Další služby Internetu


Gopher: v době svého "mládí" měla služba World Wide Web velmi zdatného soupeře, se kterým musela bojovat o místo na výsluní a oblíbenost uživatelů - tímto jejím soupeřem byla služba jménem Gopher, vzniklá zhruba ve stejné době jako samotný Web. Obě služby přitom dostaly do vínku také přibližně stejné zadání : zprostředkovat pohodlný přístup k informacím, zejména textovým. Významněji se pak obě služby odlišily ve způsobu, jakým svého cíle dosahovaly: zatímco Web vsadil na hypertext, časem přidal ještě i podporu grafiky a vydal se cestou co možná nejvyšší uživatelské atraktivnosti (neboli cestou "balení" informací do maximálně atraktivního obalu, byť za cenu vyšších nároků na nejrůznější zdroje, včetně přenosových kapacit), Gopher se vydal spíše cestou skromnosti a šetrnosti - za cenu určité strohosti svého vzezření a celkově menší uživatelské atraktivnosti. Asi nejnázorněji to dokumentuje skutečnost, že Gopher nabízí svým uživatelům vždy jen jednorozměrná (lineární) textová menu, představující odkazy buď na další menu, nebo na koncové objekty typu dokumentů. Žádná grafika, žádné obrázky, žádné animace, ani žádné další ústupky lidské preferenci pro hezký obal, často i na úkor skutečně hodnotného obsahu. Praxe dala plně za pravdu uživatelsky atraktivní a na systémové zdroje značně neskromné službě World Wide Web, zatímco mnohem skromnější (ale také mnohem více strohou) službu Gopher odkázala do propadliště nezájmu. Na tom už nic nezmění ani dodnes trvající diskuse o tom, co vlastně jméno Gopher znamená: zda jde o termín, odvozený od slovního spojení "to go for information" (doslova: chodit si pro informace), nebo zda služba Gopher, pocházející z univerzity v americké Minnesotě, dostala jméno po tamním malém zvířátku, které je příbuzné našemu syslovi (jeho správné jméno, přeložené do češtiny, zní: pytlonoš kanadský). Stejně tak je ale "Gopher" i neformální přezdívka pro obyvatele Minnesoty (tedy pro "minnesoťana").

Veronica: jednou zajímavou odlišností služeb World Wide Web a Gopher jsou možné přístupy k vyhledávání v obou těchto službách - zatímco vesvětě WWW není apriorně zcela jasné, co a jak se má hledat (zda se má hledat v titulku stránky, v jejím těle, v jak se má nakládat s obrázky atd.), a v důsledku toho existují různé vyhledávací služby, které vyhledávají různým způsobem, v případě Gopheru je situace mnohem jednodušší: zde je předem jasné, že vyhledávat by se mělo v jednořádkových textových popisech, které představují jednotlivé položky systému menu služby Gopher. Prototaké služba Gopher má jednu "generickou" (hlavní) vyhledávací službu, s půvabným dívčím jménem Veronica, zatímco Web žádnou takovouto "jednu jedinou" vyhledávací službu nemá, a ani mít nemůže.

WAIS (Wide Area Information Service): další internetovou službou, která svého času vzbuzovala opravdu velké naděje, ale dnes je spíše zapomenuta, je služba WAIS. Jde vlastně o jakousi síťovou podobu plnotextových (fulltextových) vyhledávacích mechanismů, aplikovanou do prostředí Internetu. Umožňuje v zásadě to, co jiné systémy plnotextového vyhledávání, tedy prohledávání plných textů nejrůznějších dokumentů, a hledání nejrůznějších slovních spojení, klíčových slov, kombinací apod. Důležité přitom je, že se nemuselo jednat jen o textové dokumenty, ale v zásadě o cokoli, včetně třeba obrázků - samotná služba WAIS totiž "nešla dovnitř" příslušných dokumentů a nesnažila se interpretovat jejich obsah. Místo toho očekávala, že někdo jiný (nějaký jiný mechanismus, znalý obsahu dokumentů) sestaví potřebnou množinu indexů, popisující obsah dokumentu (např. klíčová slova a jejich výskyty). Sama pak tyto výsledky pouze "přebrala" a zaměřila se na to, aby uživatelé v nich mohli vyhledávat. Problém byl ale v tom, že "dosah" služby WAIS byl dosti omezen, vždy jen na jednotlivé "databáze" dokumentů (typicky: na to, co se nachází na nějakém jednotlivém serveru v Internetu), a naopak zde neexistovala možnost jakéhokoli "globálního" vyhledávání (neboli vyhledávání v rámci více serverů současně). Právě z tohoto důvodu pak služba WAIS později doslova "zašla na úbytě" - mezitím totiž výrazně stouply možnosti vyhledávacích služeb v rámci služby WWW, které sice prohledávají jen textové části WWW stránek, ale zato tak činí maximálně do šířky, neboli vyhledávají na všech WWW serverech současně.

