Neviditelný pes

V dnešním dílu Toulek již opustíme svět tištěných titulů, a vydáme do zcela nových končin. Do světa, který již za sebou netáhne zátěž rotaček, tun papíru, novinových stánků a problémů s distribucí, ale který naopak plně využívá možností elektronického publikování a přenosových schopností počítačových sítí.

Naše dnešní Toulky nemůžeme začít jinde, než u nejznámějšího tuzemského „čistě elektronického titulu", kterým je deník s názvem Neviditelný pes a s podtitulem „politický, rodinný a psí denní WWW list".

Ačkoli neznám přesnou historii vzniku „Neviditelného psa", troufnu si tipnout, že šlo o chytrý experiment - dát dohromady profesionálního publicistu a spisovatele (pana Ondřeje Neffa), se schopností pravidelně produkovat nemalé objemy čtenářsky atraktivních článků a s ambicemi „být slyšen", a z druhé strany technologii, která možnostem novodobého elektronického publikování vychází velmi dobře vstříc (tedy Internet obecně, a WWW konkrétně). Experiment se očividně vydařil, panu Neffovi zřejmě velmi zachutnaly možnosti Web-u, a jelikož vydržel těžko představitelnou řeholi každodenního publikování na WWW, mohl začít pravidelně vycházet první tuzemský „denní WWW list". O čtenáře nouzi nemá, jak o tom svědčí počítadlo přístupů na domovské stránce Neviditelného psa (na dnešním prvním obrázku [GIF1, URL1]).

Neviditelný pes skutečně začínal jako „noviny jednoho člověka", které si od příslovečného A až do Z psal pan Neff sám. Myslím si ale, že nešlo ani tak o experiment technologický, který měl prozkoumat možnosti Web-u jako internetové služby - šlo spíše o zjištění toho, jak může vypadat žurnalistika osvobozená od geografických, redakčních i dalších bariér, a využívající dnes již relativně běžně dostupných technických možností. Navíc žurnalistika „osobní" či „personální", stojící prakticky na jediném autorovi (a nezbytném „internetovém" supportu, který zde zajišťuje firma Internet CZ).

Současný Neviditelný pes však již není „novinami jediného člověka" - myšlenka vyzkoušet nové formy on-line žurnalistiky přilákala další autory, a tak mohl pan Neff kolem sebe soustředit celou skupinu spolupracovníků, a s jejich přispěním rozšířit Neviditelného psa jak o články dalších autorů, tak i o specializované rubriky. Takže dnes má Neviditelný pes ekonomicky zaměřenou rubriku (s příznačným názvem Skrblík), rubriku zaměřenou na filmovou kritiku (s názvem Hnidopich, viz sedmý obrázek [GIF7]), literární rubriku a některé další rubriky (viz text v levé horní části prvního obrázku). Lidé, kteří do Neviditelného psa přispívají, tvoří zajímavou „virtuální redakci" (podle vlastního vyjádření „redakci, nad kterou slunce nezapadá"). Jde totiž o lidi, kteří žijí na všech možných kontinentech (zatím s výjimkou Afriky a Antarktidy). Nevím, zda se všichni fyzicky potkali (spíše bych tipoval že nikoli), ale díky možnostem dnešního Internetu mohou spolu vydávat každý den čerstvé noviny.

Jednou z velkých předností Neviditelného psa je jeho aktuálnost. Příkladem může být reportáž z noční uzavřené předpremiéry filmu „Lid versus Larry Flint" dne 16. října, na které režisér Miloš Forman poprvé promítnul tuto svou novinku vybraným osobnostem české kultury. Reportáž z této události (prolnutá s recenzí předmětného filmu) pak v Neviditelném psu vyšla ještě to samé ráno, o několik málo hodin později (vidíte ji na dnešním druhém obrázku [GIF2]).

Jak již dává tušit samotný název „Neviditelný pes", najdete v něm často články věnované nejlepším přátelům člověka (tedy psům), a občas také články věnované počítačům jako takovým a zážitkům s nimi (viz čtvrtý obrázek [GIF4]). Hlavní obsahovou náplní Neviditelného psa ale jsou události „všeobecně politické", odehrávající se na domácí i zahraniční scéně, a pan Neff i jeho spolupracovníci je komentují s otevřeností a přímostí, jaká by v klasických tištěných novinách byla obtížně prosaditelná (viz třetí [GIF3] a šestý [GIF6] obrázek). Možná že i to je součástí experimentu - zjistit jak budou lidé přijímat „holou elektronickou pravdu", nezabalenou do přikrášlujících obalů a nedoprovázenou samolibými úsměvy nadutých politiků. A jakpak asi budou na takovýto druh životně explicitní publicistiky reagovat samotní politici? Nebo ještě obecněji: jak se zachovají, až skutečně pochopí co je Internet zač a jaké jsou jeho možnosti?

Seznam obrázků:

předchozí část | první část | další část