Síťový počítač, aneb: Co na CeBIT-u k vidění nebylo

Jednou z atrakcí, které jsem očekával od letošního CeBIT-u, bylo předvedení prvních síťových počítačů, alias počítačů NC (Network Computer), alias internetových terminálů, Java terminálů, či jak ještě jinak se těmto zařízením začíná říkat. Očekával jsem, že zlatým hřebem expozic mnoha renomovaných firem bude dobře prosvětlená a reklamou náležitě glorifikovaná vitrína, ze které budou na posvátnou úctou oněmnělé návštěvníky shlížet první modely těchto počítačů v ceně pod magickou hranicí 500 dolarů. Nebo že by snad bylo možné si tyto první vlaštovky zcela nové éry tzv. network-centric computing vlastnoručně osahat a vyzkoušet si jejich možnosti? Soudě podle reklamních kampaní a celých propagandistických manévrů, které tuto novou vlnu doprovází, jsem očekával že se letošní CeBIT ponese plně v duchu síťových počítačů. Nakonec všechno dopadlo úplně jinak - skutečný síťový počítač jsem sice spatřil, ale jen na chvilku a díky tomu, že jsem se jako jeden z mála šťastlivců stihl včas protlačit na tiskovou konferenci firmy Sun. Jako běžný návštěvník bych měl smůlu - na letošním CeBIT-u se totiž síťové počítače jednoduše nevystavovaly. Ale proboha proč?

Zkusme si nejprve připomenout, o co se vlastně jedná. Koncepce tzv. síťových počítačů je dalším vyústěním a zhmotněním myšlenek, které se v poslední době objevují, a které daly vzniknout i dalším novinkám - nejznámější z nich je zřejmě programovací jazyk Java. To skutečně důležité je ale výchozí myšlenka, která za vším stojí a kterou lze formulovat následovně: dosud se sítí přenášela pouze „čistá data", ale nyní se ukazuje jako rozumné a výhodné přenášet spolu s těmito daty i programy, potřebné pro jejich zpracování. Jazyk Java jako programovací jazyk je pak z tohoto pohledu a při jistém zjednodušení jen jedna z možných forem programů, které jsou přenášeny spolu s daty (jinou formou je například jazyk Visual Basic Script firmy Microsoft). Síťový počítač s právě formulovanou základní myšlenkou souvisí následovně: když někam „dorazí" nějaká data spolu se všemi potřebnými programovými prostředky pro jejich zpracování, pak místo kam „dorazily" může být relativně jednoduchým strojem, po kterém se požaduje pouze to aby byl schopen programy i data přicházející ze sítě přijmout a spustit je. Síťový počítač tedy nemusí být žádným přebujelým a nabobtnaným osobním počítačem, s přebytkem paměti RAM a přetékajícím pevným diskem. Místo toho může být naopak relativně jednoduchým strojem, s mnohem skromnější hardwarovou i softwarovou výbavou. Většina firem, které se chystají takovýto síťový počítač uvést na trh, avizuje že by neměl stát více než 500 dolarů - někteří hovoří dokonce o ceně do 300 dolarů. Není to ale jen reklamní trik? Nejspíše není, možná se skutečně podaří srazit výrobní náklady síťových počítačů pod magickou hranici 500 dolarů. Zvláště když uvážíme, že v této ceně není zahrnut monitor - síťové počítače budou uzpůsobeny tomu, aby mohly využívat buď jakýkoli vhodný počítačový monitor, nebo běžný televizní přijímač. Proč ale tyto síťové počítače stále ještě nejsou na trhu, a dokonce nejsou ani k vidění na výstavách v podobě prototypů?

Důvody je zřejmě nutné hledat v tom, co pro jejich výrobu ještě není zcela připraveno, či dokonce vůbec není k dispozici. Dosud je totiž dostatečně propracovaná jen příslovečná třešnička na ještě ne zcela upečeném dortu. Touto třešničkou je jazyk Java (resp. obdobně zaměřený jazyk), umožňující psát takové programy, které budou přenášeny sítí a prováděny až na místě, kam doputují (tzv. applety). Pokud je tímto místem klasický osobní počítač či pracovní stanice, stačí aby byl vybaven vhodným interpretem jazyka Java, a již může přijímat, spouštět a provozovat jednotlivé applety. Zde, tedy na platformě klasických osobních počítačů, je v zásadě již vše potřebné k dispozici - stačí například použít oblíbený browser Netscape Navigator verze 2.0 pro prostředí Windows 95, a již můžete vychutnávat přednosti jazyka Java. Prozatím to sice budou spíše jen všelijaká vylepšení beztak již dost atraktivních WWW stránek, ale časem jistě dojde i na skutečně seriózní aplikace, které teprve naplní duch celé koncepce network-centric computing.

