Nové síťové technologie na Invexu

Na letošním Invexu byla prezentována celá řada zajímavých nových technologií - některé zde již byly přímo k zakoupení, jiné pouze vidění, ještě jiné pak byly teprve oznámeny, a další jen slíbeny.

Novým, perspektivním či již nastupujícím technologiím bylo na letošním Invexu věnováno jen málo prostoru - a to i přesto, že samotný Invex má ve svém podtitulu napsáno právě „veletrh informačních technologií". Inu, není to zřejmě jen Internet, koho si komerční sféra uzpůsobuje svým potřebám, zájmům, i svým „pravidlům hry". Také letošní Invex, celý jeho průběh a zejména pak jeho oficiální vyústění ve formě udělených ocenění, byl podle mého osobního názoru spíše výsledkem nesmírně složité pavučiny, utkané z jemných přediv obchodních zájmů, než důsledkem objektivního zhodnocení technologických trendů, oproštěného od výraznějších komerčních zájmů. Ale takový už je dnešní svět, a bylo by asi hodně naivní očekávat od něj něco významněji odlišného. Přijměte proto následující článek jako první nástin zajímavých technologií a trendů z oblasti počítačových sítí a komunikací, které byly na letošním Invexu patrné, z pohledu autora tohoto článku. K některým z nich se vrátíme podrobněji v samostatných článcích.

Možná přijde i síťový počítač

Velkým hitem nepříliš dávné doby byly síťové počítače, alias počítače NC (Network Computer). Hodně se o nich mluvilo i psalo, mnohé velké i malé firmy s nimi už už přicházely na trh a rozjížděly masovou výrobu, ale ve skutečnosti je skoro nikdo ještě neviděl, natož aby si je mohl koupit. Dnes to vypadá, že bublina síťových počítačů viditelně splaskla.

Na letošním Invexu byl k vidění jen jediný „klasický" síťový počítač, a to na stánku firmy Oracle (doprovázený téměř nulovou publicitou). Jiný velký propagátor síťových počítačů, firma Sun, svůj JavaStation nepředstavila ani na nepříliš vydařené Java Show (a pouze oznámila, že světová premiéra bude za několik dní v USA).

K vidění naopak byly dva jiné „síťové počítače", shodou okolností oba od menších a relativně méně známých firem:

• · Network Computer XL a XLS, firmy Boundless Technologies International, Nizozemí, který vystavovala firma Metrologie s.r.o. z Ostravy, a
• · HDS @workstation firmy HDS Network Systems, USA, který vystavovala pražská firma Netlink a.s.

Oba tyto síťové počítače přitom byly zajímavé tím, že kromě své orientace na fungování v roli skutečného počítače NC (vyhovujícího nedávno přijatému profilu NC počítačů) mohou fungovat i jako tzv. Windowsovské terminály, stojící „proti" aplikačnímu serveru Windows NT, na kterém jsou provozovány běžné „okenní" aplikace. Network Computer firmy Boundless Technologies za tímto účelem podporuje řešení pocházející od firmy Citrix (viz další odstavec). Naproti tomu druhý síťový počítač, HDS @workstation, používá jiné řešení, fungující na aplikační úrovni. Oba tyto počítače pak společně signalizují jeden velmi důležitý trend: že vývoj síťových počítačů se rozdvojuje, a dále se zřejmě bude ubírat dvěma samostatnými cestami: cestou maximálně laciného a jednoduchého „domácího počítače" (či „domácího informačního spotřebiče") , a cestou „síťového terminálu", který bude určen spíše pro kancelářské využití, a bude zaměřen hlavně na maximální snadnost své správy a systémové údržby. Do této druhé větve, která původně měla mít zabudovaný pouze vhodný WWW browser s podporou jazyka Java, se nyní prosazuje i zabudovaná podpora prostředků pro fungování v roli Windowsovských terminálů. Není divu, neboť právě tyto dvě funkce budou asi nejvíce požadovány v nastupujících Intranetech.

