Malá historická reminiscence

Výraznějšímu rozvoji dnešního českého Internetu brání existence jednoho nešťastného monopolu (monopolu SPT na telefonní služby). V krátké historii českého Internetu to ale není první případ tohoto typu - do poloviny roku 1995 bránil rozvoji českého Internetu jiný monopol.

Český Internet se začal doslova explozivně rozvíjet na přelomu let 1995 a 96, kdy do něj poprvé výrazněji vstupuje komerční sféra - objevuje se celá řada čistě komerčních Internet providerů, postupně se objevují nejrůznější služby (časem vzniká Seznam, Neviditelný pes, Mobil a další), a rychle rostou i počty uživatelů a nově připojovaných počítačů. Proč ale vše začalo až v té době, a ne dříve? Vždyť tehdejší Československo se k Internetu oficiálně připojilo již počátkem roku 1992! V dalších letech zůstal český Internet prakticky výlučně akademický a rozvíjel se pouze v míře, kterou dovolovaly relativně skromné prostředky resortu školství. Teprve na onom přelomu let 1995/96 začíná i do českého Internetu výrazně vstupovat komerční sféra a nastává onen doslova explozivní rozvoj. Co se ale odehrálo před oním přelomem let 1995/6 a způsobilo tak zásadní obrat?

Vraťme se na chvíli do roku 1990, kdy tehdejší federální ministerstvo spojů učinilo přesně stejnou chybu, jakou po letech zopakovala Klausova vláda i s ministrem Dybou: dospěla k závěru, že o rozvoj určitého sektoru služeb se nejlépe postará ve vatičce hýčkaný monopol, kterému nikdo nebude smět ani dýchnout na paty, a nikoli ostrá konkurence volného trhu. Tehdy se ale začínalo téměř od nuly, a cílem bylo podpořit rozvoj datových komunikací obecně, vytvořením celostátní veřejné datové sítě. Tímto úkolem byla pověřena společnost Eurotel, jako společný podnik Správy pošt a telekomunikací (ejhle, co ta zkratka původně znamenala) a amerických firem US West a Bell Atlantic. Aby EuroTel mohl v klidu pracovat, dostal do vínku monopol na veškeré služby spočívající v přenosu dat a poskytované jako veřejné (tj. komukoli). Konkrétně šlo o to, že Eurotel dostal tzv. exkluzivní licenci na poskytování těchto služeb, což v praxi znamenalo, že žádný jiný subjekt neměl šanci získat licenci na stejnou činnost. Tehdejší odůvodnění znělo velmi lapidárně: když nebude zajištěn monopol, nikdo sem nedá potřebné investice. Dnes, kdy tento monopol již dávno neplatí, u nás existuje vícero veřejných datových sítí. Takže se přeci jen našel někdo ochotný investovat do nich i bez monopolu.

Jak ale původní monopol na veřejné datové služby souvisel s Internetem? Velmi jednoduše: zajistit přístup k Internetu znamenalo přenášet odněkud někam data. No a vzhledem k existenci monopolu to nemohl dělat (pro veřejnost) nikdo jiný než Eurotel, se svou posléze vybudovanou sítí NexTel. Pikantní ale bylo, že sám Eurotel tehdy přístup k Internetu nenabízel, a to ani prostřednictvím svého NexTelu ani jinak (takže jeho monopol pouze bránil jiným, aby přístup k Internetu nabízeli). Jak ale potom vůbec mohl nějaký Internet v naší vlasti existovat?

Mohl existovat díky tomu, že exkluzivita Eurotelu se týkala veřejných datových služeb neboli služeb poskytovaných komukoli. Vedle toho bylo možné získat licenci na poskytování služeb spočívající v přenosu dat na neveřejné bázi - tedy pro uzavřenou, omezenou či jiným způsobem limitovanou skupinu uživatelů, podle konkrétního znění licenčních podmínek.

V tehdejší době existovali pouze dva provideři, CESNET a Conet. U akademického CESNETu bylo celkem přirozené, že se zaměřoval na akademickou obec a subjekty s ní spolupracující, a čistě komerční COnet měl ve svých tehdejších podmínkách pro poskytování přístupu k Internetu drobným písmem uvedeno, že tyto mohou být poskytovány pouze členům sdružení CSUUG (což byl tuším spolek čs. uživatelů Unixu, CS Unix Users Group). Chcete-li se dočíst něco podrobnějšího o tehdejším Internetu, doporučuji vám například tento svůj starší článek - v něm se dozvíte například to, kolik tehdy stálo připojení k Internetu pevnou linkou 64 kbps: COnet si tehdy účtoval 120 000,- Kč měsíčně, a CESNET jen přibližně polovinu této částky (s rozlišením, zda se jedná o čistě akademické uživatele, nebo o spolupracující komerční subjekt).

V polovině roku 1995 došlo poměrně nečekaně k zajímavé události: Eurotel, který vedle datové sítě Nextel provozoval i mobilní telefony (tehdy ještě pouze NMT), se dohodl s SPT Telecomem na tom, že mu předá celý NexTel (tj. síť jako takovou i svou divizi, která se o provoz této sítě starala) a dále se zaměří jen na provozování své telefonní sítě. S přechodem pod nového vlastníka však bylo nutné změnit i licenci, protože ta původní byla nepoužitelná (zněla na jiného provozovatele). Český telekomunikační úřad tehdy velmi rozumně udělil SPT Telecomu licenci novou, ale již ne-exkluzivní.

Komerční sféra na tento blesk z čistého nebe zareagovala s určitým časovým odstupem - pak se ale rozjela celá lavina nových žádostí o licenci na poskytování přístupu k Internetu, kterou již mohli zájemci u ČTÚ získat za normálních nediskriminujících podmínek. Časem dokonce ČTÚ odstranilo i povinnost nových providerů žádat explicitně o licenci, a nahradilo ji generálním povolením a oznamovací povinností.

Přesně to byl impuls, který tehdejší český Internet potřeboval ke svému rozvoji. Zvažte si sami, jak zapracovala vzájemná konkurence mezi providery a co to udělalo s cenami za připojení - samozřejmě šly dolů, a to hodně výrazně. Jistě, pomohl tomu i pokles cen datových okruhů, které si provideři musí sami pronajímat, ale i tento pokles byl způsoben liberalizací trhu v oblasti poskytování datových okruhů. Přitom ceny za připojení - alespoň ty jejich části, které se platí providerům - mají tendenci dále klesat. A teď si to sami srovnejte s tím, jak se vyvíjí ceny za samotné telefonování. Zlepšují se? Snad ano. Zlevňují se? Určitě ne!