Síla informací v našich rukou

V pondělí 28.9. proběhla v pražském Rudolfinu odborná konference o rozvoji informačních technologií pro veřejnou správu a podpoře podnikání v ČR, s poněkud netradičním názvem "Síla informací v našich rukou".

Konferenci pořádala skupina českých firem (2N, Aquasoft, AutoCont CZ, DECROS, Internet CZ, Oksystem, Software602, Triada], s cílem oslovit představitele státní správy a samosprávy a zahájit dlouhodobější dialog vedoucí k řešení problémů které existují v této oblasti, i v oblasti podpory podnikání v ČR v souvislosti s IT.

Úvod konference byl docela slibný, se zahajovacím projevem vystoupil místopředseda vlády pan Mertlík. Na slidu, který byl během jeho proslovu promítán, byl představen jako ten, kdo je "usnesením vlády č. 536 z 21.8.1998 pověřen plněním koordinační funkce vůči Úřadu pro státní informační systém". Svou účast na konferenci sám prezentoval jako projev podpory současné vlády směrem k IT, což je dosti velký pokrok vůči postojům předchozích vlád, zejména té Klausovy (jejíž přístup často připomínal spíše aktivní nezájem než nějakou viditelnou podporu).

Pan místopředseda Mertlík ve svém vystoupení připomenul, že jeho vláda chce do konce roku 1999 předložit nový telekomunikační zákon, a nejspíše také nové verze zákonů regulujících podnikání - protože, jak pan Mertlík sám prohlásil, "stávající legislativa je často spíše na překážku podnikání, než aby jej podporovala". Cílem by přitom mělo být dosažení transparentního podnikatelského prostředí.

K samotné problematice informačních systémů ve státní správě a samosprávě pan Mertlík řekl, že jejich dosavadní nepropojenost považuje hlavně za důsledek současného stavu legislativy. Záměrem jeho vlády by proto mělo být vypracování takových zákonů, které by propojenost IS podpořily. V této souvislosti se zmínil i o úloze, kterou jeho vláda chce přisoudit Úřadu pro státní informační systém: mělo by se z něj stát metodické a koordinační centrum, které bude koordinovat vznik nových norem a legislativních opatření, vedoucích k tomu aby nejrůznější IS ze sebe vydaly mnohem více než dosud.

K problematice ochrany osobních údajů se pan Mertlík vyjádřil v tom smyslu, že jeho vláda bude razit zásadu, že jakmile je někdo podnikatelem, stává se osobou veřejnou a musí počítat s tím že základní údaje o něm budou veřejné.

V závěru svého vystoupení pan Mertlík řekl, že se chystal zúčastnit letošního Invexu. Nakonec ale jeho plány změnila služební cesta do Washingtonu, které musel dát přednost. Když však ještě předtím jednal s organizátory Invexu a dozvěděl se, že by po dlouhé době byl prvním představitelem vlády, který by se této akce zúčastnil, byl tím prý velmi a nemile překvapen.

O další dvě vystoupení se postarali představitelé evropské unie - první z nich, pan Anton Shrag z DG III, představil V. rámcový program EU určený na podporu vědy a výzkumu, který startuje příští rok s rozpočtem 4 miliardy ECU do r. 2003. Pro nás jako zemi, které ještě není členem EU je jistě podstatné, že se do těchto programů už můžeme plnohodnotně zapojit. V dalším vystoupení pan Jurgen Habichler hovořil o zkušenostech z Rakouska - zde například pověřili koordinací různých projektů z EU společnost se statutem GmbH (což odpovídá našemu s.r.o.), přičemž v této společnosti jsou zastoupeny jak soukromé firmy, tak i státní sféra.

Dopolední část konference zakončila panelová diskuse na téma "Ekonomické aspekty státní podpory podnikání v ČR". Té se zúčastnili i představitelé vlády (např. Jan Mládek, náměstek místopředsedy vlády ČR pro hospodářskou politiku) či politických stran (např. Miroslav Beneš z ODS, předseda výboru pro veřejnou správu, životní prostředí a regionální rozvoj PS PČR) a další osobnosti - celkově ale tato diskuse vyzněla dosti rozpačitě, a naznačila že na cestě k opravdu konstruktivnímu a plodnému dialogu se státní sférou o IT bude nutné ujít ještě notný kus cesty. I když asi vládní špičky mají představu o tom, že oblasti IT je třeba podporovat, připravenost na úrovni podnikání konkrétních kroků zřejmě ještě není dostatečná.

