O rebalancování, Telecomu a Internetu

Dlouhodobější snahy našeho Telecomu o rebalancování tarifů, stejně jako nejnovější protest internetových providerů, nejsou nahodilými jevy. Jsou součástí obecnějšího trendu, který se projevuje i v dalších zemích. U nás je ale konkrétní vývoj přeci jen poněkud specifický.

Svět spojů a telekomunikací, pyšnící se telefonní sítí coby svým hlavním trumfem, má opravdu dlouhou historii. Již před drahnou dobou zde došlo k ustálení určitého "statu quo" a s nimi spojeným výnosů, zisků, práv i představ, legislativních opatření atd. V poslední době se ale objevuje několik faktorů, které hrozí změnit tento letitý status quo. Základem všech těchto faktorů je nebývalý rozvoj technologií - celý svět telefonů a telefonních sítí vznikl v době, kdy technologie byly drahé a málo výkonné, a tak jedním z výchozích předpokladů tohoto světa bylo to, že člověk se musí se svými požadavky přizpůsobovat možnostem technologií. S tím pak souvisí třeba i filosofie placení za poskytnuté služby - ve světě spojů je zvykem platit podle toho, jak dlouho něco používáte, a ne podle toho, co vám to přináší, jak je to pro vás užitečné apod. S postupem času se technologie staly výrazně levnějšími, jejich možnosti doslova explodovaly, ale filosofie jejich využití ve světě spojů se příliš nezměnila.

Jedním konkrétním důsledkem technologického pokroku je liberalizace ve světě spojů. Dokud byly technologie světa spojů vzácné a drahé, a měly také strategický význam, mělo jistou logiku provozovat je v centralizované podobě a chránit před "volnou rukou trhu", třeba i formou státem garantovaného a řízeného monopolu. Jakmile se ale příslušné technologie dostatečně rozvinuly a staly se běžnou obchodní komoditou, přestalo mít smysl provozovat je nadále monopolně - to vedlo k postupné liberalizaci trhu telekomunikačních služeb, a tudíž i ke změně "prostředí", ve kterém fungují tradiční telekomunikační operátoři. Tím padnul mýtus "provozní výlučnosti" tradičních subjektů světa spojů - ukázalo se, že stejné služby mohou pomocí stejných technologií poskytovat i jiné, nově příchozí subjekty, na plně konkurenčním základě.

Třetím faktorem je nástup alternativních technologií, které boří další mýtus - mýtus "technologické výlučnosti" ¨. Tedy představu o tom, že konkrétní služby je možné realizovat jenom prostřednictvím předem daných konkrétních technologií. Nejmarkantnějším příkladem je právě telefonování - tradičně se dalo telefonovat jen prostřednictvím klasické telefonní sítě, ale dnes již je možné telefonovat dalšími způsoby. Jednou alternativou jsou mobilní telefony, které sice mohutně ukrajují "pevným" telefonům ze společného koláče daného celkovou poptávkou po hlasových službách, ale na druhé straně ekonomika jejich fungování se od tradičních telefonních sítí zase až tak moc neliší. Revolučnější změnu přináší možnost telefonování prostřednictvím datových sítí a konkrétně po Internetu, kde ekonomika fungování je úplně jiná než v tradičním světě spojů. Svůj nezanedbatelný vliv mají i jiné služby datových sítí - například elektronická pošta snižuje poptávku po hlasových službách, protože také ona umožňuje lidem komunikovat pohodlně, rychle a efektivně.

Co to znamená pro telekomy?

Z pohledu tradičních telekomunikačních operátorů, nabízejících hlasové služby (tedy klasické telefonování), se tyto trendy projevují změnou poptávky po jejich službách. K největšímu poklesu poptávky dochází v oblasti dálkových hovorů (meziměstských a mezinárodních), kde vliv konkurence a alternativních technologií je největší, a zákazníci mají největší možnost výběru. Naproti tomu v oblasti místních hovorů je situace spíše opačná - konkurence je menší (ne-li žádná), a zvýšená poptávka po alternativních technologiích (například po přístupu k Internetu) zde dokonce vyvolává větší poptávku po místních hovorech.

Naprosto přirozenou reakcí telekomů (tradičních telekomunikačních operátorů, mezi které patří třeba náš SPT Telecom), je snažit se reagovat na změněnou poptávku takovým způsobem, aby zůstala zachována celková výše jejich výnosů a zisků.

