Tento článek vyšel v rámci zvláštní přílohy týdeníku CHIPweek, věnované uživatelskému pohledu na možnosti dnešního Internetu.
Článek byl doplněn vloženými boxy, které se po řadě zabývaly konkrétními příklady on-line nákupů zboží po Internetu a
hledání dovolené "na poslední chvíli".
Není to zase až tak dávno, co globální počítačová síť Internet prošla velmi důležitou změnou - z technického zázraku, určeného zasvěceným odborníkům, se stala záležitostí doslova masovou, přístupnou skutečně každému. Stalo se tak poté, co Internet převzala do svých rukou komerční sféra, a dokázala nabídnout jeho služby jako běžnou obchodní komoditu každému, kdo je ochoten a schopen si je zaplatit. Současně s tím se komerční sféra postarala i o to, aby se práce v Internetu maximálně zjednodušila, a nevyžadovala téměř žádné odborné zázemí ani povědomí o technikách a principech, na kterých je Internet vybudován. Tím se dveře do Internetu otevřely i obrovskému zástupu potenciálních uživatelů z řad lidí, kteří jsou odborníky na jiné věci, než na počítače, počítačové sítě a komunikace. Každý z těchto potenciálních uživatelů si ale dříve či později položí mnoho otázek typu: „a k čemu mi ten Internet vlastně bude?", „co mi doopravdy přinese?". No a jeho rozhodnutí o případném vstupu do báječného světa Internetu pak samozřejmě bude velmi záviset na tom, jaké odpovědi dostane.
Obr. 1.: Domovská stránka katalogu Edit
Současný stav rozvoje Internetu charakterizuje zajímavý paradox - jeho hlavním problémem již nejsou technologie a technická stránka fungování, ani záležitosti organizační. I když zde jisté problémy existují, jsou řešitelné, a jejich řešení je závislé především na dostatku peněz, resp. investic. Ty je komerční sféra ochotna poskytnout, ale pouze tehdy, pokud bude moci očekávat dostatečnou návratnost vložených prostředků - a tato je zase závislá na tom, jaký bude skutečný zájem o Internet, a zejména jak velký bude „odbyt" jeho služeb. No a ten je zase závislý na tom, zda a jak dalece lidé dokáží pochopit, co Internet skutečně je, k čemu a jak by jej mohli využít, a co by jim mohl přinést. Sečteno a podtrženo, o dalším rozvoji Internetu bude rozhodovat zejména všeobecná informovanost obrovské masy potenciálních uživatelů, jejich schopnost pochopit možnosti Internetu a jejich vůle akceptovat Internet jako něco, za co se sice platí, ale co jim také na druhé straně něco přináší a poskytuje.
Obr. 2.: Volby na Internetu
Všeobecná informovanost potenciálních zájemců o Internet ale nebývá vždy nejlepší, a to jak u nás, tak i ve světě. V nejrůznějších nabídkách, kterými se dnešní poskytovatelé internetových služeb doslova předhání a vzájemně trumfují, se sice dozvíte hodně o cenách za jednotlivé služby, ale již mnohem méně o tom, k čemu vám daná služba může posloužit. Pojďme se tedy pokusit o opačný přístup - pojďme si neříkat nic o cenách ani o konkrétních nabídkách konkrétních poskytovatelů, ale pojďme si naznačit na co všechno může být Internet vhodný, šikovný, či alespoň použitelný. A jelikož jde o oblast, kde vývoj jde rychle kupředu, budeme si říkat jak o tom, co je možné již dnes, tak i o tom, co se teprve začíná rýsovat na obzoru a bude obvyklé až za jistou dobu. No a hlavně se budeme na celou problematiku dívat očima „občana", a nikoli například očima podnikatele, který chce buď přímo podnikat prostřednictvím Internetu či přímo na Internetu, nebo alespoň chce využít Internet k podpoře svých podnikatelských aktivit. Ne že by takto zaměřené povídání nebylo zajímavé - vzhledem k omezenému rozsahu si jej budeme muset nechat na příště.
