USENET

News reader (čtečka síťových novin)

práce se síťovými novinami (netnews, též: USENET) v mnohém připomíná práci s elektronickou poštou - formát zpráv je dosti podobný, adresy diskutujících účastníků jsou naprosto stejné, ale přesto jsou zde i významné odlišnosti. Jiný je například způsob adresování příspěvků: zatímco v elektronické poště jsou příspěvky zasílány adresně, neboli na konkrétní adresy či skupiny adres, zde jsou jednotlivé příspěvky adresovány diskusním skupinám (newsgroups) jako takovým, aniž by bylo předem známo, kdo bude faktickým příjemcem zprávy. Další odlišností je pak i samotný způsob manipulace s jednotlivými příspěvky (ty se nepřenáší pomocí obvyklých "poštovních" protokolů jako SMTP a POP3, ale prostřednictvím specifického protokolu NNTP, Network News Transport Protocol). Kvůli těmto odlišnostem je pak nutné pracovat se síťovými novinami pomocí specifického klientského programu, tzv. čtečky síťových novin (news reader). Může přitom jít o samostatnou aplikaci, se svým vlastním uživatelským rozhraním, nebo může jít o čtečku zaintegrovanou do jiného produktu, nejčastěji do klientského programu elektronické pošty. Příkladem může být produkt Outlook Express firmy Microsoft, který v sobě kombinuje jak funkci poštovního klienta, tak i funkci čtečky síťových novin.

 

Thread (vlákno, linie diskuse)

diskuse v rámci jednotlivých diskusních skupin síťových novin mají velmi často charakter řetězové reakce - někdo vznese dotaz, či přijde s nějakým námětem, myšlenkou či jiným "začátkem", a ostatní pak na něj reagují. Vzniká tak celý řetězec příspěvků, které na sebe logicky navazují, a které tvoří tzv. thread (doslova: vlákno, ve smyslu: linie diskuse). Jednotlivé "threads" se obvykle poznají podle stejného předmětu (položky subject) - autor zde něco napíše, a reakce na jeho příspěvek pak začínají obvyklým Re:. Mnohé čtečky síťových novin přitom podporují thready, v tom smyslu že je dokáží rozpoznat a pak s nimi manipulovat jako s celkem - například zobrazit další příspěvek threadu, nebo označit celý thread jako přečtený, nebo jej tzv. "svinout" (zobrazit jen jeho začátek) apod.

 

Flame, Flame war

diskuse v rámci jednotlivých threadů se nemusí vždy odehrávat jen v ryze přátelském tónu. Kdekoli spolu komunikuje větší počet lidí, je docela dobře možné, že si občas "vjedou do vlasů", byť jen slovně. Někdy k tomu stačí jen velmi málo, a může to být zcela neúmyslné (zatímco někdy to naopak může být i úmyslné). Pokud nějaký takový příspěvek někoho "nadzvihne" natolik, že na něj ostře zareaguje, pak se jeho reakci říká tradičně "flame" (doslova: oheň). Následuje-li stejně podrážděná reakce původního autora, a celá "slovní přestřelka" mezi oběma diskutujícími, a někdy i v širším fóru několika "flamerů", jedná o tzv. flame war (doslova: ohňovou válku). V praxi, díky samotné podstatě síťových novin, mohou takovéto války trvat i dosti dlouho. Obvykle končí tím, že jejich účastníky zaujme něco jiného (neboli: dokud se nepohádají kvůli něčemu jinému). Ve většině diskusních skupin jsou takovéto slovní přestřelky považovány za nevhodné a nežádoucí, a ostatní účastníci se snaží své hádající kolegy různě "umravnit" - jedním z argumentů bývá to, ať si své přestřelky jdou vyřídit do specializovaných diskusních skupin (např. alt.flame), které byly zřízeny právě pro takovéto účely.

 

Netiquette (síťová etika)

prostředí síťových novin bylo tradičně místem, kde se prolínaly mravy a zvyky velmi mnoha lidí, s různým kulturním, znalostním i jiným zázemím. Je proto vcelku přirozené, že právě v prostředí síťových novin, alias USENEtu, se také začaly formovat první představy o tom, jak by se lidé při skupinových diskusích měli chovat (ale i mimo ně, obecně v celém Internetu). Tyto představy pak daly vzniknout nepsaným pravidlům, která se dodnes neformálně označují jako "síťová etika" (Netiquette).

