Další služby Internetu II.

Real-time services (služby fungující v reálném čase):

tímto termínem se obecně označují služby, které vyžadují současnou přítomnost a aktivitu komunikujících stran, a zprávy mezi nimi přenáší bez toho, že by tyto byly někde uchovávány (skladovány), a teprve později dále zpracovávány. Příkladem služby fungující v reálném čase (byť z prostředí mimo Internet) je klasický telefon, příkladem služby Internetu, která nefunguje v reálném čase, je například elektronická pošta. Internet nebyl z historických důvodů příliš dobře uzpůsoben pro provozování služeb fungujících v reálném čase - proto, že negarantuje průběžné přenosové zpoždění, ani jeho rozptyl (není totiž předem známo, jak dlouho se který "kus dat" zdrží v kterémkoli z průchozích uzlů). Z tohoto důvodu se rozvíjely spíše takové služby fungující v reálném čase, které nejsou tak citlivé na pravidelnost doručování svých dat.

 

Chat, talk (v doslovném překladu "pokec", "(roz)hovor"):

služba, která funguje obdobně jako telefon, ale pouze v psané formě - obě komunikující strany si svůj vzájemný dialog píší, přes klávesnice a obrazovky svých počítačů. Jde o službu, která může být provozována prakticky kdekoli, i v prostředí malých lokálních sítích. Jelikož jde o komunikaci pouze mezi dvěma účastníky, bývá obrazovka rozdělena na dvě části (dvě okna), a v každém z nich se (na obou obrazovkách) průběžně zobrazuje to, co jeden, resp. druhý komunikující účastník právě píše, znak po znaku.

 

IRC, Internet Relay Chat

služba Internetu, umožňující psaný dialog v reálném čase mezi apriorně neomezeným počtem účastníků. V rámci této služby existují tzv. diskusní kanály (channels), které jsou tematicky zaměřené a mohou být vytvářeny i dynamicky, na základě zájmu a momentální potřeby. Uživatelé se pak přihlašují k jednotlivým kanálům podle svého výběru (mohou se přihlásit i k několika současně), a tím se účastnit diskuse (a zase jí ukončovat, svým odhlášením se z kanálu). Své jednotlivé příspěvky (typicky jednořádkové vzkazy) pak zasílají do diskusního kanálu jako takového, s tím že jejich faktickými příjemci jsou všichni účastníci, kteří jsou momentálně přihlášení k příslušnému kanálu. Vzhledem k předem neznámému počtu komunikujících účastníků v každém kanálu přitom musí být samotné vedení dialogu řešeno jinak, než u služeb typu chat a talk - není možné zde rozdělit obrazovku na části, vyhrazené jednotlivým komunikujícím. Stejně tak není možné přenášet vzkazy průběžně znak po znaku. Místo toho jsou typicky jednořádkové příspěvky vždy sestaveny (napsány) celé u uživatele, a teprve pak jsou (jako jeden celek) odesílány do příslušného kanálu. Všem účastníkům diskuse se pak všechny takovéto vzkazy promítají do jednoho zobrazovacího okna, a aby se poznalo od koho pochází, jsou přitom uvozeny vhodnou přezdívkou svého autora (kterou si účastník může sám zvolit, v okamžiku přihlašování ke kanálu).

 

Web Chat, Web IRC

nevýhodou služby IRC je její samostatnost, neboli její vlastní specifický způsob fungování, založený na vlastních komunikačních protokolech, a vyžadující specializované IRC servery i specializované IRC klienty. Stejného efektu jako služba IRC - tj. možnosti "psané komunikace" v reálném čase, mezi více účastníky - však lze dosáhnout i prostřednictvím mnohem univerzálnějších služeb, konkrétně i prostřednictvím služby WWW. Princip je zde takový, že komunikující uživatel používá běžný WWW browser, a jeho prostřednictvím pracuje se stránkami, které mu zprostředkovávají příslušnou skupinovou diskusi. Své vzkazy (příspěvky) zapisuje do formuláře, který je pro něj na příslušné WWW stránce připraven. Stejným způsobem (prostřednictvím WWW stránky) mu jsou zobrazovány také jednotlivé diskusní příspěvky.
Nejednotné je prozatím označení takovýchto služeb - v praxi se nejčastěji používají názvy konkrétních produktů, resp. řešení, které tímto způsobem fungují.