K tomuto cíli se lze vydat dvěma odlišnými cestami. Jednou je snaha zvýšit ceny (tarify) tam, kde zboží (služby) jde dobře na odbyt, a naopak zlevnit tam, kde se prodává hůře. Převedeno do konkrétní reality to znamená zvýšit tarify za místní hovory, a naopak snížit tarify za hovory dálkové. Právě toto je podstata toho, co telekomy s oblibou označují jako "rebalancování" (doslova: obnovení balance, neboli rovnováhy, míněno rovnováhy svých zisků). Je to ale cesta dlouhodobě neudržitelná, protože působí proti směru vývoje poptávky - zdražením místních hovorů klesá poptávka po nich, a pro udržení stejné hladiny celkových zisků je nutné další zdražení, které ještě více přiškrtí poptávku atd. Před časem se touto cestou vydaly například naše vodárny. Je-li tato cesta schůdná, pak jen krátkodobě, pro subjekty které se nemusí příliš ohlížet kolem sebe na efekt a důsledky, které jejich chování přinese ostatním.

Druhá cesta vede přes zvětšení celkového koláče, ze kterého pak stačí ukrojit menší porci - tedy přes podpoření a zvýšení poptávky, snížením ceny místních hovorů. To sice sníží relativní výnosy a zisky, ale budou-li lidé více telefonovat, v absolutní velikosti se výnosy a zisky mohou nejen udržet, ale i zvýšit. Pravda, mohou ale nemusí, protože zde záleží na mnoha faktorech, včetně vstřícnosti k zákazníkům a podnikatelské odvaze. Na druhé straně pouze toto je dlouhodobě udržitelná cesta, kde je navíc šance získat podporu dalších subjektů - všech, kteří také mají zájem na celkovém zvětšování ono pomyslného koláče.

Evropská lekce

Drastické zvýšení tarifů za místní hovorné, se kterým přišel náš domácí Telecom koncem loňského roku, nebylo v Evropě ojedinělé. Nástup alternativních technologií a perspektiva faktické liberalizace zapůsobily obdobně i v dalších zemích Evropy, kde místní telekomy přišly pod pláštíkem nutného rebalancování se stejnými pokusy - například v Itálii, Španělsku, ale třeba také Maďarsku a dalších zemích.

Jelikož zdražení místních hovorů nejvýrazněji postihuje komutované uživatele Internetu, byli to právě oni kdo začal protestovat jako první. Prvotní vlna protestů přitom byla značně spontánní a namířená proti zdražení jako takovému. Zajímavé ale bylo, že v mnoha zemích přinesla již tato první vlna kýžený efekt - jakmile telekomy narazily na odpor veřejnosti, začaly měnit taktiku - v některých zemích se podařilo odvrátit již oznámené zdražení (například v Itálii), a jinde se podařilo dosáhnout hned určitého snížení (např. v Německu a Irsku), někde s příslibem dalšího snižování (ve Španělsku). V jiných zemích se naopak nepodařilo dosáhnout ničeho (např. ve Francii).

Druhá vlna protestů už byla mnohem koordinovanější a také přesněji zacílená. Bojovala totiž za úplné zrušení časově závislé tarifikace místních hovorů - což souvisí jednak s tím, že to mnohem lépe odpovídá povaze on-line služeb jako je Internet, a také to lépe vyhovuje ekonomice telekomunikačních operátorů, jejichž náklady na provoz telefonní sítě jsou prakticky nezávislé na počtu a délce hovorů. Tato druhá vlna měla podobu celoevropské stávky, které se poslední lednovou neděli zúčastnilo 8 zemí Evropy. I když organizace této stávky byla značně amatérská, přinesla některé velmi pozitivní výsledky. Ve Francii samo vedení France Telecom přišlo s nabídkou zavedení paušální tarifikace za místní hovory do Internetu, a ve Španělsku to bylo přislíbeno přímo státní správou. V Německu se tak stalo ještě před celoevropskou stávkou, díky konkurenci (paušální tarif nabídnul jeden z alternativních operátorů, Mobilcon).

Zkušenost z internetového stávkového hnutí ve zmíněných zemích Evropy naznačuje, že snahy místních telecomů o drastické zdražení místních hovorů byly jen jejich "prvním nástřelem", neboli prvním pokusem vydat se nejsnažší a nejméně náročnou cestou přenesení břemene na vlastní zákazníky. Jakmile se objevil dostatečně velký protitlak, příslušné telekomy prokázaly ochotu i k jinému řešení, výše popisovanému jako "druhá cesta" - tedy i toto řešení se pro ně ukázalo jako schůdné. Zajímavá přitom byla i korelace míry ústupků se schopnosti protestujících získat podporu nejvyšších mocenských kruhů (státní správy a politiků). Tam, kde starost o rozvoj Internetu a informačních a telekomunikačních technologií vzali za své představitelé státu (například v Irsku či Španělsku), tam byl tlak na telekom nejúčinnější a tam se podařilo dosáhnout požadovaného efektu rychle a relativně snadno.

