Není set-top box jako set-top box

Termínem “set-top box” se dnes označují zařízení, která se připojují k běžnému televiznímu přijímači a slouží jako jednoúčelový terminál pro přístup k on-line službám. Nejčastěji je jejich cílem zprostředkovat přístup k internetu, a to lidem, kteří nechtějí k tomuto účelu používat klasický počítač – což jsou a budou v největší míře domácí uživatelé.

Na obzoru jsou však i takové set-top boxy, které mnohem důkladněji splývají s televizí a jejím vysíláním, a dokonce zpětně působí na televizi jako médium – obohacují ji o nové funkce a také ji mohou učinit interaktivní.

Zařízení z kategorie set-top boxů, která se již začínají objevovat na trhu, jsou v zásadě jednoúčelové počítače bez vlastního monitoru a pro zobrazování svých grafických výstupů používají běžný televizní přijímač. Tím nejen snižují svou pořizovací cenu, ale současně i využívají určitého psychologického efektu – lidé mají tendenci chápat je jako další zařízení spotřební elektroniky (“příbuzná” televizi), a ne jako počítače, ze kterých má řada z nás stále ještě určitý instinktivní strach.

Pro většinu dnešních set-top boxů je dále typické to, že jejich “soužití” s televizním přijímačem je velmi jednostranné – set-top box používá televizní přijímač jen jako svou výstupní periferii (v lepším případě, není-li vybaven vlastní klávesnicí, slouží vyobrazení klávesnice na televizní obrazovce i pro zadávání textu). Důležité je, že nijak nevyužívá televizní signál, resp. televizní vysílání, neovlivňuje jednotlivé programy a jejich obsah atd. Nejvýstižnější je určitě představa, že jde o dvě “funkčně” a “obsahově” samostatná média (televizi a internet), která jsou uživateli zpřístupněna jediným zařízením (a to z konstrukčních a cenových důvodů a také kvůli psychologickému efektu na uživatele). Nic na tom nemění ani skutečnost, že set-top box je samostatná krabička, kterou si uživatel typicky položí na svůj televizní přijímač (odtud také označení “set-top box”, doslova “krabička na vrchu”). Stejně tak dobře by set-top box mohl být zabudován přímo do samotného televizního přijímače – podstatná je skutečně forma “soužití” obou médií, která si při použití set-top boxů “žijí každé vlastním životem” a vzájemně se neovlivňují ani neprolínají.

Set-top boxy právě naznačeného typu se u nás již objevily, ale prozatím jen na výstavách, nikoliv ve volném prodeji. Například na loňském Invexu vystavovala dva modely svých set-top boxů naše Tesla Television (Internet Box a SuperStation). Na nedávném veletrhu ITC zase sklízel obdiv set-top box WebSurfer od stejnojmenné firmy WebSurfer Inc.

Pokud jde o další funkčnost těchto set-top boxů, ta může být rozšířena o různé zabudované čtečky čipových karet pro potřeby e-commerce (hlavně pro nakupování po internetu) či o doplňky, které set-top boxu přidávají schopnost fungovat jako herní konzola (např. CD-ROM mechaniky, porty pro joysticky apod.).

Jak mohou spolupracovat?

Koexistence dvou velmi atraktivních světů, resp. médií – televize a internetu – v rámci jednoho logického zařízení (TV přijímače doplněného o set-top box) však doslova svádí k jejich vzájemnému prolnutí a sloučení jejich individuálních předností. Jakou principiální podobu by ale takovéto prolnutí mohlo mít?

Jednou zajímavou možností je využít distribuční kanály pro šíření televizních programů (tedy signály pozemních vysílačů, satelity, rozvody kabelových televizí atd.) i pro šíření “datového” obsahu. Tato myšlenka není nijak nová a byla realizována ještě v době, kdy se svět internetu teprve rodil – jde o teletext, resp. o data tvořící obsah teletextových stránek. Tato data jsou přenášena v době tzv. vertikálního zatemňovacího intervalu a televizní přijímač podporující teletext je interpretuje jako semigrafické znaky, které následně zobrazuje jako jednotlivé teletextové stránky.

Z pohledu datových přenosů přitom zmíněný zatemňovací interval (VBI, Vertical Blanking Interval) představuje datový kanál o rychlosti cca 14,4 kb/s, který vede od jednoho zdroje k velkému (apriorně neomezenému) počtu příjemců současně. Proč by ale po takovémto kanále měly cestovat jen dosti archaické semigrafické znaky teletextu? Proč by to nemohl být třeba HTML kód webových stránek?

Jistě, základním problémem této možnosti je jednosměrný charakter přenosu. Šlo by vlastně o jednosměrnou distribuci WWW stránek, byť k mnoha příjemcům současně, a tudíž i prakticky zadarmo. Chyběla by zpětná vazba a s ní tolik důležitá interaktivita, pro internet tak typická.

Prvním pokusem byl Intercast

Přesto ale existuje smysluplný způsob využití právě naznačené možnosti. Jde o technologii zvanou Intercast (což je zkratka od “internet” a “broadcasting”), kterou vyvinula firma Intel. Její podstatou je to, že datovým kanálem, který vytváří zmíněný zatemňovací interval, k uživatelům proudí WWW stránky související s právě probíhajícím vysíláním. Například jde-li o přenos hokejového utkání, mohou to být domovské stránku obou mužstev i jednotlivých hráčů, statistiky předchozích zápasů či jiné související informace včetně eventuálních reklam. Uživatel přitom sleduje přenos na zařízení, které je kombinací televize a počítače. Jeho displej je rozdělen na tři části, v jedné se průběžně zobrazuje samotný TV přenos, ve druhém je nabízen přehled WWW stránek, které “přitekly” a jsou na uživatelově přijímači k dispozici, a ve třetí části si uživatel promítá obsah té stránky, kterou si navolil (jako u běžného prohlížeče).