 

Server push, client pull

k tomu, aby diskuse v reálním čase prostřednictvím služby WWW mohla vůbec fungovat, je nutné využít určitého technického triku. Problém je totiž v tom, že obsah WWW stránek, které uživateli zprostředkovávají průběh diskuse (obsahují text několika posledních příspěvků a formulář pro zadání vlastního příspěvku) musí být pravidelně obnovovány (osvěžovány). K tomu by stačilo, aby sám uživatel pravidelně (například každou jednu minutu) mačkal tlačítko reload (pro opakované načtení aktuální WWW stránky). Naštěstí toto ale není jediné možné řešení, a uživatele není nutné tím zatěžovat. Lze totiž dosáhnout i toho, aby se příslušná stránka "natahovala" opakovaně sama - lze k tomu použít hned několik mechanismů, souvisejících s fungováním protokolů HTTP a s možnostmi jazyka HTML, a lze je rozdělit na dvě hlavní skupiny: "server push" (kdy se o obnovu stará WWW server tím, že doslova "tlačí" novou verzi příslušné WWW stránky svému klientovi). Další možností pak jsou mechanismy typu "client pull", kdy si klient (přesněji: WWW browser) sám pravidelně a automaticky znovu stahuje příslušnou WWW stránku ze serveru.

 

Internet phone (internetový telefon)

další službou Internetu, fungující v reálném čase, je internetový telefon - analogie klasického telefonu, ovšem v plně digitální podobě a využívající k přenosu digitalizovaných zvukových dat přenosové možnosti Internetu. Jde o službu poměrně novou, protože dříve se příliš negativně projevovala skutečnost, že Internet negarantuje pravidelnost doručování jednotlivých částí přenášených dat. Dnes je fungování "internetových telefonů" možné jednak díky pokroku v technologiích komprimace (objemy přenášených dat mohou být menší), a také díky větší propustnosti přenosových cest v Internetu (ty stále ještě negarantují pravidelnost doručování, ale díky větší dostupné přenosové kapacitě je statistický vliv nepravidelností již únosně malý). Ustálená také není ani terminologie - značně obecné jméno "Internet Phone" dostal konkrétní produkt firmy Vocaltec, který byl prvním svého druhu a odstartoval celý nový segment trhu s produkty pro telefonování po Internetu. Dnes je pojem "Internet Phone" chápán spíše jako obecné označení druhu (typu produktu, pro potřeby telefonování po Internetu).

 

Videoconference (videokonference)

ještě dalším typem služby, fungující v reálném čase, jsou tzv. videokonference. Jak již jejich název nasvědčuje, přenáší živě nejen zvuk, ale i obraz. Zde proto jsou největší nároky na způsob fungování přenosových mechanismů, a právě zde se podstata Internetu, negarantující pravidelnost doručování dat, projevuje nejvíce negativně - nepravidelnosti v doručování jednotlivých částí obrazových dat by způsobovaly efekt, který lze přirovnat k nepravidelné rychlosti posunu filmového pásu (a tudíž k značně "trhavému" obrazu).

 

Multicasting (skupinové vysílání)

pro možnost přenosu videokonferencí po Internetu je velmi důležité, že většina jeho přenosových mechanismů funguje stylem 1:1 - přenáší nějaká data od jednoho zdroje k jedinému příjemci (s tím, že pokud by příjemců mělo být několik, bude se jednat o několik samostatných přenosů, a tudíž půjde i o patřičně násobnou spotřebu přenosové kapacity). Pro efektivní fungování videokonferencí, zejména pak těch, které mají charakter jednosměrných "přímých přenosů" po Internetu (např. přenosů z jednání nějaké konference) by bylo velmi výhodné, kdyby existovala nějaká možnost skupinového vysílání - tedy jednosměrných přenosů typu 1:n, kdy stejná data, pocházející z jednoho zdroje, jsou doručována více příjemcům současně. V odborné terminologii se tomu říká multicasting (kde "unicasting" je přenos k jedinému příjemci, neboli přenos 1:1, broadcasting je přenos ke všem existujícím příjemcům, a multicasting je přenos ke "skupině" příjemců, neboli jen k některým příjemcům). V Internetu je na možnost multicastingu v zásadě pamatováno (například existencí speciálních IP adres pro multicasting), ale praktická realizace nikdy nedoznala širší podpory.

 

MBONE (Multicast Backbone)

jedním konkrétním řešením pro potřeby "přímých přenosů" po Internetu je i virtuální síť MBONE. Je uzpůsobena potřebám přenosům z různých konferencí a zasedání, a snaží se minimalizovat objemy přenášených dat tím, že "hlas" přenáší "na živo" (v reálném čase), ale obraz přenáší spíše jako sérii statických snímků (například s obnovovací frekvencí jednoho snímku i několik minut). Logika je v tom, že obraz typicky zabírá stav tabule, na které účastníci píší (a který se zase až tak často nemění).