Smí se u nás telefonovat po Internetu?

Názory na tzv. Internetovou telefonii mohou být různé: někdo tuto možnost vítá doslova jako dar z nebes a intenzivně ji využívá, zatímco jiné lidi to příliš nezajímá. Najdou se ovšem i takové subjekty, které se k možnosti telefonování po Internetu staví negativně, nebo se dokonce snaží proti internetové telefonii aktivně bojovat. Není těžké uhádnout, odkud se rekrutují – ze světa spojů, který provozuje klasickou telefonii.

Skutečnost, že ve světě spojů nebudou internetovou telefonii dvakrát nadšeni, není asi žádným překvapením. Důvod je velmi prostý - díky celkové koncepci Internetu a způsobu financování jeho provozu vychází telefonování po Internetu výrazně lacinější než telefonování klasické. Nelze se proto divit, že celý fenomén internetové telefonie je pak ve světě spojů chápán jako něco, co by mohlo mít za následek výrazný odliv dosavadních zákazníků, a tím i ztrátu příjmů, výnosů, resp. zisků. Je velmi zajímavé sledovat , jakým způsobem se k této „hrozbě“ stavěli zástupci světa spojů ve vyspělých zemích, a jak se postupně měnil celý jejich přístup k internetové telefonii:

• Když pokusy s telefonováním po Internetu překročily hranice pilotních projektů a ukázaly možnost rutinního nasazení v praxi, první instinktivní reakcí světa spojů bylo: zakažme to! Vydat zákon, který by internetovou telefonii explicitně zakázal, se ale nepodařilo, a to nejen z důvodů všeobecně strategických (nemožnosti vyvinout potřebný tlak na zákonodárce), ale i z důvodů čistě praktických: je hodně těžké přesně vymezit, co vlastně telefonování po Internetu vlastně je, např. kde končí multimediální přenosy zvuku a kde začíná telefonování. Stejně tak je problematické regulovat zákony s teritoriální působností něco, co svou podstatou je nadnárodní (telefonování po Internetu obvykle přináší největší efekt právě při mezinárodních hovorech).
• Poučen iracionálností požadavku na legislativní zákaz internetové telefonie, svět spojů vyrukoval s mnohem logičtějším argumentem: veřejné telefonní služby, poskytované spojovými organizacemi, jsou ve většině zemí zatíženy nemalou daní, zatímco telefonování po Internetu nikoli. To je nesporný fakt, na kterém byl založen další pokus jak omezit internetovou telefonii: nechť je telefonování po Internetu zatíženo stejnou daní, jako telefonování klasické. Ani tento požadavek se nepodařilo prosadit, zejména z praktických důvodů: průběžně monitorovat, co právě obnáší data přenášená po Internetu (zda jde o „datový“ telefonní hovor nebo třeba něčí brouzdání světem WWW) je snad teoreticky možné, ale určitě ne prakticky realizovatelné. Režie, která by s něčím takovým byla spojena, by byla zcela absurdní a neúnosná.
• Třetím stádiem ve vývoji přístupu světa spojů k možnosti telefonování po Internetu bylo pochopení, že Internetová telefonie je zde a zůstane zde, a že nemá smysl proti ní bojovat – předvídavější subjekty ze světa spojů včas pochopily, že se zde vzdouvá další vlna, na které se mohou svést. Proto sami investují do rozvoje Internetu a do Internetové telefonie jako takové, a aktivně podporují trend, který se začíná zřetelně rýsovat na obzoru. Jde o postupné splývání hlasových a datových přenosů, resp. o splývání dosud oddělených sítí určených pro oba druhy přenosů (neboli o tzv. konvergenci).

Vraťme se nyní z „telekomunikačně vyspělého“ světa k nám domů. Osobně mi není známo, že by své stanovisko k internetové telefonii vyjádřil například náš SPT Telecom. První oficiálnější názor, který jsem v tomto ohledu zaznamenal, je od představitele Českého telekomunikačního úřadu. Jeho zástupce byl na nedávné konferenci Telespoj při jedné z diskusí dotázán na názor ČTÚ na internetovou telefonii. Jeho odpověď zněla celkem jednoznačně: ČTÚ se domnívá, že internetová telefonie porušuje exkluzivitu na veřejné telefonní služby, kterou u nás má SPT Telecom do konce roku 2000 (tj. do začátku roku 2001). Důležité přitom je, že nešlo jen o nepřipravenou a předem nepromyšlenou odpověď „z voleje“: představitel ČTU dodal, že již byli dotázáni jednou firmou, která chtěla na našem trhu distribuovat program pro telefonování po Internetu. Firma (která nebyla jmenována) se ČTÚ dotázala, zda je to OK, a dostala prý již výše naznačenou odpověď: že to podle názoru ČTÚ porušuje exkluzivitu SPT Telecom. Následovala celá sprška dalších dotazů – zda je například v pořádku volné šíření programů jako MS NetMeeting, se kterými také lze telefonovat púo Internetu. Odpověď byla poněkud váhavá, ale v zásadě konzistentní s předchozím stanoviskem: porušuje to exkluzivitu SPT. Na jiný dotaz, zda ČTÚ bude aktivně vystupovat proti Internetové telefonii (zda bude vydávat nějaké zákazy apod.) bylo odpovězeno v tom smyslu, že to není úkolem ČTÚ, která spíše povoluje než zakazuje.

Sám jsem se pak zeptal na to, co považuji za hlavní příčinu celého problému: na to, zda ČTU klade rovnítko mezi Internetovou telefonii a klasickou veřejnou telefonii, na kterou má SPT udělenu exkluzivitu. Pokud by tomu tak bylo, pak by stanovisko ČTÚ skutečně bylo logické a smysluplné. Odpověď, kterou jsem dostal na místě, byla opět poněkud neurčitá, ale vyložil jsem si ji jako kladnou.

Osobně jsem přesvědčen, že je velmi nesprávné klást ono rovnítko mezi internetovou telefonii a klasickou veřejnou telefonii (podobně jako není kladeno rovnítko například mezi mobilní telefonii na bázi GSM a telefonii „pozemní“). Pravdou je, že vše slouží stejnému účelu – tomu, aby lidé mohli komunikovat, aby spolu mohli hovořit – ale to je asi tak všechno, pak už nastupují jen samé rozdíly. Bude ale zřejmě dosti těžké přesvědčit našeho regulátora o tom, že internetovou telefonii nelze a hlavně nemá smysl házet do jednoho pytle s klasickou telefonií a aplikovat na ni stejná pravidla hry.

Nejbližší příležitostí pro veřejnou diskusi a konkrétnější dotazy na stanoviska ČTÚ i samotného SPT Telecom bude nadcházející Comnet. Prozatím si ale díky citovanému postoji ČTÚ můžeme připsat ještě jeden bod k výše uvedenému výčtu postupně se měnících názorů světa spojů na internetovou telefonii. Musíme jej zařadit úplně na začátek, jako úplně první „nástřel“. Jeho znění by nejspíše odpovídalo sloganu: "tvařme se, že už to je zakázané“.