 

Lurking&posting

součástí síťové etiky je samozřejmě i představa o tom, jak by se měli chovat lidé, kteří jsou v prostředí síťových novin a USENETu nováčky a teprve se seznamují s mravy, které zde panují. Jde například o to, zda je vhodné aby nováčkové okamžitě po svém "vstupu" začali aktivně přispívat do diskuse - představa je spíše taková, že nováčci by měli zpočátku spíše naslouchat diskusi, neboli pouze odebírat jednotlivé příspěvky v rámci konkrétních diskusních skupin - pro tuto činnost se vžilo označení "lurking" (doslova: "číhat, být na číhané"). Teprve později, po důkladnějším seznámení se s duchem a atmosférou konkrétní diskusní skupiny, mohou uživatelé sami aktivně přispívat do diskuse vlastními příspěvky (pro zasílání vlastních příspěvků se vžilo označení "posting").

 

FAQ

další, velmi praktické doporučení síťové etiky nabádá zkušené účastníky specializovaných diskusních skupin k tomu, aby průběžně udržovali základní "penzum vědomostí" z oboru, kterého se diskuse týká, a to formou dokumentu, který by obsahoval odpovědi na nejčastěji kladené otázky. Pro takovéto dokumenty se vžilo označení "dokumenty FAQ" (od: Frequently Asked Questions, neboli: často kladené otázky - i když ve skutečnosti jde o dokumentu obsahující odpovědi na takovéto otázky). S postupem času se dokumenty FAQ staly velmi populární, a to i mimo oblast USENETu a síťových novin, a staly se spíše synonymem pro specifický druh technické dokumentace, psané style otázka-odpověď. Pro nováčky, teprve vstupující do diskuse v rámci nějaké diskusní skupiny, pak platí základní pravidlo: než se budeš na něco konkrétního chtít zeptat, podívej se nejprve do dokumentu FAQ příslušné diskusní skupiny. Je totiž velmi pravděpodobné, že začátečnický dotaz byl již mnohokráte zevrubně prodiskutován, a v dokumentu FAQ jsou podrobně rozebrány příslušné závěry.

 

Emoticon

jinou oblastí, kterou se síťová etika pocházející z USENETu také zabývá, je i samotná konstrukce příspěvků - jak v nich například vyjádřit, že něco je míněno spíše jako žert, něco smrtelně vážně apod.? Zvláště pak, když formát příspěvků je "čisté ASCII", tedy jen písmenka bez háčků, čárek, a bez jakýchkoli barev, druhů písma, obrázků, ikon apod.? Časem se naštěstí ustálila určitá konvence o tom, jak v čistém ASCII textu vyjadřovat různé zabarvení hlasu či náladu pisatele - pomocí tzv. emotion icons, zkráceně "emoticons". Snad nejznámějším emotikonem je ten, který vyjadřuje veselost, dobrou náladu, resp. ležérnější tón, resp. pasáž míněnou spíše s nadsázkou či dokonce jako legraci. Jde o emotikon tvaru

:-)

a pro jeho správné docenění je dobré se na něj podívat s hlavou pootočenou o 90 stupňů doleva - už vidíte náznak usmívající se tváře? Pak jistě pochopíte, proč se právě tomuto emotikonu začalo říkat také "smiley" (od slovesa "to smile", aneb smáti se), a toto označení se posléze obecně vžilo i pro všechny emotikony jako takové. Druhým nejznámějším emotikonem je ten, který vyjadřuje rozladění a zklamání. Vypadá takto:

:-(

Různých emotikonů dnes existuje celá řada, a jejich používání dnes není výsadou síťových novin. S oblibou se používají i v rámci jakékoli elektronické (psané) korespondence, tam kde nejde jiným způsobem doložit emoce pisatele, tón jeho hlasu atd.

 

Quote (citace)

dalším, velmi užitečným zvykem, který také pochází ze síťové etikety vzniklé v USENETU, je zvyk citovat v reakcích na určitý příspěvek relevantní části originálu - ne celý příspěvek, ale skutečně jen ty jeho pasáže, které jsou relevantní a mají připomenout, na co pisatel reaguje. Obvyklým způsobem citace je odsazení citovaného textu o několik pozic doprava, a uvození každé řádky zvláštním znakem (nejčastěji pravou špičatou závorkou). Další související "užitečností" pak je vložení krátké hlavičky, typu "Pan XY dne 1.4.1998 napsal:", které má připomenout na co je reagováno, a píše se hned na začátek odpovědi, před citaci originálu. Většina čteček síťových novin, stejně tak jako většina poštovních klientů, takovouto možnost citace i automatického generování hlavičky nabízí.