Windowsovské terminály

Princip „windowsovských terminálů", citovaný v předchozím odstavci, se objevil teprve dosti nedávno - například na letošním CeBIT-u jej prezentovala firma WYSE v souvislosti se svým terminálem Winterm. Podstatou řešení je zde úprava serveru na bázi Windows NT, který posílá příkazy k zobrazování svým terminálům, prostřednictvím speciálního protokolu - tím je protokol ICA, pocházející od firmy Citrix (která také vyvinula upravený systém Windows NT, prodávaný pod názvem WinFrame). Časem se pak objevila další řešení, založená na stejném principu, například systém Ntrigue firmy Insignia Solutions. Na letošním Invexu pak bylo k vidění jedno další řešení, s názvem Datapac WinFrame (pocházející od australské firmy Datapac). Velmi důležitým momentem jistě byl i fakt, že na jedné své prezentaci na Invexu firma Microsoft rozdávala účastníkům studii o možnostech a způsobu fungování Windowsovských terminálů (zpracovanou ostravskou pobočkou EIITE, European Institute of Information Technology Education). To interpretuji jako oficiální vyjádření podpory principu Windowsovkých terminálů ze strany Microsoftu.

Prvním vývojovým stádiem Windowsovských terminálů bylo zabudování potřebných terminálových funkcí do jednoúčelového zařízení (jednoúčelového terminálu), jakým byl například terminál Winterm firmy Wyse. Později se objevila i programová řešení, neboli realizace potřebného terminálu čistě programovými prostředky. Tato možnost má velmi důležité, a dosud zdaleka nedoceňované důsledky: umožní totiž plnohodnotné využití i takových počítačů, které již svými parametry nestačí na provozování nejmodernějších 32-bitových aplikací na „lokálních" Windows (ale stačí na provozování emulátoru, zatímco vlastní aplikace běží na dostatečně vybaveném serveru). Možnosti využití starších počítačů PC v roli Windowsovských terminálů (s využitím jednoduché „emulační karty") pak na Invexu předváděla již zmiňovaná firma Datapac.

Třetím vývojovým stádiem Windowsovských terminálů pak je výše popisované zabudovávání potřebných terminálových funkcí do síťových počítačů.

Kdy se dočkáme JavaChip-u?

Jedním z hlavních rozdílů mezi jazykem Java a technologií ActiveX firmy Microsoft je skutečnost, že programy (applety) jazyka Java jsou na cílových počítačích interpretovány, zatímco obdobné kusy kódu v rámci technologie ActiveX (tzv. controls) jsou již přeložené do spustitelného tvaru. Jsou pak sice vázány na konkrétní platformu, ale na druhé straně „běhají" výrazně rychleji, než interpretované applety jazyka Java (které zase nejsou vázány na žádnou konkrétní platformu). Přesněji: programy v jazyku Java jsou nejprve přeloženy do mezitvaru (označovaného jako tzv. byte-kód či P-kód), a teprve ten je přenášen na cílové počítače a tam interpretován.

Dočasné řešení, schopné výrazně zrychlit provádění appletů jazyka Java, je tzv. just-in-time kompilace. Lze si ji představit tak, že applet jazyka Java je při svém příchodu na cílový počítač co nejrychleji přeložen (zkompilován) do přímo spustitelného tvaru, a také skutečně spuštěn.

Nyní je ale na obzoru zásadní řešení problému pomalosti interpretace. Firma Sun totiž oznámila, že připravuje tzv. JavaChip, neboli mikroprocesor schopný přímo provádět programy v jazyku Java (přesněji: jejich byte kód). Odhady říkají, že by to mělo být až 20x rychlejší než současná interpretace byte kódu, a dokonce 5x rychlejší než dnešní just-in-time kompilace. Výsledný JavaChip by přitom měl být malý a laciný, tak aby jej bylo možné zabudovávat například do zařízení typu inteligentních telefonů, kávovarů, ledniček apod.