Internet jako prostředek komunikace
Obr. 3.: internetová trafika
Snad úplně každý, kdo kdy slyšel něco o Internetu, slyšel i o elektronické poště. A snad i o tom, co je hlavní předností elektronické pošty - že dokáže doručit zprávu třeba až na druhou stranu zeměkoule v čase, který se měří na minuty a vteřiny, a ne na celé dny jako běžná listovní pošta. Současně s tím ale elektronická pošta může libovolně dlouho „posečkat" - příjemce si může přečíst doručenou zprávu až tehdy, kdy se to hodí jemu, kdy on na to má čas, myšlenky, chuť atd. V tom je obrovský rozdíl třeba oproti telefonu, který vás nutí být na příjmu a být „ve střehu" tehdy, když se to hodí volající straně, ale vám už třeba moc ne. Významnou předností elektronické pošty je i její samotná elektronická forma, díky které je možné automatizovat mnoho souvisejících činností - například rozeslat jednu a tutéž zprávu na více adres současně, roztřídit došlé zprávy podle různých kritérií (a například ihned smazat takové zprávy, o které si nestojíte) apod.
Obr. 4.: MF Dnes, on-line
Prostřednictvím elektronické pošty můžete být v kontaktu se svými přáteli a známými, partnery a společníky, a leckdy i se svými konkurenty, protivníky, soupeři, odpůrci apod. Důležité je samozřejmě to, aby v dosahu elektronické pošty byla právě ta osoba, se kterou potřebujete komunikovat, a také aby svou elektronickou poštu skutečně četla a reagovala na ni - a zde se situace den ode dne zlepšuje. Například v akademické sféře (tj. mezi zaměstnanci a studenty vysokých škol) již je „na e-mailu" prakticky každý, a prakticky každý už je také zvyklý elektronickou poštu skutečně používat.
Obr. 5.: Domovská stránka Škody Mladá Boleslav
Pokud jde o podnikatelskou sféru, zde to ještě není tak růžové, ale i zde se již blýská na lepší časy - dnes už je „na Internetu" mnoho firem, a neustále jich přibývá. „Návyk" na skutečné používání elektronické pošty zde sice není ještě tak vysoký, ale mnoho jednotlivců i celých firem začíná přicházet elektronické poště skutečně na chuť. Časem lze očekávat, že velká část běžné obchodní korespondence bude moci být nahrazena korespondencí elektronickou, která je mnohem efektivnější a rychlejší než v dnešní ne-elektronické podobě. Pesimisté sice argumentují malou bezpečností elektronické formy, ale tyto obavy jsou mnohdy přehnané. Je dostatečně zabezpečený - vůči ztrátě, upadnutí do nepovolaných rukou apod. - běžný (nedoporučený) dopis? Nebo jak bezpečný vůči odposlechu je třeba běžný telefonní hovor? S těmito technologiemi a jejich omezeními se ale již lidé naučili pracovat, a sami volit mezi tím co svěří běžnému dopisu či co si dovolí říci po telefonu, a tím co raději řeší jinou cestou (třeba až mezi čtyřma očima). Tak proč by se lidé neměli naučit pracovat i s omezeními, která přináší elektronická pošta? Zvláště když tato omezení zřejmě budou postupně odstraňována, tak jak se bude dařit zabudovávat do elektronické pošty potřebné zabezpečovací mechanismy, mechanismy umožňující realizovat ekvivalent doporučené pošty apod.
Obr. 6.: Ministerstvo životního prostředí na Internetu
Perspektivně pak lze očekávat, že do elektronické podoby přejde i část „úředního styku". Jen si zkuste představit dobu, kdy bude možné komunikovat s nejrůznějšími úřady elektronickou cestou. Kdy už nebudete muset s každým dopisem, formulářem, žádostí či formulářem spěchat až na příslušný Úřad, zde čekat v dlouhých frontách a komunikovat s mnohdy ne zcela vstřícnými úředníky. Místo toho budete moci zaslat příslušnému úřadu svůj dopis elektronickou poštou, různé dotazníky vyplňovat interaktivně prostřednictvím služby WWW (jako tzv. formuláře ve WWW), apod. Úspory by mohly být obrovské - jak na nervové soustavě nás všech, tak i na ztraceném čase a na našich peněženkách, které již nebudou muset financovat tak velký úřednický aparát jako dnes.
