UUNET přichází do ČRNa český internetový trh vstupuje další významný hráč — je jím americký UUNET, považovaný za prvního komerčního providera, který kdy vzniknul. Dnes za ním stojí čtvrtá největší telekomunikační společnost na světě, MCI WorldCom, jejíž je součástí. S jakými plány a záměry nyní UUNET přichází do České republiky? Na včerejší tiskové konferenci, konané ve velmi reprezentativních prostorách Kaunického paláce v Praze, se novinářům představil „UUNET Česká republika“ (formálně „UUNET Czech s.r.o.“, alespoň podle Obchodního rejstříku). Jde o místní odnož velkého a známého amerického providera UUNET, který již dnes působí ve 22 zemích světa a je součástí čtvrté největší telekomunikační společnosti na světě, jménem MCI WorldCom (která za určitý čas bude zřejmě ještě větší, až bude schváleno její připravované spojení s firmou SPRINT). Důvod, proč UUNET přichází i k nám, na náš trh internetových služeb, je vcelku jednoduchý: firma chce být skutečně světovým hráčem, a tak expanduje i do dalších zemí, ve kterých dosud není přítomna. Již citovaná přítomnost ve 22 zemích zahrnuje severní Ameriku, západní Evropu, Asii a Pacifik. Během roku 2000 chce UUNET rozšířit svou působnost i do jižní Ameriky, na Blízký východ, do dalších asijských zemí — no a také do střední a východní Evropy. Po cca osmiměsíční přípravě vstupuje k nám, a prakticky současně i do Maďarska. V několikaměsíčním horizontu by mělo následovat Polsko a Rusko.
Co a pro koho?
UUNET se dnes profiluje jednak jako „provider providerů“, a dále jako provider pro náročnější firemní klientelu. Velmi si zakládá na kvalitě své sítě, jejíž rozsah, hustota i další parametry jsou opravdu úctyhodné — koho nezajímají technické detaily, snad ocení alespoň jeden údaj: do rozvoje sítě jsou investovány 2 miliony dolarů denně! Podrobnější mapy síťové infrastruktury najdete zde. Důkazem víry v kvalitu vlastní sítě a vlastních služeb je i nabídka garance kvality (formou tzv. Service Level Agreements, SLA) na úrovni IP konektivity — to je ve světě ISP dosud velmi vzácné (a běžnější je to až v oblasti poskytování telekomunikačních služeb). V ČR se UUNET hodlá zaměřit na stejně profilovanou klientelu:
Český UUNET naopak nehodlá oslovovat masový spotřebitelský trh (např. jednotlivé domácí uživatele). Pokud jde o nabízené služby, v první fázi by se mělo jednat především o různé varianty pevného připojení (od 64 kbps po 155 Mbps), včetně leasingu a instalace routeru na straně zákazníka. V dalším roce by se portfolio nabízených služeb mělo rozšířit a vyrovnat tomu, co UUNET nabízí po celém světě — měl by přibýt komutovaný přístup a ISDN, vzdálený přístup, web server hosting, firewally a zabezpečená řešení, a virtuální privátní sítě (VPN). Vše bude podepřeno zázemím a kvalitou vlastní sítě UUNETu, s velkým množstvím lokálních peeringů (bude i tuzemský v rámci NIXu), s trvalým dohledem (ČR bude spadat pod jedno ze 3 světových dohledových středisek, konkrétně v Amsterodamu). I u nás by měla být nabízena garance kvality služeb (SLA), v horizontu cca 4 až 6 měsíců po vstupu na trh. Cílem UUNETu v ČR je stát se jedním ze 3 „top“ ISP. Pokud jde o síťovou infrastrukturu v ČR, zatím zde má UUNET jediný přístupový bod (POP), a to v Praze. Do zahraničí je připojen dvěma okruhy o rychlosti 45 Mbps (každý), jedním do Frankfurtu a druhým do Amsterodamu. Do budoucna zřejmě český UUNET poněkud rozvětví svou infrastrukturu po celé ČR (tj. zřídí zde více POPů), ale nejspíše přitom obsáhne jen několik málo největších měst — vzhledem k jeho zaměření na větší firemní klientelu a zprostředkovatele připojení může očekávat, že jeho zákazníci se budou chtít připojit právě v těchto největších městech. Důležitou firemní strategií je to, že přenosové kapacity jsou zvyšovány již při jejich využití na 50 procent, přičemž oba stávající okruhy do zahraničí lze prý velmi rychle posílit na vyšší přenosovou rychlost. Kde se vzal UUNET?
