Česká republika se zavázala plně liberalizovat svůj telekomunikační trh k 1. 1. 2001. Právě projednávaný telekomunikační zákon ale chce pozdržet liberalizaci některých služeb o dva roky, tedy do začátku roku 2003. O co přesně se jedná?

Evropská unie požadovala po svých členských zemích, aby plně liberalizovaly svůj trh telekomunikačních služeb již k počátku roku 1998. Ne všechny členské země to udělaly, některé získaly výjimku a otevření svého trhu směly o něco posunout. Česká republika coby nečlenská země EU usilující o vstup přijala závazek plně liberalizovat svůj telekomunikační trh k 1. 1. 2001 (a to v roce 1994, kdy byly přijaty tehdejší Hlavní zásady státní telekomunikační politiky). Tento závazek byl opakovaně potvrzen, a dokonce se při různých příležitostech uvažovalo i o jeho zkrácení, resp. o ukončení monopolu SPT Telecom (dnes: Českého Telecomu) ještě před datem 1. 1. 2000. Formálně byl původní závazek potvrzen i v základním koncepčním dokumentu s názvem "Národní telekomunikační politika" (plný text zde), kde se jasně říká, že:

V České republice bude dosažena plná liberalizace telekomunikací k 1. lednu 2001, kdy skončí exkluzivní práva SPT TELECOM, a.s. poskytovat mezinárodní a meziměstské telefonní služby včetně místní telefonní služby.

Nyní se ale ukazuje, že by ona liberalizace nemusela být zase až tak "plná". Zakopaný pes je v jednom ustanovení nového telekomunikačního zákona, který je pro faktickou liberalizaci trhu naprosto klíčový (podrobněji viz zde).

Dnes je tento návrh projednáván v Poslanecké sněmovně, již prošel prvním čtením a na 21. února je plánováno jeho druhé čtení (tj. okamžik, kdy by se měly uplatňovat nejrůznější pozměňovací návrhy).

Největší rozruch způsobuje paragraf 78 navrhovaného zákona, který zní následovně:

(1) Provozovatelé veřejných telekomunikačních sítí s výrazným podílem na trhu jsou povinni ve svých sítích podle číslovacího plánu umožnit přístup ke službám kteréhokoliv s uvedenými sítěmi propojeného poskytovatele veřejných telekomunikačních služeb, kromě služby pronájmu okruhů, a to buď formou nastavení předvolby čísel, nebo individuální volbou čísel pro jednotlivá volání.
(2) Provozovatelé veřejných pevných telefonních sítí ve svých sítích zajistí přenositelnost telefonních čísel podle číslovacího plánu tak, aby účastníci veřejné telefonní služby, kteří o to požádají, si mohli ponechat svoje účastnické číslo, jestliže se rozhodnou změnit provozovatele veřejné pevné telefonní sítě nebo provozovatele veřejné digitální sítě ISDN nebo poskytovatele veřejné telefonní služby, své zeměpisné umístění nebo službu.
(3) Provozovatelé veřejných telekomunikačních sítí uvedení v odstavci 1 a 2 jsou povinni splnit povinnosti uvedené v odstavci 1 a 2 do konce roku 2002. Úřad je oprávněn v technicky odůvodněných případech udělit časově omezenou výjimku z této povinnosti.

Převedeno do srozumitelnější řeči to znamená dvě různé věci:

• Možnost volby operátora: Jste-li zákazníkem Telecomu (dnes stále ještě: účastníkem) například v Praze a voláte jinému zákazníkovi Telecomu třeba do Brna (obecně kamkoli meziměstsky či mezistátně), pak dnes musíte tak jako tak volat z Prahy do Brna přes síť Telecomu. V budoucnu ale budou i u nás moci existovat alternativní operátoři dálkových hovorů. Například Telecom vám nabídne hovor z Prahy do Brna po své síti za X korun za minutu, ale operátor A za Y korun za minutu. V plně liberalizovaném prostředí si zákazník sám rozhodne, zda je pro něj výhodnější tarif X nebo Y, a podle toho sám volí, který operátor bude přenášet jeho hovor mezi Prahou a Brnem (v našem konkrétním příkladě). Fakticky to znamená, že místní část hovoru jde vždy po síti pevně daného operátora (Telecomu), ale meziměstsky může být hovor přenášen po síti různých operátorů. Uživatel o tom rozhoduje tak, že zvedne svůj telefon (trvale napojený na ústřednu Telecomu), a své rozhodnutí o meziměstském operátorovi dává najevo vytočením určité specifické předvolby či jiného speciálního čísla.
• Přenositelnost čísla: Jste-li dnes zákazníkem Telecomu, používáte určité telefonní číslo, které vám přidělil a které jste rozdali všem svým známým, obchodním partnerům, zákazníkům, natiskli jste si je na vizitky, na prospekty atd. Až bude trh liberalizován a vy se rozhodnete využít služeb jiného telekomunikačního operátora, zcela určitě si budete chtít toto číslo zachovat. Tedy budete chtít, aby stávající číslo s vámi "přešlo" k novému operátorovi.