Co u nás?

U nás se monopolní SPT Telecom vydal jednoznačně první z obou výše naznačených cest reakce na změněnou poptávku po jeho službách. Pod praporem rebalancování si prosadil drastické zdražení místních hovorů, způsobem který je podle mínění nezávislých odborníků v rozporu s tarifní politikou, stanovenou Ministerstvem financí. Nehledě již na nepěkný způsob, jakým Telecom vše prezentoval veřejnosti.

První vlna protestů měla u nás podobu aktivit hnutí Internet proti monopolu - v důsledku tohoto tlaku Telecom přišel s návrhem speciálního tarifu Internet99, o jehož výhodnosti pro koncové uživatele se dosud vedou vzrušené diskuse.

Důležité ale je, že u nás si protest uživatelů Internetu, a následně i protest uživatelů telefonů (iniciativy "Občané proti zdražování telefonů"), nezískal významnější podporu u státní správy ani u konkrétních politiků a politických stran. Vše skončilo u převzetí protestní petice a projednání na petičním výboru v parlamentu. Mezitím byla rozvířena kauza možného úplatku při privatizaci SPT Telecom, která vyústila v ustanovení hned několika vyšetřovacích komisí. Ty dosud nepřinesly žádný konkrétní výsledek - ale nejspíše se ani nezabývají tarifní politikou Telecomu a jejími důsledky na rozvoj telekomunikací a informačních technologií u nás, nýbrž pouze údajným úplatkem.

Pravdou je, že i představitelé státu se snažili nějak zasáhnout do dění v Telecomu. Ministr Peltrám se opakovaně snažil prosadit v nejvyšším vedení Telecomu změny z pozice většinového vlastníka, ale jeho snahy (například o prosazení svého člověka na post předsedy představenstva) nebyly dosud úspěšné. Osobně si netroufám odhadovat, zda by jím prosazované změny byly změnami k lepšímu či k horšímu, a zda by přinesly nějaký konkrétní efekt pro chování Telecomu k zákazníkům a jeho tarifní politiku.

Vše nasvědčuje spíše tomu, že náš Telecom úspěšně odolává všem vnějším vlivům, a podle mého názoru ještě nastupuje do dalšího útoku. Jeho nejnovějším cílem se stalo další "rebalancování", tentokráte ale chápané spíše jako ještě výraznější vychýlení rovnováhy, než její "narovnání" - a to na poli internetových služeb. Již dnes je to právě Telecom, coby provozovatel veřejné telefonní sítě, kdo nejvíce vydělává na komutovaném přístupu k Internetu - a to vlastně jednostranně, aniž by do něj investoval takto získané peníze (vezmeme-li za bernou minci jeho tvrzení, že z výnosů telefonních hovorů nijak nedotuje svou službu Internet On-Line).

Nyní vyšlo najevo, že Telecom prakticky znemožnil ostatním poskytovatelům připojení jejich snahu vyjít maximálně vstříc zákazníkům a nabídnout jim to, co je pro zákazníky nejvýhodnější - tedy výběr mezi "zvýhodněnou" tarifikací podle tarifu Internet99, a "nezvýhodněnou" běžnou tarifikací, která je u hovorů kratších 8 minut výhodnější. Podle toho, co tvrdí protestující provideři, by je takováto snaha vyjít vstříc zákazníkům přišla na neúnosně velké peníze (ač jim původně Telecom sliboval, že to bude stát jen únosné peníze, díky tomu že bude možné používat dvojí tarifikaci na jednom spoji).

K tomuto je potřeba přidat ještě jeden velmi důležitý aspekt - celý tarif Internet99 je postaven tak chytře, že uživatelská veřejnost stále ještě nedoceňuje jeho skutečný efekt. Tedy to, že někde trochu ubere, a jinde hodně přidá. Jinými slovy to, že chce-li mít průměrný uživatel z tarifu Internet99 opravdový přínos, musí mít možnost volby mezi oběma způsoby tarifikace a musí také dodržovat poměrně přísnou vlastní disciplínu - protože jinak při novém tarifu zaplatí ještě více než bez něj. Různé průzkumy ukazují, že uživatelská veřejnost jej stále ještě chápe jako univerzálně výhodný, a ne pouze jako někdy výhodný a jindy nevýhodný - což v očích veřejnosti staví Telecom do pozice zachránce Internetu, a příslovečného černého Petra vkládá do rukou protestujícím providerům.

Přitom je to podle mého názoru právě Telecom, kdo konkrétním nastavením technických podmínek pro zřizování tarifu Internet99 brání ostatním providerům, aby nabízeli výhodnější služby než nabízí on sám, skrze svou službu IOL.