Dějiny UUNETu sahají hluboko do „internetové prehistorie“, konkrétně do roku 1987, kdy Rick Adams a Mike O’Dell založili UUNET spíše jako určitý experiment, za účelem poskytování přenosových služeb na bázi UUCP a přístupu do USENETu. Síť USENET, sloužící k distribuci síťových novin (news) byla v oné době ještě do značné míry samostatnou sítí (nezávislou na Internetu), fungující právě na bázi „dávkových“ přenosů realizovaných protokolem UUCP (Unix-to-Unix Copy, zde je také zřejmě nutné hledat původ jména UUNET). Síť USENET však byla postupně zaintegrovávána do Internetu (dnes je jeho virtuální podsítí), a přešla i na používání standardních protokolů z rodiny TCP/IP (ke kterým protokoly UUCP nepatří). Stejně tak se k Internetu více přimknul i UUNET — v roce 1990 začal budovat svou vlastní páteřní síť, a v té době také poskytnul (prodal) své první připojení na komerční bázi. Bylo to ale v době, kdy pravidla používání akademické páteřní sítě Internetu (sítě NSFNET) zakazovala komerční provoz přes tuto páteř, a tak v roce 1991 UUNET spolu s dalšími společnostmi zakládá první peeringové sdružení „komerčních providerů“ NSF (CIX, Commercial Internet eXchange Association, Inc.). Jejím cílem bylo propojit alternativní páteřní sítě vznikajících komerčních providerů, a tím umožnit komerčnímu provozu obejít tehdejší NSFNET jako ryze akademickou páteř Internetu. V roce 1994 dosáhnul UUNET dalšího významného úspěchu, když si jej firma Microsoft vybrala jako oficiálního poskytovatele internetové konektivity pro její síť Microsoft Network. Ve stejném roce jako první ISP na světě začal nabízet služby web hostingu. V květnu roku 1995 se UUNET vydal na burzu (provedl tzv. IPO, které bylo třetí nejúspěšnější na Wall Streetu). Ve stejném roce začal rozšiřovat své aktivity i do zahraničí, když koupil britskou firmu Unipalm Pipex (dnes UUNET UK). Postupně expandoval celkem do dnešních 22 zemí, ke kterým nyní přibývá i ČR. V roce 1996 UUNET fúzoval s MFS Communications, Inc., a ve stejném roce byla takto vzniklá společnost odkoupena telekomunikačním operátorem WorldCom (který o dva roky později odkoupil mj. i další providery jako ANS a CompuServe). V roce 1998 také došlo ke spojení WorldComu s dalším velkým telekomunikačním operátorem, MCI, a ke vzniku dnešního MCI WorldCom. V současné době je projednáváno další spojení, tentokráte mezi MCI WorldCom a společností SPRINT. Pokud bude schváleno, výsledný celek se zřejmě bude jmenovat pouze „WorldCom“. Jak je to s doménou uunet.cz?
Ještě nedávno by mne nenapadlo pochybovat o tom, že když někdo významný vstupuje na trh, má již ošetřeno vše potřebné kolem ochranných známek, značek a také internetových domén. Po stále probíhající aféře s doménou oskar.cz jsem se ale raději podíval: doména uunet.cz skutečně patří společnosti UUNET Czech (viz zde). Žádné překvapení se tedy nekoná, i když určitá zajímavost zde přeci jen je: vydáte-li se na adresu http://www.uunet.cz, dostanete pouze chybové hlášení o neexistujícím uzlu. Své české stránky UUNET zveřejňuje na jiné adrese, konkrétně http://www.cz.uu.net/. Ale aspoň za přesměrování z www.uunet.cz by to stálo, podobně jako třeba u českých stránek firmy IBM, která volí obdobnou strategii s adresami.
|
![[Obr: uunetprg.gif (55956 Bytes)]](gifs/uunetprg.gif)