QUO VADIS, DNS – po smrti Jona Postela?

Před časem jsem zde na Novinkách podrobně popisoval dění kolem systému DNS, a především kolem toho, jak se vláda USA chce zbavit posledních otěží Internetu, které stále ještě drží ve svých rukou. Vše mělo vyvrcholit koncem září, kdy mělo dojít k „předání moci“ do rukou nově vzniklé organizace. Ta ale dosud neexistuje, a navíc právě před týdnem zemřela jedna z klíčových postav celého dění – šéf organizace IANA, Jon Postel.

Připomeňme si nejprve ve stručnosti, o co jde (podrobněji viz odkazy na původní články zcela vespod). Jde o to, že správcem kořenového name serveru Internetu a faktických vládcem nad všemi doménami nejvyšší úrovně, je organizace jménem IANA (Interet Assigned Numbers Authority). Ta pracuje podle pokynů vlády USA, je od ní také financována, a mj. přiděluje konkrétním subjektům právo správy domén nejvyšší úrovně. Jedním z takovýchto subjektů je i firma NSI (Network Solutions Incorporated), která je na základě kontraktu s vládou USA správcem nejvíce zaplněné domény .com. Jde přitom o značně lukrativní záležitost (jen za posledních 30 dní NSI na registračních poplatcích vybrala na 18,6 milionu USD). Její kontrakt s vládou USA, na základě kterého provádí registrace v doméně .com, měl původně skončit v březnu letošního roku, ale byl prodloužen o půl roku, do konce září.

Již v loňském roce se přitom vláda USA vcelku moudře rozhodla zbavit se své dosavadní nadvlády nad Internetem a zejména pak nad tím, co zřejmě bude zdrojem největších kontroverzí – nad systémem registrací nových domén. Koncem ledna letošního roku vydala první verzi své představy (tzv. white paper) o tom, jak by měla vypadat nástupnická organizace, která převezme většinu stávajících pravomocí organizace IANA i firmy NSI. To narazilo na dosti tuhý odpor internetové veřejnosti a tak při druhé iteraci vláda USA počátkem června přišla s jiným návrhem (tzv. white paper) – nechť se internetová veřejnost dohodne sama na tom, jaká budoucnost bude nejlepší, resp. jak by měla vypadat nová organizace řešící důležité otázky kolem systému DNS. Lhůta byla do konce září, kdy měl vypršet stávající kontrakt s firmou NSI.

Termín necelých čtyř měsíců byl vskutku šibeniční, ale reakce na něj byla velká – zrodilo se mnoho všelijakých iniciativ, snažících se ukousnout pro sebe co nejvíce moci. Zřejmě nejreprezentativnější bylo sdružení International Forum on the White Paper (IFWP), které uspořádalo čtyři velké konference po celém světě (v Restonu ve Virginii, v Ženevě, v Singapuru a v Buenos Aires), a vše nasvědčovalo tomu, že právě zde dojde k potřebnému konsensu. Konkrétní závěry se ale rodily velmi obtížně, nejspíše proto, že IFWP se ukázalo být příliš velkým fórem, než aby se na něčem konkrétním dokázalo konstruktivně dohodnout.

Mezitím na představě nového řešení pracovala i organizace IANA, v čele se svým šéfem Jonem Postelem. Ten pravidelně zveřejňoval na Internetu své vlastní návrhy nové organizace, která měla převzít otěže Internetu do svých rukou (tedy spíše návrhy organizace IANA), a tyto návrhy přitom byly dosti podobné návrhům, které krystalizovaly v rámci IFWP (které ale nedokonvergovalo k jednotným konkrétním závěrům). Počátkem září dosti nervózní Ira Magaziner (prezidentský poradce pro IT a Internet a duchovní otec obou návrhů vlády USA) nakonec přiměl dvě nejvíce zainteresované instituce, organizaci IANA a firmu NSI, aby zasedly ke společnému stolu a vypracovaly společný návrh vycházející z původních samostatných návrhů IANA – fakticky tedy mimo celou internetovou veřejnost a nikoli jako příliš otevřený proces, po kterém volal červnový návrh vlády USA (v tzv. white paperu). Výsledek společné práce byl zveřejněn 17. 9., a i přes určité konkrétní protesty byl internetovou veřejností přijal v zásadě kladně. Všeobecně se soudilo, že toto je definitivní návrh, který se fakticky prosadí – který vláda USA přijme, možná ještě drobně upraví a pak fakticky naplní.

Pak ale zřejmě došlo k určité roztržce, jejíž přesnou podstatu bude muset historie teprve upřesnit. Nejspíše se „cukla“ firma NSI, která měla kvůli novému návrhu hodně co ztratit – koncem září je dosti nečekaně (a zřejmě kvůli silnému tlaku ze strany vlády) o týden prodloužen kontrakt NSI, a 2. října je pak zcela neočekávaně podán další návrh, tentokráte pocházející jen od organizace IANA (tedy návrh jednostranný, nikoli již společný i za NSI). Předmětem tohoto návrhu je i zřízení „nástupnické organizace“ za stávající IANA. Jmenovat by se měla ICANN (Internet Corporation for Assigned Numbers and Names), a měla by převzít jak stávající pravomoci IANA, tak i pravomoci NSI. V čele ICANNu by měla být devítičlenná rada, která by teprve zvolila definitivní vedení ICANN). Dnes již existuje dokonce i seznam navrhovaných kandidátů do tohoto „přípravného výboru“, ve kterém by měla zasednout například i u nás dobře známá Ester Dysonová.

Tento samostatný návrh organizace IANA se nakonec stal tím, co začala fakticky posuzovat vládní komise v čele s Irou Magazinerem (kromě tohoto návrhu se sešly ještě dva další návrhy, kterým ale není přisuzován větší význam). Přesně čtyři dny po odevzdání tohoto návrhu došlo k uzavření nového kontraktu mezi vládou USA a firmou NSI. Je platný do roku 2000, a tuto firmu zavazuje k „předání moci“ nové nástupnické organizaci (ICANN-u, i když v textu smlouvy je tato jmenována obecně jako „NewCo“). Dalším požadavkem tohoto kontraktu je vybudování takového technického řešení (zřejmě na principu sdílené databáze) pro provádění registrací v doméně .com, které by umožnilo faktické provádění registrací i jiným registračním subjektům. Tento systém má být uveden do zkušebního provozu již 1. března příštího roku a do plného rutinního provozu by měl přejít nejpozději k prvnímu červnu.