Proč se Ethernet jmenuje Ethernet?

Historie Ethernetu se začala psát počátkem sedmdesátých let ve výzkumném středisku PARC (Palo Alto Research Center) firmy Xerox. V té době zde probíhal vývoj osobních pracovních stanic s příznačným jménem Xerox Alto, již tehdy vybavených grafickým uživatelským rozhraním, a jedním z úkolů bylo i jejich vzájemné propojení a spojení s tiskárnami a dalšími periferiemi. Právě tento konkrétní úkol přitom dostala na starosti skupina lidí vedená panem Robertem Metcalfem.

Řešení, které tato skupina zvolila, dostalo nejprve název "Alto Aloha Network" - protože bylo inspirováno experimentální sítí Aloha, vyvinutou krátce předtím na Havajských ostrovech. Společným prvkem obou řešení byla všesměrová povaha šíření signálu, který měl za úkol přenášet data - v případě sítě Aloha na Havajských ostrovech se tento signál šířil v podobě rádiových vln vzduchem, zatímco v případě vznikající sítě "Alto Aloha Network" se tento signál šířil v podobě elektrických impulsů skrz tzv. koaxiální kabel. Podstatou všesměrového šíření přitom byla skutečnost, že vysílání jednoho uzlu "slyšely" všechny ostatní uzly, a proto nastával nepříjemný problém v situaci, kdy chtělo vysílat několik uzlů současně.

Ethernet je od éteru ….

Robert Metcalfe

Když měl Robert Metcalfe v roce 1973 sepsat pro své nadřízené výzkumnou zprávu, ve které by popsal výsledky práce své skupiny, rozhodl se změnit pracovní název vznikající sítě. Při hledání nového jména, pokud možno co nejvýstižnějšího, si vzpomněl na jednu dávnou epizodu z historie fyziky. Konkrétně na událost, která se ve světě fyziky odehrála přesně před sto lety, roku 1873 - právě tehdy totiž známý skotský fyzik James Clerk Maxwell publikoval svou matematickou teorii elektromagnetických polí, ze které vyplýval velmi zajímavý závěr: že elektromagnetické záření se šíří prostorem na vlnovém principu, tedy obdobně, jako například zvukové vlny vzduchem.

Původní náčrtek Roberta Metcalfa z roku 1973, se schematickým náčrtkem Ethernetu. Povšimněte si označení přenosového média jako éteru

Věda ale tehdy neměla vysvětlení pro představu, že by se takovéto vlny mohly šířit i nehmotným prostředím, například vakuem. A tak si fyzikové pomohli pracovní hypotézou o tom, že všude kolem nás existuje univerzální všeprostupující (a hmotná) substance, díky které se elektromagnetické vlnění může šířit úplně všude. No a této hypotetické substanci dali jméno éter. Poměrně záhy si ale samotní fyzikové dokázali, že hypotéza o existenci éteru není pravdivá - představu o možné existenci éteru poprvé vyvrátil slavný Michelson-Morleyův pokus, uskutečněný v roce 1881.

Náčrt Ethernetu z patentové přihlášky

Úvahy o existenci éteru se pak ze světa fyziky rychle vytratily, ale samotná myšlenka éteru naštěstí nezahynula úplně. Vzpomněl si na ni právě Robert Metcalfe, kterému připomněla nejzákladnější rys jím vytvářené sítě - tedy všesměrové síření signálu po koaxiálním kabelu. Proto původní "Alto Aloha Network" přejmenoval na Ethernet, ve smyslu "éterová síť".

Ethernet žije dodnes

Od roku 1973, kdy dostal své definitivní jméno, Ethernetu ještě nějakou dobu trvalo, než dostatečně vyzrál (cca v roce 1980). Poté se ale stal doslova stálicí na nebi přenosových technologií pro lokální sítě, a zůstává jí dodnes. Prošel mnoha vývojovými stádii - přizpůsobil se použití různých druhů kabeláže, včetně optických vláken a kroucené dvoulinky, byl desetinásobně a posléze i stonásobně zrychlen, a dostal i tzv. přepínanou (switchovanou) podobu, která se zcela záměrně odchyluje od původního předpokladu o všesměrovém vysílání. Přesto si ale Ethernet udržel své jméno až do dnešních dní, a nejspíše s ním bude ještě dlouho a úspěšně žít.