Obr. 7.: Na Internetu je už i náš parlament
Praktická realizace této představy doposud naráží na nedostatečnou zabezpečenost a spolehlivost elektronických způsobů komunikace - ale to je technická záležitost, která se dříve či později vyřeší k všestranné spokojenosti. Horší to již bude s lidským faktorem. Budou elektronickou formu komunikace ochotni akceptovat a reálně používat skutečně všichni „občané", a skutečně všichni „úředníci"?
Něco z „úředního styku" je ale možné už i dnes. Například v USA již jsou „na emailu" mnohé orgány státní správy, včetně samotného Bílého domu, a občané se na ně tedy mohou obracet i elektronickou poštou. Totéž platí třeba i pro všechny senátory a kongresmany, kterým jejich voliči také mohou psát elektronickou cestou.
Obr. 8.: Jak probíhalo hlasování v parlamentu?
U nás si na něco takového asi ještě chvilku počkáme. Možnost interaktivní elektronické komunikace mezi občanem a úřady u nás zatím prakticky neexistuje. Co se však již začíná objevovat, je snaha státní a veřejné správy alespoň o jednosměrné zpřístupnění různých informací elektronickou cestou, prostřednictvím Internetu a služby WWW. Již dnes se například můžete po Internetu dozvědět, jak hlasovali jednotliví poslanci v Parlamentu, jak dopadly volby apod.
Obr. 9.: Zpravodajství ČTK na Internetu
Elektronická pošta a komunikace mezi dvěma subjekty samozřejmě nejsou jedinými možnostmi, které dnešní Internet nabízí. Samotná elektronická pošta je služba, vedle které existují i četné další služby využitelné pro komunikaci - stačí jmenovat například elektronické konference, síťové noviny (tzv. netnews, USENET), službu IRC (Internet Relay Chat), videokonference, nebo třeba tzv. internetový telefon.
Obr. 10.: Kulturní přehled on-line
Například elektronické konference a síťové noviny jsou příkladem služeb, které umožňují současnou komunikaci většího počtu subjektů, tedy komunikaci skupinovou, resp. elektronickou formu skupinové diskuse. Chcete-li být v aktivním kontaktu s lidmi, které zajímají stejné věci jako vás, vyměňovat si s nimi své poznatky, diskutovat, nebo třeba jen poslouchat názory jiných, jsou tyto dvě služby doslova k nezaplacení. A ať už je váš zájem jakkoli specifický či úzce zaměřený, v obrovském Internetu máte velkou šanci najít někoho, koho bude zajímat to samé co vás. No a komunikace s lidmi, které zajímá to samé co vás, může být vynikajícím zdrojem informací, poznatků i inspirace. Například už jen proto, že v rámci takovéto skupinové diskuse se můžete podělit s ostatními o své zkušenosti, dojmy či problémy, můžete si vyposlechnout jejich názory, rady či zkušenosti, získat nová doporučení apod. Tím už jsme se ale dostali od Internetu jako prostředku komunikace k Internetu jako zdroji informací.
Internet jako všeobecný informační zdroj
Obr. 11.: Domovská stránka filmového festivalu Karlovy Vary
Dva příklady, ke kterým jsme dospěli v předchozím odstavci - tj. zveřejňování informací orgány státní a veřejné správy, a skupinové diskuse jako zdroj informací - jsou jen konkrétními příklady mnohem obecnějšího trendu. Trendu vedoucího k tomu, že Internet se stává všeobecným informačním zdrojem, schopným poskytovat informace nejrůznějšího charakteru, významu, obsahu i formy.
Poopravme si ale tuto představu, dokud je ještě čas: není pravda, že Internet jako takový je skutečným zdrojem informací. Ve skutečnosti zde Internet funguje pouze jako prostředník, jako kanál skrz který informace proudí od jejich poskytovatele k jejich „konzumentovi". Pro ještě lepší dokreslení si představme analogii s listovní poštou - když vám pošta doručí nabídkový katalog firmy XYZ, kdo je skutečným zdrojem informací které jste takto získali? Zřejmě ne Česká pošta, ale firma XYZ, která katalog připravila a vydala. No a stejně je tomu i v Internetu.