Obdobné interprety jazyka Java (ev. jiného jazyka stejného určení) samozřejmě budou potřebovat i síťové počítače. Tyto interprety ale nemohou pracovat ve vzduchoprázdnu, nýbrž musí mít kolem sebe určité systémové prostředí, mj. zprostředkovávající využití dostupných systémových zdrojů (například síťového rozhraní). Takže i síťový počítač bude potřebovat svůj operační systém, byť mnohem jednodušší a skromnější, než jaký používají klasické osobní počítače či pracovní stanice. Půjde zřejmě o značně „odlehčený" (lightweight) operační systém, který sám bude mít jen velmi malé nároky na paměť, výkon procesoru a další systémové zdroje. No a takovýto operační systém zřejmě ještě není k dispozici v tak „vyzrálém" a doladěném stavu, jaký by byl potřeba. Například firma Oracle, která je jedním z největších propagátorů myšlenky síťových počítačů v ceně pod 500 dolarů, takovýto operační systém vyvíjí víceméně na zelené louce (pod označením NCOS). Jiné firmy se spíše snaží adaptovat již existující operační systémy vhodné koncepce. Nejvíce se v tomto směru hovoří o systémech RISCOS firmy Acorn, a GEOS firmy Geoworks.

Další nezbytností síťových počítačů bude i vhodný hardware, zahrnující jak dostatečně výkonný a současně i laciný procesor, tak i další prvky typu řadičů sběrnic, síťových rozhraní apod. Pokud jde o procesory, zde se počítá s tím že síťové počítače nebudou používat skutečně špičkové, a tedy vysoce výkonné a hlavně dosti drahé procesory. Místo toho lze spíše očekávat, že budou vybaveny takovými procesory, které poskytují maximální poměr výkon/cena. První zprávy naznačují, že půjde nejspíše o dosud relativně málo známé procesory, například VR3400 firmy NEC, Ultra-64 firmy SGI, R4640 firmy IDT (Integrated Device Technology) a další. Pokud jde o další nezbytné obvody, zde je velmi pravděpodobné že budou použity specializované vícefunkční obvody, šité na míru potřebám síťové komunikace. Již dnes je například avizován čip s příznačným jménem „Internet on a chip", který by mohl implementovat vše potřebné co procesor potřebuje mít kolem sebe. Tedy samozřejmě kromě paměti - zde se většinou předpokládá, že síťové počítače vystačí se 4 MB paměti RAM (a tolika megabyty paměti ROM, kolik bude zapotřebí pro uložení operačního systému a jeho součástí - ty se totiž nemohou nacházet na žádném pevném disku, když jím síťový počítače nebude vůbec vybaven).

Zřejmě nejdůležitějším ale bude pro všechny síťové počítače jejich přípojka do sítě, ze které budou čerpat všechny své aplikace i potřebná data. Mají-li ale být síťové počítače dostatečně „svižné", tak aby jejich uživatele neodrazovalo neustálé čekání, budou potřebovat takovou přenosovou rychlost resp. kapacitu, která překračuje principiální možnosti přípojek po veřejné telefonní síti, přes běžné telefonní modemy (které jsou při dnešních 28 800 bitech za sekundu téměř na hranici svých teoretických možností). V úvahu proto připadají spíše poněkud rychlejší způsoby připojování, od ISDN přes různé kabelové modemy a dnešní klasická síťová rozhraní (např. 10 megabitový Ethernet), až po ATM. Ani zde však ještě zdaleka není vše připraveno a dovedeno do stádia běžné dostupnosti a cenové únosnosti. Natož pak aby byla na místě potřebná infrastruktura, umožňující připojit síťový počítač k jeho životodárné síti skutečně odkudkoli, kde k tomu může vzniknout potřeba.

Nyní ale zpět k otázce z úvodu tohoto článku - proč nebyly síťové počítače na letošním CeBITu k vidění? Nejspíše proto, že poněkud předběhly svou dobu, a ta dnešní ještě nenabízí vše potřebné pro jejich úspěšný vstup do života - ať již po stránce technického řešení a základní funkčnosti, tak i po stránce zvládnutí výrobních postupů a hlavně dodržení stanoveného cenového limitu. No a většina firem, které o vývoj síťového počítače usilují, si zřejmě ještě potřebovala ponechat otevřená zadní vrátka pro případné koncepční i jiné změny svých připravovaných síťových počítačů. Takže na jejich skutečně veřejné představení si ještě budeme muset počkat.