Úvod

Taxonomie je obor biologie, zabývající se klasifikací organizmů a jejich zařazováním do nejrůznějších druhů, tříd, čeledí a dalších uskupení. Podobné „škatulkování" se ale dělá i v další oborech, počítačové sítě nevyjímaje. I zde je potřeba rozlišovat mezi sítěmi lokálními a rozlehlými, sítěmi veřejnými a privátními, sítěmi serverového typu a sítěmi peer-to-peer, a ještě mnoha dalšími "odrůdami" počítačových sítí a s nimi souvisejících systémů. Hlavně je ale užitečné vyznat se v tom, co se pod jednotlivými kategorie obvykle rozumí - jak jsou vymezeny, jaké jsou jejich charakteristické rysy a jaké jsou typické příklady sítí v jednotlivých kategoriích. No a právě o tom bude nový modul, který dnešním dílem začíná.

Celá oblast počítačových sítí a počítači podporovaných komunikací prochází v poslední době bouřlivým vývojem. V rámci toho neustále vznikají nové a nové pojmy a termíny, a také nová a nová kritéria pro klasifikaci počítačových sítí a komunikačních systémů. Objevují se tedy stále nové a nové způsoby „škatulkování", které mnozí výrobci a prodejci s oblibou využívají k marketingovým účelům, ale mnohdy se příliš nenamáhají vysvětlit, jak danou „škatulku" vlastně chápou a podle jakých kritérií do ní zařazují. Tento modul seriálu je pokusem vnést do klasifikace počítačových sítí alespoň trochu světla - ovšem s důrazným varováním, že zcela záměrně nepůjde o formálně přesné a vyčerpávající vymezení jednotlivých kategorií, tříd či druhů. Něco takového totiž není možné.

Příliš mnoho prostoru pro subjektivitu

Důvodů, kvůli kterým není možné formálně přesně vymezit jednotlivé „škatulky", je hned několik. Jedním z nich je skutečnost, že formálně přesná nejsou již kritéria, podle kterých se do zmíněných „škatulek" zařazuje. Většinou totiž jde o taková kritéria, která ponechávají příliš mnoho volnosti, a nedokáží vždy vynést jednoznačný verdikt o tom, zda konkrétní objekt (síť) patří do dané „škatulky" či nikoli. Příkladem může být snaha klasifikovat počítačové sítě podle jejich dosahu: když jde o vzájemné propojení několika málo počítačů v rámci jedné místnosti, nikdo asi nebude pochybovat že jde o síť lokální. Půjde-li naopak o síť rozprostírající se hned přes několik kontinentů, asi nebude pochyb o tom že jde o síť rozlehlou. Ale kde leží přesná hranice mezi sítí lokální a rozlehlou? Jak to bude „někde mezi"? Například se sítí, která propojuje počítače v sousedních budovách, či která pokrývá plochu jedné městské aglomerace? Vsunout doprostřed zcela novou „škatulku", v daném případě kategorii sítí metropolitních, také není řešením, protože z jednoho problému se náhle stanou hned dva - kde je hranice mezi lokální sítí a sítí metropolitní, a kde hranice mezi sítí metropolitní a sítí rozlehlou?

Většina rozhodovacích kritérií pro klasifikaci počítačových sítí je skutečně taková, že v mnoha případech dávají jasnou odpověď, ale v jiných případech nedokáží vynést jednoznačný verdikt a ponechávají otevřený prostor subjektivnímu rozhodování. Existují dokonce i taková kritéria, která jsou přímo proslulá svou obtížnou definovatelností. Příkladem může být kritérium otevřenosti, rozhodující o tom zda určité řešení, síť či systém je otevřený či nikoli. Zde je opravdu velmi velký prostor pro subjektivní interpretaci - někdy se dokonce žertem uvádí, že definice „otevřeného systému" je stejně otevřená jako otevřený systém sám.

Rozhoduje kombinace kritérií

Dalším problémem je skutečnost, že počítačové sítě většinou nelze klasifikovat jen podle jednoho jediného kritéria. O příslušnosti do určité „škatulky" totiž obvykle rozhoduje celá kombinace různých kritérií. Například právě u lokálních a rozlehlých sítí může být kromě fyzického dosahu určující například převažující druh provozu resp. způsob využití, dosahovaná přenosová rychlost, systematická či nesystematická topologie a další kritéria. Rozhodování pak obecně musí být multikriteriální, tedy vycházející ze současné aplikace několika kritérií, a zde je další zdroj nepříjemností - různá kritéria totiž mohou vynášet odlišné verdikty. Představme si například pražskou akademickou síť PASNET, ke které jsou v jednotlivých lokalitách po Praze připojeny lokální sítě konkrétních vysokých škol a jejich fakult. Tyto dílčí sítě, které svým dosahem volají zcela jednoznačně po zařazení do kategorie sítí lokálních, jsou vesměs vybudovány na klasickém Ethernetu, a pracují s jeho přenosovou rychlostí, tj. 10 Mbps. Síť PASNET, která je propojuje, je ale realizována na technologii ATM a pracuje s přenosovou rychlostí 155 Mbps, tedy rychlostí výrazně vyšší. Podle „rychlostního" kritéria klasifikace počítačových sítí však vyšší rychlosti přísluší sítím na té straně spektra, na které se nachází sítě lokální, a nižší rychlosti sítím na opačném konci (sítím rozlehlým) - takže za lokální síť by měl být považován spíše PASNET, a ne sítě k němu připojené. Na skutečnosti, že různá kritéria mohou vést k různým závěrům, nemění nic ani skutečnost, že právě síť PASNET by mohla být typickým představitelem třetí kategorie, zařazované mezi sítě lokální a sítě rozlehlé - tedy příkladem sítě metropolitní.

Taxonomie jako prostředek, a ne jako cíl

Má tedy vůbec smysl zabývat se taxonomií počítačových sítí a snažit se je zařazovat do různých „škatulek", když kritéria jsou tak vágní a plná subjektivismu, a nemusí zdaleka vždy vést k jednoznačnému výsledku? Pokud by jediným cílem skutečně bylo jen ono pouhé „škatulkování", pak by to asi moc velký smysl nemělo. Nám ale v tomto modulu půjde spíše o obvyklé chápání jednotlivých „škatulek", a o typické představitele sítí v jednotlivých „škatulkách". Samotná klasifikace pro nás bude nikoli cílem, ale spíše prostředkem k lepšímu pochopení toho, jaké názvosloví se dnes používá, v čem se soudobé počítačové sítě liší, a jaká rozlišující kritéria vůbec mohou existovat. Příště se již konkrétně podíváme na rozdíly mezi sítěmi LAN a WAN.