sdílení Internetu

Dalším zajímavým artiklem, který souvisí s Internetem a který se na letošním CeBITu také rozšířil, byla růlzná zařízení pro sdílení Internetu. Jde o řešení, určená pro malé kanceláře, a případně i domácnosti vybavené několika málo počítači (dvěma, třemi, čtyřmi apod.), a slouží k tomu, aby takovéto velmi malé skupinky počítačů mohly sdílet jedinou přípojku k Internetu, obvykle komutovanou (tj. realizovanou prostřednictvím telefonní sítě a modemu). Tato zařízení tedy logicky "rozdělují" jednu přípojku mezi několik počítačů a vytváří jim iluzi, že mají k dispozici svou vlastní přípojku (samozřejmě až na celkovou přenosovou kapacitu, která je všem společná). Kromě toho však tato zařízení typicky plní i ochranné funkce, tj. slouží jako malý firewall a chrání před neoprávněným přístupem z nechráněného Internetu.

K vidění byla na letošním ceBITu jak čistě softwarová řešení pro právě popsané sdílení Internetu, tak i řešení kombinující hardwarové a softwarové prostředky (tedy v zásadě celé předem nakonfigurované "krabice", které stačí zapojit a používat). Většina takovýchto řešení pocházela od menších a málo známých firem, a nás by asi mělo mrzet, že zde nebyly vůbec zastoupeni čeští výrobci těchto produktů - například známých produktů WinProxy a WinRoute, které by se v zahraniční konkurenci rozhodně neztratily.