Pedro Pick o privatizaci SPT: Neformální kolečko navíc

V zajímavém rozhovoru pro deník Právo se Pedro Pick vyjadřuje ke své roli při privatizaci SPT Telecom a volbě strategického partnera. Popisuje, jak po odevzdání všech nabídek následovalo ještě jedno neformální kolo. Hlásí se také k podílu na autorství tzv. akcionářské smlouvy, podle které strategický partner za svých 27 procent akcií získal faktickou vládu nad celým SPT Telecom.

Poněkud cizokrajně znějící jméno pana Pedro J. Picka se poprvé dostalo na přetřes v souvislosti s kauzou možného úplatku ve čtvrtek 7. ledna. Ten den totiž vyšel článek v Lidových novinách, který citoval následující názor Martina Mosingera: "Zástupce drobných akcionářů SPT Telecom Martin Mosinger říká, že Pedro Pick byl podle jeho informací zapleten do uplácení českých úředníků".

Ve zmíněném článku byl pan Pedro Pick označen jako konzultant, který pracoval jak pro bývalé Dybovo ministerstvo hospodářství, tak i pro společnost KPN. Večer pak celý národ tohoto pána viděl i v hlavní zpravodajské relaci ČT, jak nereaguje na dotazy televizního redaktora a demonstrativně si jej nevšímá (viz obrázek).

Hned druhý den vychází v denním tisku jeho upřesňující dementi - nepracoval pro Dybovo MH, ale stál v čele týmu (konzultační společnosti Arthur D. Little), který na objednávku jiné firmy (investiční banky J.P. Morgan) pracoval pro Ministerstvo hospodářství na privatizaci SPT Telecom (a to až do dokončení vstupu strategického partnera v červenci 1995). Od října téhož roku pak podle vlastních slov pracoval pan Pick pro konsorcium TelSource. (viz např. zde a zde ).

Velmi zajímavý rozhovor s panem Pickem přinesl páteční deník Právo (zde). Dovolím si z něj ocitovat závěrečný dotaz, který se týká přímo jádra problému - výběrového řízení na volbu strategického partnera pro SPT Telecom:

* Objevily se pověsti, že v průběhu soutěže někdo s nabidkami manipuloval a přinejmenším že informace o jednotlivých nabídkách se dostaly do rukou konkurence. Slyšel jste o něčem takovém?
Nemohu se vyjádřit k tomu, co lidé říkají. Ale protože jsem byl u toho, vím, že ještě potom, co byly odevzdány nabídky, jsme udělali takové neformální kolo, kde jsme se zeptali na některé nejasnosti v nabídkách. Abychom si byli úplně jisti, že jim správně rozumíme. Dovolím si příklad. Jedna nabídka třeba říkala, že první dva roky Telecom nebude potřebovat žádný marketing. Nebyl v organizačním schématu, a když jsme se uchazeče zeptali proč, řekl, že není třeba. Což nás dosti zarazilo. Jiná nabídka byla relativně nízká, ale byla velmi kvalitní. Tak jsme se zeptali, zda je to doopravdy jejich poslední číslo. Myslím, že péče privazizačního týmu byla velmi kvalitní a řídící výbor souhlasil s výběrem jednomyslně a ve vládě to potom bylo také jednomyslně.

Zatímco například společnost J.P. Morgan si dala tu práci a v MF Dnes pečlivě popsala (zde), jaká opatření doprovázela odevzdávání nabídek s cílem zamezit jakýmkoli manipulacím, pan Pick v rozhovoru pro Právo sám říká, že si po odevzdání těchto nabídek udělali "takové neformální kolo". Nepřipadá mi až tak nekorektní, když si hodnotitelé ex-post vyžádají vysvětlení něčeho, čemu nerozumí (pokud je to v souladu s propozicemi výběrového řízení). To by se ale nemělo týkat výsledné ceny! Jaký asi mohl být smysl otázky: "Tak jsme se zeptali, zda je to doopravdy jejich poslední číslo"? To jako chtěli říci, že by měli trochu přisadit? A co dalšího se řešilo v tomto dalším, "neformálním kole"?

Velmi zajímavá je i ta pasáž rozhovoru pro Právo, ve které pan Pick odpovídá na dotaz ohledně své role při přípravě privatizačních smluv. Cituji:

* Vy jste se podílel na všech smlouvách?
Ne, já jsem se podílel hlavně na akcionářské smlouvě, kde se de facto všechny věci shrnuly. Šlo o to, že strategický investor měl zaplatit za 27 procent Telecomu v hotovosti, zavázat se ještě k dalším investicím a službám a přijmout určité požadavky na kvalitu služeb. Potřeboval k tomu pravomoci, aby to mohl splnit. Na druhé straně česká strana neměla ztratit práva majoritního vlastníka podniku. Tato architektura byla dosti složitá.

* Klíčovým prvkem oné architektury je řídící výbor?
Ano. Čeští vlastníci mají v představenstvu šest z devíti křesel, ale v řídícím výboru má většinu strategický partner, který dostal tři z pěti křesel. Řídící výbor však věci spíše uskutečňuje, než aby dělal strategická rozhodnutí, která jsou v pravomoci představenstva.

Přitom "řídícím výborem" je zřejmě míněn tzv. provozní výbor (5 členný, se 3 zástupci strategického partnera) a zmiňovanou "Akcionářskou smlouvou" je zřejmě míněna v tajnosti držená smlouva (dostupná v plném znění zde), která předává faktické řízení SPT Telecom do rukou právě tomuto provoznímu výboru (a tím vlastně strategickému partnerovi).

Můj vlastní rozbor pravomocí tohoto provozního výboru jsem se snažil přinést v pátečním článku zde na Novinkách, takže jen připomínám: provozní výbor si sám sestavuje svůj plán činnosti (Roční podnikatelský záměr) a smí jej uskutečňovat bez souhlasu předsednictva, přičemž toto předsednictvo sice může vznášet vůči návrhu Ročního podnikatelského záměru své námitky, ale provozní výbor je nemusí akceptovat! Sečteno a podtrženo, z toho mi vychází, že předsednictvo má jen minimální možnosti mluvit provoznímu výboru do faktického řízení SPT Telecom. A pan Pick se hlásí přinejmenším ke spoluautorství smlouvy, která toto vše definuje. Jakpak se to asi slučuje s touto klauzulí Hlavních zásad telekomunikační politiky, které naše vláda přijala ještě v roce 1994:

Strategický partner akciové společnosti SPT Telecom bude v rámci akciové společnosti disponovat pravomocemi, odpovídajícími jeho majetkovému podílu.

P.S. Podle dalších informací z denního tisku zastával (resp. zastává) pan Pedro Pick také následující funkce:

• člen dozorčí rady investiční banky Patria Finance (viz zde)
• předseda představenstva Spolchemie (zvolen 8.1.1999) (viz zde]
• (bývalý) člen představenstva SPT Telecom (viz zde)
• člen představenstva Pražských pivovarů a pivovaru Radegast (viz zde]