Technologie Intercast sice neudělala příslovečnou “díru do světa”, ale přece jen se určitým způsobem prosadila. Její softwarová podpora byla integrována mj. do operačního systému Windows 98 a našlo se i několik producentů obsahu (televizních stanic), kteří začali své vysílání doprovázet dalšími informacemi pomocí této technologie (z nejznámějších jde např. o MTV a její dceřinou M2).

Technologie Intercast však nebyla zaměřena vysloveně na set-top boxy – je orientována spíše na počítače a jejich uživatele, protože k příjmu Intercastu je zapotřebí speciální karta (kombinující i funkci TV tuneru). V principu ale nic nebrání tomu, aby podpora Intercastu byla integrována i do běžných televizních přijímačů kombinovaných se set-top boxy.

Další pokus: ATVEF

Jedním z důvodů, proč technologie Intercast “díru do světa” neudělala, může být to, že jde o proprietární řešení jedné jediné, byť významné firmy (firmy Intel). Kromě toho to bylo řešení přicházející jen z jednoho světa (světa informačních technologií a internetu), které nemuselo zcela vyhovovat potřebám a zájmům světa druhého (světa televize a producentů obsahu) a také dalších zainteresovaných stran – například výrobců spotřební elektroniky, telekomunikačních společností, kabelových operátorů a dalších.

Obrovský potenciál, který technologie Intercast alespoň naznačila, dal časem vzniknout jinému pokusu. Ten má za sebou již výrazně širší podporu mnoha velmi vlivných subjektů jak z “televizního světa”, tak i ze světa internetu, počítačů a telekomunikací. Jde o sdružení s názvem ATVEF (Advanced Television Enhancement Forum), ve kterém jsou zastoupeny mj. společnosti CNN, The Walt Disney Company, NBC Multimedia, Warner Bros, CableLabs, DirectTV, Sony, Intel, Microsoft a další.

Hlavní motivací tohoto sdružení je vytvořit společný standard, který by stanovil podmínky k tomu, aby současné možnosti televize a televizního vysílání byly obohaceny o nové funkce a vlastnosti včetně “prolnutí” televize se světem internetu a jeho službami. Důležitým momentem je deklarovaná snaha sdružení dosáhnout společného cíle nikoli vývojem nových standardů a řešení, ale naopak aplikováním již existujících řešení a standardů. Konkrétně jde například o to, že když bude někde někým vytvořen nějaký obsah, měl by být univerzálně použitelný bez toho, že by jej bylo nutné konvertovat či jinak převádět do jiné podoby. To se týká například i možnosti doplnit televizní program o další informace v podobě WWW stránek, jako to už činila technologie Intercast.

Sdružení ATVEF proto nevymýšlí již jednou vymyšlené, ale úzce spolupracuje s dalšími institucemi, jako je Digital Video Broadcasting (DVB), Advanced Television Systems Committee (ATSC), World Wide Web Consortium (W3C), a snaží se přejímat jejich standardy. První doporučení (ve formě funkčních specifikací), které sdružení ATVEF vydalo již v polovině loňského roku, proto staví například na použití HTML verze 4.0, JavaScriptu a kaskádujících style sheetů (CSS). Navíc zavádí taková rozšíření (například pokud jde o protokol HTTP či ukazatele URL), která jsou nutná pro fungování příslušných mechanismů v prostředí jednosměrných distribučních kanálů bez možnosti zpětné vazby.

Protože například protokol HTTP předpokládá obousměrnou komunikaci, připravil ATVEF verzi UHTTP neboli Unidirectional HTTP)). Součástí je i rozšíření mechanismu ukazatelů URL tak, aby mohly jednoznačně identifikovat například televizní programy, a bylo tak možné vkládat TV programy jako objekty do WWW stránek apod.

První set-top box připravený pro ATVEF

Ačkoli je doporučení ATVEF zatím velmi čerstvé a má pouze povahu předběžného návrhu, k němuž se ještě hledají připomínky, již se objevují první set-top boxy, které deklarují svou podporu tomuto vznikajícímu standardu. Faktem je, že právě set-top boxy (či televizní přijímače se zabudovanou funkčností set-top boxů) jsou hlavními “adresáty” řešení, která ATVEF připravuje.

Zmíněným ATVEF-ready set-top boxem je produkt jménem NetBox verze 3.5, který na nedávném CeBITu představila dosud nepříliš známá francouzská firma NetGem S.A. Podle dostupných informací je tento set-top box zajímavý i tím, že je postaven na Linuxu jako operačním systému. Kromě nezbytného zabudovaného modemu (v různých provedeních, pro běžnou telefonní síť, ISDN, rozvody kabelové televize či s rozhraním Ethernet), prohlížeče, čtečky čipových karet a dalších funkcí typických pro běžné set-top boxy obsahuje NetBox podporu i pro interaktivní televizní vysílání podle doporučení ATVEF. Jde například o možnost “obrazu v obraze”, prokládání televizního obrazu s WWW stránkami na obrazovce, příjmu informačního obsahu (WWW stránek) v době tzv. zatemňovacího intervalu a o další možnosti.