Obr. 12.: Katalog firem Agent
Důležité je pak uvědomit si i to, že zdrojem (poskytovatelem) informací se může stát skutečně kdokoli, kdo má přístup k Internetu. Po technické stránce je to poměrně jednoduché, a pro zpřístupnění vlastních informací nejsou zapotřebí žádná povolení, schválení, ani zde neexistuje žádná jiná regulace. Své informace, navíc zabarvené svou vlastní interpretací a svým vlastním pohledem na věc, tak může na Internet umístit kterákoli státní i soukromá instituce, kterákoli firma, a dokonce i kterákoli soukromá osoba. Takže dovedeno do důsledku: kdokoli může na Internetu zveřejnit cokoli uzná za vhodné.
Jak je to pak ale s věrohodností informací, dostupných po Internetu? Co lze brát za bernou minci, čemu lze věřit, a co je naopak nutné brát s rezervou či dokonce ihned odmítnout jako zcela nepravdivé? A jak se zachovat v případě zcela protichůdných informací?
Zde existuje jediná obecná rada: řídit se vlastní hlavou a vlastním rozumem. Uživatelé si musí sami udělat vlastní úsudek o tom, čí informace jsou pravdivé a čí ne. Jedním z mála vodítek při tomto rozhodování pro ně může být identita toho, kdo informace poskytuje. Jde-li například o oficiální WWW server určité konkrétní firmy či instituce, lze vyjít z jejího renomé a chování mimo Internet (protože lze asi právem očekávat, že i její přítomnost na Internetu tomu bude uzpůsobena).
Obr. 13.: Český holky = hezký holky
Dosavadní „svoboda projevu" na Internetu je samozřejmě i zdrojem problémů. Například v tom, že prostřednictvím Internetu jsou dnes dostupné i všelijaké pornografické materiály, které by se opravdu neměly dostávat do rukou mladistvým. Nebo informace, které mohou sloužit teroristům či jiným nekalým živlům jako podklad pro jejich činnost. Ano, toto jsou skutečné problémy, které se musí řešit. Jsou to problémy etiky, morálky i politiky, a jsou to problémy velmi složité, mnohem složitější než stávající problémy technického rázu. Neočekávejme proto jednoduchá a okamžitá řešení - takovéto věci nelze řešit mávnutím nějakého kouzelného proutku, a už vůbec ne prostým administrativním zákazem všeho „závadného", jako se o to nedávno pokusili v USA (v rámci zákona CDA, Communication Decency Act).
Obr. 14.: Program televize
Pojďme si ale nyní, místo úvah o morálce a etice, raději podívat na nějaké zajímavé příklady informací, dostupných již dnes v našem domácím Internetu a jeho blízkém okolí. Podívejme se nejprve na informace typu aktualit a zpráv - vedle výsledků voleb či zpráv z parlamentu jsou dnes po Internetu dostupné například programy televize na daný den, předpovědi počasí, zpravodajství ČTK, jízdní řády autobusů a vlaků a další. Chcete-li se vydat v Praze někam za kulturou, můžete si nalistovat on-line verzi Kulturního přehledu, a zde zjistit co se kde koná. Můžete si nechat zobrazit všechny akce, konané v určitý konkrétní den, a na některé akce si dokonce můžete po Internetu i koupit lístky. Chcete-li si přečíst čerstvé noviny, můžete je také najít na Internetu - zatím ne všechny, ale jen některé. Dokonce zde najdete i celou internetovou trafiku, která je ale v zásadě jen „rozcestím" s ukazateli na jednotlivé tituly.
Obr. 15.: Jaképak asi bude počasí?
Další kategorií informací, dostupných po Internetu, jsou všeobecné informace, které o sobě a svých aktivitách zveřejňují nejrůznější subjekty. Typicky jsou tyto informace obsažené na tzv. domovských stránkách (home pages), které si jednotlivé subjekty vytváří v rámci služby WW W(World Wide Web). Své domovské stránky na Internetu dnes například mají některá naše ministerstva, mnoho prodejců všeho možného, ale také třeba pivovary, automobilky (např. naše Škodovka vystavuje na Internetu oficiální fotku připravovaného modelu Octavia) apod..
