Z Tróje až k informační společnosti

Sdružení pro informační společnost (SPIS) uspořádalo včera prestižní konferenci, pojednávající o roli veřejné správy v informační společnosti. Zaznělo zde mnoho zajímavých příspěvků, ale o těch skutečně důležitých věcech se zde moc nemluvilo.

Samotná konference proběhla včera, tedy v úterý 25. května, a to v krásně rekonstruovaném zámečku v pražské Tróji. V předvečer jejího konání pořadatelé uspořádali slavnostní galavečeři, kterou celá akce začala. S proslovem zde vystoupil místopředseda vlády Pavel Mertlík, který řekl dvě důležité věci: že příští týden by vláda měla projednávat nedávno vypracovanou Národní informační politiku (a dále to, že druhý den se samotné konference nebude moci zúčastnit, kvůli služební cestě).

Trojský zámeček

Očekával jsem, že druhý den se právě Národní informační politika stane zlatým hřebem programu. Že vystoupí někdo z jejích autorů a seznámí přítomné s obsahem tohoto dokumentu, neboť právě on by měl být naším fahrplánem na cestě k tomu, čemu se říká informační společnost. Očekával jsem diskusi nad informacemi, že vláda vidí takové a takové priority, hodlá udělat to a to, že orgány státní správy mají takové a takové záměry, že orgány samosprávy se potýkají s tím a tím atd. Stejně tak jsem očekával, že se konference bude podrobněji zabývat například připravovaným zákonem o digitálním podpisu, nebo velmi aktuální tematikou dopadů zákona o svobodě informací - co přinese do praxe, na úrovni státní správy i samosprávy. Další žhavá témata také klepala na dveře, jako například liberalizace trhu telekomunikací (národní telekomunikační politika, návrh zákona o telekomunikacích), problematika tarifů, podpora přístupu k Internetu, otázka výuky komunikačních a informačních technologií na školách, všeobecná osvěta atd. Realita ovšem byla mnohem skromnější.

Vladimír Mlynář

Asi nejvíce k meritu věci mluvil z našich tuzemských přednášejících pan Vladimír Mlynář. Právě on prezentoval v současné době zřejmě nejvýznamnější aktivitu SPISu, kterou je příprava paragrafovaného znění návrhu zákona o digitálním podpisu. Pokud jsem si správně poskládal dohromady všechny dostupné informace, vláda měla tento zákon v plánu až někdy za horizontem roku 2000. Poslanec Mlynář ale projevil ochotu "protlačit" takovýto zákon parlamentem mnohem dříve, pokud by jeho návrh byl včas k dispozici - no a právě toho se ujal SPIS, který požádal o vypracování návrhu paragrafovaného znění zákona dva právníky, kteří mají k této problematice asi nejblíže - pány Smejkala a Matese. Ti na předloze intenzivně pracují, a svou práci by měli dokončit do konce července. V polovině srpna by mělo být zahájeno veřejné připomínkové řízení, ale již prvního září by návrh měl jít do Parlamentu (takže pro veřejné připomínkování zbývá snad ještě méně než minimum času). Pokud jde o Úřad pro státní informační systém, kde také vznikal návrh stejně zaměřeného zákona, pak i zde zřejmě došlo k dohodě - ÚSIS zůstal u návrhu věcného záměru zákona, a na vývoji paragrafované verze spolupracuje se SPISem.

Ředitel ČTÚ David Stádník vyjádřil své obavy o to, zda nový telekomunikační zákon bude moci platit již od počátku roku 2000.

Poslanec Mlynář ve svém vystoupení zmínil i jednu zajímavou věc, ke které prý vznikající návrh směřuje - nejvyšší certifikační autoritou by podle tohoto návrhu měl být některý ze státních úřadů.