No a nyní to podstatné, co říká bod 3 zmíněného paragrafu 78: tyto dvě veledůležité věci budou možné (přesněji: bude povinnost je nabízet) nikoli od 1. 1. 2001, ale až o dva roky později, od 1. 1. 2003.

O problému se hovořilo včera na ČT, ve studiu byla náměstkyně Gürlichová a nezávislý poradce Chrudina

Co by to znamenalo?

Není těžké domyslet si, že pokud by takto koncipovaný paragraf 78 prošel a nabyl platnosti, subjekty uvažující o vstup na náš telekomunikační trh by to ťalo do živého. To, čím mohou začít nejrychleji a s relativně nejmenšími náklady, je právě poskytování meziměstských a mezinárodních hovorů. Naproti tomu konkurovat Telecomu v místních hovorech bude podstatně těžší, nákladnější a pomalejší, protože to bude vyžadovat vybudování nákladné "drátové" infrastruktury (nebo vhodné bezdrátové řešení). K tomu jistě také dojde, ale nových zákazníků připojovaných "přímo" na nové operátory bude zřejmě přibývat dosti pomalu - podle toho, jak si je ten který nový operátor dokáže připojit ke svým telefonním ústřednám.

Z pohledu subjektů teprve vstupujících na trh by jistě bylo výhodné, kdyby mohly poskytovat své služby co možná největšímu počtu zákazníků. Optimálně všem, kteří jsou připojeni na ústředny Českého Telecomu, což jsou dnes prakticky všichni (kromě kosmetických výjimek, jaké poskytuje např. Dattel), a nabízet jim alespoň služby dálkových hovorů. Je snad zřejmé, že Český Telecom něčemu takovému nebude příliš nakloněn.

Již dnes je budoucím alternativním operátorům zvyšována jejich vstupní bariéra tím, co je označováno jako rebalancování tarifů a co spočívá ve snižování tarifů za meziměstské a mezistátní hovorné (tak aby si alternativní operátoři vydělali co nejméně), a naopak zvyšováním místního hovorného (tak aby si stávající operátor přišel na své).

Paragraf 78 navrhovaného telekomunikačního zákona nyní chce takto fungující konkurenci přímo zakázat, a to na dva roky nepodmíněně! Pokud by nabyl platnosti, zmíněný paragraf by umožňoval novým operátorům nabízet své služby fakticky jen těm, kteří by byli jeho "kmenovými" zákazníky (kterým by zajišťoval i místní hovory, tj. kteří by byli přímo připojeni k jeho ústřednám). Přilákat takovéto zákazníky bude možné až po nákladném vybudování nové místní infrastruktury, a po navození vhodné "motivace k přechodu".

Takováto motivace bude nutně muset mít formu výhodnějších služeb (kvalitnějších a lacinějších). Přenositelnost telefonního čísla, kterou chce zmíněný zákon také odložit o dva roky, by samozřejmě působila proti této motivaci - co by bylo někomu platné, že bude moci volat o něco málo laciněji, když důsledky změny jeho telefonního čísla by jej přišly na větší peníze a způsobily mnohé další komplikace?

Co říci závěrem?

Zmíněný paragraf 78 navrhovaného telekomunikačního zákona nepředstavuje žádné odložení pádu monopolu o dva roky, jak by se na první pohled mohlo zdát. Monopol skutečně padne a konkurence bude moci nastoupit. Formálně již k 1. 1. 2001, samozřejmě pokud telekomunikační zákon vstoupí v platnost tak, aby vůbec mohly být vydány potřebné licence. Fakticky ale bude mít konkurence ještě po dva roky hodně svázané ruce, a je asi na místě se ptát, zda jde o skutečně "plnou liberalizaci", která byla slibována (a deklarována například v Národní telekomunikační politice).

Osobně mám pocit, že jde spíše o řešení ve stylu "aby se vlk nažral, a koza zůstala celá". Jako zdůvodnění pro odklad přenositelnosti čísla a možnosti volby operátora je přitom využita výjimka z direktivy EU, která říká, že maximální odklad o dva roky je možné poskytnout tam, kde je síť dominantního operátora příliš zaostalá (a neumožňuje požadované řešení fakticky realizovat).

Včera večer, v televizní jednadvacítce, se o právě popsaném problému podrobně hovořilo. V televizním zpravodajství zaznělo, že právě technická zaostalost sítě Českého Telecomu je důvodem, proč je dvouletý odklad nutný. Přítomná náměstkyně ministra paní Gürlichová (která je současně i členkou představenstva Českého Telecomu) k tomu řekla, že technicky bude vše možné až po dokončení digitalizace celé sítě Telecomu, a k tomu by mělo dojít právě do konce roku 2002.

Očividně neinformován o celém problému byl ministr Peltrám. Na kameru řekl:

Demonopolizace Telecomu se může týkat jenom hlasové služby, protože jinak už žádný monopol nemá. A jinak nevím o tom že by se odsouvala.