Obr. 16.: České pivo už i na Internetu
Repertoár informací, které o sobě v rámci svých domovských stránek jednotlivé subjekty zveřejňují, je skutečně pestrý. Od základních informací o firmě a jejím poslání, přes konktaktní adresy, výroční zprávy, personální zázemí, až třeba po nasnímaný obrázek výpisu z obchodního rejstříku. No a samozřejmě také informace obchodního charakteru, marketingové informace, nejrůznější nabídky apod. Ale to už se od Internetu jako všeobecného zdroje informací dostáváme k Internetu jako prostředku obchodování, z našeho pohledu soukromého uživatele pak zejména jako prostředku nakupování.
Internet jako prostředek nakupování
Obr. 17.: Aktuální devizové kurzy
Jedním z důvodů, proč se komerční sféra tak intenzivně zajímá o dnešní Internet, je bezesporu schopnost této globální počítačové sítě podporovat nejrůznější obchodní aktivity. Zkusme si rozebrat hlavní možnosti, které připadají v úvahu, a pak se na jednu z nich podívat poněkud podrobněji.
Pod to, co se dnes všeobecně označuje jako „obchodování", patří mnoho různých aktivit - od marketingu a reklamy, kontraktační jednání, přes vystavování nabídek a objednávek, uzavírání smluv, až po placení a dodávky zboží, poskytování servisu, vyřizování reklamací apod. Začneme-li již u reklamy a marketingu, zde Internet skýtá opravdu netušené možnosti.
Zveřejní-li někdo svou nabídku, ceník, či hned celý katalog prostřednictvím Internetu, obvykle jej to vyjde laciněji, než kdyby jej vydával tiskem. Ještě významnější však může být aktuálnost - například ceníky na Internetu lze měnit i několikrát denně, podle momentální situace, zatímco u tištěných katalogů něco takového jednoduše nepřipadá v úvahu.
Obr. 18.: Nabídka zaměstnání, už i po Internetu
Velmi důležitá je z pohledu marketingu i existence zpětné vazby od uživatele-zákazníka k prodejci - není například problémem zabudovat do on-line nabídky malý formulář, jehož vyplněním si potenciální zájemce vyžádá další informace, nechá zaslat podrobnější prospekt, nebo rovnou zboží objedná. Samotné objednání je po technické stránce velmi jednoduché - stačí na to vytvořit vhodný interaktivní formulář, do kterého objednávající uvede všechna potřebná data. Poněkud komplikovanější je to již s placením, a také s potvrzováním a s ověřováním věrohodnosti on-line objednávek (aby se včas odhalily různé případy recese, zlomyslnosti, nebo i jen omyly z neznalosti). Řešení, která by umožnila rychlé, pohodlné a bezpečné objednávání a placení po Internetu, již jsou na obzoru, a je pouze otázkou času, kdy se je podaří náležitě „dotáhnout". Většina z nich přitom předpokládá použití kreditních karet, a již dnes je možné jejich prostřednictvím po Internetu nakupovat, resp. platit. Zatím ale ještě s některými omezeními a kompromisy, které vyplývají ze stávající nedokonalosti a nejednotnosti používaných technik, a z prozatimní nedořešenosti celé problematiky.
Obr. 19.: První český virtuální obchodní dům
U nás doma již také existuje možnost nákupů po Internetu. Místo kreditních karet se zde s úspěchem využívá možnost zasílání zboží na dobírku, při které neexistenci spolehlivých kanálů pro on-line placení supluje Česká pošta. Jedním z míst, kde lze u nás tímto způsobem již dnes nakupovat, je tzv. Virtuální Obchodní Dům, či nákupní středisko pražské firmy MaMedia (konkrétní příklad on-line nákupu v tomto středisku najdete v samostatném boxu s názvem „Je libo Lego?").
Prostřednictvím Internetu si můžete objednat lístky do kina, do divadla či na koncert (dokonce i na zářijový pražský koncert Michaela Jacksona). Stejně tak si již i dnes můžete listovat po Internetu v nabídkách realitních kanceláří, v nabídkách agentur zprostředkovávajících zaměstnání, v nabídkách cestovních kanceláří apod. No a když už vás to přestane bavit a dostanete hlad, můžete si prostřednictvím Internetu objednat třeba i pizzu, s donáškou až do domu.