Modemy 56kbps pro běžné telefonní linky?

Jedním ze skutečných „trháků" letošního Invexu bylo ohlášení nových modemů pro komutované linky veřejné telefonní sítě, schopných dosahovat přenosové rychlosti až 56 kilobitů za sekundu. Tuto možnost již před nějakým časem signalizovalo několik firem, ale na Invexu ji ohlásila jen firma Microcom (u nás zastoupená firmou Fincom), která příslušnou technologii vyvinula společně s koncernem Rockwell. Na tiskovou konferenci přijel dokonce i výkonný viceprezident Microcomu, pan Lew Bergins, aby zde tuto novinku představil osobně.

Přiznám se, že sám jsem byl k avizované možnosti přenášet data po komutovaných linkách veřejné telefonní sítě rychlostí 56 kbps velmi skeptický - je to totiž ve sporu se zákony fyziky (podrobnější vysvětlení viz seriál „Principy počítačových sítí" v Chipweeku č. 40/96, str. 22). Na mé přímé dotazy, týkající se technické podstaty celého řešení, jsem sice na tiskové konferenci nedostal takové odpovědi, jaké bych si představoval, ale snad již tuším v čem je podstata věci: v tom, že to funguje jen s digitálními ústřednami, a že provozovatel telefonní sítě musí pro potřeby modemů 56 kbps odstranit umělé omezení šířky přenosového pásma na účastnických přípojkách (na 3,1 kHz), které brání dosahování vyšších přenosových rychlostí než cca 30 kbps (a má svůj původ v analogové telefonní síti, zatímco v digitálně fungující síti již není potřebné). Rád bych se k této problematice vrátil v samostatném článku, až dostanu od firmy Fincom slíbené podrobnější technické materiály.

Malý, ale náš ....

Za zajímavou a pozornosti hodnou novinku letošního Invexu považuji i původní český systém CallNet. Lze si jej představit jako další prezentační službu, jako určitého křížence mezi stanicemi BBS a službou WWW - ovšem ve svém vlastním, specifickém kabátě, navíc maximálně uzpůsobeném možnostem využití veřejné telefonní sítě, a s dokonale vyřešenou podporou češtiny (ostatně jak jinak, u původního českého produktu).

Smyslem systému CallNet je umožnit prezentaci nejrůznějších informací, a to co nejpohodlnějším a nejjednodušším způsobem. Dobře známý Web to připomíná v tom, že nabídka má povahu stránek: uživatel si nejprve v off-line režimu (z dříve stažené nabídky určitého konkrétního serveru) objedná ty stránky, které jej zajímají, a pak již nechá na systému CallNet, aby se k příslušnému serveru dovolal a objednané stránky dávkovým způsobem stáhnul. Poté může následovat ukončení telefonního hovoru (aby uživatelé stále jen nesypali své úspory do bezedné kasičky Telecomu), a možnost libovolného „brouzdání" takto staženými stránkami a jejich obsahem v off-line režimu - s případným přiobjednáním dalších. Podobnost se stanicemi BBS je pak v tom, že nabídky jednotlivých serverů jsou v zásadě samostatné (izolované), a nemohou být provázány takovým způsobem, jakým jsou provázány hypertextové stránky celosvětové pavučiny WWW.

Zamýšleným způsobem využití systému CallNet je zřejmě obecné šíření informací, například šíření aktualizací, katalogů, ceníků, poskytování uživatelského supportu, ale také osobní „publikování", navíc bez větších nároků na technické a znalostní zázemí, a s dokonale zvládnutou češtinou.

