Výzkumy českého Internetu

Nejrůznějších výzkumů usilujících o zmapování českého Internetu proběhla v poslední době celá řada. Je jich dokonce tolik, že přestává být snadné se v nich orientovat. Tento článek je malým pokusem o základní přehled situace.

Tématika internetových výzkumů je v poslední době dosti populární a je to asi přirozené a správné — Internet se čím dál tím více stává místem i předmětem podnikání, a tak se lidé začínají velmi zajímat o jeho nejrůznější parametry: kolik má uživatelů, jaká je struktura internetové populace, jaký je potenciál dalšího rozvoje atd. Některé z  výzkumů jsou přitom realizovány na zakázku pro konkrétní klienty, a z jejich výsledků se na veřejnost nedostane nic. Naštěstí však probíhá i celá řada takových výzkumů, ze kterých jsou zveřejněny určité základní výsledky (a „plné“ výsledky se pak běžně prodávají komukoli, kdo je ochoten za ně zaplatit). I z takovýchto dílčích informací je přitom možné udělat si zajímavý obrázek o tom, jaký vlastně je český Internet — bez ohledu na to, že jedním ze stupňů volnosti je zde i samotná definice „českého Internetu“. Jsou to všichni uživatelé, kteří se nachází na teritoriu ČR? Nebo lidé kdekoli na světě, kteří se zajímají o dění v ČR a navštěvují česky psané WWW servery? Nebo by měla být definice „českého Internetu“ ještě jiná?

Internetové výzkumy provázejí ještě mnohé další „stupně volnosti“, které určitým způsobem zkreslují jejich výsledky. Jak by například měl být definován samotný „uživatel Internetu“? Stačí, když použije Internet alespoň jednou měsíčně? Nebo týdně? Nebo jednou vůbec? V závislosti na odpovědi pak mohou vycházet skutečně diametrálně odlišná čísla. A co třeba takováto otázka: má být mezi uživatele Internetu započítán každý, kdo vlastní mobilní telefon a skrze mechanismus SMS může poslat emailovou zprávu do Internetu (a také ji přijmout)? Pak by se čísla změnila opravdu radikálně, vzhledem k tomu, že u nás jsou již více než dva miliony uživatelů mobilních telefonů.

Výsledky, ke kterým jednotlivé výzkumy dochází, jsou nutně určitým způsobem ovlivněny i povahou výzkumu a způsobem, jakým jsou „sbírána“ příslušná data. Pojďme si tedy rozdělit internetové výzkumy podle toho, jak vlastně probíhají.

On-line ankety

Realizačně nejjednodušší jsou výzkumy, založené na anketách vystavených přímo na Internetu. Jsou to formuláře obsahující určitý počet otázek a jsou vystaveny ve formě WWW stránek — kterýkoli uživatel Internetu, který o to projeví zájem, může takovouto anketu vyplnit, a tím přispět k výzkumu. Aby měl větší motivaci tak učinit, je mu obvykle nabízeno zařazení do různých soutěží a losování.

Takovéto ankety mohou samozřejmě vyplnit pouze lidé, kteří již na Internetu jsou — proto je možné použít výzkumy tohoto typu pro zjišťování demografických údajů internetové populace, ale nikoli již pro zjištění poměru mezi uživateli a ne-uživateli (resp. obecnou populací). Problémem je také reprezentativnost vzorku respondentů, protože na ankety odpovídají jen lidé, kteří to sami považují za účelné — a tito lidé nemusí tvořit reprezentativní vzorek internetové populace.

V současné době se u nás chystají resp. probíhají dva takovéto výzkumy. Jedním z nich je páté kolo „Průzkumu uživatelů Internetu“, které připravuje VUT Brno ve spolupráci s Centrem pro elektronický obchod. Podrobnosti i zveřejněné výsledky předchozích kol najdete zde.

Druhým výzkumem charakteru on-line ankety je akce Internet sobě, kterou pořádají společně společnosti Computer Press a Sofres Factum. Počátkem roku proběhlo první kolo, a nyní (od 9. 4. 2000 do 10. 6. 2000) probíhá kolo druhé. Podrobnosti i samotnou anketu najdete na adrese http://www.internetsobe.cz.

On-line panel

Problém s nedostatečnou reprezentativností respondentů, kteří reagují na on-line ankety, je možné aspoň částečně řešit formou panelu on-line respondentů. Podstata je taková, že organizátor výzkumů vyzve uživatelskou veřejnost k tomu, aby se zájemci nejprve sami přihlásili a vytvořili tzv. on-line panel — v podstatě jakousi skupinu, ze které bude výzkumná agentura vybírat co nejreprezentativnější vzorek, a ten pak skutečně vyzve k účasti.