Jinou faktickou informací, která v příspěvku pana Mlynáře zazněla, bylo to, že prezident Havel by ve čtvrtek měl podepsat zákon o svobodě informací, který obě komory již schválily. O tomto konkrétním zákoně, který se státní správy a samosprávy i jejich cesty k informační společnosti bytostně týká, se ale jinak vůbec nejednalo. Přitom jednoho z autorů (pana Kužílka) jsem viděl mezi účastníky konference, a pro dalšího autora, senátora Žantovského, byla u registrace připravena vizitka.

Ivan Langer z ODS mínil, že s nástupem Internetu nastává soumrak politiků.

Z vystoupení ostatních našich řečníků jsem měl spíše smutný dojem. Vesměs se totiž pohybovali v rovině teoretických úvah o tom, že pomocí informačních technologií by se mnohé věci daly zlepšit, a že v IT asi nejspíše přeci jenom bude budoucnost. To je jistě významný posun oproti zase ne tak dávným sporům o to, zda informační technologie jsou příležitostí, nebo spíše hrozbou - ale konkrétních kroků vpřed, i viditelného odhodlání činit tyto kroky a vidět v nich prioritu, je pohříchu málo. Asi nejlépe to vystihnul následující (byť velmi krkolomný a stylisticky opravdu drsný) úryvek z příspěvku pana Jana Přikryla (ředitele Odboru hospodářské strategie při Úřadu vlády ČR), který na konferenci zastupoval nepřítomného místopředsedu Mertlíka:

Sebekriticky je třeba říci, že většina priorit zaměřených na tradiční průmysl či budování málo kvalifikované a málo budoucí adaptace schopné vzdělanostní struktury vytváří z České republiky zemi, která nepůsobí dojmem, ze by si byla vědoma toho, že technologická revoluce, ke které by se měla snažit připojit, není revolucí průmyslovou, jejíž čas i dopady dávno minuly, ale revolucí informační.

O reformě státní správy a samosprávy zasvěceně (a dlouho) hovořila prof. Yvonne Streckova, náměstkyně ministra vnitra.

Příznačný byl i následující moment: jeden ze zahraničních účastníků, pan Keith Chapple, končil své vystoupení promítnutím známého grafu z nedávné studie OECD (viz např. zde), podle které má ČR široko daleko nejdražší přístup k Internetu (vztažený k paritě kupní síly), a pobídkou "tak s tím něco dělejte". Svým způsobem na to zareagoval až poslanec Mlynář, který se původně chtěl vyptat místopředsedy Mertlíka, ale nakonec musel vzít zavděk jeho zástupcem Přikrylem: dotázal se, zda vláda chystá nějaké kroky ke zlevnění přístupu k Internetu. Odpověď zněla: nechystá.

Lesk galavečeře v konírně Trojského zámečku dosti kontrastoval s bídou našich snah směřovat k informační společnosti.

I to je odpověď, která o něčem svědčí - o cestě k informační společnosti se pak dá dlouho nezávazně diskutovat, ale jakmile by mělo dojít na věc, je nutné začít s překonáváním bariér, které tomu brání. Jednou z nich je právě cenová hladina telekomunikačních služeb, nutných pro přístup k Internetu. Další bariérou je vzdělanost a znalosti lidí - zde je třeba začít u škol a dětí a mládeže. Jsme široko daleko jedinou zemí, která se dosud neměla ani k vyjádření svého záměru připojit školy k Internetu do určitého data. Celá oblast vzdělávání, osvěty a podpory školství, která jistě také patří do kompetence státní správy a samosprávy, však zůstala mimo věcný záběr konference.

Průběh konference byl přenášen živě po Internetu. Přenos se odehrával přes bezdrátový spoj firmy InWay. Takto vypadala anténa.

Doslova jako hojivý balzám na bolavé koncepční rány působilo vystoupení místopředsedy Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, na téma "Katastr nemovitostí na cestě k informační společnosti". Tady to šlo ráz na ráz: začali jsme tehdy a tehdy, dosud jsme stihli udělat to a to, zbývá ještě to a to, no a hotové to bude tehdy a tehdy (konkrétně v prvním kvartále roku 2000, takže se máme na co těšit).