Odpolední program konference byl z větší části vyplněn případovými studiemi z oblastí, kde jsou informační technologie využívány v každodenní praxi. První případová studie se týkala informačního systému Celní správy ČR, který dnes funguje na infrastruktuře realizované pomocí stanic VSAT, a je založen na použití osvědčeného poštovního systému Mail602. Když ing. Uhlíř z Celní správy popisoval historii celého projektu, zmínil se mj. i o následující zajímavosti: když se v roce 1994 rozhodovali o tom, jaký druh infrastruktury použijí, nakonec dali přednost VSAT-ům, jejichž použití prý vycházelo třikrát levněji než kolik by stálo použití veřejné datové sítě Eurotelu (v té době ještě plně monopolní).

Další případová studie se týkala využití IT v rámci resortu práce a sociálních věcí, kde se točí opravdu velké peníze - vždyť podle navrhovaného rozpočtu připadá do rozpočtové kapitoly MPSV až 200 miliard korun, které jdou na vyplácení důchodů, sociálních dávek, nemocenského atd. No a kdyby se tyto platby nedostaly včas ke svým oprávněným příjemcům, určitě by bylo velmi zle - proto MPSV muselo rychle vybudovat fungující systém podporující výplaty těchto dávek, a v jeho rámci si dokonce vybudovat vlastní Územně-identifikační registr adres (vlastně adresář toho, kde lidí bydlí). Takovýto registr by z titulu svého působení mělo provozovat Ministerstvo vnitra a také jej v určité podobě provozuje, ale pro potřeby MPSV nebyl použitelný, a tak jej bylo nutné vytvořit znovu - i to je smutná stránka roztříštěnosti stávajících IS ve státní správě, kdy se stejné věci dělají opakovaně znovu.

Třetí případovou studií bylo vystoupení zástupce Ministerstva financí pana Roudného. Ten se ve svém příspěvku zaměřil na popis sítě, kterou jeho ministerstvo provozuje, a zvláště se věnoval efektivnímu hospodaření s přenosovými kapacitami a úsporám nákladů na telekomunikační služby, které resort musí sám nakupovat. V jeho příspěvku bylo například poprvé zmíněno, jak v resortu MF využívají vlastní datovou síť i pro interní telefonování mezi krajskými finančními úřady. Přitom využívají toho, že jejich pobočkové telefonní ústředny jsou napojeny na interní síť ISDN, kterou provozují v rámci své datové sítě. Dále byly popisovány způsoby, jakým je v síti FINET Ministerstva financí využíváno to, co se dnes s oblibou označuje jako tzv. "least cost routing" (doslova "směrování s nejmenšími náklady"). Jde o to, že již dnes je možné využít výhodnějších tarifů například při volání skrz síť GSM oproti použití klasické telefonní sítě, a to hlavně při "dálkových" (meziměstských a mezinárodních) hovorech. Příspěvek pana Roudného názorně ukázal, že hodně velké subjekty s vlastní datovou sítí a velkým počtem poboček se mohou již dnes fakticky vyhnout monopolu SPT Telecom na veřejné datové služby a pořídit si potřebné služby za výrazně nižší náklady (hlavně díky tomu, že tyto služby používají sami, pro vnitřní potřebu).

Po třetí případové studii oslovil účastníky konference jeden z předkladatelů návrhu Zákona o svobodě informací, předseda výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu ČR, senátor M. Žantovský. Ve svém příspěvku obecně popsal problematiku ochrany osobních údajů i práva na informace, a také genezi jím navrhované verze zákona o svobodě informací (který navazuje na předchozí verzi, kterou připravil ještě poslanec Oldřich Kužílek). Nic zásadně nového však pan Žantovský neřekl.

V závěru celé konference zazněly ještě dvě případové studie, jedna o řešení informatiky na pražském magistrátu, a druhá o řešení na úrovni Svazu měst a obcí (SMO). Zcela posledním bodem konference pak byla další panelová diskuse ředitelů pořádajících firem, za aktivního přispění účastníků konference. Jejím závěrem, na kterém se shodli jak ředitelé firem tak i přítomní zástupci státní sféry, je že podnikatelská sféra musí na kompetentní orgány státní sféry intenzivně působit (doslova: tlačit, tlačit a zase tlačit a nenechávat jí pokoje, protože zřejmě jen tak je možné dosáhnout toho, aby se začaly skutečně řešit velmi naléhavé problémy v oblasti IT, které dosud řešeny nebyly).