Tímto způsobem u nás postupuje společnost Taylor Nelson Sofres Interactive, nově vzniklá vyčleněním a sloučením IT a internetových aktivit z dosavadních společností Taylor Nelson Sofres Factum a Taylor Nelson Sofres Media. Podrobnosti o panelu je možné získat zde, výsledky prvního výzkumu provedeného s využitím panelu (s příznačným názvem „Zpráva o českém Internetu — 1. vydání duben 2000“ můžete najít zde).

Měření – audity

Třetí možností, jak získávat data o Internetu, je měření. To lze realizovat nejméně dvěma základními způsoby: vyhodnocováním standardních žurnálů (tzv. logů), které generují WWW servery v průběhu své činnosti, nebo zařazováním speciálního „měřícího kódu“ do HTML stránek, který při načtení příslušné stránky posílá informaci dalšímu monitorovacímu serveru.

Na prvním z obou naznačených principů funguje dobře známý DCCI audit, který ale dnes provozuje již zmiňovaná společnost Taylor Nelson Sofres Interactive pod názvem iAudit. Probíhá pravidelně každý měsíc a výsledky jsou zveřejňovány zde. Cílem tohoto auditu ovšem není až tak mapování Internetu jako takového, jako spíše věrohodné měření návštěvnosti jednotlivých WWW serverů.

Na druhém principu, tedy na zařazení speciálního HTML kódu do sledovaných WWW stránek, je založen výzkum, který letos v březnu (stejně jako v předchozích letech) prováděla firma Acron Communications (jeho výsledky jsem podrobněji popisoval zde ).

Interview

Čtvrtou a zdaleka nejvíce zastoupenou možností jsou klasické výzkumy prováděné dotazováním „z očí do očí“, na reprezentativním vzorku vybraném z celé populace (obvykle ale jen té starší 18 let). Jak se ukazuje, takovýmto výzkumům stačí pracovat se vzorkem v řádu tisíce respondentů, a přesto mohou získat směrodatné výsledky — ovšem pouze takové, které se týkají rozložení populace mezi ty, kteří se již nějak seznámili s Internetem a mají s ním vlastní zkušenost, a těmi, kteří si k Internetu ještě nečuchli. Poměr těchto dvou veličin se v poslední době ustaluje někde mezi 16 až 18 procenty na straně těch, kteří již s Internetem mají nějakou zkušenost, a zbytkem do 100 procent, který odpovídá lidem, kteří s Internetem dosud zkušenost nemají. Dovolím si zdůraznit, že oněch 16 až 18 procent není korektní prezentovat jako počet uživatelů českého Internetu — přinejmenším dokud se nedohodneme, koho vlastně za uživatele Internetu považovat. Navíc jsou příslušné počty vztaženy jen k dospělé populaci (tj. starší 18 let) a je otázkou, co by s počty udělalo započítání populace mladší, především pak školní mládeže. Pokud by ale ze vzorku cca 1000 lidí měl být použit „podvzorek“ cca 160 až 180 lidí, kteří již zkušenosti s Internetem mají, a na tomto menším vzorku by mělo být něco zkoumáno, pak výsledky již budou zatíženy příliš velkou chybou (kvůli malému rozsahu vzorku respondentů).

Výsledek ve výši cca 16 procent vyšel v únorovém výzkumu firmě Markent (podrobněji viz tento článek), na vzorku 1020 respondentů. Hodnota 18 procent pak vyšla ve srovnatelném výzkumu firmě Taylor Nelson Sofres Factum, která se v průběhu března dotazovala vzorku 992 respondentů (podrobněji viz zde).

Magické číslo 18 procent potvrdil i jeden další výzkum, který s Internetem zdánlivě nemá nic společného. Jde o výzkum s názvem „Postoje české veřejnosti k reklamě“, který prováděla společnost Marktest na vzorku 960 respondentů starších 18 let. Jednou z otázek bylo i to, jak hodnotí reklamu na Internetu — a zde 18 procent respondentů dalo najevo, že Internet zná natolik, aby mohlo odpovědět (a z nich 60 procent shledalo reklamu na Internetu adekvátní, 20 procent by jí chtělo více a 20 procent méně). Podrobnosti zde.

Na hodnotu 16 procent se dostala i nejnověji provedená společná studie Markentu a Deloitte-Touche, která pracovala s dvojnásobným vzorkem 2132 respondentů (resp. použitých odpovědí). O výsledcích se podrobněji zmiňovala např. Lupa.