QUO VADIS, DNS?

Systém tzv. doménových jmen, který umožňuje používat v Internetu dobře zapamatovatelná symbolická jména jako třeba www.chipweek.cz, byl vyvinut ještě v dávné době akademické minulosti Internetu. Po technické stránce je dobře použitelný ještě dnes, ale co do "vlastnictví" a "rozhodovacích pravomocí" je původní model dnes již neudržitelný. Změny jsou na obzoru, ale rodí se postupně, v silných porodních bolestech.

Systém DNS (Domain name Systém) vzniknul proto, aby uživatelé Internetu nemuseli používat kryptické a obtížně zapamatovatelné číselné adresy jako 193.84.252.91, ale mohli se místo toho vyjadřovat pomocí mnohem lépe zapamatovatelných symbolických jmen (tzv. doménových jmen) jako je třeba již zmiňované www.chipweek.cz. Celý dnešní problém kolem systému DNS není ani tak kolem jeho faktického fungování, které si lze zjednodušeně představit jako překládání typu "jménu www.chipweek.cz odpovídá číselná adresa 193.84.252.91". Problém se systémem DNS vznikl kvůli právu zřizovat nové domény nejvyšší úrovně (ty nejvíce vpravo, v symbolických zápisech jako www.chipweek.cz či archiv.czech.net apod.), a následně kvůli právu zřizovat v rámci takovýchto domén nejvyšší úrovně (TLD, Top Level Domain) domény nižších úrovní (například doménu chipweek pod TLD doménou .cz). Zdaleka největší problém je v tzv. generické (neboli "nadnárodní" doméně .com, určené pro komerční firmy z celého světa. Zde je opravdu velká tlačenice, a za registraci nové subdomény se dnes platí (cca 50 dolarů). Vzhledem k tomu, že například právě v doméně .com již bylo registrováno více než 2 miliony subdomén, si lze domyslet o co zde doopravdy jde: o peníze. O zcela nový průmysl, průmysl registrací, který se sice teprve začíná rozvíjet, ale do budoucna by mohl narůst do nebývalých rozměrů, a již dnes se kolem něj začínaní objevovat nejrůznější vášně.

Co mají v rukou USA?

Historickým vývojem Internetu došlo k tomu, že v dnešní době má všechny klíče k rodícímu se průmyslu registrací ve svých rukou USA, resp. jeho vláda a státní orgány. Je to samozřejmě pozůstatek akademické minulosti Internetu, a vzhledem k pokračující komercionalizaci (přechodu do rukou komerčního světa) a hlavně internacionalizaci Internetu (který přestal být výhradně americkou záležitostí) se vláda USA rozhodla k velmi moudrému činu - k tomu, že se postupně zbaví veškerých otěží Internetu, které stále ještě má ve svých rukou.

Konkrétní podoba těchto "otěží" se přitom týká zejména systému DNS: vláda USA financuje fungování skupiny odborníků při univerzitě USC (University of Southern California) a jejímu Institutu informatiky (Information Sciences Institute, zkratkou ISI), která zhruba od roku 1987 používá označení IANA (od: Internet Assigned Numbers Authority, doslova: Internetová autorita pro přidělovaná čísla). Do její působnosti spadá mimo jiné přidělování nejrůznějších číselných identifikátorů, například čísel portů pro nejrůznější internetové služby (odsud také pojmenování IANA). Kromě toho ale patří k jejím pravomocem i přidělování správy domén nejvyšší úrovně konkrétním správcovským subjektům (a provozování tzv. kořenového name serveru, který "zná" všechny name servery domén nejvyšší úrovně). Organizace IANA je tedy tím, kdo drží v ruce klíč od možnosti vytvářet nové domény nejvyšší úrovně - ale dosud je IANA plně v "područí" vlády USA a fakticky vykonává její strategická koncepční rozhodnutí (je vládě USA podřízena, pracuje na základě kontraktu s ní a je jí také placena).

Další konkrétní "otěží" je správce "nejzalidněnější" domény .com, ve které je zcela zákonitě největší zájem o registrace nových subdomén druhé úrovně (a také potenciálně nejvíce konfliktů, plynoucích z různých sporů o ochranné známky, značky apod.). Správu této domény .com zajišťuje už po pět let firma NSI (Network Solutions Incorporated), a to opět na základě pověření vlády USA a kontraktu s ní. Tento pětiletý kontrakt měl skončit v březnu letošního roku, ale byl prodloužen o půl roku do konce září 1998.