FTP (File Transfer Protocol): jednou z nejstarších, a dodnes hojně používaných služeb Internetu, je i služba FTP pro přenos souborů, které za své jméno vděčí stejnojmennému protokolu (FTP, File Transfer Protocol), pomocí kterého se soubory fakticky přenáší. V praxi se možnost přenosu souborů využívá zejména k jejich distribuci z nějakého centrálního místa k určitému okruhu potenciálních příjemců, kteří si jednotlivé soubory podle své vlastní potřeby "stahují" (právě prostřednictvím protokolu FTP). Místo, kde jsou soubory soustředěny, je pak označováno jako FTP archiv. "Vstoupit" do něj a stahovat si z něj konkrétní soubory může kdokoli v dosahu Internetu, kdo je k tomu oprávněn - což znamená, že zná uživatelské jméno a heslo, pod kterým je nutné se k FTP archivu nejprve přihlásit.

Anonymous FTP (Anonymní FTP): klasické FTP archivy, vázané na znalost uživatelského jména a hesla, jsou vhodné například tam, kde firma chce zpřístupnit určité soubory svým zákazníkům - pak totiž není až takový problém je všechny obeslat a říci jim, pod jakým jménem a s jakým heslem se mají k FTP archivu přihlašovat. Jakmile ale půjde o takový FTP archiv, který má být přístupný skutečně komukoli "z ulice", a koho není z principu možné kontaktovat předem a potřebné přihlašovací údaje mu sdělit, bude všechno jinak. Pak totiž může nastoupit pouze dopředu známá konvence, které se přizpůsobí jak provozovatelé veřejných FTP archivů, tak i všichni jejich potenciální návštěvníci. Tato konvence samozřejmě existuje a spočívá v tom, že uživatel "z ulice" se přihlašuje pod uživatelským jménem "anonymous" (doslova: anonymní uživatel). Jako heslo pak typicky musí uvést svou adresu pro elektronickou poštu, která ale slouží výhradně pro evidenční účely (aby provozovatel archivu měl přehled o tom, kdo jsou jeho návštěvníci). Od přihlašovací konvence je pak odvozeno i pojmenování veřejných FTP archivů - říká se jim "anonymní FTP archivy".

Telnet: další "historickou" službou Internetu je i služba Telnet. Také ona, podobně jako FTP archivy, dostala své jméno podle protokolu, pomocí kterého funguje -zde jde o protokol Telnet, který umožňuje tzv. vzdálené přihlašování (anglicky: remote login). Jde v zásadě o to, že uživatel jednoho počítače, propojeného prostřednictvím Internetu s jiným (vzdáleným) počítačem, se dostává do stejného postavení, jako kdyby byl přímým uživatelem onoho vzdáleného počítače (jako kdyby seděl přímo u jeho terminálu). Dobré je to k tomu, aby si takovýto uživatel mohl pouštět a používat aplikace, běžící na vzdáleném počítači - neboli aby mohl pracovat "na dálku" na vzdáleném počítači (který se může nacházet na skutečně vzdáleném místě, třeba až na druhé straně zeměkoule). Tímto způsobem je možné využívat na dálku například výpočetní kapacitu vzdálených superpočítačů. Obliba služby Telnet byla dána především tím, že umožňuje provozovat "na dálku" prakticky všechny aplikace, dostupné "místním" uživatelům vzdáleného počítače, bez toho že by tyto aplikace byly nějak explicitně uzpůsobovány práci v síti, či dokonce jakkoli "věděly" o existenci sítě jako takové. Dodnes se prostřednictvím služby Telnet přistupuje například k různým rezervačním systémům, knihovním systémů apod., fungujícím v režimu host/terminál (zatímco například aplikace s architekturou klient/server nelze tímto způsobem provozovat.

Hytelnet: Jedním z největších problémů služby Telnet je značná roztříštěnost jejích zdrojů, neboli aplikací dostupných na nejrůznějších uzlových počítačích v rámci Internetu. Byť jsou většinou poněkud staršího data, je jich stále doslova nepřeberné množství, a je v nich skryto také velké informační bohatství, které by bylo škoda hodit za hlavu. Jednou z možných forem evidence zdrojů, dostupných prostřednictvím Telnetu, je i databáze jménem Hytelnet, umožňující vyhledávat na hypertextovém principu (odsud také její pojmenování).

předchozí část | první část | další část