Další část SPT Telecom prodána do zahraničí

V době, kdy se náš stát snaží upevnit svůj vliv v SPT Telecom personálními změnami v představenstvu a dozorčí radě, volí strategický partner účinnější cestu: přikoupením dalších 6,5 procenta akcií SPT si zajišťuje blokační minoritu.

Konsorcium TelSource se stalo strategickým partnerem SPT Telecom v roce 1995 poté, co za částku 1,32 miliardy dolarů (asi 35 miliard korun) zakoupilo 27 procent akcií SPT. Konsorcium TelSource přitom tvoří nizozemský národní Telecom (v roce 1995 pod jménem PTT Telecom Netherlands, dnes Koninklijke PTT Netherlands, zkratkou KPN, s 51% podílem v konsorciu TelSource), dále švýcarský Telecom (v roce 1995 pod jménem Swiss Telecom, dnes Swisscom, s majetkovým podílem 49 procent na konsorciu TelSource), a dále americká AT&T (s nemajetkovou účastí v konsorciu TelSource).

Koncem minulého týdne oznámil nizozemský KPN, že na pražské burze nakoupil dalších 6,5 procenta akcií SPT Telecom za cca 500 milionů guldenů (cca 8 miliard korun). Když se těchto 6,5 procenta akcií ve vlastnictví KPN přidá ke 27 procentům ve vlastnictví konsorcia TelSource (jehož je KPN majoritní součástí), vychází z toho 33,5% procenta akcií SPT Telecom v rukou jeho strategického partnera. To je sice o málo, ale přece jen více než jedna třetina akcií SPT Telecom, a tedy dost na to, aby vlastník tohoto balíku akcií mohl zablokovat veškerá rozhodnutí, ke kterým je zapotřebí souhlasu akcionářů, kteří vlastní akcie, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje dvě třetiny základního jmění společnosti (proto také označení "blokační minorita").

K čemu ale může být něco takového dobré? V sobotu 19.12. MF Dnes napsala:

"Tento podíl znamená, že KPN má ve spojení s TelSource jakožto menšinový akcionář zlepšenou ochranu. Od tohoto okamžiku je k některým zásadním rozhodnutím v rámci SPT Telecom potřebný souhlas KPN," uvádí ve svém prohlášení Ernst Moeksis z tiskového oddělení nizozemské firmy.

"Zvýšení podílu nákupem akcií na kapitálovém trhu není proti akcionářské smlouvě. Pokud by ovšem jejich podíl přesáhl 34 procent, nebudou mít ke všem akciím hlasovací právo," říká náměstkyně ministra dopravy pro telekomunikace Marcela Gürlichová. Navíc si podle ní nákupem 6,5 procenta dalších akcií TelSource nezajistí do konce roku 2000 žádná dodatečná akcionářská nebo manažerská práva. "Ta už jsou ostatně dnes mnohem větší než jejich akciový podíl," dodává Gürlichová.

ČLÁNEK IX
OMEZENÍ ZÍSKÁNÍ DALŠÍCH AKCIÍ STRATEGICKÝM PARTNEREM
Ustanovení 9.1: Omezení. Skupina Strategického partnera nezíská bez předchozího písemného souhlasu Fondu akcie ani jakýkoliv podíl na Akciích, které celkem převyšují třicet čtyři procenta (34%) základního jmění SPT.

Pravomoci strategického partnera (které jsou opravdu velké, leckdy téměř absolutní) přitom jsou v předmětné smlouvě stanoveny způsobem, který nezávisí explicitně na počtu akcií držených strategickým partnerem. Co tedy vlastně strategický partner tímto krokem získal? Není těžké si domyslet, o co tady jde - v době, kdy majoritní akcionář (stát, zastoupený Fondem národního majetku) veřejně deklaruje snahu posílit svůj vliv v SPT Telecom, nutně musí jít o protitah strategického partnera, který si zase posiluje svou vlastní pozici. Až dosud sice měl strategický partner podle utajované akcionářské smlouvy prakticky absolutní moc nad řízením SPT Telecom (prostřednictvím své majority v pětičlenném Provozním výboru), ale pokud by došlo na příslovečné "lámání chleba" (na zásadní rozhodování podle majetkových podílů), byl by strategický partner v nevýhodné pozici - se svými 27 procenty by nedokázal zablokovat ani taková rozhodnutí, která vyžadují dvoutřetinovou většinu hlasů akcionářů. Samotná akcionářská smlouva (resp. její verze zveřejněná na WWW stránkách IPM) sice žádné takovéto kroky vázané na dvoutřetinovou většinu nedefinuje, ale může tak činit některá z mnoha příloh této smlouvy, nebo může jít o důsledky jiných zákonů a norem, které se na chod a fungování SPT vztahují. Šéf nizozemského KPN to v již zmiňovaném článku MF Dnes řekl celkem na rovinu:

"Své blokační minority budeme využívat převážně při rozhodováních o kapitálové struktuře v SPT a tam, kde je při schvalování potřeba dvoutřetinové většiny," tvrdí šéf KPN Marten Pieters.

Co k tomu dodat? Snad jen to, že dosavadní kroky našeho státu působí dosti zmateně a amatérsky (připomeňme například veletoče ministra dopravy Peltráma, který nejprve požadoval hlavu generálního ředitele SPT, ale těsně před valnou hromadou změnil názor) a jejich efekt je přinejmenším neurčitý - například nové předsednictvo SPT se ještě nedokázalo sejít a zvolit nového předsedu. Naproti tomu akce KPN je vedena profesionálně a s jasným záměrem - zabránit českému státu prosadit zásadní rozhodnutí bez souhlasu strategického partnera.

Bessel Kok chce být více oslavován

Na závěr si neodpustím zmínku o jednom zajímavém článku, na který jsem narazil při shánění podkladů k tomuto textu a který úzce souvisí s jeho tématem. Jde o krátký článek, který vyšel v rámci zpravodajství na WWW serveru Patria a popisuje názory pana Bessela Koka, zástupce strategického partnera u SPT. Ten ve zmíněném článku vyjadřuje svůj podiv nad tím, že se SPT Telecom stal terčem útoků, a to zejména proto, že podle něj je SPT tak úspěšná firma - čímž zřejmě myslí snahu českého státu posílit svůj vliv v SPT. Pan Kok ve zmíněném článku také říká, že TelSource by měl začít požadovat větší uznání za své úspěchy - neříká ale už, na kom ho chce požadovat. Že by na uživatelích telefonní sítě v ČR, kteří by mu měli blahořečit za nejnovější úpravy tarifů?

Na závěr celého článku pan Kok uvádí příklad, kterým zřejmě chce dokumentovat úspěšnost strategického partnera u SPT. Říká, že za působení TelSource vzrostla tržní hodnota podílu českého státu v SPT Telecom o 33 miliard korun! Tím musel mít na mysli tržní hodnotu oněch 51 procent akcií SPT, které jsou stále v držení státu (resp. Fondu národního majetku).

Vím, že je dosti obtížné stanovit a srovnávat tržní hodnotu takovéhoto balíku akcií, ale právě uskutečněný odkup 6,5 procenta, uskutečněný na burze v plně tržních podmínkách, přece jen dává určitou představu. V roce 1995 bylo konsorcium TelSource ochotno zaplatit za 1 procento akcií SPT částku cca 1,3 miliardy korun (když 27 procent akcií odkoupilo za 35 miliard korun). Nyní bylo ochotno zaplatit cca 8 miliard korun za 6,5 procenta, což dává přibližně 1,23 miliard za jedno procento akcií. To je o něco méně než v roce 1995, kdy cena mohla být zkreslena snahou zvítězit v konkurenčním boji mezi ostatním i uchazeči v rámci výběrového řízení. Na druhé straně od té doby uplynulo už něco vody ve Vltavě a inflace nebyla nulová. Do SPT Telecom mezitím přiteklo obrovské množství peněz, v řádu desítek miliard (například výnosů z hovorného), které tento gigant měl nějakým způsobem zhodnotit (investovat).

Jak je pak ale možné, že tržní cena jednoho procenta akcií je dnes dokonce absolutně menší než byla v roce 1995? Kde se potom bere onen vzrůst tržní hodnoty podílu českého státu v SPT Telecom o 33 miliard korun, kterým se pan Kok ohání?

Možná ale, že je má úvaha o tržní hodnotách úplně scestná a chybná (ekonom skutečně nejsem). V takovém případě prosím laskavého čtenáře o případnou korekci (nejlépe formou reakce na tento článek).