První pokusy o změnu - ISOC a CORE

Prvním subjektem, který rozpoznal dlouhodobou neudržitelnost výše popsaného stavu, byla samotná organizace IANA a její ředitel Jon Postel. Byl to právě on, kdo zhruba před dvěma lety navrhnul značně rozšířit počet domén generických (tj. nadnárodních) nejvyšší úrovně, tak aby mohlo dojít k mnohem většímu "rozložení" zájmu, a tím ke zmírnění zátěže, která se koncentruje do domény .com. Jeho návrh na zavedení celé stovky nových generických domén nejvyšší úrovně byl ale jen jakýmsi prvním nástřelem, který vyprovokoval k akci reprezentativní Společnost pro Internet (ISOC, Internet Society). Ta záhy dospěla k závěru, že nemá dostatečnou morální autoritu k tomu, aby sama rozhodla o tak závažné věci jakou je budoucí podoba systému DNS, a tak se rozhodla vytvořit širší konsensus. Vyzvala ke spolupráci další zainteresované subjekty (mezi nimi například mezinárodní telekomunikační unii ITU či mezinárodní organizaci WIPO pro ochranu duševního vlastnictví), a všechny tyto subjekty dospěly po určité době jednání ke společnému konsensu, který vyjádřily jako tzv. memorandum o porozumnění (gTLD-MOU). Hlavním závěrem tohoto memoranda bylo konstatování, že adresový prostor vytvářený systémem DNS je veřejným vlastnictvím, a jako s takovým by s ním mělo být nakládáno - otevřených způsobem s jasně definovanými pravidly, která nejsou vůči nikomu diskriminující a nedávají nikomu právo monopolizovat si tento veřejný statek či na něm vydělávat. Přitom vznikla i konkrétní představa o tom, které nové generické domény nejvyšší úrovně by měly vzniknout:

Další konkrétní kroky pak následovaly poměrně rychle: bylo ustaveno sdružení subjektů které měly prakticky zajišťovat registrace (CORE, Council Of Registrars), a začalo se připravovat praktické řešení systému na provádění těchto registrací (šlo vlastně o velkou distribuovanou databázi, která se měla jmenovat SRS (Shared Registry Systém). Vše bylo naplánováno ke spuštění počátkem roku 1998, s malým skluzem pak na březen 1998.

Na scénu vstupuje vláda USA

Celé řešení, iniciované společností ISOC a dopracované do stádia technického řešení a vzniku organizace CORE, mělo samozřejmě i své nedostatky - například ten, že příliš nepočítalo s postoji vlády USA. Ta zase na oplátku nebrala tento směr vývoje příliš vážně, a sama pracovala na jiném.

První verzi svého vlastního návrhu předložila vláda USA veřejnosti 30. ledna letošního roku, jako tzv. Green paper - jde o návrh, který připravila skupina lidí v čele s prezidentským poradcem Irou Magazinerem, a který poměrně přesně definoval, co a jak se má stát: stávající roli USA převezme do svých rukou nevýdělečná organizace, registrovaná v USA a řídící se tamními zákony, která tak vlastně převezme do svých rukou řízení celého Internetu a rozhodování o jeho dalším vývoji. Šlo přitom o první pracovní verzi řešení, a vláda USA přímo vyzvala Internetovou veřejnost k reakcích a veřejné oponentuře. Reakcí se sešlo hodně, a kritizovaly zejména hodně americký styl celého řešení, který jakoby vůbec nebral v potaz nadnárodní charakter dnešního Internetu, a pak také příliš striktní formu, kterou se vláda USA snažila nadiktovat internetové veřejnosti svou vlastní představu. Součástí této představy bylo například to, že by mělo vzniknout pět nových generických domén nejvyšší úrovně (přičemž každá by měla mít svého výhradního správce).

Druhá, upravená verze se zapracováním připomínek byla publikována počátkem června letošního roku (jako tzv. white paper), a říkala již něco podstatně jiného: nediktovala již, co přesně a jak má být uděláno, ale pouze vyzývala internetovou veřejnost k tomu, aby sama dospěla ke konsensu o tom, jak má nové řešení vypadat (a tento návrh pak předložila vládě USA, která jej posoudí a uvede do života). Tedy jaká má být nová organizace, která teprve sama rozhodne o tom, zda a jaké nové generické domény nejvyšší úrovně vzniknou, kdo bude mít právo v nich zřizovat doménu druhé úrovně, podle jakých pravidel atd.

