První dojmy ze společného komuniké

Ne nadarmo se říká, že po bitvě je každý generálem. Pánové Neff, Lukačovič a Zandl to rozhodně neměli lehké, když vstupovali do jámy lvové k jednání s nesmírně silným protivníkem, a není moc vhodné je kritizovat za něco, co v zápalu pro dobrou věc nejspíše přehlédli, či v rychlém sledu událostí nestačili domyslet. Přesto se musím (alespoň sám za sebe) ohradit proti jedné velmi nešťastné formulaci ze společného komuniké na závěr prvního kola jednání.

Mám na mysli tuto formulaci: „Obě strany se shodly na tom, že internet představuje specifický produkt ve škále telekomunikačních služeb, a je tedy pro něj třeba najít i specifické tarifní řešení.“. Tuším co za touto větou stojí – požadavek protestního hnutí na to, aby Telecom uznal že komutovaný přístup k Internetu je specifický produkt, který si vyžaduje specifické tarifní řešení. Takto to alespoň prezentoval pan Neff ve čtvrtek 12.11. dopoledne, na tiskovce pro novináře v divadle Image, ještě před večerním jednáním přímo na SPT telecom. A je to požadavek správný, protože „telefonování do Internetu“ je skutečně něco jiného, než běžné „vykecávání se“, než obchodní hovory do zahraničí (které SPT zlevňuje), nebo třeba různé informační služby poskytované po telefonu. Pravdou je dokonce i to, že zde existuje velmi významný precedent: SPT Telecom již dokázal vyhovět jednomu velmi specifickému telefonnímu produktu, kterým je volání na nejrůznější erotické telefony – a je zajímavé, že zde se vůbec nevymlouval na nějaké technické problémy, na nedokonalost stávající sítě, na to že ještě všechny ústředny nejsou digitální, či na nutnost investovat do realizace specifického způsobu tarifikace miliardové částky, jako to činí nyní. Zásadní rozdíl byl samozřejmě v tom, že v případě přístupu k Internetu jde o změnu tarifikace směrem dolů, zatímco u erotických telefonů šlo o změnu směrem nahoru (řečeno velmi lapidárně).

Nicméně podoba, v jaké byl tento oprávněný požadavek zahrnut do společného komuniké, je přinejmenším velmi nešťastná, a obrací se naopak vysloveně proti původnímu záměru. Formulace „internet představuje specifický produkt ve škále telekomunikačních služeb“ totiž nerozlišuje mezi připojováním k počítačové síti jménem Internet prostřednictvím veřejné telefonní sítě (což je technická věc, kde jde zejména o technické a tarifní otázky, a kde SPT má velmi významné slovo coby monopolní provozovatel telefonní sítě), a mezi Internetem jako takovým, který můžeme chápat i jako médium (a kde existuje nesmírně mnoho otevřených otázek, zejména netechnického charakteru). Zmíněná formulace naopak deklaruje, že Internet je telekomunikační službou. Tedy produktem, který by podle této deklarace měl patřit do „jurisdikce“ světa spojů, se všemi jeho regulacemi, regulačními orgány, povolovacími řízeními, oprávněními, nařízeními atd. Pánové Neff, Lukačovič a Zandl, kteří se pod tuto nešťastnou formulaci nedopatřením podepsali, by jistě sami dokázali přesvědčivě vyargumentovat, že pravý opak je pravdou – že Internet se rozvinul do své dnešní podoby právě díky tomu, že není produktem světa spojů a jednou z jeho telekomunikačních služeb. Už i proto, že v něm panují zcela jiné poměry, mnohem liberálnější duch, a takové monopolní chování, jaké dnes předvádí SPT Telecom, v něm jednoduše není možné. Internet je produktem světa počítačů a je něčím, co rozhodně není „telekomunikační službou“ (je spíše informační službou, službou spočívající v poskytování obsahu atd., byť ke svému fungování využívá konkrétních telekomunikačních služeb – podrobnější vymezení by jistě vystačilo na samostatnou studii).

Internet jako takový rozhodně není telekomunikační službou – kdyby jí byl, spadal by do kompetence tradičních orgánů světa spojů, a například ČTÚ by pak měla co mluvit do vzhledu i obsahu všech WWW stránek, musela by homologovat WWW browsery atd. – ne, snad už to nemusím dále rozvádět, tak to opravdu není. Jde skutečně o nepříjemný „úlet“, který podle mého osobního názoru jde trochu na vrub i tomu, že „lidé kolem Internetu“ se dnes jen málo starají o jeho věcnou podstatu (například sami organizátoři protestního hnutí se nenamáhají rozlišovat mezi Internetem a internetem), a že kolem Internetu existuje mnoho otevřených otázek, pro které neexistuje jednoduché řešení. Jde například o právní statut Internetu, který formálně vzato ani neexistuje (mimo jiné jako subjekt který by mohl na sebe brát nějaké závazky či mít své vlastníky, zástupce, jednatele apod.). V této souvislosti je dobré si uvědomit, že ani pánové Neff, Lukačovič a Zandl nejsou ani vlastníky, ani zástupci Internetu (ani internetu jako média), a to ani toho českého – jsou pouze zástupci konkrétního hnutí, které vzniklo na protest proti určitému jevu (nestydatému chování SPT Telecom), a svou váhu a legitimitu mohou odvozovat pouze z reputace sebe sama jako osobností a z vyjádření podpory, kterou si dokáží získat od dalších subjektů (pomocí petice, přístupem provozovatelů WWW serverů atd.).

Na společném komuniké, jehož plný text najdete v těchto chvílích vyvěšený snad na každém rohu na Internetu, mne poněkud zarazily i další věci – například otázka negativních dopadů zdražení telefonních poplatků na Internet a jeho uživatele. Pouze se v úvodu konstatuje, že se o této otázce hovořilo, ale není zde uvedeno žádné konstatování (například v tom smyslu že by ty důsledky byly negativní). Z toho si odvozuji, že se obě strany neshodly ani v základním pohledu na tuto věc – nejspíše tedy SPT nepokládá důsledky svého počínání za negativní vůči Internetu.

Dále mne poněkud zaráží formulace v bodě 3: „Obě strany konstatovaly, že problematika tarifů pro internetovou službu musí zohledňovat názory a podmínky regulačních orgánů, jakož i ISP - poskytovatelů přístupu k síti internet.“. O uživatelích a jejich názorech a zájmech ani slovo – zřejmě opět nedošlo ke shodě o tom, zda mají být sledovány také zájmy uživatelů Internetu, nebo nikoli. Kdo prosazoval jakou variantu, již ponechám vaší představivosti. A co takhle zájmy všech uživatelů telefonních služeb, a ne pouze zájmy těch, kteří se k Internetu musí připojovat po telefonu?