Měl jsem možnost si systém CallNet vyzkoušet ještě před samotným Invexem. Po technické stránce je vyřešen docela hezky, a neshledal jsem na něm nějakých významnějších funkčních či jiných nedostatků. Bojím se ale spíše jiné věci: jak uspěje malý český Web, třeba i chytřejší, propracovanější a koncepčně dobře přizpůsobený našim podmínkám, v konkurenci takového monstra, jakým je dnešní Internet a jeho WWW? Nepokoušel se před časem o něco podobného i Bill Gates, se svou sítí Microsoft Network? Marketingové i další možnosti Microsoftu byly nesrovnatelné s možnostmi tvůrců CallNetu, a přesto si i pan Gates se svou MSN s prominutím nabil ústa a raději se včas vrhnul na Internet. A přitom ne proto, že by jeho vlastní řešení bylo po koncepční a funkční stránce horší než Internet. Lidské myšlení je většinou hodně konzervativní, a před nepříliš známými novotami raději dává přednost tomu, co již důvěrně zná, byť to není zdaleka vždy to nejlepší co existuje.

Zabezpečené tunely Internetem

Na letošním Invexu samozřejmě nemohl chybět Internet - ten se zde vyskytoval snad ve všech možných podobách. Pokud jde o nové technologie a trendy, týkající se právě Internetu, pak zde jednoznačně převládala nabídka řešení z oblasti tzv. tunelování a vytváření virtuálních privátních sítí na přenosové infrastruktuře Internetu.

Jednou z vlastností Internetu, která se původně zformovala zcela záměrně, ale dnes je pociťována jako velký nedostatek, je sdílený charakter jeho přenosové infrastruktury a absence zabezpečujících mechanismů na přenosové úrovni. Jinými slovy: přenosové cesty, po kterých „běhá" Internet, nemají charakter privátních sítí (vyhrazených jen jednomu uživatelskému subjektu), a není příliš těžké odposlouchávat data přenášená Internetem a správně interpretovat jejich obsah. Tyto vlastnosti pak samozřejmě velmi vadí komerční sféře, která by ráda využívala Internet například pro propojování svých lokálních sítí, nacházejících se v geograficky roztroušených pobočkách, a pro spolehlivý (míněno: zabezpečený) přenos svých důležitých a důvěrných dat po nezabezpečeném Internetu.

Řešení, které právě naznačeným potřebám vychází vstříc, se nejčastěji označuje jako „tunelování". Jeho podstatou je vytvoření virtuálního kanálu („tunelu") či celé virtuální podsítě (soustavy „tunelů") v rámci přenosové infrastruktury Internetu a s takovými vlastnostmi, aby si uživatel mohl myslet, že patří jen a jen jemu (tak aby se jednalo o funkční ekvivalent skutečné privátní sítě, vybudované ze samostatných přenosových cest). Přirozeným doplňkem takovýchto „tunelů" je pak jejich zabezpečení, přesněji šifrování dat přenášených takovýmto tunelem, tak aby v případě odposlechu neměly pro nezasvěceného žádný význam.

„Zabezpečené tunely" na letošním Invexu vstavovala hned celá řada firem, a to v široké škále možných provedení: výrobci aktivních síťových prvků dnes nabízí možnost vytvářet tunely mezi jejich routery. Výrobci síťových operačních systémů zase nabízí možnost vytvoření zabezpečeného tunelu mezi svými síťovými servery (například mezi servery Windows NT), a ještě další výrobci pak nabízí tunely mezi samostatnými uzly, vyhrazenými pro roli „vstupních bran" do tunelů.

Důležité je přitom uvědomit si, že „zabezpečené tunely" nejsou to samé jako nejrůznější firewally, které zaznamenaly obrovský nárůst zájmu již na předchozím Invexu. Zatímco firewall je řešení sledující potřebu zabezpečení určité konkrétní sítě před neoprávněným přístupem z „divokého" Internetu, smyslem zabezpečených tunelů je bezpečné propojení geograficky roztroušených sítí prostřednictvím nepříliš bezpečného Internetu. Nejde tedy ani tak o náhradu či alternativu za firewally, jako spíše o jejich doplněk.