Těžké formování konsesu

Termín, určený vládou USA k nalezení všeobecného konsensu internetové veřejnosti a předložení návrhu definitivního řešení, byl vpravdě šibeniční - do konce září (kdy končí kontrakt NSI na správu doménu .com). Dění, ke kterému v důsledku této výzvy došlo mezi internetovou veřejností, tomuto šibeničnímu termínu odpovídalo - bylo vpravdě hektické, a to nejen díky letním vedrům a době prázdnin. Velmi rychle se objevilo mnoho zájmových skupin či nejrůznějších aliancí, které ucítily příležitost "promluvit" do velmi důležité věci a získat pro sebe třeba jen nějaké menší sousto z celého velkého koláče, který zde někdo nabízel.

Zřejmě nejreprezentativnější aliance, která na základě výzvy vlády USA vznikla, byla aliance International Forum for the White Paper (IFWP). Ta uspořádala čtyři velké konference po celém světě (jmenovitě v Restonu ve státě Virginia v USA, v Ženěvě, v Singapuru a v Buenos Aires), a jejího jednání ze zúčastnilo na tisíc opravdu reprezentativních osobností ze světa Internetu. Vše nasvědčovalo tomu, že právě zde, tedy na půdě aliance IFWP, se zrodí potřebný konsensus a vznikne návrh na nové řešení.

Nakonec ale vše dopadlo jinak, protože od IFWP nevzešlo nic konkrétního - nejspíše kvůli malé operativnosti tak velkého fóra osobností a subjektů, které zde prosazovaly často protichůdné názory.

Vznikne ICANN?

Situaci musela na poslední chvíli zachraňovat organizace IANA ve spolupráci s firmou NSI, zajišťující správu domény .com - tedy vlastně dva nejvíce zainteresované subjekty. Právě ty vypracovaly vlastní návrh, který společně předložily 17. září vládě USA, a současně jej zveřejnily. Tento návrh předpokládá vznik nového subjektu jménem ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers), který by převzal stávající pravomoci jak od IANA (zejména zřizování nových domén nejvyšší úrovně a správy kořenového name serveru), tak i od NSI (zejména správu domény .com).

Samozřejmě se ozvalo mnoho připomínek, včetně závažných námitek týkajících se zejména složení "dozorčí rady" nové organizace, její odpovědnosti, i některých nedořešených otázek finančních. Organizace IANA na některé tyto připomínky zareagovala a zapracovala je do nového návrhu, který podala 2. října (tentokráte již jako svůj vlastní návrh, nikoli ve spolupráci s NSI). Bylo to ostatně možné díky tomu, že termín 30. září mezitím byl o týden prodloužen. Návrh organizace IANA na zřízení subjektu ICANN přitom nebyl jediný, ale je všeobecně považován za jediný relevantní, na který vláda USA zřejmě bude reagovat a použije jej k faktickému předání svých "otěží Internetu". Podrobnosti návrhu organizace IANA jsou sice veřejné, ale přesto není dosud známo, co přesně z nich vláda USA přijme za své a co nikoli. V době psaní tohoto článku nebylo známo ani navrhované složení "dozorčí rady" společnosti ICANN, ale hovořilo se o několik tipech - například po známé autorce Ester Dysonové.

Další krok vlády USA na cestě k úplnému "předání otěží" Internetu se odehrál 6. října: vláda uzavřela nový kontrakt s firmou NSI na správu domény .com. Tentokráte jde o kontrakt dvouletý, a lze jej označit jako "přechodový" - zavazuje totiž NSI k tomu, aby uzavřela smluvní vztah s nově vzniklým subjektem (zřejmě ICANN-em) a postupně mu předala své pravomoci. Velmi důležitý je i požadavek nového kontraktu na to, aby NSI vybudovala a postupně uvedla do provozu technické řešení umožňující fakticky provádět registrace v doméně .com i dalším registrátorům (což je v zásadě stejné řešení, jaké původně prosazovala i organizace CORE).

Po uzávěrce: Jon Postel, hlavní představitel organizace IANA a autor návrhu na zřízení organizace ICANN, zemřel náhle 17. října při neúspěšné operaci srdce.